Trilophozia (R.M. Schust.) Bakalin – palčice

Syn.: Tritomaria subg. Trilophozia R.M. Schust.

Obvykle v řídkých, zelených, zelenohnědých, žlutohnědých, či hnědavých komercích či trsech, často v porostech jiných druhů mechorostů.
Olistěné lodyhy 2 – 3 (–4) mm široké a asi 1 – 5 cm dlouhé, plazivé, poléhavé až vystoupavé, nepříliš často větvené. Rhizoidy poměrně hojné a husté.
Listy vzájemně se kryjící až oddálené, od lodyhy odstávající, v přední části téměř příčně, v zadní šikmo podloženě vetknuté, nesbíhavé, vyduté (nikoliv žlábkovitě), v obrysu široce oválné, okrouhlé až ledvinité, více či méně nápadně do 0,1 – 0,3 délky listu asymetricky trojlaločné, laloky oválně trojboké, zašpičatělé až zaostřené nebo hrotitě (trnitě) zašpičatělé, zářez pravoúhlý až tupoúhlý. Spodní listy chybějí.
Buňky tenkostěnné s mohutnými, často uzlovitými rohovými ztluštěninami, na okrajích listů 15 – 25 µm, ve střední části 20 – 30 (– 40) × 20 – 25 µm, na bázi 25 – 40 (– 50) × 20 – 35 µm. Kutikula silně papilnatá. Siličná tělíska po 2 –10 v buňkách, kulovitá až oválná, 4 – 10 × 3 – 6 µm, složená z drobných kuliček.
Tetraedrické, 1 – 2-buněčné, žlutozeleně či zeleně zbarvené, 15 – 20 µm velké gemy na koncích laloků velmi vzácné; u většiny populací chybějí.
Dvoudomý druh, poměrně často plodný. Androecea terminální či interkalární, tvořená 4 – 15 (– 20) silně vakovitými, téměř příčně vetknutými samčími obalnými listy s 2 – 3 antheridii v paždí. Gynaecea terminální. Samičí obalné listy širší než listy sterilních lodyh, 3 – 5-laločné s nevelkými přídatnými zuby. Periant válcovitý až obvejčitý, poblíž ústí zřasený, ústí laločnaté, zubaté či brvité.
Tobolka vejčitá, se stěnou 4 – 5-vrstevnou. Výtrusy jemně papilnaté, 12 – 15 µm, mrštníky 6 – 8 µm široké.

Poznámka (J. Kučera): Podrod Trilophozia byl na rodovou úroveň povýšen Bakalinem (2005). Toto pojetí je akceptováno i v současném světovém seznamu játrovek (Söderström et al. 2016), neboť neprotiřečí dosud publikovaným molekulárním datům (Vilnet et al. 2010). Zároveň však rody Trilophozia a Tritomaria tvoří monofyletickou skupinu (patrně ovšem bez druhu T. scitula, který paradoxně do rodu Tritomaria zařazován je.

Bakalin V.A. 2005. Monograficheskaia obrabotka roda Lophozia (Dumort.) Dumort. s. str. Nauka, Moskva.

Vilnet, A. A., N. A. Konstantinova & A. V. Troitsky. 2010. Molecular insight on phylogeny and systematics of the Lophoziaceae, Scapaniaceae, Gymnomitriaceae and Jungermanniaceae. Arctoa 19: 31–50.

Trilophozia quinquedentata (Huds.) Bakalin – palčice hrotitá

Syn.: Tritomaria quinquedentata (Huds.) H. Buch, Barbilophozia quinquedentata (Huds.) Loeske, Lophozia quinquedentata (Huds.) Cogn.

Popis viz charakteristiku rodu.

Ekologie: na stinných místech na skalách (s neutrální a bazickou reakcí), ale i na zemi, ojediněle i na dřevě z pahorkatin do hor.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 31: 215 – 227, 1982): roztroušeně od pahorkatin do hor v celém území.
Celkové: cirkumpolární druh.

Variabilita: velmi variabilní druh s množstvím popsaných odchylek, o jejichž oprávněnosti se diskutuje. Modifikace s poměrně velkými buňkami (na bázi listů až 50 µm, ve střední části 25 – 40 µm) je odlišována jako Tritomaria quinquedentata var. grandiretis H. Buch & S.W. Arnell.

Možné záměny: nápadný druh, podobající se spíše druhům rodu Barbilophozia, od nichž se odlišuje úplnou absencí spodních listů a (kromě extrémních modifikací či atypicky vyvinutých rostlinek) asymetrickými, trnitě zašpičatělými laloky (druhy rodu Barbilophozia s trnitě zašpičatělými laloky mají vždy nápadné spodní listy a většinou 4-laločné listy, jediný druh bez spodních listů s trojlaločnými listy, Neoorthocaulis attenuatus, nemá trnitě zakončené laloky a naopak má téměř vždy přítomné modifikované gemiferní výhonky).

Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (24.1.2005): vytvoření textu.

Verze: 2.0 (22.10.2017): převod do samostatného rodu, úpravy synonymiky.