Hypnaceae Schimp. – rokytovité

V současném pojetí monogenerická čeleď, popis viz popis rodu.

Poznámka:  Molekulární studie posledních dvou desetiletí ukazovaly, že čeleď Hypnaceae i samotný rod Hypnum jsou hluboce polyfyletické. V poslední době z ní proto byly vyčleněny čeledi Pylaisiaceae a další, viz níže uvedené práce. Vzhledem k tomu, že mnohé z nyní rozeznávaných čeledí a rodů bokoplodých mechů jsou dobře charakterizovány pouze molekulárními synapomorfiemi, vytvořili jsme pro usnadnění praktického určování klíč ke druhům s „hypnoidním“ habitem, tedy krátkým dvojitým nebo chybějícím středním žebrem, obvykle jednostranně zahnutými špičkami listů a odlišenými křídelními buňkami.

Gardiner, A., Ignatov, M., Huttunen, S., & Troitsky, A. 2005. On resurrection of the families Pseudoleskeaceae Schimp. and Pylaisiaceae Schimp. (Musci, Hypnales). Taxon, 54: 651–663, doi:10.2307/25065422

Câmara, P. E. A. S., Carvalho-Silva, M., Henriques, D. K., Guerra, J., Gallego, M. T., Poveda, D. R., & Stech, M. 2018. Pylaisiaceae Schimp. (Bryophyta) revisited. Journal of Bryology, 40: 251–264, doi:10.1080/03736687.2018.1472850

Schlesak S., Hedenäs L., Nebel M. & Quandt D. 2018. Cleaning a taxonomic dustbin: placing the European Hypnum species in a phylogenetic context! Bryophyte Diversity and Evolution 40: 37–54, doi:10.11646/bde.40.2.3

Kučera J., Kuznetsova O. I., Manukjanová A. & Ignatov M. S. 2019. A phylogenetic revision of the genus Hypnum: Towards completion. Taxon 68(4): 628-660, doi:10.1002/tax.12095

Hypnum Hedw. – rokyt

Syn.: Eurohypnum Ando

Rostliny drobné až poměrně mohutné, zelené, často načervenalé, hnědočervené nebo hnědožluté či zlatavé. Lodyhy plazivé nebo vystoupavé, obvykle nepravidelně, vzácněji pravidelně větvené, oploštěle nebo všestranně až jehnědovitě olistěné, se slabším středním svazkem, hyalodermis chybí. Pseudoparafylie úzce kopinaté až niťovité. Listy špičkami zahnuté, vzácněji přímé nebo slabě jednostranné, na bázi zúžené. Okraje ploché, celokrajné nebo v horní části jemně zoubkaté až pilovité. Buňky čepele protažené až čárkovité, silnostěnné. Křídelní buňky v obvykle dobře odlišené, někdy vyduté skupině, heterogenní, z několika nafouklých a hyalinních buněk obklopených menšími, zelenými, silnostěnnými buňkami. Lodyžní listy menší, užší, s méně odlišenými křídelními buňkami. Dvoudomé druhy. Vnitřní perichaetiální listy vzpřímené, hladké, podlouhle kopinaté. Štět až 30 mm dlouhý. Tobolka hladká, téměř přímá až (častěji) nachýlená až vodorovná, prohnutá. Prstenec 1–3-řadý. Víčko ostře kuželovité až zobanité. Obústí dobře vyvinuté, výtrusy 14 – 28 µm.

Kosmopolitní rod, podle současného pojetí pouze asi 7 druhů, v Evropě 6, u nás pouze dva druhy.

Poznámka: současné pojetí rodu (Schlesak & al. 2018, Kučera & al. 2019, viz výše) zahrnuje pouze druhy sekce a podsekce Hypnum ve smyslu starších autorů (Ando 1987 a násl.). Pro určení druhů obsažených v dřívějším pojetí rodu spolu s podobnými druhy použijte tento klíč.

