Marsupella Dumort. – obrutka

Syn.: Sarcoscyphus Nees

Rostliny většinou v hustých, černavých, hnědých, červenohnědých, purpurově naběhlých či zelených, pouze zřídka ve žlutavých nebo stříbřitě bílých samostatných porostech, trsech či kobercích, většinou nejsou hustě nahloučené.
Lodyhy většinou vzpřímené, vystoupavé, u některých druhů rovněž poléhavé, od několika milimetrů až do 20 cm dlouhé, pouze sporadicky výhradně laterálně-interkalárně (typ Plagiochila) větvené. U většiny druhů je lodyha na průřezu tvořena téměř stejnými buňkami, vzácněji je diferencovaná hyalodermis. Stolonovité drobnolisté výhonky přítomny u některých druhů. Rhizoidy nehojné, obvykle na bázi lodyh a na stolonech, většinou bezbarvé, u několika druhů přítomny i purpurově zbarvené rhizoidy.
Listy téměř příčně nebo mírně šikmo podloženě vetknuté, většinou nesbíhavé, oddálené nebo častěji vzájemně se kryjící, k lodyze přilehlé nebo odstávající, vyduté, většinou nejvýše do poloviny listu dvoulaločné, vzácněji mělce dvoulaločné nebo i nedělené (M. arctica),laloky u většiny druhů stejně velké, s celokrajnými okraji. Spodní listy chybějí.
Buňky většinou drobné, obvykle v rozích ztloustlé. Kutikula hladká. Siličná tělíska v menším počtu (2 – 4 v buňce), složená z drobných krůpějí.
Gemy nejsou známy.
Dvoudomé, paroické nebo heteroické druhy. Androecea terminální nebo interkalární, tvořená 2 – 15 páry na bázi vakovitých obalných listů. Antheridia v počtu (1 –) 2 – 6, stopka obvykle dvouřadá. Gynaecea terminální. Samičí obalné listy podobné listům sterilních lodyh, pouze hlouběji dvoulaločné a na bázi často srostlé. Periant vždy přítomen; obvykle redukovaný, u některých druhů poměrně dobře vyvinut a rýhovaný, v mládí většinou redukován na límeček lemující archegonia, vyrůstající z více či méně zřetelného přímého perigynia (typ Isotachis), částečně z obalných listů vyniklý, někdy téměř celý uzavřený v samičích obalných listech. Ústí periantu obvykle laločnaté, vroubkované. Hyalinní kalyptra s četnými archegonii pouze na bázi.
Štět obvykle nepříliš dlouhý. Tobolka kulovitá nebo nejvýše široce oválná, s 2 –3vrstevnou stěnou. Vnější vrstva s mohutnými čípkovitými ztluštěninami, vnitřní s menšími, více či méně zřetelně spojenými ztluštěninami (tj. více či méně vyvinuté poloměsíčité ztluštěniny), mnohdy rovněž pouze s čípkovitými ztluštěninami. Výtrusy drobné, mrštníky tvořené 2 – 3 (– 4) šroubovicemi.
Asi 30 druhů převážně arkticko-alpínského charakteru je rozšířeno v Holarktidě, vzácněji ve vysokohoří tropů nebo i na jižní polokouli. Z 14 druhů rostoucích v Evropě u nás roste 6 druhů.

Poznámka: ke změně vymezení rodu viz poznámku pod rodem Gymnomitrion.

Klíč k určení druhů:

Pomocný klíč k určení sterilních rostlin rodů Gymnomitrion a Marsupella

Marsupella aquatica (Lindenb.) Schiffn. – obrutka vodní

Syn.: Marsupella emarginata var. aquatica (Lindenb.) Dumort., Sarcoscyphus aquaticus (Lindenb.) Breidl.

