Gymnocolea (Dumort.) Dumort. – svojnice

Temně zelené, většinou ale hnědavé, černohnědé až černé koberce hustě propletených lodyh, vzácněji jednotlivé rostliny v polštářích jiných mechorostů.

Lodyhy plazivé, poléhavé až vystoupavé, obvykle terminálně (typ Frullania) nebo laterálně-interkalárně (typ Plagiochila) větvené. Rhizoidy poměrně vzácné u rostlinek rostoucích na zemi, poněkud hojnější u rostlinek na skalách.

Listy šikmo podloženě vetknuté, nesbíhavé, oddálené nebo poněkud vzájemně se kryjící, široce oválné nebo okrouhlé, dvoulaločné, laloky zaoblené nebo mírně zašpičatělé. Spodní listy výjimečně přítomny nebo redukované na slizové papily, většinou ale chybějí.

Buňky obvykle drobné, čtverečné, se stěnami rovnoměrně ztlustlými a nepatrnými rohovými ztluštěninami. Kutikula hladká nebo jemně papilnatá. Siličná tělíska kulovitá či oválná, po 1 – 10 v buňkách.

Nepohlavní rozmnožování pomocí polyedrických 1 – 2-buněčných gem zcela ojedinělé, pomocí opadavých periantů běžné.

Dvoudomé druhy. Androecea interkalární, tvořená 5 – 10 páry téměř příčně vetknutých samčích obalných listů, v paždí s 1 antheridiem s jednořadou stopkou. Gynaecea terminální, samičí obalné listy poněkud větší než listy sterilních lodyh, listový zářez dosahující často do poloviny obalných listů. Brakteoly drobné, mohou i chybět. Perianty (sterilní) snadno opadavé, obvejčité, směrem k ústí náhle zúžené, ústí laločnaté.

Štět tvořený mnoha buňkami, okrajové buňky (jedna řada) poněkud větší. Tobolka široce oválná se stěnou dvouvrstevnou. Vnější vrstva s čípkovitými ztluštěninami poněkud protaženými v náznak poloměsíčitých, vnitřní vrstva s neúplnými nebo úplnými poloměsíčitými ztluštěninami. Výtrusy 12 – 18 µm, mrštníky 6 – 9 µm široké.

Rod se 3 druhy, dva se vyskytují v Evropě. U nás jediný druh.

Gymnocolea inflata (Huds.) Dumort. – svojnice nadmutá

Syn.: Gymnocolea acutiloba (Schiffn.) Müll. Frib.

Temně zelené, černohnědé až černé rostliny hustě propletené v souvislých kobercích nebo mezi dalšími druhy mechorostů (často mezi rašeliníky).

Lodyhy 0,5 – 3 cm dlouhé, poléhavé s vystoupavými vrcholy, ojediněle až hojně větvené.

Listy do 0,2 – 0,5 délky dvoulaločné, laloky široce trojboké až oválné, na špičce zaoblené (vzácněji zašpičatělé)

Buňky na okrajích listů 20 – 25 µm, 25 – 30 (– 35) × 25 – 30 µm ve střední části listů, ztloustlé stěny obvykle hnědavě zabarvené. Siličná tělíska zrnitá, 5 – 8 × 3 – 6 µm.

Sterilní perianty široce oválné, kyjovité až hruškovité, někdy téměř kulovité, opadavé; fertilní poněkud protáhlejší, elipsoidní.

Ostatní znaky viz popis rodu.

Ekologie: většinou na rašeliništích ve šlenkách nebo na jejich okrajích, na holé rašelinné a písčité půdě, vzácněji na kyselých skalách, ve štěrbinách skal i na skalní drti, převážně v horách.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 30: 200 – 208, 1981): v oblasti horských vrchovišť obecný druh, roztroušeně ve středních, jihozápadních, severních a východních Čechách a na západní Moravě.
Celkové: holarktický druh.

Variabilita: poměrně variabilní druh v habitu a barvě rostlinek, míře větvení a v dalších znacích. Řada autorů odlišuje formy se zašpičatělými laloky vegetativně se rozmnožující pomocí gem spíše než opadavými perianty jako samostatný druh nebo poddruh (subsp. acutiloba (Schiffn.) R.M. Schust. & Damsh. ex L. Söderstr. & Váňa); jedná se však pravděpodobně o modifikaci vyskytující se za extrémních podmínek, často na skalách s obsahem měďnatých rud.

Možné záměny: obvykle zaměňována s druhem Odontoschisma fluitans – viz tento druh. Podobné mohou být i extrémní formy druhu Marsupella sphacelata – odlišují se objímavými, téměř příčně vetknutými listy, většími kolenchymatickými buňkami obvykle pouze s 2 – 3 siličnými tělísky aj. Druh Obtusifolium obtusum má typicky zpět ohrnuté laloky podél zářezu, osidluje zcela odlišná stanoviště aj.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (24.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 2.0 (23.10.2017): Přesun druhu do čeledi Anastrophyllaceae, úprava textu.