Cephaloziellaceae Douin – drobničkovité

Rostlinky malé, drobné až nepatrné, zelené, nahnědlé až hnědé nebo i červenavé, rostoucí mezi jinými druhy mechorostů nebo tvořící povlaky na půdě a skalách, vzácně na dřevě.

Lodyžky 0,2 – 0,5 mm široké a 1 – 15 mm dlouhé. Korové buňky stejně veliké jako vnitřní. Větvení nepravidelné, laterálně – interkalární (typ Plagiochila) nebo ventrálně – interkalární (typ Bazzania).

Listy ve 2 stejné laloky dělené, téměř kolmo k lodyžce přirostlé, výjimečně poněkud šikmo podložené.

Spodní listy většinou malé, někdy redukované na slizové papily; na sterilních lodyžkách někdy přítomny, na lodyžkách s rozmnožovacími tělísky a lodyžkách nesoucích pohlavní orgány téměř vždy vytvořeny (brakteoly).

Buňky na bázi listových laloků 7 – 15 µm široké, výjimečně až 20 µm. Siličná tělíska drobná, kulatá, po 2 – 12 v každé buňce, 2 – 3 µm veliká.

Rozmnožovací tělíska velmi častá, 2-buněčná, oválná až eliptická nebo hranatá až krychlová.

Dvoudomé, autoické, paroické nebo heteroické druhy. Antheridia po 1 za každým obalným listem; obalných listů 2 – 15. Stopka antheridia tvořena 1 řadou buněk. Samičí obalné listy se spodním obalným listem srostlé, většinou přišpičatělé, celokrajné až zubaté.

Periant z obalných listů vyniklý, v horní části se 4 – 5 hranami (1 na hřbetní, 1 – 2 na břišní straně a po 1 hraně na bocích). Ústí periantu vroubkované.

Tobolka oválná až krátce válcovitá, stěna tobolky dvouvrstevná, obě vrstvy s čípkovitými (uzlovitými) ztluštěninami. Štět složen ze 4 tlustostěnných širokých epidermálních a 4 vnitřních malých tenkostěnných buněk. Výtrusy zpravidla bradavičnaté nebo zrnité, 6 – 12 µm veliké. Mrštníky stejně široké jako výtrusy se 2 spirálními vlákny.

V Evropě podle tradičního pojetí pouze rod Cephaloziella (viz poznámku níže).

Poznámka: Vymezení čeledi je v současné době velmi nejisté (cf. Váňa et al. 2013). Kromě 9 rodů, které tvoří podle současných výzkumů tzv. „core Cephaloziellaceae“ (z nich v Evropě pouze rod Cephaloziella), jsou autory výše uvedené studie, akceptované i v současném světovém seznamu játrovek (Söderström et al. 2016), provizorně do čeledi řazeny další rody včetně evropských rodů Obtusifolium s naším zástupcem O. obtusum) a Oleolophozia (u nás nezjištěným). Tyto rody by spolu s rody čeledí Anastrophyllaceae, Lophoziaceae a Scapaniaceae mohly také tvořit nadčeleď Scapaniaceae (cf. Váňa et al. 2013).

Söderström L. et al. 2016. World checklist of hornworts and liverworts. Phytokeys 59: 1–828.

Váňa J., Söderström L., Hagborg A., von Konrat M. 2013. Notes on Early Land Plants To­day. 40. Notes on Cephaloziellaceae (Marchantiophyta). Phytotaxa 112 (1): 1–6.

Cephaloziella (Spruce) Schiffn. – drobnička

Rostliny malé, drobné až nepatrné, zelené, nahnědlé až hnědé nebo i červenavé, rostoucí mezi jinými druhy mechorostů nebo tvořící koberce či povlaky na půdě a skalách, vzácně na dřevě.

Lodyhy 0,2 – 0,5 mm široké a 1 – 15 mm dlouhé. Korové buňky stejně veliké jako vnitřní. Větvení nepravidelné, laterálně – interkalární (typ Plagiochila) nebo ventrálně – interkalární (typ Bazzania).