Literatura:

Ando, H. 1987. Studies on the genus Hypnum Hedw. (V). Hikobia 10: 43–54. [H. andoi (jako H. mamillatum) , H. jutlandicum]

Ando, H. 1989. Studies on the genus Hypnum Hedw. (VI). Hikobia 10: 269–291. [H. cupressiforme var. cupressiforme, var. lacunosum, var. julaceum]

Ando, H. 1990. Studies on the genus Hypnum Hedw. (VII). Hikobia 10 :409–417. [H. cupressiforme var.subjulaceum, H. resupinatum (jako H. cupressiforme var. resupinatum)]

Ando, H. 1992. Studies on the genus Hypnum Hedw. (VIII.) Hikobia 11: 111–123. [H. cupressiforme var.filiforme, var. mossmanianum]

Ando, H. 1993. Studies on the genus Hypnum Hedw. (IX). Hikobia 11: 265–275. [H. cupressiforme var. yushanicum, var. townsendii; synopsis H. cupressiforme, klíč k varietám]

Ando, H. & M. Higuchi. 1994. Hypnum heseleri sp. nov. (Hypnaceae), a curious new moss from Europe. Journal of the Hattori Botanical Laboratory 75: 97–105, doi:10.18968/jhbl.75.0_97.

Zanten, B. & A. Hofman. 1994. On the possible origin and taxonomic status of Hypnum heseleri Ando & Higuchi. Journal of the Hattori Botanical Laboratory 75: 107–117. doi:10.18968/jhbl.75.0_107

Blockeel, T. L. & C. R. Stevenson. 2006. Hypnum cupressiforme Hedw. var. heseleri (Ando & Higuchi) M.O. Hill (Bryopsida, Hypnales) in Norfolk, new to the British Isles. Journal of Bryology 28: 190–193, doi:10.1179/174328206X120004.

Klíč k určení druhů:

Hypnum andoi A. J. E. Sm. – rokyt Andoův

Syn.: Hypnum mammillatum Loeske, nom. inval.

Rostliny menší, středně zelené, naspodu někdy hnědavé, nevýrazně lesklé, tvořící husté, propletené koberce poměrně přitisklé k substrátu. Lodyhy plazivé, 3–8 cm dlouhé, poměrně hustě a ± pravidelně zpeřeně větvené, na příčném řezu oválné, bez hyalodermis, se slabě vyvinutým středním svazkem. Větve 2–5 mm dlouhé, se slabě až výrazně oploštělým olistěním. Pseudoparafylie vláknité až úzce kopinaté. Lodyžní listy obvykle výrazně srpovitě zahnuté, neřáskaté, mírně vyduté, z vejčité, slabě sbíhavé báze postupně zašpičatělé do středně dlouhé, někdy kratší špičky, 1,3–1,8 × 0,35–0,60 mm; okraje naspodu obvykle ohrnuté, dole slabě zoubkaté, pod špičkou výrazněji zoubkaté až pilovité. Žebro obvykle velmi krátké, dvojité. Buňky ve střední části vřetenovité, hladké, mírně silnostěnné, (40–) 50–60 (–70) × 4–6 µm, křídelní buňky v poměrně nápadné, ale nepříliš vyduté, středně velké skupině, sestávající z poměrně početných, drobných, zelených, homogennních nadkřídelních buněk v počtu 5–10 podél okraje, pod nimiž jsou mnohem větší, hyalinní, podélně protažené, silnostěnné. Větevní listy menší, 1,0–1,4(–1,6) × 0,20–0,40(–0,5) mm, podobného tvaru jako lodyžní.

Sporofyt velmi vzácný. Štět žlutohnědý až hnědočervený, 1,0–2,0 cm dlouhý. Tobolka vzpřímená nebo nachýlená, téměř symetrická, vejčitě válcovitá, 1,5–1,8 mm dlouhá, pod ústím slabě stažená, buňky exothecia krátce obdélníkovité, silnostěnné; víčko kuželovité, s nejvýš krátkou špičkou. Výtrusy 17–22 µm, papilnaté.

Ekologie: na obvykle stíněných, silikátových kamenech, skalních plochách nebo borce listnatých i jehličnatých stromů v místech s vyšší vzdušnou vlhkostí, nejčastěji v montánním stupni, ale příležitostně se vyskytující i v nížinách nebo těsně nad hranicí lesa.