Rostliny šedozelené, hnědavé až purpurové, obvykle lesklé, většinou poléhavé nebo ve vodě splývavé. Lodyhy nápadně tuhé, 2-10 (-15) cm dlouhé, nepříliš často laterálně-interkalárně větvené. Korová vrstva lodyh často hnědě zbarvená. Rhizoidy nehojné.
Listy oddálené nebo navzájem se kryjící, příčně vetknuté, okrouhlé až slabě ledvinité, obvykle nesbíhavé, na bázi poněkud objímavé, obvykle nejvýše do 0,15 délky listy mělce vykrojené, laloky zaokrouhlené nebo nepříliš špičaté, listový zářez tupoúhlý.
Ve většině znaků shodný s druhem M. emarginata, od kterého nebyl dlouho odělován.

Ekologie: většinou na vlhkých silikátových skalách, kamenech, často ve vodopádech v horách s těžištěm v subalpínském pásmu.

Rozšíření: Česká rep. poměrně častý druh v Krkonoších, ojediněle na Šumavě, v Jizerských horách a Hrubém Jeseníku, sbírán byl i u Hlinska (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 30: 7 – 10, 1981.
Celkové: téměř v celé Holarktidě (kromě arktické zóny).

Variabilita: vzhledem ke značnému rozšíření velmi variabilní druh téměř ve všech znacích, hlavně v barvě a velikosti rostlin, hloubce listového zářezu, ohrnutí okraje listů, buněčné síti apod.

Možné záměny: největší druh rodu, záměna možná pouze s M. emarginata (odlišení viz tam).

Marsupella emarginata (Ehrh.) Dumort. – obrutka vykrojená

Syn.: Sarcoscyphus ehrhartii Corda, Sarcoscyphus emarginatus (Ehrh.) C. Hartm., S. densifolius Nees, Marsupella densifolia (Nees) Dumort., Marsupella pearsonii Schiffn.

Rostliny zelené, olivově zelené, hnědě zelené, červenohnědé až černavé nebo téměř karmínově zbarvené, vytvářející souvislé, od podkladu obtížně oddělitelné trsy.

Lodyhy dosti tuhé, 1 – 5 (– 15) cm dlouhé, vzpřímené, nepříliš často laterálně-interkalárně větvené, někdy se stolonovitými výběžky. Korová vrstva lodyh tvořená jednou řadou buněk se ztlustlými stěnami; následující 2 – 4 řady buněk o mnoho menší (10 – 15 µm v průměru), s velmi silně ztlustlými, často hnědě zbarvenými stěnami. Dřeňové buňky ± tenkostěnné (20 – 25 µm v průměru), s nepatrnými rohovými ztluštěninami. Rhizoidy nehojné, bezbarvé až purpurové, obvykle na bázi lodyh či stolonů.

Listy oddálené nebo vzájemně se kryjící, obvykle od lodyhy odstávající, někdy alespoň v horní polovině zpět odehnuté, příčně vetknuté, okrouhlé nebo zaobleně čtverečné, někdy i nepatrně širší než delší, bází poněkud objímavé, obvykle do (0,1 –) 0,2 – 0,3 délky listu symetricky dvoulaločné. Zadní okraj listů nepatrně ohrnutý. Laloky široce trojúhlé, zašpičatělé až zaoblené, listový zářez poloměsíčitý, tupoúhlý až pravoúhlý.

Buňky listové na okrajích 15 – 20 µm, uprostřed listů obvykle 20 – 30 × 18 – 25 µm, stěny buněk obvykle nepatrně, rohy silně ztloustlé. Bazální buňky uprostřed báze silně prodloužené (40 – 55 × 18 – 25 µm), tlustostěnné. Kutikula hladká. Siličná tělíska po 2 – 3 v buňkách, vejčitá či elipsoidní, 6 – 8 × 4 – 6 µm.

