Crossocalyx Meyl. – střížovka

Syn.: Anastrophyllum subg. Crossocalyx (Meyl.) R. M. Schust., Sphenolobus subg. Crossocalyx (Meyl.) Grolle

Drobné vystoupavé rostlinky vyrůstající z poléhavé bazální části. Větvení není časté, většinou laterálně-interkalární nebo ventrálně-interkalární, vzácně terminální (u C. tenuis),tolony se netvoří. Lodyha pouze 6 – 8 buněk vysoká, bez korové vrstvy. Sterilní lodyžky s relativně velkými, od lodyhy odstávajícími dvoulaločnými listy, na gemiparních výhoncích listy postupně mělce dvoulaločné, postupně se zmenšující a k lodyze přilehlé. Spodní listy nejsou vytvořeny. Gemy vínově červené až purpurové, 1- nebo 2-buněčné, vytvářené ve velkém množství na vrcholcích gemiparních lodyžek. Gametangia a sporofyt viz popis druhu. Celkem dva druhy, jeden pouze v Severní Americe .

Crossocalyx hellerianus (Nees ex Lindenb.) Meyl. – střížovka Hellerova (polanka Hellerova)

Syn.: Anastrophyllum hellerianum (Nees ex Lindenb.) R.M. Schust., Sphenolobus hellerianus (Nees ex Lindenb.) Steph.

Tmavě či olivově zelené, někdy až hnědavé řídké koberce nebo jednotlivé plazivé lodyhy mezi koberci mechorostů, nápadné vzpřímenými gemiparními výhonky zbarvenými purpurově přítomnými gemami.

Lodyha na bázi plazivá, poléhavá, přitisklá k substrátu s vrcholky (jmenovitě gemiparními) vystoupavými až vzpřímenými, 0,2 – 1,0 cm dlouhá, nehojně laterálně-interkalárně větvená. Rhizoidy poměrně časté.

Listy oddálené nebo vzájemně se kryjící, od lodyhy odstávající, šikmo podloženě (ventrální část) až téměř příčně (dorzální část) vetknuté, široce oválné až zaobleně čtverečné, nejvýše nepatrně delší než široké, žlábkovitě vyduté, asi do 0,3 – 0,5 délky dvoulaločné, laloky trojboké, zašpičatělé, zářez pravoúhlý nebo ostroúhlý. Gemiparní výhonky s přilehlými listy, které se směrem k vrcholu zmenšují a redukují na několikabuněčné pozůstatky. Spodní listy chybějí.

Buňky se stěnami ± rovnoměrně ztloustlými, s nepříliš velkými rohovými ztluštěninami, na okrajích listů 12 – 15 µm, ve střední části 15 – 25 × 12 – 20 µm. Kutikula bradavčitá. Siličná tělíska kulovitá až oválná, obvykle po 2 – 4 v buňkách, jemně papilnatá, 5 – 8 × 3 – 6 µm.

Gemy velmi četné na vrcholcích vzpřímených konců lodyh a na redukovaných listech těchto výhonků, téměř krychlovité, obvykle 1-buněčné (vzácněji gemy na okrajích neredukovaných listů a tam i 2-buněčné), 10 – 13 µm.

Dvoudomý druh. Androecea většinou terminální, samčí obalné listy ve 4 – 6 párech, vakovité, se zakřivenými laloky a 1 antheridiem v paždí. Gynaecea terminální. Samičí obalné listy větší než listy sterilních lodyh, na okraji zubaté. Drobné brakteoly srostlé s obalným listem přítomny. Periant vejčitý až válcovitý, s nápadnou rýhou začínající již v dolní části periantu, ústí periantu laločnaté, zubaté až brvité, brvy až 5 – 8 buněk dlouhé.

Štět tvořen 8 + 4 buňkami. Tobolka vejčitá, se stěnou 2 – 3-vrstevnou. Výtrusy 10 – 13 µm; mrštníky 7 – 8 µm široké.

Ekologie: většinou pouze na tlejícím dřevě, ojediněle přechází i na borku stromů.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 33: 10 – 12, 1984): velmi vzácný, avšak zároveň snadno přehlédnutelný druh, díky cílenému vyhledávání v posledních letech s více recentními než historickými lokalitami. Nejvíce lokalit zatím na Šumavě (Boubín, Milešický prales, Lískový vrch u Strážného, Kamenná u N. Údolí, Vlčí kámen u Želnavy, Chlumek u Tisovky, historicky Třístoličník), ojediněle též Vyšebrodsko (Medvědí hora), Novohradské hory (Žofínský prales), Jindřichohradecko (Peršlák), a Hrubý Jeseník (Bílá Opava). Dále je historicky je znám ze tří lokalit v Beskydech (Mionší, Velká Polana, Kozubová) a od Dolní Lipové, uváděn byl i z okolí Jihlavy (Pávov, Popice, Dlouhá Brtnice).
Celkové: západní a východní část Severní Ameriky (chybí ve Skalistých horách), zasahuje až do Mexika, západní, severní a střední Evropa, Sibiř, Japonsko, Himálaj.

Variabilita: nepříliš variabilní druh; hlavně ve velikosti rostlinek.

Možné záměny: pouze rostliny bez gem připomínají drobné rostliny ostatních druhů. Sphenolobus minutus – rostliny jsou větší, obvykle bez rohových ztluštěnin, jen výjimečně se vyskytují na tlejícím dřevě (a potom s gemami na okrajích listů).

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (24.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 2.0 (23.10.2017): Přesun druhu do samostatného rodu a čeledi Anastrophyllaceae, vytvoření rodového popisu.