Rozšíření: Česká rep.: v horských lesích poměrně častý druh (v horských smíšených lesích místy i hojnější než druh H. cupressiforme), v sušších a teplejších oblastech příležitostně až vzácně, ale rozšíření dosud nedokonale známé (ne vždy je správně rozlišován od H. cupressiforme). Rozšíření podle databáze ISOP.
Celkové: Evropa (kromě Středomoří), severovýchodní Severní Amerika..

Variabilita: proměnlivý hlavně ve velikosti (i když nikdy nedosahuje velikosti velkých forem druhu H. cupressiforme), hustotě a pravidelnosti větvení, do jisté míry i tvaru a velikosti buněk.

Možné záměny: H. cupressiforme – vzhledem k proměnlivosti není snadné některé formy obou druhů od sebe odlišit. H. andoi nikdy netvoří statné, vystoupavé až vzpřímené formy, nemá načervenalé barevné odstíny zabarvení, je obvykle plošeji olistěné než H. cupressiforme, netvoří přímolisté formy, okraje listů jsou výrazněji zubaté, buňky listů jsou kratší, bazální křídelní buňky jsou výrazně odlišené, často hyalinní, a pokud je přítomen sporofyt (velmi vzácně)m tobolky jsou téměř symetrické, vzpřímené a víčko není zobanité. Druh neroste na výslunných stanovištích (např. po odlesnění na lesních pasekách je typicky bledavé, rychle ztrácející vitalitu), v trávnících a na bazických podkladech. V kritických případech může být k odlišení nutný molekulární barcoding.
H. jutlandicum – viz poznámku pod tímto druhem.
Jochenia pallescens – viz poznámku pod tímto druhem.
Stereodon callichrous – liší se mj. strukturou křídelních buněk (pouze hyalinní) a přítomností hyalodermis.
Buckia vaucheri – liší se homogenní skupinou drobných, čtvercovitých křídelních buněk, hladkými okraji listů i ekologií (otevřené bazické substráty).

Fotografie a ilustrace na webu: bryo.cz (Š. Koval), Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), Wikimedia Commons.

Hypnum cupressiforme Hedw. – rokyt cypřišovitý

 Syn.: Hypnum heseleri Ando & Higuchi, Hypnum lacunosum (Brid.) Hoffm. ex Brid., Hypnum subjulaceum (Molendo) Hedenäs, Schlesak & D. Quandt [=H. subcomplanatum Hedenäs, Schlesak & D. Quandt, nom. illeg.]

[Popis se vztahuje na var. cupressiforme; pro hlavní znaky významnějších variet viz odstavec Variabilita níže.]

Rostliny obvykle středně velké, někdy až robustní nebo naopak drobné, zelené, naspodu nebo v exponovaných částech purpurově naběhlé nebo hnědavé, někdy žlutozelené, mírně lesklé, tvořící propletené koberce nebo porosty. Lodyhy plazivé, vystoupavé nebo až skoro vzpřímené, do 5–10 cm dlouhé, obvykle poměrně hustě a ± pravidelně zpeřeně větvené, na příčném řezu oválné, bez hyalodermis, se slabě vyvinutým středním svazkem. Větve do 1,5 cm dlouhé, obvykle s mírně oploštělým olistěním. Pseudoparafylie vláknité až úzce kopinaté, někdy rozvětvené. Lodyžní listy řídce až hustě střechovité, obvykle srpovitě zahnuté, ale někdy téměř přímé, neřáskaté, slabě nebo výrazněji vyduté, z vejčité, slabě sbíhavé báze postupně zašpičatělé do úzké, středně dlouhé špičky, ca. 1,5–2,1(–2,5) × 0,5–0,8 mm; okraje ploché nebo naspodu slabě ohrnuté, pod špičkou obvykle slabě zoubkaté. Žebro obvykle velmi krátké, dvojité, nezřetelné. Buňky ve střední části vřetenovité až čárkovité, hladké, silnostěnné a někdy pórovité, (50–) 60–80 (–90) × 3–5 µm, křídelní buňky v menší nebo nápadnější, někdy vyduté skupině, sestávající z drobnějších, ± čtvercovitých nadkřídelních buněk v počtu 8–15 podél okraje, pod nimiž je několik větších, hyalinních nebo silnostěnných, podélně protažených a někdy hnědě zbarvených křídelní buněk. Větevní listy menší, 1,3–1,8 × 0,3–0,6 mm, podobného tvaru jako lodyžní.