Dvoudomý druh; mnohdy v trsu pouze rostliny jednoho pohlaví. Androecea interkalární, tvořená 3 – 8 (– 10) páry vydutých, mělce dvoulaločných samčích obalných listů se silně ohrnutým zadním okrajem. V paždí větší počet (2 – 6) antheridií. Gynaecea terminální. Samičí obalné listy podobné sterilním listům. Periant poměrně nízký, válcovitý, u ústí celokrajný nebo laločnatý, vyrůstající z mohutného perigynia.

Výtrusy 10 – 15 µm, zřetelně bradavičnaté, mrštníky pouze asi 7 – 12 µm široké.

Ekologie: většinou na vlhkých silikátových skalách, kamenech, skalní drti nebo na podmáčených či zrašelinělých místech v horách s těžištěm v subalpínském pásmu, řidčeji sestupuje do nižších poloh.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 30: 113 – 121, 1981): porůznu až hojně v pohraničních horách, vzácnější v pahorkatinách (Slavkovský les, Brdy, Českomoravská vrchovina) i v inverzních polohách pískovcových skalních měst (Děčínské stěny, okolí České Lípy, Adršpašsko-teplické skály).
Celkové: téměř v celé Holarktidě (kromě arktické zóny), zasahuje do hor tropů (střední Amerika, Kolumbie, vulkány stř. Afriky, Sumatra, Borneo, Filipíny aj.).

Variabilita: vzhledem ke značnému rozšíření velmi variabilní druh téměř ve všech znacích, hlavně v barvě a velikosti rostlin, hloubce listového zářezu, ohrnutí okraje listů, buněčné síti apod. Popsané variety a formy jsou většinou pouze stanovištními modifikacemi. Je možné, že vytváří i geograficky odlišené populace (subspecie), i když odlišení východoasijské subsp. tubulosa (Steph.) N. Kitag. je diskutabilní.

Možné záměny: v rámci rodu poměrně dobře vymezený druh, přesto poměrně často zaměňován s druhy M. sphacelata – liší se chabými (nikoliv tuhými), od podkladu snadno oddělitelnými rostlinami, průřezem lodyhy, obvykle hnědou barvou listů, ostroúhlým zářezem, většinou zaoblenými laloky apod.; a dále s M. funckii – drobnější, tmavohnědě zbarvený druh s obvykle hlubokým zářezem, drobnějšími buňkami aj. (oba zmíněné druhy navíc mají listy v obrysu spíše oválné, delší než širší); konečně s M. aquatica – obvykle větší, spíše červeně či červenohnědě zbarvené, lesklé rostliny, listy poněkud širší než delší s velmi mělkým, často pouze naznačeným zářezem.

Marsupella funckii (F. Weber & D. Mohr) Dumort. – obrutka Funckova

Syn.: Sarcoscyphus funckii (F. Weber & D. Mohr) Nees, S. pygmaeus Limpr., Marsupella badensis Schiffn., Marsupella ramosa Müll. Frib., Marsupella hungarica Boros & Vajda

Rostliny hnědé, černohnědé, vzácněji zelenohnědé nebo špinavě zelené, vytvářející obvykle souvislé kompaktní koberce.

Lodyhy 5 – 15 (– 25) mm dlouhé, poléhavé nebo vystoupavé, plodné lodyhy obvykle vzpřímené, nepříliš často laterálně-interkalárně větvené, stolony ojedinělé. Hyalodermis není diferencovaná, asi 2 – 3 řady okrajových buněk se ztlustlými stěnami, postupně přecházející do tenkostěnných, pouze o málo menších dřeňových buněk. Rhizoidy nehojné, bezbarvé.

Listy od lodyhy obvykle odstávající (často až v pravém úhlu k lodyze), hřebenitě uspořádané, příčně vetknuté, mírně vyduté, s okraji plochými, v obrysu zaobleně čtverečné, široce oválné nebo poněkud srdčité, bází však lodyhu neobjímající, obvykle do 0,3 – 0,5 délky listu dvoulaločné, laloky trojúhlé, zašpičatělé, vzácněji zaoblené, občas dovnitř vehnuté, zářez ostroúhlý, vzácně až téměř pravoúhlý.

