Obtusifolium S.W. Arnell – tupenka

Syn.: Lophozia sect. Obtusae R.M. Schust.

Většinou ojedinělé světle zelené, žlutozelené nebo jasně zeleně zbarvené rostliny mezi trávou nebo jinými mechorosty, vzácně v řídkých kobercích.
Lodyhy poléhavé nebo vystoupavé, nevětvené nebo vzácně většinou terminálně větvené, 2 – 5 cm dlouhé a s listy 1,5 – 2,5 mm široké. Rhizoidy poměrně hojné, často nafialovělé.
Listy velmi šikmo až téměř podélně vetknuté, poněkud sbíhavé na hřbetní straně, většinou oddálené, vzácněji vzájemně se kryjící, ploše rozložené, téměř ploché, zaobleně čtvercové, do 0,25 – 0,4 délky rozdělené na 2 široce oválné či široce trojboké, na vrcholku zaoblené, vzácně zatupělé nebo i zaostřené, celokrajné laloky oddělené ostroúhlým až pravoúhlým, zaobleným, ohrnutým zářezem. Spodní listy dobře vyvinuté, zakrnělé nebo i chybějí; pod periantem kopinaté, jinak obvykle tvořené 2 – 3 jednořadými brvami nebo i slizovými papilami.
Buňky listové tenkostěnné s nepříliš velkými rohovými ztluštěninami, na okrajích listů 22 – 30 µm, ve střední části 30 – 35 µm. Kutikula hladká nebo velmi jemně papilnatá podlouhlými papilami. Siličná tělíska v počtu 15 – 50 v buňkách, kulovitá či vejčitá, 2 – 3 µm.
Gemy ojedinělé na okrajích listů, světle zelené, hranaté, 1 – 2-buněčné, asi 18 – 22 µm v průměru.
Dvoudomé rostliny. Androecea interkalární, tvořená 6 –15 (– 20) páry asymetricky dvoulaločných, silně vydutých a poněkud menších než sterilní listy samčích obalných listů, v paždí s 2 – 3 antheridii. Samičí obalné listy nepravidelně 2 – 4-laločné, poněkud větší než sterilní listy, laloky zaostřené a někdy na okraji poněkud zubaté. Brakteoly poměrně velké, kopinaté nebo dvoulaločné. Periant válcovitý, vřetenovitě oválný až podlouhle vejčitý, v horní části laločnatý, zúžený k vroubkovanému nebo zubatému ústí.
Sporofyty vzácné. Tobolka se stěnou až 5-vrstevnou. Výtrusy 11 – 14 µm, mrštníky 7 – 9 µm.

Poznámka: De Roo et al. (2007) prokázali na základě molekulárních analýz oprávněnost oddělení rodu Obtusifolium od široce pojatého rodu Lophozia, se kterým jej většina autorů spojovala. Jedna z verzí analýzy ukázala slabě podpořený sesterský vztah tohoto druhu a druhu Oleolophozia (Lophozia ) perssonii s klasickým pojetím čeledi Cephaloziellaceae („core Cephaloziellaceae“, cf.Váňa et al.2013). Sami autoři původní práce konstatují, že pro upřesnění postavení rodu Obtusifolium a dalších budou nutné podrobněji zaměřené studie.

De Roo, R. T. d., T. A. Hedderson & L. Söderström. 2007. Molecular insights into the phylogeny of the leafy liverwort family Lophoziaceae Cavers. Taxon 56: 301–314.

Váňa J., Söderström L., Hagborg A., von Konrat M. (2013) Notes on Early Land Plants Today. 40. Notes on Cephaloziellaceae (Marchantiophyta). Phytotaxa 112 (1): 1–6.

Obtusifolium obtusum (Lindb.) S.W. Arnell – tupenka tupá (křižítka tupá)

Syn.: Jungermannia obtusa Lindb., Leiocolea obtusa (Lindb.) H. Buch, Lophozia obtusa (Lindb.) A. Evans

Popis viz charakteristiku rodu.

Ekologie: obvykle na holé půdě, mezi travou či jehličím, často spolu s dalšími druhy mechorostů, vzácně na humusu skal v podhorských oblastech a horách.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 39: 197 – 202, 1990). vzácný druh, sbíraný pouze na Šumavě, v Krušných horách (Rýžovna), Krkonoších, okolí Starého Města (Stříbrnice), v Hrubém Jeseníku (Karlova Studánka, Branná, Filipovice), Beskydech a Vizovických vrších; uvádí se ještě z Krušných hor.
Celkové: vzácně v Severní Americe, roztroušeně v Evropě, Japonsko.

Variabilita: nepříliš variabilní druh; odchylky pouze v habitu rostlinek, ve tvaru laloků a méně v dalších znacích.

Možné záměny: poměrně dobře vymezený taxon, zaměňovaný snad pouze se Schljakovia kunzeana (viz tento druh). Od ostatních druhů rodu dobře odlišitelný tupými listovými laloky. Od druhu Gymnocolea inflata se ihned odlišuje zabarvením, velikostí, ekologií a dalšími znaky.

Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (24.1.2005): vytvoření textu.

Verze: 2.0 (22.10.2017): převod do samostatného rodu, drobná úprava textu a doplnění rozšíření.