Anastrophyllum (Spruce) Steph. – polanka

Obvykle v hnědavých, purpurových, vzácněji v hnědozelených či zelených kobercích, trsech nebo polštářích rostoucí rostliny, zřídka promíšené jinými druhy mechorostů.
Lodyhy 1 – 15 (– 20) cm dlouhé, poléhavé, vystoupavé či vzpřímené, výjimečně vytvářející drobnolisté výběžky, na průřezu s (1–)2 – 3-vrstevnou kůrou tvořenou tlustostěnnými buňkami, které jsou užší než centrální buňky. Větvení nepříliš časté, terminální (typ Frullania, např. u A. michauxii) nebo laterálně-interkalární (typ Plagiochila, většina druhů) větvené; stolony chybějí. Rhizoidy poměrně časté, roztroušené.
Listy podložené, obvykle ventrální (zadní) částí šikmo, dorzální (přední) částí příčně nebo téměř příčně vetknuté, obvykle delší než široké, vyduté, žlábkovité nebo ojediněle až kýlnaté, u většiny druhů předním okrajem sbíhavé, dvoulaločné do 0,1 – 0,7 délky, laloky obvykle trojboké, zaostřené nebo zaoblené, mohou být ukončeny i jednořadou špičkou. Spodní listy chybějí.
Buňky tenkostěnné, s rohovými ztluštěninami (často vzájemně splývajícími) vzácně se stěnami poněkud rovnoměrně ztloustlými a nepatrnými rohovými ztluštěninami. Kutikula hladká či papilnatá.
Gemy pouze u několika druhů (např. A. stellatum), obvykle 1 – 2-buněčné, vznikající na špičkách listových laloků.

Štět tvořen mnoha buňkami nebo dvěma řadami buněk (8 – 9 + 4 – 5). Tobolka se stěnou 2 – 5-vrstevnou, vnější vrstva s čípkovitými, vnitřní s poloměsíčitými ztluštěninami. Výtrusy 10 – 14 µm v průměru, mrštníky 6 – 9 µm široké.

V současném pojetí rodu 17 druhů rozšířených převážně v horách tropů; v Evropě celkem 5 druhů, z toho na našem území jediný druh.

Anastrophyllum michauxii (F. Weber) H. Buch – polanka Michauxova

Syn.: Sphenolobus michauxii (F. Weber) Steph.

Rostliny v zelených, olivově zelených, šedozelených, hnědozelených až hnědých, většinou samostatných kobercích.

Lodyhy obvykle vystoupavé nebo poléhavé s vrcholky vystoupavými, většinou 2 – 5 cm dlouhé, nevětvené nebo sporadicky terminálně či laterálně-interkalárně větvené. Rhizoidy poměrně četné.

Listy vzájemně se kryjící, od lodyhy odstávající, zadním okrajem šikmo podloženě, předním okrajem téměř příčně vetknuté, sbíhavé, široce oválné, zaobleně čtvercové až vejčitě srdčité, nejširší prakticky nad široce stonek objímající bází, vyduté s okraji vehnutými, asi do 0,3 – 0,5 délky dělené ve dva téměř stejné laloky; zářez ostroúhlý či pravoúhlý, laloky zašpičatělé. Spodní listy chybějí.

Buňky s nepatrně ztlustlými stěnami a mohutnými, často splývajícími rohovými ztluštěninami, na okrajích listů 10 – 14 µm, ve střední části 15 – 20 (– 25) × 13 – 17 µm, bazální buňky poněkud prodloužené na 25 – 30 × 15 – 20 µm. Kutikula s jemnými papilami. Siličná tělíska obvykle po 3 – 7 v buňkách, téměř kulovitá či vejčitá, jemně zrnitá, 5 – 8 × 4 – 6 µm.

Na okrajích listů někdy přítomny purpurové 1 – 2-buněčné gemy, 20 – 26 ×13 – 17 µm, oválné až 3 – 4-boké.

Dvoudomý druh. Androecea interkalární, tvořená 4 – 6 páry vydutých samčích obalných listů s bazálním zubem nebo brvou, antheridia po 2 – 3. Gynaecea terminální, samičí obalné listy poněkud větší než listy sterilních lodyh a někdy i 3-laločné, kostrbatě odstávající. Brakteoly obvykle chybějí. Periant poměrně velký, kyjovitý až hruškovitý, v horní třetině s 5 – 6 rýhami, dosti náhle stažený v laločnaté, často brvité ústí.

Štět tvořen množstvím buněk. Tobolka vejčitá, se stěnou 3 – 4-vrstevnou, vnější vrstva obvykle s čípkovitými a neúplnými poloměsíčitými ztluštěninami, vnitřní s poloměsíčitými ztluštěninami. Výtrusy jemně papilnaté, 10 – 14 µm.

Ekologie: nejčastěji na tlejícím dřevě v určitém stupni rozkladu, vzácněji na pískovcových skalách nebo silné vrstvě humusu. Hlavně v montánním stupni nebo v inverzních polohách skalních měst.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 33: 12 – 15, 1984): vzácný druh, v současnosti doložený pouze z pískovcových skalních měst (Labské pískovce – recentně Divoká soutěska, Vlčí rokle), Český ráj (Hruboskalsko, Prachovské skály), Adršpašsko-Teplické skály (více lokalit), starší neověřované údaje i z Broumovských stěn a Pekla na Českolipsku. Údaje z tlejícího dřeva v horských lesích (Šumava, Jizerské hory, Krkonoše, Hrubý a Nízký Jeseník, Beskydy) se od 50. let 20. stol. nepodařilo ověřit.
Celkové: holarktický druh, zasahující až do východní Asie.

Variabilita: nepříliš variabilní druh, variabilita hlavně v habitu rostlinek, přítomnosti gem a postavení listů.

Možné záměny: netypicky vyvinuté rostliny lze zaměnit snad pouze se Sphenolobus minutus (odlišuje se ± rovnoměrně ztloustlými stěnami buněk, nevelkými rohovými ztluštěninami a většinou též absencí gem, které zvláště na skalním substrátu bývají u A. michauxii přítomny). Crossocalyx hellerianus je mnohem menší, rostliny jsou přitisklé k substrátu a tvoří nápadné vystoupavé výhonky s gemami na vrcholcích lodyh.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (24.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 2.0 (24.10.2017): Přesun druhů osamostatněných rodů (Crossocalyx, Sphenolobus), aktualizace rodového popisu a rozšíření.