Listy ve 2 stejné laloky dělené, téměř kolmo k lodyze přirostlé, výjimečně poněkud šikmo podložené.

Spodní listy většinou malé, někdy redukované na slizové papily; na sterilních lodyhách někdy přítomny, na lodyhách s rozmnožovacími tělísky a lodyhách nesoucích pohlavní orgány téměř vždy vytvořeny.

Buňky na bázi listových laloků 7 – 15 µm široké, výjimečně až 20 µm. Siličná tělíska drobná, kulovitá, po 2 – 12 v každé buňce, 2 – 3 µm veliká.

Rozmnožovací tělíska velmi častá, 2-buněčná, oválná až eliptická nebo hranatá až krychlová.

Dvoudomé, autoické, paroické nebo heteroické druhy. Antheridia po 1 za každým obalným listem; obalných listů 2 – 15. Stopka antheridia tvořena 1 řadou buněk. Samičí obalné listy se spodním obalným listem srostlé, většinou přišpičatělé, celokrajné až zubaté. Brakteoly vždy přítomny.

Periant z obalných listů vyniklý, v horní časti se 4 – 5 hranami (1 na hřbetní, 1 – 2 na břišní straně a po 1 hraně na bocích). Ústí periantu vroubkované.

Tobolka oválná až krátce válcovitá, stěna tobolky 2 vrstevná, obě vrstvy s čípkovitými ztluštěninami. Štět složen ze 4 tlustostěnných širokých epidermálních a 4 vnitřních malých tenkostěnných buněk. Výtrusy zpravidla bradavičnaté nebo zrnité, 6 – 12 µm veliké. Mrštníky stejně široké jako výtrusy se 2 spirálními vlákny.

DVelmi početný rod, z Evropy bylo popsáno dosud asi 70 druhů, z nichž má dnes platnost jen asi 21 druhů; v České republice roste 8 druhů (cf. Duda, Preslia 50: 111 – 118, 1978).

Poznámka: Jedná se o jeden z nejobtížnějších rodů játrovek, a to pro svou drobnost a málo rozlišovacích znaků. Bez zjištění pohlavních orgánů je určení mnohdy velmi problematické. Od rodu Cephalozia, resp. Fuscocephaloziopsis se liší především příčně vetknutými listy.

Klíč k určení sekcí a druhů:

Sekce Cephaloziella

Cephaloziella divaricata (Sm.) Schiffn. – drobnička Starkeova

Syn.: Cephaloziella byssacea auct.; C. starkei auct.

Rostliny plazivé, tmavě zelené, zelenohnědé až červenohnědé, do 10 mm délky. Lodyžní buňky 15 – 25 × 12 µm, se ztloustlými stěnami. Větvení laterální nebo interkalární.

Listy do 1/2 – 2/3 ve 2 trojúhelníkovité až kopinaté, celokrajné (na bázi někdy s 1 zubem) laloky rozdělené. Laloky na bázi 6 – 9 buněk široké. Spodní listy na sterilních lodyhách vždy přítomny, slabě dvoudílné nebo tupě kopinaté.

Buňky tenkostěnné (řidčeji mírně tlustostěnné), 10 – 15 × 10 – 12 µm. Kutikula hladká nebo nepatrně papilnatá. Rozmnožovací tělíska velmi častá na koncích lodyžek a listů, tmavě zelená až červenohnědá, 15 – 25 × 10 – 15 µm.

Dvoudomý druh. Samčí rostliny složeny z 5 – 15 párů téměř celokrajných, poněkud vypouklých obalných listů. Samičí rostliny terminální; obalné listy širší než listy, na spodu srostlé, dosti hrubě zubaté. Periant válcovitě oválný, ústí vroubkované a zpravidla hyalinní; buňky při ústí tlustostěnné, 18 – 25 × 9 µm.

Výtrusy hladké, 7 – 8 µm; mrštníky stejně široké.

