Tritomaria Schiffn. ex Loeske – palčice

Většinou zelené nebo purpurově naběhlé rostliny rostoucí mezi jinými druhy mechorostů nebo v samostatných kobercích.

Lodyhy poléhavé, plazivé, vystoupavé až vzpřímené, nepříliš často terminálně (typ Frullania), laterálně- interkalárně (typ Plagiochila, uvádí se i typ Radula) větvené, bez stolonů. Rhizoidy poměrně časté.

Listy šikmo podloženě až téměř příčně vetknuté, rozdělené ve (2 –) 3 obvykle nestejně velké laloky (u našich druhů) nebo i 3 (– 4) prakticky stejně velké laloky, okraj celokrajný, bez zubů a brv. Spodní listy chybějí.

Buňky obvykle tenkostěnné, ojediněle s nepříliš ztlustlými stěnami, a s rohovými, často uzlovitými ztluštěninami; bazální buňky někdy prodloužené. Kutikula papilnatá. Siličná tělíska ve větším počtu v buňkách, složená z jednotlivých částí.

Oválné nebo polyedrické, dvoubuněčné gemy červené či zelené barvy na špičkách laloků.

Dvoudomé druhy. Androecea obvykle interkalární, samčí obalné listy podobné sterilním listům, vyduté, v paždí 2 – 4 antheridia s 1 – 2řadou stopkou. Gynaecea terminální, samičí obalné listy obvykle širší než listy sterilních lodyh, jen ojediněle (nikoliv u našich druhů) zubaté. Brakteoly chybějí nebo jsou drobné, srostlé s jedním obalným listem. Periant je laločnatý či zřasený, směrem k ústí více či méně náhle zúžený, ústí celokrajné či zubaté.

Štět tvořený množstvím nespecializovaných buněk. Tobolka oválná, se stěnou 3 – 5-vrstevnou; vnější vrstva s čípkovitými, vnitřní s poloměsíčitými ztluštěninami.

Celkem 4 – 6 druhů (podle pojetí), z toho 3 v Evropě, 2 na našem území.

Poznámka (J. Kučera): z rodu Tritomaria je v současném světovém seznamu játrovek (Söderström et al. 2016) vyčleňován rod Trilophozia, zahrnující z našich zástupců druh T. quinquedentata.

Klíč k určení druhů:

Tritomaria exsecta (Schmidel) Schiffn. ex Loeske – palčice vykrojená

Syn.: Sphenolobus exsectus (Schmidel) Steph.

Zelené, nebo světle zelené či naopak hnědozelené nevelké koberce, častěji však ve směsi s dalšími druhy.

Lodyhy poléhavé či vystoupavé, 0,5 – 2 cm dlouhé a s listy asi 1 – 2 mm široké, jen velmi vzácně větvené. Rhizoidy dosti hojné.

Listy obvykle vzájemně se kryjící, od lodyhy odstávající, zadní částí šikmo podloženě, přední téměř příčně vetknuté, žlábkovitě vyduté, široce oválné (asi 1,2 – 1,3 × delší než široké), asymetricky (2 –) 3-laločné (zadní lalok největší); laloky zašpičatělé, zářez ostroúhlý, zaoblený.

Buňky rovnoměrně ztloustlé s nevelkými rohovými ztluštěninami, okrajové buňky 10 – 15 × 8 – 12 µm, ve střední části listu 10 – 20 × 8 – 15 µm. Kutikula papilnatá. Siličná tělíska po 3 – 7 v buňkách v horní části listu, až po 15 – 20 v buňkách v bazální části listu (v prodloužených bazálních buňkách až 25 siličných tělísek), vejčitá až široce oválná, složená z drobných krůpějí, 4 – 5 × 3 – 4 µm.

Červenohnědé gemy na vrcholcích rostlinek a laloků, dvoubuněčné, oválné, 10 – 20 × 8 – 15 µm.

Dvoudomý druh, často jednotlivá pohlaví v oddělených kobercích. Androecea interkalární, samčí obalné listy ve 4 – 10 párech, silně vyduté a žlábkovité, v paždí s 1 – 2 antheridii. Gynaecea terminální; samičí obalné listy 3 – 5 -laločné, pouze s několika zuby na okraji, poněkud menší než listy sterilních rostlinek. Periant válcovitý až kyjovitý, v horní části s 4 – 6 řáskami, směrem k ústí stažený, ústí laločnaté, zubaté až brvité.

Tobolka se stěnou 3-vrstevnou. Výtrusy jemně papilnaté, 8 – 12 µm; mrštníky 7 – 9 µm široké.