Sporofyt poměrně častý. Štět obvykle hnědočervený, 1,2–3,0 cm dlouhý. Tobolka nachýlená, mírně asymetrická, vejčitě válcovitá, 1,8–2,5 mm dlouhá, pod ústím slabě stažená, buňky exothecia krátce obdélníkovité, silnostěnné; víčko kuželovité, se zobanitou špičkou. Výtrusy 14–20 µm, jemně papilnaté.

Ekologie: v tomto pojetí druhu na široké škále substrátů (borka listnatých i jehličnatých stromů, silikátový i vápencový skalní podklad, na holé kyselé zemi i v travních porostech na bazickém podkladu) bez zřetelné preference k oslunění, ale zejména na suchých a málo úživných stanovištích, častější v nižších polohách až do montánního stupně, nad hranicí lesa řídce. Nominátní varieta (var. cupressiforme) je nejčastější na kyselém podkladu (epiliticky, epifyticky i terestricky).

Rozšíření: Česká rep.: hojně rozšířený druh na většině území, řidčeji jen ve vyšších horských polohách a nad hranicí lesa.
Celkové: kosmopolitně rozšířený druh, zejéna ve své nominátní varietě a var. lacunosum.

Variabilita: jedná se o fenotypově mimořádně variabilní druh (případně komplex drobných taxonů), zejména ve znacích habitu rostlin (velikost lodyžek, větví, listů, hustota olistění, barva, míra a pravidelnost větvení, míra oploštělosti olistění větví), v menší míře ale i v mikroskopických znacích (zoubkatost a ohrnutí okrajů listů, rozměry buněk, síla stěn, pórovitost, míra difer.enciace křídelních buněk). O taxonomické hodnotě řady popsaných infraspecifických taxonů nepanuje všeobecná shoda. V Evropě se z dříve velmi širokého pojetí druhu dnes všeobecně na druhové úrovni vylišují u nás rostoucí H. andoi a H. jutlandicum, a dále u nás neprokázaný druh H. resupinatum (viz poznámku níže) a H. uncinulatum. Naopak dříve uznávaný, morfologicky velmi nápadně odlišný druh H. heseleri a některými autory uznávaný druh H. lacunosum se dnes spíše vylišují jen na úrovni variety, shoda nepanuje nad var. subjulaceum (Schlesak et al. 2018 hodnotí na druhové úrovni, Kučera et al. 2019 na úrovni variety); variety filiforme a julaceum se dnes spíše formálně nerozeznávají. Charakteristika nápadnějších a všeobecněji uznávaných variet zaznamenaných na našem území:

