Anastrophyllaceae L. Söderstr.

Verze: 1.0 (24.10.2017)

Anastrophyllaceae L. Söderstr., De Roo & Hedd. – polankovité

Drobné až statné, anisofylní i dvouřadě olistěné rostliny, zelené, hnědavé až purpurové, vyskytující se na skalách, na zemi, na organickém substrátu nebo na tlejícím dřevě, ojediněle narašeliništích. Lodyhy poléhavé, vystoupavé až vzpřímené, většinou bez stolonů. Korové buňky menší, se ztloustlými stěnami, odlišné od vnitřních tenkostěnných buněk (neplatí pro rod Sphenolobus). Větvení převážně laterálně interkalární, vzácněji terminální, vzácně i ventrálně interkalární. Rhizoidy roztroušené, netvoří svazečky.
Listy střídavé, podložené, šikmo až téměř příčně vetknuté, většinou 2 – 4-laločné, avšak někdy i nedělené (Biantheridion, Hattoria) nebo nejvýše s mělkým zářezem (některé druhy rodu Anastrophyllum); často s tendencí vytvářet přídatné laloky nebo brvy na bázi listů. Spodní listy přítomny a potom dvoudílné nebo kopinaté, u řady druhů redukované nebo chybějí. Stejně jako listy jsou i spodní listy na okraji někdy s ciliemi či brvami.
Buňky obvykle kolenchymatické, vzácněji parenchymatické, se stěnami tenkými nebo i rovnoměrně ztloustlými (Sphenolobus minutus aj.), s drobnými až uzlovitými rohovými ztluštěninami. Siličná tělíska obvykle v počtu 2 – 8, zřídka 12 – 50 v buňce, většinou složená z drobných kuliček.
Gemy přítomné u řady druhů, většinou 1 – 2-buněčné, oblé či hranaté až hvězdovité, žlutozelené, oranžově hnědé až nafialovělé, většinou na okrajích či špičkách listových laloků, někdy na specializovaných větévkách (Crossocalyx); u některých druhů i rodů (např. Biantheridion) nejsou vytvořeny. Vzácně slouží k rozmnožování opadavé perianty (Gymnocolea).
Dvoudomé, vzácněji paroické nebo autoické druhy. Androecea terminální či interkalární; obalné listy vakovité, mnohdy na bázi s přídatným zubem, spíše příčně vetknuté. Antheridia v počtu 1 – 4, vejčitá, stopka antheridia poměrně krátká, 1 – 2-řadá. Gynaecea vždy terminální na hlavní ose, archegonia početná. Periant obvykle válcovitý, kyjovitý, vejčitý, vyniklý z obalných listů a obvykle alespoň v horní části laločnatý, směrem k ústí zúžený, ústí celokrajné, zubaté nebo brvité. Perigynium chybí.
Tobolka obvykle krátce vejčitá, vzácněji kulovitá, se stěnou nejčastěji 3 – 5-vrstevnou (kromě rodů Gymnocolea a Isopaches). Vnitřní vrstva obvykle s poloměsíčitými, vnější s čípkovitými ztluštěninami. Výtrusy drobné, papilnaté. Mrštníky úzké, s 2 šroubovicemi.

Celkem 20 rodů, v Evropě se vyskytuje 14 rodů, z nichž rod Sphenolobopsis u nás neroste.

Poznámka: Celá čeleď byla popsána zejména na základě molekulární příbuzností rodů do čeledi nyní zahrnované. To se týká i morfologických vymezení většiny rodů, proto nelze sestavit klíč, ve kterém by byly určité rody pouze jednou a jednoznačně uvedeny.

Klíč k určení rodů:

1a	Listy nedělené, nejvýše některé listy na vrcholku mělce vykrojené	*Biantheridion*
1b	Listy dvou- až čtyřlaločné (nebo dvou- až čtyřdílné)	2
2a	Rostliny ± subisofylní, listy dělené do 0,7 – 0,9 délky ve (2 –) 4 úzké laloky s ohrnutými okraji; spodní listy mohutné, dvoudílné (velikosti 0,6 – 0,8 listů) s laloky tvarově shodnými s laloky listů	*Tetralophozia*
2b	Rostliny nejsou subisofylní, listy jsou dělené do 0,15 – 0,5 (– 0,75) délky na 2 – 4 široké laloky; spodní listy malé a tvarově odlišné od listů nebo chybějí	3
3a	Listy ± konkávní, tupě dvoulaločné s mělkým zářezem, zadní listový okraj ohrnutý	*Anastrepta*
3b	Listy nejsou konkávní, obvykle 2 – 4-laločné, zadní listový okraj plochý	4
4a	Listové laloky obvykle zaoblené. Rostliny často hnědavé až černé, s nepatrnými nebo chybějícími spodními listy, bez gem a s opadavými perianty	*Gymnocolea*
4b	Listové laloky obvykle zašpičatělé (pokud jsou zaoblené, rostliny mají dosti veliké, zřetelné spodní listy alespoň na vrcholcích lodyh). Rostliny většinou zelené, se spodními listy nebo bez nich, často s gemami, perianty nejsou opadavé	5
5a	Listy ventrální částí obvykle šikmo, dorzální příčně vetknuté, vyduté, žlábkovité až téměř kýlnaté, vždy 2-laločné, rostliny často hnědavé	6
5b	Listy obvykle celé šikmo nebo celé téměř příčně vetknuté, ploché nebo slabě vyduté, 2 – 4-laločné, rostliny spíše zelené nebo purpurově či rezavě naběhlé	9
6a	Listy nejširší poblíž báze, objímající lodyhu, obvykle sbíhavé dorzálním okrajem; bazální listové buňky ± prodloužené	7
6b	Listy oválné nebo okrouhlé, nejširší uprostřed, obvykle téměř nesbíhavé; bazální buňky listů nejsou prodloužené	8
7a	Listy nápadně asymetricky dvoulaločné s listy širšími než delšími, kýlnatými (připomínající habitem rod Scapania); listové laloky spíše zaoblené	*Sphenolobus (S. saxicola)*
7b	Listy téměř symetricky dvoulaločné s listy delšími než širšími, nekýlnatými (habitem se blížící spíše rodu Lophozia); listové laloky zašpičatělé	*Anastrophyllum*
8a	Rostliny drobné, většinou méně než 1 cm dlouhé se vzpřímenými modifikovanými výhonky nesoucími purpurové jednobuněčné gemy. Na tlejícím dřevě	*Crossocalyx*
8b	Rostliny větší, asi 1 – 3 cm dlouhé, bez vzpřímených výhonků; gemy (pokud jsou přítomny) zelené nebo hnědé. Na skalách, výjimečně na dřevě	*Sphenolobus (S. minutus)*
9a	Buňky listové se stěnami rovnoměrně ztloustlými; rostliny voní po cedrovém oleji. Paroický druh	*Isopaches*
9b	Buňky listové tenkostěnné; rostliny nevoní po cedrovém oleji. Většinou dvoudomé druhy	10
10a	Listy většinou 2-laločné, pouze zřídka 3-laločné	11
10b	Listy většinou 3 – 4-laločné; pokud jsou listy dvoulaločné, jsou přítomny dvoudílné spodní listy s brvitými okraji po celé délce lodyhy	12
11a	Listové laloky zatupělé, vzácně zašpičatělé, zářez dosahuje asi do 0,5 délky listu; kutikula hustě posetá podélnými papilami. Dvoudílné spodní listy vždy přítomny; gemy nehojné, většinou chybějí	*Schljakovia*
11b	Listové laloky zašpičatělé, zářez dosahuje do 0,1 – 0,2 (-0,3) délky listu, kutikula hladká. Spodní listy chybějí, pokud jsou přítomny, pouze v redukované podobě; často přítomné žlutozelené gemy na špičkách i okrajích listových laloků přecházejí v červenohnědé či rezavé (listové laloky někdy vzhledem k tvorbě gem nepravidelně zubaté)	*Barbilophozia (B. sudetica)*
12a	Listy na optimálně vyvinutých lodyhách 3-4 laločné; laloky zasahují nejvýše do poloviny listu, jsou často širší než delší, okraje nejsou ohrnuté. Kutikula hladká nebo jemně papilnatá	13
12b	Listy na optimálně vyvinutých lodyhách 4-laločné (někdy redukované na 2 – 3-laločné); laloky zasahují do 0,5 – 0,6 délky listu, úzké, delší než široké, ostré, s ohrnutými okraji. Kutikula nápadně papilnatá. Hrubý Jeseník	*Schljakovianthus*
13a	Listy velmi šikmo podloženě (nejvýše v úhlu 25 – 30° k ose lodyhy) až téměř podélně vetknuté, ploše rozložené, většinou 4-laločné, ploché nebo pouze slabě vyduté; pokud jsou přítomny brvy na zadním okraji listů, jsou tvořeny obdélníkovitými buňkami	*Barbilophozia*
13b	Listy téměř příčně (nejméně v úhlu 60° k ose lodyhy) vetknuté, od lodyhy poněkud odstávající, většinou 2 – 4-laločné, vyduté; pokud jsou přítomny brvy na zadním okraji listů, jsou tvořeny čtvercovými buňkami	14
14a	Spodní listy poměrně mohutné, dvoulaločné, na okraji brvité; zadní okraj listů s brvami	*Neoorthocaulis (N. floerkei)*
14b	Spodní listy chybějí nebo pouze drobné, kopinaté, nebrvité; zadní okraj listů bez brv	15
15a	Buňky 15 – 25 µm, se stěnami stejnoměrně ztloustlými a nevelkými nebo chybějícími rohovými ztluštěninami; drobnolisté gemiferní výhonky s redukovanými listy časté	*Neoorthocaulis (N. attenuatus)*
15b	Buňky 20 – 30 µm, tenkostěnné, kolenchymatické; drobnolisté výhonky chybějí (gemy výjimečně na okrajích listových laloků). Krkonoše	*Orthocaulis*

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (24.10.2017): vytvoření textu.