Ekologie: obvykle na tlejícím dřevě, na humózních skalách, vzácněji přímo na skalách, na holé zemi nebo i na rašelině, převážně v horách.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 31: 119 – 128, 1982): porůznu od pahorkatin do hor (hojnější v Hrubém Jeseníku a v Beskydech).
Celkové: Severní Amerika, Evropa, Sibiř, Himálaj, Japonsko, zasahuje do Mexika, oblasti středoafrických sopek, na Filipíny a severní Borneo.

Variabilita: nepříliš variabilní druh; variabilita hlavně ve tvaru listů a velikosti laloků.

Možné záměny: pouze s T. exsectiformis – viz klíč.

Tritomaria exsectiformis (Breidl.) Schiffn. ex Loeske – palčice vykrajovaná

Syn.: Sphenolobus exsectiformis (Breidl.) Steph.

Vytváří zelené, hnědavé či hnědozelené koberce, ojediněle se slabě purpurovým nádechem; vzácněji vtroušená mezi jiné druhy mechorostů.

Lodyhy poléhavé až vystoupavé, někdy i vzpřímené, 0,5 – 2, 5 cm dlouhé a s listy většinou 1,5 – 2,0 mm široké, většinou nevětvené nebo jen ojediněle laterálně-interkalárně větvené. Rhizoidy poměrně časté.

Listy vzájemně se kryjící nebo poněkud oddálené, téměř příčně vetknuté, nesbíhavé, od lodyhy odstávající, žlábkovitě vyduté, v obrysu široce či úzce oválné, velmi asymetricky 2 –3-laločné (zadní lalok největší) do 0,15 – 0,3 délky listů, laloky trojboké, zašpičatělé či zatupělé, zářez ostroúhlý, zaoblený či zašpičatělý. Spodní listy chybějí.

Buňky tenkostěnné s nápadnými, někdy až uzlovitými ztluštěninami, na okrajích listů 16 – 22 µm, ve střední části listů 20 – 35 × 18 – 25 µm. Kutikula papilnatá. Siličná tělíska většinou po (5 –) 10 – 15 v buňkách, kulovitá či oválná, 3 – 5 × 3 – 4 µm, zrnitá.

Červenohnědé gemy obvykle v množství na koncích laloků horních listů, dvoubuněčné, nepravidelně polygonální, 15 – 25 × 10 – 20 µm.

Dvoudomý druh, vzácně plodný. Androecea interkalární, samčí obalné listy ve 4 – 10 párech, často purpurově naběhlé, vakovité, v paždí s 2 – 3 antheridii. Gynaecea terminální, samičí obalné listy podobné listům sterilních lodyh, s laloky zaostřenými. Periant válcovitý, v horní části s 4 – 5 řáskami, ústí laločnaté, oddáleně zubaté či brvité.

Stěna tobolky 3 (– 4)-vrstevná. Výtrusy papilnaté, 10 – 13 µm, mrštníky 7 – 10 µm široké.

Ekologie: většinou na holé zemi nebo silikátových skalách (často na pískovcích), a to jak přímo na skalách, tak i na humusu skal, výjimečně na tlejícím dřevě. Na rozdíl od předešlého druhu častěji v nižších polohách.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 31: 31 – 35, 1982): roztroušeně po celém území (prozatím nezjištěn v západních a části východních Čech).
Celkové: Severní Amerika, Grónsko, Evropa, Sibiř.

Variabilita: podobně jako předešlý druh nepříliš variabilní; arktická subsp. arctica R.M. Schust. neroste na našem území.

Možné záměny: s předešlým druhem (viz klíč). Formy s listy asymetricky dvoulaločnými bývají zaměňovány poměrně často za Lophoziopsis longidens (shodná barva gem, avšak obvykle užší, konstantně dvoulaločné listy s téměř stejně velkými laloky).

Poznámka: Kern (1914) publikoval z Hrubého Jeseníku (Vysoký vodopád) též arkto-alpínský druh Tritomaria scitula (Taylor) Jørg. Dokladová položka nebyla dosud nalezena; na zmíněné lokalitě, která navíc leží v lesním pásmu (asi 900 m n. m.) se vyskytuje pouze druh Trilophozia quinquedentata, jehož některé modifikace připomínají druh T. scitula. Je velmi pravděpodobné, že druh T. scitula se na lokalitě nevyskytoval a že se jednalo pouze o omyl v určení.

Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (24.1.2005): vytvoření textu.

Verze: 2.0 (22.10.2017): úprava klíče (převod druhu T. quinquedentata do rodu Trilophozia.