var. heseleri (Ando & Higuchi) M. O. Hill (Hypnum heseleri Ando & Higuchi) – rostliny poměrně malé, zelené, s lodyhami do 3(–5) mm dlouhými, přichycenými k substrátu svazečky rhizoidů, nepravidelně zpeřeně větvené, s krátkými, do 5 mm dlouhými větvemi, vytvářející plazivé koberce propletených lodyžek. Listy řídce střechovité nebo odstávající, široce vejčité, s nesbíhavou bází, silně vyduté, podélně řáskaté, náhle zúžené do krátké, spirálně jednou až dvakrát stočené, srpovitě nezahnuté nebo slabě zahnuté špičky, dávající rostlinám řídce jehnědovitý vzhled, nepodobný ostatním zástupcům rodu Hypnum (spíše připomínající drobnolistého zástupce rodu Myuroclada apod.); okraje listů naspodu obvykle ohrnuté, slabě zoubkaté v horní polovině; žebro dvojité, často dosahující i do poloviny listu. Buňky listů ve střední části rhombické až vřetenovité, krátké (do 50(–60) µm); bazální buňky silnostěnné, pórovité, křídelní buňky v dobře odlišené skupině převážně menších, zelených, zaobleně čtvercovitých nadkřídelních buněk s několika zvětšenými buňkami na samém bázi křídla. Sporofyty podobné jako u var. cupressiforme, štět 0,8–1,0 cm dlouhý, tobolka slabě nachýlená, 1,5–2,0 mm dlouhá, víčko kuželovité, krátce zobánkaté. Výtrusy 14–20 µm, jemně zrnité. Tato varieta byla dosud zaznamenána rostoucí epifyticky, na kůře živých i již padlých stromů, převážně listnatých. U nás byla zatím zaznamenána jen jednou v Podyjí, v rezervaci Bílý Kříž u Uherčic na ležící větvi dubu spolu s nominátní varietou druhu (Kučera et al., Thayensia 2015, 12: 49–64), celkově je zatím známý jen z některých evropských zemí (kromě nás Velká Británie, Francie, Belgie, Nizozemsko, Německo, Polsko, evropské Rusko, Bulharsko).

var. lacunosum Brid. (Hypnum lacunosum (Brid.) Hoffm. ex Brid.) – rostliny poměrně robustní, purpurově naběhlé nebo hnědavě- či žlutozelené, s lodyhami až 10 cm dlouhými, spíše nepravidelně a méně větvenými, často vystoupavými až vzpřímenými. Větve jsou kulatě až jehnědovitě olistěné, listy (1,7–3,0 × 0,7–1,0 mm) )jsou téměř přímé nebo jen slabě horními částmi srpovité, vyduté, z delší podlouhle vejčité báze poměrn náhle zúžené do krátké, jen málo zoubkaté až celokrajné špičky. Křídelní buňky jsou obvykle diferencované v poměrně velké a nápadné, poněkud vyduté, zeleně až hnědavě zabarvené skupině, tvořené velkým počtem homogenních, téměř čtvercovitých, dobnějších nadkřídelních buněk (15–20 podél okraje listu), pod nimiž je jen několik zvětšených, silnostěnných křídelních buněk. Rostliny odpovídající této varietě typicky rostou na bazických substrátech, zejména v rozvolněných travních porostech na vápencovém substrátu v tepejších oblastech, ale je možné je najít i ve vyšších polohách a mimo zmíněný typ stanoviště i na zdech, střechách apod. Poměrně plynule morfologicky přechází do nominátní variety, ale přinejmenším některé populace jsou i slabě geneticky odlišné a byly pozorovány ve společných porostech s nominátní varietou (cf. Hedenäs 2012, doi:10.7872/cryb.v33.iss4.2012.315)

var. subjulaceum Molendo (Hypnum subjulaceum (Molendo) Hedenäs, Schlesak & D. Quandt) – středně velké nebo drobnější, žlutozelené, narůžovělé až purpurově naběhlé, lesklé rostliny s poléhavými nebo vystoupevými až vzpřímenými lodyhami, charakteristické zejména jednostranně zahnutými (ne všestranně srpovitými) špičkami rostlin (podobného charakteru jako Pylaisia polyantha). Listy jsou postupně zašpičatělé s delší špičkou, okraj je plochý až vehnutý, jen slabě zoubkatý, křídelní buňky jsou nápadně odlišené v poměrně velké, vyduté skupině, tvořené zejména početnými, zaobleně čtvercovitými, obvykle hnědými nadkřídelními buňkami v počtu až 15 podél okraje listu. Takové rostliny se dají nejčastěji nalézt ve štěrbinách slabě bazických silikátových nebo vápencových skal okolo hranice lesa a nad ní, ale přechodné formy k var. cupressiforme se na podobných substrátech vyskytují i v nižších polohách.

