|
Poloparazitické rostliny jsou rostliny jsou které připravují svého hostitele o vodu a minerální živiny pomocí haustorií, speciálně modifikovaných kořenů připojených na xylém v cévních svazcích kořenů nebo stonku hostitele. Zisk organického uhlíku je naopak (plus mínus) zajišťován vlastní fotosyntetickou aktvitou. Tolik obecná definice.
My se zabýváme ekologií kořenových poloparazitů z čeledi Orobanchaceae (zárazovité, dříve součást Scrophulariaceae). Jak už název napovídá, jde o rostliny sosající z kořenů hostitelů (narozdíl třeba od jmelí, které sosá ze stonku - kmene). Tenhle způsob výživy má za následek dvojí vztak k hostiteli. Pod zemí se poklidně parazituje, ale nad zemí zuří konkurence o světlo. Strategie poloparazitů se tomu musí přizpůsobit - hostitele je třeba trápit, aby moc nevyrostl, ale zas je třeba ho nezabít, protože bez minerálů a vody z jeho kořenů by bylo poloparazitovi ouvej. Ačkoliv se takové balancování nemusí zdát úplně jednoduché, poloparaziti to zjevně zvládají o čemž svědčí jejich značný evoluční úspěch. Poloparazitické Orobanchaceae totiž najdeme v nejrůznějších typech vegetace na mnoha místech na světě. Zřetelně nejvíc se jim ale daří tam, kde jsou životní podmínky aspoň trochu drsné - třeba v tundře, v alpinském stupni, na stepích a polopouštích, na chudých substrátech, apod. Ještě víc s podivem je, že kořenoví poloparaziti jsou většinou jednoletí, nebo aspoň monokarpičtí nedisponují skoro žádnými mechanismy vegetativní regenerace.
|