Sphenolobus (Lindb.) Berggr. – nuzenka

Syn.:Anastrophyllum subg. Acantholobus (R.M. Schust.) R.M. Schust., Anastrophyllum subg. Eurylobus R.M. Schust.

Popisy rodu Sphenolobus u různých autorů (např. u Müllera 1951-1959) neuvádějí jediný znak, kterým by se tento rod (navíc v nestejném pojetí) odlišoval od rodu Anastrophyllum prozaicky proto, že vezmeme-li rod Anastrophyllum jako celek (ne pouze evropské druhy), žádný morfologický znak odlišující tyto rody (navíc vzhledem k morfologické heterogenitě rodu Sphenolobus) neexistuje. Rod Sphenolobus je ale jasně vymezený (ostře ohraničená větev) oproti rodům Anastrophyllum, Crossocalyx aj. pouze na základě molekulárních charakteristik.

Poznámka: Oba v Evropě i u nás se vyskytující druhy tvoří ve všech dosavadních molekulárních analýzách (De Roo et al. 2007, Vilnet et al. 2007, 2010, nepublikovaná data aj.) jednoznačně vymezenou a od ostatních rodů vyčleněných ze široce koncipovaného rodu Anastrophyllum (Anastrophyllum s. str., Crossocalyx a v Evropě se nevyskytující rody Anastrophyllopsis a Zantenia) ostře ohraničenou skupinu.

Klíč k určení druhů:

Sphenolobus minutus (Schreb. ex D. Crantz) Berggr. – nuzenka drobná (polanka drobná)

Syn.: Anastrophyllum minutum (Schreb.) R.M. Schust.

V tmavě zelených, šedozelených či hnědozelených až zlatohnědých kobercích, vzácněji jednotlivé rostliny promíšené s jinými druhy mechorostů.

Lodyhy poléhavé či plazivé, vrcholky obvykle vystoupavé, zhruba 1 – 3 cm dlouhé, jednoduché nebo nepříliš hojně laterálně-interkalárně větvené, větve někdy drobnolisté. Rhizoidy nehojné, obvykle přítomné pouze na bázi rostlinek.

Listy oddálené nebo vzájemně se kryjící, poměrně pravidelně zpeřeně (hřebenitě) uspořádané, od lodyhy odstávající, kýlnaté, člunkovité až vyduté, dorzální částí příčně vetknuté a nesbíhavé, zaobleně obdélné až zaobleně čtverečné, asi do 0,25 – 0,45 délky nesouměrně dvoulaločné (ventrální lalok poněkud větší); laloky široce trojboké, zašpičatělé a na vrcholku obvykle zakřivené, zářez ostroúhlý či zaoblený. Spodní listy chybějí.

Buňky téměř čtvercové, se stěnami rovnoměrně ztloustlými a prakticky bez rohových ztluštěnin, na okrajích listů 12 – 18 µm, ve střední části (15 –) 18 – 25 µm, bazální buňky zhruba stejně velké se zřetelnými rohovými ztluštěninami. Kutikula papilnatá. Siličná tělíska po 2 – 6 v buňkách, široce oválná, zrnitá, 6 – 9 × 3 – 5 µm.

Gemy u našich populací vzácné, na vrcholcích lodyh a okrajích redukovaných listů, purpurově či červenohnědě zbarvené, tetraedrické až mnohostěnné, (1 –) 2 (– 4)-buněčné, 15 – 25 µm.

Dvoudomý, velmi vzácně plodný druh. Androecea interkalární, tvořená 4 – 12 vakovitými, se sterilními listy téměř shodnými samčími obalnými listy s 1 (– 2) antheridii. Gynaecea terminální. Obvykle jeden samičí obalný list 3 – 4-laločný, druhý 2 – 3-laločný; brakteoly mohou být přítomny. Periant vyniklý, válcovitý, poněkud dorziventrálně smáčklý, směrem k ústí poněkud zúžený, v horní části laločnatý a zřasený, ústí zubaté.

Štět tvořený řadou buněk. Tobolka se stěnou 3-vrstevnou. Výtrusy 10 – 15 µm; mrštníky 7 – 9 µm.

Ekologie: obvykle na silikátových (velmi často na pískovcových) skalách nebo na humusu vápencových skal, vzácně na tlejícím dřevě, spíše na exponovaných, sušších stanovištích hlavně v submontánním a montánním stupni.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 33: 217 – 231, 1984): roztroušeně v pahorkatinách a horách (hojně v oblastech pískovců) v celé republice.
Celkové: Cirkumboreální a tropicko-alpínský druh, rozšířený v Holarktidě a zasahující do hor Mexika, Venezuely, střední Afriky, jižní Afriky, na Borneo (Mt. Kinabalu) a Papuu Novou Guineu (Mt. Wilhelm, Mt. Albert Edward).