var. filiforme Brid. (taxonomicky autorem považována za synonymum var. cupressiforme) – rostliny drobné, živě zelené, ale s poměrně dlouhými, až ca 6 cm dlouhými, nepravidelně větvenými lodyhami a kratšími větvemi, listy téměř přímými nebo jen slabě srpovitými, s plochými, jen slabě zoubkatými okraji, ale buňkami lodyžních listů poměrně dlouhými (50–80 µm) a křídelními buňkami podobnými jako u druhu H. andoi. Roste typicky na vertikálních substrátech (borka, kameny, skalní plochy) a jedná se pravděpodobně jen o stanovištní modifikaci od var. cupressiforme, mezi kterou existuje poměrně plynulá řada morfologicky přechodných typů.

Možné záměny (var. cupressiforme): Hypnum jutlandicum – liší se téměř vždy bledě až bělavě zelenou barvou rostlin, nápadně oploštělým olistěním, výrazně vydutou skupinou nápadně odlišených křídelních buněk a výrazněji zubatým okrajem listů v horní části; štěty jsou až 4 cm dlouhé.
H. andoi – viz poznámku pod tímto druhem.
(var. filiforme): H. andoi – liší se obvykle výrazně srpovitě zahnutými listy a pravidelnějším, zpeřeným větvením lodyh, buňky listů jsou obvykle kratší, do 60(–70) µm a okraje listů jsou výrazněji zoubkaté.
(var. heseleri): mezi našimi druhy jde asi o nezaměnitelný taxon.
(var. lacunosum): Rhytidium rugosum – liší se zvlněnými (jamkovitě prolamovanými) listy.
(var. subjulaceum): Homomallium incurvatum – liší se mnohem menší velikostí, tmavě zeleným zbarvením a zejména svou jednodomostí a častou tvorbou sporofytů; křídelní buňky jsou homogenní, zelené.
Pylaisia polyantha – liší se rovněž čistě (světle) zeleným zbarvením, jednodomostí, přímými tobolkami a homogenními křídelními buňkami.
Hypnum resupinatum – viz poznámku níže.
Callicladium haldanianum – liší se jednodomostí a častou tvorbou sporofytů, postavením listů, které nejsou pravidelně jednostranné, i charakterem křídelních buněk (převážně hyalinní, méně početné menší isodiametrické buňky).

Fotografie a ilustrace na webu: var. cupressiforme: bryo.cz (Š. Koval), Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), Wikimedia Commons.
var. heseleri: habitus druhu za sucha, habitus druhu za vlhka, listy, buňky ve spodní části listu (vše z položky Košnar & Kučera s. n., CBFS 14482); habitus položky z Anglie (R. Stevenson).
var. lacunosum: bryo.cz (Š. Koval), Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), Wikimedia Commons.
var. subjulaceum: Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), Wikimedia Commons (H. Schachner).

Poznámka: z našeho území byl někdy rovněž udáván oceánický epifytický druh Hypnum resupinatum Taylor (H. cupressiforme var. resupinatum (Taylor) Schimp.). Jedná se o drobnější druh z okruhu H. cupressiforme (velikosti druhu H. andoi) s jednostranně zahnutými špičkami listů na způsob růstu druhu Pylaisia polyantha, viz např. habituální obrázky na stránkách BBS . Od tohoto druhu se liší dvoudomostí, dlouze zobanitým víčkem tobolky a užšími, kopinatými nebo rozeklanými pseudoparafyliemi, od rovněž epifytického druhu Platygyrium repens nepřítomností drobnolistých rozmožovacích větviček a naopak přítomností slabého středního svazku lodyhy. Od jednostranně olistěných foem či variet druhu H. cupressiforme, zejména var.subjulaceum, se liší charakterem křídelních buněk (převážně homogenní, zaobleně čtvercovité, zeleně zbarvené buňky v nevyduté skupině), od var. filiforme pak tmavší barvou, hustěji a pravidelněji větvenými lodyhami a charakterem křídelních buněk (početnější homogenní nadkřídelné buňky, viz např. zde na Wikimedia Commons).

Hypnum jutlandicum Holmen & E. Warncke – rokyt vřesovitý

Syn.: Hypnum cupressiforme var. ericetorum Schimp.  