Ekologie: od nížin do hor (především v pahorkatinách a nižších horách); na holé, písčité až jílovité půdě, na okrajích lesních cest, na skalách, starých zdech, často v borových lesích. Často provází u nás stepní formace.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Duda, Čas. Slez. Mus., ser. A, 24: 71 – 82, 1975): porůznu, místy i hojně po celém území, v nížinách vzácná.
Celkové: Severní Amerika, západ Jižní Ameriky, Evropa, Sibiř, Malá Asie, Makaronésie, severní Afrika, Antarktida. Bipolární druh.

Variabilita: značná, zvláště proto, že listy, spodní listy i lodyha jsou často deformovány tvorbou rozmnožovacích tělísek a může tak dojít k záměně s jinými druhy. Dále ve tvaru, resp. zubatosti listů. Rostliny s niťovitými nevětvenými lodyhami a ztloustlými stěnami buněk jsou popsány jako var. rupestris (Jenn.) Müll. Frib. Tato drobná odrůda je známa i z našeho území. Xerofytická odchylka s hrubě zubatými listy, na hřbetní straně s četnými kuželovitými výrůstky a papilnatou kutikulou je odlišována jako var. scabra (M.A. Howe) Haynes. Je uváděna z Krušných hor a z okolí Prahy (Džbán, Šárka), přibližné formy (přechodné k typickým rostlinám) se vyskytují na řadě dalších lokalit.

Možné záměny: sterilní rostliny lze velmi těžko rozlišit od C. stellulifera, která má poněkud větší buňky, spíše odstálé listy a u nás je velmi vzácná. Při nedostatečně vyvinutých spodních listech je nutno dát pozor na záměnu s druhem C. hampeana.

Poznámka: Z území České republiky byl uváděn (zvláště Velenovským 1901) také atlanticko – mediteránní druh Cephaloziella dentata (Raddi) Steph. Většinou se jednalo o záměnu s druhem C. divaricata (v jednom případě s C. rubella), jejíž lodyhy a listy byly narušeny tvorbou rozmnožovacích tělísek, takže byly nebo se zdály být zubaté (cf. Duda, Čas. Slez. Mus., ser. A, 23: 171 – 172, 1974).

Cephaloziella elegans (Heeg) Schiffn. – drobnička sličná

Syn.: Cephaloziella myriantha Schiffn.

Temně zelená až červenohnědá, nepatrná, často vtroušena mezi jinými mechy. Lodyžní buňky tlustostěnné, 20 – 25 × 10 µm.

Listy poněkud vyduté, do 2/3 ostrým až pravoúhlým zářezem ve 2 trojúhelníkovité celokrajné laloky rozdělené. Laloky na bázi 5 – 10 buněk široké. Spodní listy dvoudílné nebo kopinaté.

Buňky malé, 7 – 10 µm, se ztloustlými stěnami. Kutikula jemně bradavičnatá.

Rozmnožovací tělíska 14 × 8 µm.

Paroický druh. Obalné listy 2× tak velké jako listy, celokrajné nebo vroubkované až zubaté, zpravidla 3 – 4 páry. Buňky při ústí periantu tlustostěnné 20 – 30 × 10 µm.

Výtrusy 6 – 7 µm; mrštníky stejně široké.

Ekologie: na výslunných místech na holé nevápenité půdě, na silikátových skalách, místy také na humusu vápencových skal od pahorkatin do hor.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Duda, Čas. Slez. Mus., ser. A, 23: 32 – 34, 1974): Šumava, Libochovice, Cvikov, Krkonoše (Velká Kotelní jáma), Železné hory, Boskovice, Rešov u Rýmařova, Hrubý Jeseník, Beskydy. Lokality od Zlína nutno ověřit. Celkem vzácný, zřídka se vyskytující druh.
Celkové: boreální druh; Severní Amerika, Evropa, Rusko, Sibiř.

Variabilita: malá.

Možné záměny: od C. rubella se liší především malými buňkami a větším počtem buněk na bazích laloků, dále přítomností spodních listů. C. rubella bývá zpravidla autoická, jen zřídka paroická. (Schuster 1980 zařazuje tento druh jako odrůdu k C. rubella).