Variabilita: poměrně variabilní druh v mnoha znacích různé hodnoty. Nápadná odchylka s dlouze zašpičatělými laloky bývala odlišována jako f. cuspidata (Kaal.) R.M. Schust., jedná se však pouze o modifikaci. Modifikací jsou i popsané formy na základě přítomnosti gem. V zásadě mnozí autoři odlišují pouze arkticko-alpínskou odchylku se silně vydutými, poměrně širokými listy (nelze je rozložit do plochy bez roztržení) s relativně hlubokým zářezem (až do 0,5 délky listu), které odpovídá typová položka (var. minutum = var. grandis (Gottsche ex Lindb.) R.M. Schust.) a která se nevyskytuje na našem území. Naše rostliny patří potom k var. weberi (Mart.) Schiffn., která představuje běžně se vyskytující modifikaci.

Možné záměny: z příbuzných druhů snad pouze s druhem A. michauxii – viz tam; od druhů rodů Scapania i Lophozia odlišují tento druh na první pohled drobné, rovnoměrně ztloustlé, téměř čtvercové buňky. Akticko-alpínské formy (var. minutum) mohou habitem připomínat i S. saxicola; odlišují se však nepříliš nápadnou odlišnou velikostí laloků.

Sphenolobus saxicola (Schrad.) Steph. – nuzenka skalní (polanka skalní)

Syn.: Anastrophyllum saxicola (Schrad.) R.M. Schust.

Tmavozelené, olivově zelené, žlutohnědé až zelenohnědé vypouklé trsy či porosty hustě nahloučených rostlinek, pouze výjimečně prorostlé dalšími druhy mechorostů.

Lodyhy vystoupavé až vzpřímené, pouze ojedinělé lodyhy na okraji trsu poléhavé, 2 – 5 cm vysoké, pouze sporadicky laterálně-interkalárně větvené, habitem připomínající rod Scapania. Rhizoidy roztroušené.

Listy oddálené nebo vzájemně se kryjící, v pravidelných vzdálenostech, od lodyhy odstávající, šikmo podloženě ve ventrální, příčně v dorzální části vetknuté a zde poněkud sbíhavé, kýlnaté, často polokulovitě vyduté, asymetricky dvoulaločné, zářez tupoúhlý. Spodní lalok široce oválný až okrouhlý, silně vydutý a mírně tupě zašpičatělý, špička obvykle dovnitř vehnutá. Svrchní lalok široce vejčitý až srdčitý, tupě zašpičatělý, s vrcholkem zakřiveným, dosahující velikosti 0,3 – 0,5 spodního laloku. Kýl ± polokruhovitě zakřivený. Spodní listy chybějí.

Buňky se stěnami slabě ztlustlými a nepříliš velkými rohovými ztluštěninami, na okraji listů 16 – 20 µm, ve střední části 18 – 25 µm. Kutikula jemně papilnatá. Siličná tělíska po 2 – 4 (– 5) v buňce, kulovitá či oválná, 6 – 10 × 4 – 6 µm, jemně zrnitá.

Gemy chybějí.

Dvoudomý, vzácně plodný druh. Antheridia interkalární, samčí obalné listy nepříliš odlišné od listů sterilních rostlinek, vakovité na bázi a nesoucí 1 – 3 antheridia. Samičí obalné listy vyduté, do 0,2 – 0,4 délky dělené na 2 – 5 na okraji zubatých laloků (obvykle jeden obalný list více, druhý méně dělený). Brakteoly srostlé s jedním obalným listem. Periant oválný až válcovitý, poblíž ústí laločnatý, ústí dlouze (až 9 – 10 buněk) brvité.

Štět 8 – 10 buněk široký. Tobolka se stěnou 3-vrstevnou. Výtrusy papilnaté, 11 – 15 µm, mrštníky 8 – 9 µm široké.

Ekologie: většinou na silikátových exponovaných skalách či skalních sutích v horách nebo v inversních polohách.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 32: 23 – 25, 1983): v současné době pravděpodobně pouze na na 6 lokalitách v Českém středohoří (Bobří soutěska, Kamenec, Stvolinec, Kolný, Bínov, vrch Starosti), lokality v Krkonoších se nepodařilo ověřit; uvádí se i z Jizerských hor a Hrubého Jeseníku.
Celkové: disjunktivně cirkumpolární druh: západní a severovýchodní část Severní Ameriky, Grónsko, severní a střední Evropa, Sibiř, Japonsko.

Variabilita: nepříliš variabilní taxon.

Možné záměny: s druhy rodu Anastrophyllum a druhem S. minutus prakticky vyloučena; sterilní rostliny připomínají poněkud jednak druh Schljakovia kunzeana (liší se přítomností spodních listů), jednak některé druhy rodu Scapania (nevytvářejí polštářovité trsy na skalách, odlišná buněčná síť, zploštělý periant aj.).

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (24.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 2.0 (24.10.2017): Osamostatnění rodu.