Rostliny středně velké, bledě až bělavě zelené, naspodu někdy hnědavé, lesklé, tvořící propletené koberce nebo porosty. Lodyhy plazivé, vystoupavé až skoro vzpřímené, až 10 cm dlouhé, obvykle poměrně hustě a pravidelně zpeřeně větvené, na příčném řezu oválné, bez hyalodermis, se slabě vyvinutým středním svazkem. Větve 4–7 mm dlouhé, s výrazně oploštělým olistěním. Pseudoparafylie vláknité až úzce kopinaté, někdy rozvětvené. Lodyžní listy řídce střechovité, více či méně srpovitě zahnuté, vzácněji téměř přímé, neřáskaté, vyduté, z vejčité, slabě sbíhavé báze postupně zašpičatělé do poměrně krátké špičky, 1,7–2,2(–2,5) × 0,6–0,8(–0,9) mm; okraje ploché nebo naspodu slabě ohrnuté, pod špičkou obvykle výrazně zoubkaté až pilovité. Žebro obvykle velmi krátké, dvojité. Buňky ve střední části vřetenovité, hladké, silnostěnné a někdy pórovité, (60–) 70–90 (–100) × 3–5 µm, křídelní buňky v poměrně nápadné, vyduté, velké skupině, sestávající z několika drobnějších, ± čtvercovitých nadkřídelních buněk v počtu 3–5 podél okraje, pod nimiž jsou mnohem větší, hyalinní, podélně protažené, silnostěnné a často hnědě zbarvené křídelní buňky. Větevní listy menší, 1,4–1,8 × 0,4–0,6 mm, podobného tvaru jako lodyžní.

Sporofyt poměrně vzácný. Štět žlutohnědý až hnědočervený, 2,5–4,0 cm dlouhý. Tobolka nachýlená až vodorovná, mírně asymetrická, vejčitě válcovitá, 1,5–2,0 mm dlouhá, pod ústím slabě stažená, buňky exothecia krátce obdélníkovité, silnostěnné; víčko kuželovité, se zobanitou špičkou. Výtrusy 14–18 µm, jemně zrnité.

Ekologie: na kyselém lesním humusu obvykle v jehličnatých, zejména borových lesích, na březích lesních cest, bázích stromů, na sušších místech ve vřesovištích a rašeliništích, z nížin do montánního stupně.

Rozšíření: Česká rep.: v oblastech výskytu borů častý druh, jinde příležitostně, rozšíření dosud nedokonale známé (ne vždy je správně rozlišován od H. cupressiforme). Rozšíření podle databáze ISOP.
Celkové: velmi podobné jako rozšíření druhu Hypnum andoi (těžiště výskytu v severozápadní Evropě, střední a sever jižní Evropy, Makaronésie (Azory), Newfoundland, Labrador a Nové Skotsko v severovýchodní Severní Americe)

Variabilita: podobně jako H. andoi je druh částečně proměnlivý v habitu (velikost, větvení, hustota olistění apod.) v závislosti a okolních podmínkách, ale drtivá většina pozorovaných rostlin je ve znacích u nás poměrně stálá.

Možné záměny: H. cupressiforme var. cupressiforme – viz poznámku pod tímto druhem.
H. andoi – liší se menší velikostí a kratšími větvemi, sytě zelenou barvou rostlin (s výjimkou osluněných populací se sníženou vitalitou), kratšími buňkami čepele listů a jinou strukturou křídelních buněk (nejsou v nápadně vyduté skupině, horní křídelní buňky jsou početnější, drobné a poměrně homogenní, spodní křídelné buňky jsou naopak méně početné).
Callicladium imponens – viz poznámku pod tímto druhem.
Calliergonella lindbergii – viz poznámku pod tímto druhem.

Fotografie a ilustrace na webu: bryo.cz (Š. Koval), Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), Wikimedia Commons, Flora of North America.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (16.9.2020): Doplnění popisů druhů.

Verze: 0.1 (23.11.2019): Vytvoření textu předběžné verze bez popisů druhů.