Buňky listové na okraji listů 10 – 15 µm, uprostřed listů většinou 15 – 22 × 12 – 18 µm, vzácněji poněkud větší (do 25 – 30 µm), bazální buňky nejsou prodloužené; buňky tenkostěnné nebo se stěnami poněkud ztlustlými, rohové ztluštěniny přítomny. Kutikula téměř hladká. Siličná tělíska po 2 – 3 v buňkách, vejčitá až elipsoidní, 6 – 10 × 3 – 5 µm, jemně zrnitá.

Dvoudomý druh. Androecea interkalární, v paždí mírně vydutých samčích obalných listů obvykle 2 antheridia. Gynaecea terminální. Samičí obalné listy větší než listy sterilních lodyh, obvykle pouze do 0,3 – 0, 4 délky listu dvoulaločné, vzpřímené, obalující periant. Periant poměrně dobře vyvinut, ukrytý v obalných listech, perigynium nízké, dosahující délky periantu.

Tobolka kulovitá, s dvouvrstevnou stěnou. Rovněž vnitřní vrstva stěny tobolky s čípkovitými ztluštěninami (nevyvinuté poloměsíčité ztluštěniny. Výtrusy i mrštníky 7 – 10 (– 12) µm široké.

Ekologie: na holé ± kyselé zemi (hlinité okraje cest, úvozů), vzácněji na silikátových skalách i kamenech; od nížin až do vysokohoří (zde častěji na skalách).

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 32: 101 – 109, 1983): roztroušeně až vzácně na většině území, hojně např. v jesenických kotlinách, častěji rovněž v Českém středohoří. Dnešní skutečné rozšíření, hlavně v nižších polohách, nepříliš známé.
Celkové: Evropa (kromě nejsevernější a nejjižnější části) až po Malou Asii, Madeira, Azory, Sibiř (pohoří Chamar-Daban), vzácně v jižní části Apalačského pohoří v Severní Americe.

Variabilita: poměrně variabilní druh ve velikosti, zbarvení rostlin, tvaru listů a hlavně hloubce zářezu a tvaru laloků. Typická forma má listy téměř do poloviny dvoulaločné, listové laloky jsou zašpičatělé a buňky jsou poměrně malé. Horské formy mají obvykle mělčeji vykrojené listy se srdčitou bází a poněkud většími buňkami (cf. M. badensis). M. ramosa je pravděpodobně polyploid s většími (20 – 30 µm) buňkami ve střední části listu.

Možné záměny: typicky vyvinuté rostliny poměrně snadno poznatelné, záměna možná snad pouze s druhem M. sprucei (paroické rostliny, listy od báze směrem k vrcholku se zvětšující, listový zářez nedosahuje do poloviny listu aj.). Rovněž M. sparsifolia je paroický druh s nápadně objímavými listy na bázi. Průřez lodyhou odliší M. funckii od některých forem druhu M. sphacelata, eventuálně i M. emarginata.

Marsupella sparsifolia (Lindb.) Dumort. – obrutka řídkolistá

Syn.: Sarcoscyphus sparsifolius Lindb., Sarcoscyphus styriacus Limpr.

Červenohnědé až černohnědé, někdy poněkud lesklé rostliny v souvislých porostech.

Lodyhy 1 – 3 cm vysoké, obvykle vzpřímené nebo vystoupavé, ojediněle laterálně-interkalárně větvené, stolony ojedinělé. Průřez lodyhou podobný M. funckii. Rhizoidy nečetné, bezbarvé, obvykle na bázi rostlin.

Listy téměř příčně vetknuté, většinou oddálené („sparsifolia“), vzácně vzájemně se kryjící, od lodyhy odstávající až zpět odehnuté, vyduté, bází objímající lodyhu, široce vejčité, široce oválné až srdčitě oválné (nejširší v bazální části), okraje někdy nepatrně ohrnuté, do 0,2 – 0,35 délky listu dvoulaločné, laloky zaostřené nebo zaoblené, trojboké, zářez listový ostro- nebo pravoúhlý.