Cephaloziella grimsulana (J.B. Jack ex Gottsche & Rabenh.) Lacout. – drobnička horská

Temně zelené až černohnědé koberce hustě propletených rostlin.

Lodyhy 5 – 15 mm dlouhé; korové buňky 25 – 40 × 15 µm s mírně ztloustlými stěnami.

Listy oddálené, do 1/2 dvoudílné, celokrajné, zřídka na bázi s 1 zubem; listové laloky přišpičatělé až zaoblené, někdy špičkou dovnitř zahnuté, na bázi 6 – 8 buněk široké. Spodní listy zpravidla i na sterilních lodyhách, malé, oválné až kopinaté, zřídka dvoudílné.

Buňky obvykle tenkostěnné, na bázi laloků 15 – 20 × 14 – 18 µm.

Rozmnožovací tělíska zřídka, červenohnědá, oválná, 20 – 25 × 14 – 18 µm.

Autoický druh. Samčí větvičky s 10 – 15 páry dvoudílných, vroubkovaně zubatých obalných listů. Samičí obalné listy širší než listy, do 1/4 dělené, špičaté až přišpičatělé, hrbolatě zubaté, buňky tlustostěnné, uprostřed obalných listů a na bázích laloků 25 – 30 × 15 – 20 µm. Periant oválný až válcovitý, buňky při ústí tlustostěnné 25 – 40 × 10 – 15 µm.

Výtrusy 10 – 12 µm; mrštníky stejně široké.

Ekologie: především na neutrálních až vápnitých skalách ve vysokých horách.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Duda, Preslia 50: 111 – 118, 1978): Krkonoše, Hrubý Jeseník (Velká Kotlina).Velmi vzácný a ohrožený druh.
Celkové: arkticko-alpínský druh. Severní Amerika, Alpy, Vysoké Tatry, Španělsko, Skandinávie, Rusko: sever, Kavkaz, Špicberky.

Variabilita: malá.

Možné záměny: především s u nás dosud nezjištěným druhem C. varians, která má však menší buňky jak na lodyze, tak i na listech, resp. obalných listech.

Cephaloziella hampeana (Nees) Schiffn. ex Loeske – drobnička Hampeova

Jemně zelené až hnědé povlaky nebo jednotlivě mezi jinými mechy. Buňky na lodyze tenkostěnné, 25 – 40 × 15 µm.

Listy širší než lodyha, do 2/3 ostrým až pravoúhlým zářezem na 2 špičaté laloky dělené. Báze laloků 6 – 9 buněk široké. Spodní listy na sterilních lodyhách chybějí.

Buňky tenkostěnné, 14 – 18 × 12 µm; kutikula hladká.

Rozmnožovací tělíska oválná, zelená až hnědavá, 20 × 15 µm.

Autoický druh. Samčí větvičky složeny až z 20 párů obalných, jen do poloviny dělených, poněkud vydutých, zubatých listů. Samičí obalné listy pohárovitě srostlé se spodním obalným listem, jemně zubaté a špičaté. Periant oválný až válcovitý, buňky při ústí tenkostěnné, 20 – 40 × 10 µm.

Výtrusy červenohnědé, drsné, 8 – 9 µm; mrštníky 6 – 7 µm široké.

Ekologie: roste na holé půdě nebo na skalách, ale také na rašelinné půdě, příp. mezi rašeliníky od pahorkatin do hor.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Duda, Čas. Slez. Mus., ser. A, 23: 167 – 170, 1974): na celém území velmi porůznu, hojnější je např. na Tišnovsku.
Celkové: Severní Amerika, Evropa, Přední Asie, Sibiř, Azorské a Kanárské ostrovy.

Variabilita: malá.

