Schljakovianthus Konstant. & Vilnet – sečovka

Rostliny vytvářející řídké porosty nebo husté koberce sytě zelené, olivově zelené nebo častěji hnědavé, někdy až načernalé barvy, ojediněle přimíšené mezi další druhy mechorostů.
Lodyhy vystoupavé nebo vzpřímené, jednoduché nebo ojediněle s terminálními větvemi, 1 – 4 cm dlouhé a s listy 1 – 2 mm široké, ve stáří s mykorrhizou. Rhizoidy v horní části lodyhy nehojné, ve spodní části četné.
Listy téměř příčně nebo pouze nepatrně šikmo podloženě vetknuté, poněkud oddálené nebo vzájemně se kryjící, oboustranně poněkud sbíhavé, bází poněkud objímající lodyhu, v obrysu široce ledvinité, obtrapezoidní či příčně obdélné, na zadní i na přední bázi s několika brvami složenými z čtvercových buněk, do 0,5 – 0,6 délky dělené na nepříliš nebo i značně odlišné (2 –) 4 laloky. Laloky vzpřímené, úzce trojboké, oválně trojboké až kopinaté, zašpičatělé, na vrcholku zakřivené a na okrajích ohrnuté, zářez ostroúhlý, zaoblený, vždy silně ohrnutý. Spodní listy hluboce (asi do 0,7 – 0,9 délky) dvoulaločné, laloky úzce kopinaté, dlouze zašpičatělé, po stranách brvité, zářez ohrnutý.
Buňky listové se stěnami nepatrně ztloustlými a s nevelkými rohovými ztluštěninami, na okrajích listů 12 – 18 µm, ve střední části 20 – 30 × 15 – 22 µm, na bázi až 35 µm dlouhé. Kutikula zřetelně papilnatá. Siličná tělíska v počtu 5 – 10 v buňce, kulovitá až oválná, 5 – 10 × 3 – 6 µm, složená z drobných krůpějí.
Gemy většinou chybějí; uvádí se, že jsou velmi vzácné na vrcholcích laloků terminálních listů, 2-buněčné, vejčité až hranaté, 18 – 27 µm.
Dvoudomý druh, velmi vzácně plodný. Androecea interkalární, poměrně dlouhá, tvořená 10 – 20 páry samčích obalných listů, které jsou 3 – 4-laločné pouze do 0,3 – 0,4 délky, silně vyduté a s větším počtem brv na bázi, v paždí 2 – 4 antheridia. Samičí obalné listy poněkud větší než sterilní listy, silně vyduté, asi do poloviny 4 – 5-laločné, na okraji brvité až zubaté, laloky zašpičatělé. Brakteoly dvoulaločné, do poloviny dvoulaločné, na okraji rovněž brvité. Periant vejčitě válcovitý, v horní části zřasený, zúžený směrem k laločnatému, zubatému ústí.
Sporofyty velmi ojedinělé. Tobolka elipsoidní, černavě červenohnědá.

Schljakovianthus quadrilobus (Lindb.) Konstant. & Vilnet – sečovka čtyřlaločná

Syn.: Jungermannia quadriloba Lindb., Barbilophozia quadriloba (Lindb.) Loeske, Lophozia quadriloba (Lindb.) A. Evans, Orthocaulis quadrilobus (Lindb.) H. Buch,

Popis viz charakteristiku rodu.

Ekologie: na rozdíl od ostatních druhů podrodu roste tento druh většinou na vápencových nebo dolomitových skalách nebo na humusu vápencových skal, méně často na neutrálních až slabě kyselých substrátech v alpínském a subalpínském stupni.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 32: 97 – 99, 1983): Velká a Malá kotlina v Hrubém Jeseníku, údaj o výskytu v údolí Moravice v 900 m n.m. je zjevně mylný, způsobený záměnou schedy (při revizi položky byly nalezeny doprovodné druhy, poukazující s vysokou pravděpodobností na sběr ve Velké kotlině).
Celkové: Severní Amerika, Grónsko, severní a střední Evropa, Sibiř.

Variabilita: jeden z nejvíce variabilních taxonů rodu, variabilita hlavně v habitu rostlinek a ve znacích na listech a buňkách. Nápadné jsou odchylky s velkými rohovými ztluštěninami v buňkách; existují i rostliny s 2 – 3-laločnými listy. Dokonce je známa i odchylka, která má listy téměř konstantně dvoulaločné, značně oddálené a připomíná spíše rostliny rodu Cephaloziella). S největší pravděpodobností se jedná ve všech případech pouze o modifikace, vyvolané ekologickými podmínkami.

Možné záměny: habitem připomíná tento druh spíše redukované, nepříliš vyvinuté rostliny druhu Tetralophozia setiformis. Zmíněný druh má však ještě více dělené listy (až do 0,9 délky) a brvité laloky. V typicky vyvinutých formách lze S. quadrilobus pouze obtížně zaměnit s jiným druhem rodu Orthocaulis nebo Neoorthocaulis (hluboce vykrojené listy, vzpřímené laloky, silně ohrnutý zářez mezi laloky aj.). Rostliny s redukovaným počtem laloků (známy však pouze z arktické oblasti) mohou být eventuelně zaměněny s druhy Neoorthocaulis floerkei či Schljakovia kunzeana. Diferenční znaky jsou brvy na listech, papilnatost kutikuly, občasný výskyt 3 – 4-laločných listů aj.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (24.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 2.0 (23.10.2017): Přesun druhu do čeledi Anastrophyllaceae, úpravy textu.