Buňky na okraji listů 12 – 15 µm, uprostřed listů 15 – 25 × 15 – 20 µm, tenkostěnné, s mohutnými, často uzlovitými rohovými ztluštěninami. Kutikula téměř hladká. Siličná tělíska obvykle po 2 (– 3) v buňce, oválná až téměř kulovitá, 5 – 10 × 4 – 6 µm, složená z drobných krůpějí.

Paroický druh. Samčí obalné listy obvykle ve 2 – 3 párech pod gynaeceem, obvykle poněkud větší než listy sterilních lodyh a vyduté, v paždí s 1 – 4 antheridii. Samičí obalné listy větší než listy sterilních lodyh, poněkud méně odstávající a obklopující periant. Periant vejčitý, u ústí vroubkovaný, ukrytý v obalných listech, perigynium velmi nízké, nejvýše dosahující čtvrtiny délky periantu.

Tobolka se stěnou dvouvrstevnou, vnitřní vrstva tobolky pouze s malým počtem poloměsíčitých ztluštěnin, většinou pouze s čípkovitými ztluštěninami. Výtrusy i mrštníky obvykle 9 – 13 (– 14) µm široké.

Ekologie: vlhké silikátové skály a skalní detrit v horách.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., Ser. A, 27: 101 – 102, 1978 & 29: 228, 1980): ojediněle na několika místech ve východní části Krkonoš (od Bílé louky přes Úpskou jámu po Sněžku), Hrubý Jeseník (Velká Kotlina).
Celkové: Severní Amerika (západní a severovýchodní pobřeží), Grónsko, severní a střední Evropa, jihovýchodní Austrálie, Tasmánie, Nový Zéland, jižní Afrika.

Variabilita: nepříliš variabilní druh, variabilita hlavně ve velikosti rostlin a tvaru listových laloků.

Možné záměny: velmi podobná některým formám druhu M. sphacelata, někdy ve sterilním stavu téměř neodlišitelná. M. sparsifolia má spíše oddálené, od lodyhy odstávající listy obvykle s nápadně srdčitou bází; plodné rostliny jsou ovšem bezpečně odlišitelné. Od M. funckii se odlišuje spíše červenohnědou barvou, lesklostí rostlin, nepříliš hlubokým zářezem a objímavou bází listů a rovněž rozdělením pohlaví.

Marsupella sphacelata (Giesecke ex Lindenb.) Dumort. – obrutka skvrnitá

Syn.: Sarcoscyphus sphacelatus (Giesecke ex Lindenb.) Nees, Sarcoscyphus sullivantii De Not., Marsupella sullivantii (De Not.) A. Evans, Marsupella erythrorhiza Schiffn., Marsupella joergensenii Schiffn.

Rostliny hnědavé, hnědočervené, hnědozelené až špinavě zelené, mladé rostliny čistě zelené, v samostatných, obvykle chabých porostech či kobercích.

Lodyhy vzpřímené, vystoupavé nebo druhotně poléhavé, 1 – 5 (– 7) cm dlouhé, jednoduché nebo sporadicky větvené, obvykle chabé, s ojedinělými stolonovitými výběžky. Buňky korové vrstvy spíše tenkostěnné, následující 2 řady buněk se stěnami nepříliš ztlustlými, žlutavě až intenzívně hnědě zbarvenými, centrální buňky opět tenkostěnné. Rhizoidy ojedinělé až poměrně časté, bezbarvé, často však intenzivně karmínově zbarvené.