Možné záměny: především s C. divaricata; zde pozor na spodní listy u rostlinek s rozmnožovacími tělísky. Rostliny s rozmnožovacími tělísky mají u C. hampeana spodní listy a hrubě zubaté listy. Od C. rubella se liší zvláště šířkou listových laloků a tím, že má stěny buněčné tenké.

Cephaloziella rubella (Nees) Warnst. – drobnička načervenalá

Většinou velmi malé rostliny asi 5 mm dlouhé, nahnědlé až načervenalé. Lodyžní buňky tlustostěnné, 15 × 12 µm.

Listy o málo širší než lodyha, do 2/3 ve 2 špičaté, oválně kopinaté, celokrajné laloky dělené; někdy bývá špička laloku dovnitř zahnutá, laloky na bázi pouze 4 – 5 buněk široké. Spodní listy na sterilních lodyhách chybějí. Buňky 10 – 14 µm, většinou mírně tlustostěnné. Kutikula hladká, zřídka jemně bradavičnatá.

Rozmnožovací tělíska oválná, 14 – 18 × 8 – 10 µm, zelená až zelenohnědá.

Heteroický, častěji autoický, řidčeji paroický druh. Samčí obalné listy u autoických rostlin ve 4 – 6 párech, celokrajné; u paroických rostlin obalné listy (ve 3 párech) větší než listy hrubě zubaté a špičaté. Buňky při ústí periantu tlustostěnné, protáhlé, 15 – 35 × 10 µm.

Výtrusy 7 – 10 µm, hnědavé; mrštníky 6 – 8 µm široké.

Ekologie: vlhká, písčitá až jílovitá půda, kyselé pískovcové skály, výjimečně na hnijícím dřevě, od nížin do horského pásma. Často ve společnosti Solenostoma gracillimum nebo Isopaches bicrenatus.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Duda, Čas. Slez. Mus., ser. A, 23: 162 – 167, 1974): porůznu po celém území, zatím neuváděná z Polabí, Posázaví, Povltaví a Pomoraví.
Celkové: Severní Amerika, Evropa, Sibiř, Čína, Azory, Kanárské ostrovy.

Variabilita: značná, především v pohlavních orgánech. Významnou odchylkou, někdy odlišovanou na úrovni druhu, je var. sullivantii (Aust.) Müll. Frib., která je charakterizovaná následujícími znaky: Velmi jemné zelenohnědé rostliny; lodyhy pouze 1 – 2 mm dlouhé. Listy poněkud širší než lodyha, do 1/2 dělené, laloky celokrajné nebo vroubkované, většinou jen 3 – 4 buňky široké. Spodní listy chybějí, výjimečně nepatrné. Buňky tenkostěnné, 14 × 10 µm. Rozmnožovací tělíska hnědá, 16 × 10 µm. Autoická, zřídka paroická. Je-li autoická, pak samčí obalné listy s několika jednobuněčnými zuby, u paroických rostlin obalné listy zubaté. Buňky při ústí periantu 12 – 20 × 7 µm. Roste výhradně na hnijícím dřevě především v horských oblastech. Z našeho území znám pouze z Hrubého Jeseníku (cf. Duda, Čas. Slez. Mus., ser. A, 23: 167, 1974). Pro svou nepatrnost může být přehlížena; její výskyt je možný i v jiných horských oblastech.

Možné záměny: rozdíly od C. hampeana, resp. od C. elegans jsou uvedeny u těchto druhů.

Cephaloziella stellulifera (Taylor ex Carrington & Pearson) Croz. – drobnička hvězdovitá

Syn.: Cephaloziella cibulkensis Douin

Rostliny až 10 mm dlouhé, světle zelené až čistě zelené, zřídka hnědavé. Buňky na lodyze 18 – 35 × 12 – 14 µm.

Listy obvykle oddáleně na lodyze postavené, od lodyhy odehnuté, širší než lodyha, do 1/2 dělené; laloky široce kopinaté, přišpičatělé, na bázi 4 – 7 buněk široké, celokrajné. Spodní listy malé, jednoduché, zřídka dvoudílné.

Buňky poměrně veliké 15 – 18 × 10 – 15 µm, tenkostěnné. Kutikula hladká.

