Isopaches H. Buch – obděnka

Syn.: Lophozia subg. Isopaches (H. Buch) R.M. Schust.

Drobné, světle zelené až hnědavé rostlinky.
Lodyhy 8 – 10 buněk na průřezu, tvořená stejnými, nápadně tlustostěnnými buňkami bez mykorhizy. Rhizoidy bezbarvé.
Listy většinou přilehlé, dvou-, vzácně 3 – 4-laločné, zaobleně čtvercové až okrouhlé, celokrajné (s výjimkou gemiparních listů); laloky mohou být nestejně velké. Spodní listy vždy chybějí. Buňky s nápadně ztloustlými stěnami, prakticky bez rohových ztluštěnin.
Gemy prakticky vždy přítomny, gemiparní listy s okraji zubatými.
Paroické, zdánlivě autoické nebo dvoudomé druhy. Gametangia a sporofyt bez morfologických rozdílů u jednotlivých druhů.

Poznámka: Postavení tohoto rodu v čeledi Anastrophyllaceae je nejisté, dosavadní výsledky molekulárních studií se rozcházejí. De Roo et al. (2007) jej řadí k této čeledi, ale analýzy autorů Vilnet et al. (2010) staví tento rod do sesterské pozice k celému komplexu čeledí Scapaniaceae, Lophoziaceae a Anastrophyllaceae.

De Roo, R. T. d., T. A. Hedderson & L. Söderström. 2007. Molecular insights into the phylogeny of the leafy liverwort family Lophoziaceae Cavers. Taxon 56: 301–314.

Vilnet, A. A., N. A. Konstantinova & A. V. Troitsky. 2010. Molecular insight on phylogeny and systematics of the Lophoziaceae, Scapaniaceae, Gymnomitriaceae and Jungermanniaceae. Arctoa 19: 31–50.

Isopaches bicrenatus (Schmidel ex Hoffm.) H. Buch – obděnka zoubkatá (křižítka zoubkatá)

Syn.: Jungermannia bicrenata Schmidel ex Hoffm., Lophozia bicrenata (Schmidel ex Hoffm.) Dumort.

Drobné, obvykle zelené, žlutozelené až purpurově naběhlé povlaky či koberce nepříliš hustě spletených rostlinek na holé půdě, často promíšené dalšími druhy mechorostů. Nápadná je intenzívní vůně po cedrovém oleji.

Lodyhy poléhavé či plazivé, přitisklé k substrátu, vrcholky někdy vystoupavé; obvykle pouze 0,5 – 1 cm dlouhé a nejvýše 1 mm široké, většinou nevětvené nebo pouze laterálně-interkalárně větvené. V bazálních buňkách lodyhy přítomna mykorrhiza. Rhizoidy početné, tvoří hustou plsť vlášení po celé spodní straně lodyhy.

Listy šikmo podloženě nebo téměř příčně vetknuté, vzájemně se kryjící (často velmi hustě nahloučené, takže lodyhy připomínají rod Gymnomitrion), mírně až silně vyduté, široce okrouhlé či zaobleně čtvercové, ale spíše poněkud širší než delší, do 0,2 – 0,3 délky dvou-, vzácně i trojlaločné. Laloky trojboké, zakřivené, mnohdy nestejně velké, špičaté či zašpičatělé, celokrajné, avšak u vrcholových listů poněkud zoubkaté. Spodní listy chybějí.

Buňky se stěnami rovnoměrně ztloustlými, na okraji listů 20 – 25 µm, ve střední části 25 – 30 × 20 – 25 µm, poblíž báze prakticky nezvětšené. Kutikula hladká nebo jemně papilnatá. Siličná tělíska vejčitá až okrouhlá, přítomna pouze v některých buňkách (obvykle chybějí v některých okrajových buňkách), v okrajových buňkách po 2 – 6 siličných tělískách velikosti 8 – 10 × 4 – 6 µm, uprostřed listů po 5 – 15 siličných tělískách velikosti 7 – 8 × 3,5 – 5 µm.

Gemy poměrně hojné na okrajích a špičkách laloků vrcholových listů, které jsou tvorbou gem poněkud modifikovány, žlutočervené až červenohnědé, 1 – 2-buněčné, hvězdovité či polygonální, se ztloustlými rohy a velkými siličnými tělísky.

Paroický nebo zdánlivě autoický druh. Androecea pod gynaeceem, tvořená 2 – 4 páry silně vydutých, asymetricky dvoulaločných (ventrální lalok větší) samčích obalných listů, nesoucích 1 – 2 antheridia s 1 – 2řadou stopkou. Někdy antheridia tvořená drobnými samčími obalnými listy na samostatné větvičce pod periantem. Samičí obalné listy dvoulaločné nebo s dalšími přídatnými laloky, větší než sterilní listy, na okraji zubaté. Brakteoly kopinaté, obvykle srostlé s jedním či oběma samičími listy. Periant vejčitý či vejčitě-válcovitý, v horní části zřasený, podél ústí několik řad bezbarvých buněk, ústí zubaté až brvité.

Tobolka se stěnou 2 – 3-vrstevnou. Výtrusy 12 – 15 µm, mrštníky 7 – 9 µm široké.

Ekologie: obvykle na holé, jílovité či písčité půdě, podél cest, na suchých místech, vřesovištích apod., ojediněle i na skalách, spíše v nižších polohách.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa & Hubáčková, Čas. Slez. Muz., ser. A, 42: 13 – 18, 1993): roztroušeně po celém území, poněkud hojněji ve středních a severozápadních Čechách, na jihozápadní Moravě a ve Slezsku.
Celkové: Severní Amerika, Evropa až po Balkán a Pobaltí, Sibiř.

Variabilita: nepříliš variabilní druh, variabilita hlavně v habitu rostlinek a přítomnosti či absenci gem.

Možné záměny: vzhledem k nápadně ztloustlým buněčným stěnám a silné aromatické vůni prakticky nezaměnitelný druh. Oběma zmíněnými znaky a navíc častou přítomností červenohnědých gem se odlišuje od často společně se vyskytujícího, rovněž paroického druhu L. excisa (tento druh má gemy ojedinělé, purpurově fialové).

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (24.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 2.0 (23.10.2017): Přesun druhu do samostatného rodu a čeledi Anastrophyllaceae, vytvoření rodového popisu.