Listy většinou chabé (pouze u terestrických forem poněkud tužší), většinou vzájemně se kryjící, od lodyhy odstávající nebo i zpět odehnuté, příčně vetknuté, ploché nebo pouze mírně vyduté, s okraji neohrnutými, na bázi silně objímavé, v obrysu zaobleně jazykovité, okrouhle trojboké, vejčité, oválné, obvykle však nikdy okrouhlé, asi do 0,3 – 0,6 délky listu dvoulaločné, laloky vzpřímené až odstálé, obvykle široce zaoblené, avšak poměrně často i zašpičatělé, zářez listový ostroúhlý, alespoň na bázi uzavřený.

Buňky na okraji listů obvykle 15 – 20 µm, ve střední části zhruba (18 –) 20 – 30 × 15 – 25 µm, tenkostěnné (výjimečně se stěnami poněkud ztloustlými), s poměrně velkými rohovými ztluštěninami, buňky báze listů nepatrně zvětšené, s malými rohovými ztluštěninami. Kutikula jemně papilnatá podélnými papilami nebo hladká. Siličná tělíska kulovitá či elipsoidní, většinou po 2 – 3 v buňce, 5 – 10 × 3 – 5 µm, tvořená drobnými krůpějemi.

Dvoudomý druh. Androecea terminální až interkalární, samčí obalné listy vyduté, v paždí s 2 – 3 antheridii. Gynaecea terminální. Samičí obalné listy poměrně velké, poněkud širší než listy sterilních lodyh. Periant ukrytý v obalných listech, perigynium mohutné.

Tobolka s třívrstevnou stěnou. Výtrusy žlutohnědé až hnědé, 9 – 12 µm, mrštníky asi 8 – 10 µm široké.

Ekologie: většinou na vlhkých silikátových skalách, kamenech, skalní drti nebo na podmáčených či zrašelinělých místech.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz, ser. A, 29: 223 – 228, 1980): Krkonoše (poměrně hojně), Šumava, Jizerské hory, Hrubý Jeseník (porůznu), sbírána i na Prachaticku a v Adršpašských skalách.
Celkové: pravděpodobně v celé Holarktidě (rozšíření v Asii nedostatečně známo). Na sever zasahuje na Aljašku, do Grónska, na jih až na Azorské ostrovy a na Kavkaz.

Variabilita: velmi polymorfní taxon. Nejnápadnější je variabilita v habitu rostlin, tvaru listů a listových laloků. V zásadě jsou odlišovány drobnější, černohnědě zbarvené, hustě olistěné pozemní formy (označované např. jako M. sullivantii) a větší, chabé, hnědozelené vodní formy se silně objímavými bázemi listů (typická M. sphacelata s. str.). I další popsané taxony jsou spíše modifikacemi, popsanými na základě nějakého nápadně odchylného znaku: zpět odehnutých listů (M. joergensenii), purpurově zbarvených rhizoidů (M. erythrorhiza), hluboce dvoulaločných (do 0,5 – 0,6 délky listu) listů (f. bifida R.M. Schust.) aj.

Možné záměny: M. emarginata – viz tento druh; M. sparsifolia – viz tento druh; M. funckii – odlišný průřez lodyhy (chybí hyalodermis), jiný tvar listů, neobjímavá báze, spíše širší zářez, drobnější rostliny aj.

Marsupella sprucei (Limpr.) Bernet – obrutka Spruceova

Syn.: Sarcoscyphus sprucei Limpr., Marsupella ustulata auct., Sarcoscyphus neglectus Limpr., Marsupella neglecta (Limpr.) Steph., Marsupella gracilis C. Massal. & Carest.

Temně zelené, tmavohnědé, černohnědé, purpurově hnědé až černé, nízké, obvykle souvislé povlaky či koberce hustě spletených rostlin.

Lodyhy nízké, obvykle pouze několik (2 – 6) milimetrů vysoké, ojediněle některé rostliny dosahují délky až 1 cm, poléhavé až vystoupavé, plodné rostliny a některé větve však vzpřímené, poměrně často laterálně-interkalárně, zvláště v dolní části a pod periantem větvené, větve někdy drobnolisté či stolonovité. Rhizoidy v dolní části rostlin a na stolonovitých výběžcích poměrně časté, bezbarvé.