Rozmnožovací tělíska podlouhle oválná, tenkostěnná, zelená, 17 – 24 × 12 µm.

Paroický (vzácně snad také autoický) druh. Obalné listy mnohem větší než listy, laloky podlouhle oválné, do 1/3 – 1/2 dělené, většinou vroubkované až zubaté. Buňky při ústí periantu 40 – 70 × 10 µm, tlustostěnné.

Výtrusy 9 – 12 µm, mrštníky 9 µm široké.

Ekologie: na písčité až jílovito-písčité půdě.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Duda, Čas. Slez. Mus., ser. A, 23: 170 – 171, 1974): Praha: Cibulka (originál C. cibulkensis Douin); jediná recentní lokalita u Lbína na Litoměřicku, snad byla dosud přehlížena.
Celkové: Severní Amerika (vzácně), západní, střední a jižní Evropa, Kanárské ostrovy, Maroko, Alžír, Přední Asie, ? východní Asie.

Variabilita: malá.

Možné záměny: nelze spolehlivě odlišit sterilní rostliny od C. divaricata, pomůckou mohou být snad pouze oddálené a od lodyhy odehnuté listy u C. stellulifera.

Cephaloziella varians (Gottsche) Steph. – drobnička arktická

Syn.: Cephaloziella arctica Bryhn & Douin

Rostliny hnědočervené nebo hnědočerné, až 10 mm dlouhé. Buňky na lodyze tlustostěnné, 20 – 30 × 10 – 15 µm.

Listy v obrysu čtvercové, vyduté, do 1/2 – 2/3 ve 2 tupé laloky rozdělené; laloky na bázi 5 – 10 buněk široké. Spodní listy většinou na konci lodyhy, kopinaté, zřídka částečně dvoudílné.

Buňky tlustostěnné s rohovými ztluštěninami, 12 – 15 × 10 – 13 µm. Kutikula většinou hladká.

Rozmnožovací tělíska hnědá až fialová, oválná, 16 – 20 × 10 – 12 µm.

Autoický druh. Samčí větvičky s četnými obalnými listy (5 – 15 párů) podobných listům. Samičí obalné listy celokrajné nebo zoubkované. Buňky při ústí periantu 20 – 30 × 12 µm.

Výtrusy 10 – 12 µm, mrštníky 8 µm široké.

Ekologie: Roste na holé zemi nebo skalách (i vápencových) ve vysokých horách a v arktické oblasti, často mezi jinými mechorosty.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Duda, Preslia 50: 111 – 118, 1978): mylně uváděná z Krkonoš a Hrubého Jeseníku. Není však vyloučeno, že v Krkonoších či Hrubém Jeseníku by mohla být nalezena.
Celkové: subarkticko-alpínský druh, hojně rozšířený na severní polokouli v subarktické až arktické oblasti; kromě toho v Alpách, Pyrenejích a Vysokých Tatrách. Běžný i v subantarktické a antarktické oblasti, jedná se o bipolární druh.

Variabilita: především v přítomnosti nebo absencí spodních listů.

Možné záměny: od C. grimsulana se liší především ve velikosti buněk a ztloustlými buněčnými stěnami. Je možná i záměna s C. hampeana, zvláště když spodní listy jsou nedostatečně vyvinuty.

Sekce Schizophyllum (Müll. Frib.) Jørg.

Cephaloziella elachista (J.B. Jack ex Gottsche & Rabenh.) Schiffn. – drobnička něžná

Bledě zelené až zelené, zřídka žlutavě zelené rostliny, velmi jemné až vlasovité, plazící se mezi rašeliníky. Lodyha do 10 mm délky a jen 60 – 80 µm široká; buňky na lodyze 30 – 50 × 20 µm.

Listy do 3/4 na 2 špičaté, často zubaté laloky rozdělené; laloky na bázi 2 – 4 buňky široké. Spodní listy podobné, menší, někdy také kopinaté a nedělené, zřídka chybějí.