Listy příčně vetknuté, oddálené nebo častěji vzájemně se kryjící, od lodyhy odstávající, na bázi lodyh velmi drobné a téměř nepřesahující šířkou šířku lodyh, postupně směrem vzhůru se zvětšující, vyduté, široce oválné až zaobleně čtverečné, na bázi neobjímavé, do 0,25 – 0,4 délky dvoulaločné, laloky trojúhlé, zašpičatělé či vzácněji zaoblené, zářez ostroúhlý až pravoúhlý.

Buňky na okrajích listů 8 – 12 µm, ve střední části 10 – 15 (– 20) µm, tenkostěnné nebo se stěnami slabě ztlustlými, rohové ztluštěniny mohutné. Kutikula nepatrně papilnatá. Siličná tělíska obvykle po 2 v buňce, oválná až téměř kulovitá, 5 – 10 × 4 – 6 µm, složená z drobných krůpějí.

Paroický druh. Samčí obalné listy ve 2 – 3 párech pod gynaeceem, vyduté, v paždí s 1 – 3 antheridii. Samičí obalné listy větší než listy sterilních lodyh, vzpřímené, obvykle na bázi více srdčité a spíše široce oválné. Periant vejčitý, s vroubkovaným ústím, ukrytý v obalných listech, perigynium nízké, sotva dosahující poloviny délky periantu.

Obě vrstvy tobolky obvykle se stopkatými čípkovitými ztluštěninami. Výtrusy 8 – 12 µm, mrštníky 7 – 9 µm široké, tvořené dvěma šroubovicemi.

Ekologie: na holé kyselé zemi, vzácněji na silikátových skalách většinou v alpínském pásmu.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 28: 111 – 114, 1979): vzácně na alpínských a dealpínských stanovištích Šumavy (Plešné jezero), Jizerských hor (Sloupský potok), Krkonoš (několik lokalit, zvláště v oblasti Obřího dolu a Sněžky, recentně sbírán pouze na Sněžce) a Hrubého Jeseníku (Vozka); dříve (?) též na pískovcích v okolí České Lípy.
Celkové: Severní Amerika, Evropa (arkticko-alpínský charakter rozšíření), Grónsko, Sibiř, Argentina, Nový Zéland.

Variabilita: dosti variabilní druh, zvláště ve velikosti rostlin, tvaru listů a laloků a velikosti buněk; některými autory jsou určité modifikace, odpovídající popisům následujících druhů, odlišovány na úrovni variet: M. ustulata (běžná modifikace s malými buňkami a výtrusy), M. sprucei (větší listové buňky, dosahující 15 – 20 (– 25) µm, poněkud větší výtrusy), eventuálně i M. neglecta s ostře zašpičatělými listovými laloky.

Možné záměny: typickým znakem tohoto druhu jsou zvětšující se listy směrem k vrcholům lodyh u typicky vyvinutých rostlin. Sterilní rostliny lze snad zaměnit z našich druhů nejvýše s M. funckii – viz poznámka u tohoto druhu. Rovněž paroický druh M. sparsifolia se odlišuje větší velikostí, stejně velkými listy po celé délce lodyhy aj.

Poznámka: z Krkonoš byl Velenovským (1901) uváděn i druh Marsupella boeckii (Aust.) Lindb. ex Kaal. (jako Sarcoscyphus capillaris Limpr.). Dokladové položky z herbáře Velenovského patří však k druhům Cephaloziella divaricata (Sm.) Schiffn. a C. grimsulana (Jack ex Gottsche & Rabenh.) Lacout. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 29: 99, 1980), zmíněný druh v České republice neroste.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (20.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 2.0 (12.10.2017): Přepracování rodového popisu (přesun části druhů do rodu Gymnomitrion), úprava klíče a doplnění rozšíření.