Buňky na bazích laloků 20 – 35 × 12 – 16 µm, tenkostěnné. Kutikula hladká až jemně bradavičnatá. Rozmnožovací tělíska podlouhle oválná, 25 × 10 µm.

Autoický druh. Samčí větvičky postranní, 3 – 6 párů obalných listů; tyto jsou širší než listy, často až trnitě zubaté. Samičí obalné listy (2 – 3 páry) hrubě zubaté, zuby místy hákovité. Buňky při ústí periantu 30 – 40 × 10 – 12 µm.

Výtrusy 9 – 10 µm; mrštníky 7 – 9 µm široké.

Ekologie: téměř výlučně na rašeliništích (hlavně vrchovištích) mezi rašeliníky, vzácně také na kyselých pískovcích ve společnosti různých druhů rodu Fuscocephaloziopsis (F. connivens, F. lunulifolia, F. pleniceps aj.) nebo Odontoschisma fluitans, Calypogeia neesiana a C. sphagnicola.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Duda, Čas. Slez. Mus., ser. A, 23: 27 – 28, 1974): Krušné hory, Cvikov, Doksy, Krkonoše (Labský důl), Českomoravská vrchovina (Dářko); uvádí se také od Františkových Lázní.
Celkové: Severní Amerika, západní a severní Evropa, Itálie, Rumunsko, severní Rusko, Sibiř.

Variabilita: malá, nanejvýš v šířce báze listových laloků (2 – 4 buňky).

Možné záměny: poněvadž roste někdy spolu s C. subdentata, je třeba dát pozor na rozlišovací znaky uvedené v klíči. Rozmnožovací tělíska jsou u C. elachista častější, u C. subdentata velice vzácná.

Cephaloziella spinigera (Lindb.) Warnst. – drobnička zoubkatá

Syn.: Cephaloziella subdentata Warnst., C. striatula (C.E.O. Jensen) Douin

Drobné rostliny, velikostí podobné druhu C. elachista. Buňky na lodyze tlustostěnné se ztloustlými rohy, 20 – 30 × 10 – 15 µm.

Listy na lodyze dosti hustě přirostlé do 3/4 ostrým úhlem rozdělené. Laloky na bázi 4 – 6 buněk široké, většinou celokrajné až vroubkované nebo na bázi s jednotlivým zubem. Spodní listy podobné, ale menší, někdy také chybějí.

Buňky tlustostěnné s rohovými ztluštěninami, na bázi laloků 14 – 20 × 10 – 12 µm. Kutikula bradavčitě drsná. Rozmnožovací tělíska podobná jako u C. elachista, ale velmi vzácná.

Autoický druh. Samčí větvičky složeny ze 3 – 5 párů obalných listů, které jsou celokrajné, nejvýš vroubkované, ale poněkud větší než listy. Samičí obalné listy větší a trnitě zubaté. Ústí periantu zoubkované, buňky při ústí tlustostěnné 25 – 30 × 8 µm.

Výtrusy 7 – 8 µm; mrštníky stejně široké.

Ekologie: výhradně na rašeliništích (především vrchovištích); plazí se mezi rašeliníky, povléká jiné druhy játrovek, např. Mylia anomala nebo Calypogeia sphagnicola.

Rozšíření: Česká rep.:(cf. Duda, Čas. Slez. Mus., ser. A, 23: 29, 1974): Františkovy Lázně (Soos), Děčínská vrchovina, Třeboňsko, Šumava, Brdy, Krušné hory, Krkonoše, Žďárské vrchy, Hrubý Jeseník, Beskydy (zaniklá lokalita). Může být nalezena ještě např. v Jizerských horách nebo ve Žďárských vrších.
Celkové: obdobné jako u C. elachista.

Variabilita: dosti malá, pouze ve velikosti, resp. šířce listových laloků (někdy může jít i o mladé rostliny).

Možné záměny: viz C. elachista.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (11.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 1.1 (10.10.2017): Úprava textu, doplnění rozšíření druhů.