Streblotrichum P.Beauv. – syčavka

Syn.: Barbula subg. Streblotrichum (P.Beauv.) K.Saito

Rostliny v hustých trsech, obvykle 2 – 10 mm vysoké, většinou žlutozelené nebo živě zelené.

Lodyhy s obvykle slabým středním svazkem a slabě až silně vyvinutou sklerodermis, hyalodermis chybí, na průřezu okrouhlé až zaobleně tří- až pětiboké, většinou hustě vlášenité.

Axilární vlásky v paždí horních listů tvořené 5 – 8 hyalinními tenkostěnnými buňkami.

Listy za sucha pokroucené nebo spirálně stočené, podlouhle až jazykovitě kopinaté s náhleji zúženou špičkou. Okraje úzce ohrnuté, jednovrstevné, někdy příčně vlnkaté a nepravidelně zoubkaté v horní části. Žebro poměrně silné, končící těsně pod špičkou nebo nepatrně vybíhavé, s prodlouženými buňkami na ventrální i dorzální straně, na průřezu obvykle s dorzálními i ventrálními pruhy stereid, jednou řadou vůdčích buněk a ventrální a slaběji diferencovanou dorzální epidermis.

Buňky v horní části listu téměř čtvercové nebo šestiboké, hustě papilnaté, 6 – 10 µm široké, papily ve tvaru c nebo rozvětvené, slité, povrchové buňky na ventrální i dorzální straně žebra prodloužené, papilnaté jednoduchými papilami. Bazální buňky krátce až dlouze obdélníkové, rovnoměrně ztlustlé.

Vegetativní rozmnožování pomocí rhizoidálních, hnědých, obvykle sférických rhizoidálních gem, 100 – 180 µm v průměru.

Dvoudomé. Perichaetiální listy nápadné, dlouhé, rourkovitě objímavé, s velmi slabým žebrem nebo bez žebra.

Štět dlouhý, žlutý, někdy ve spodní části nahnědlý.

Tobolka vzpřímená, podlouhle válcovitá nebo dlouze vejčitá. Víčko zobanité. Prstenec loupavý.

Obústí dlouhé, zuby niťovité, hnědočervené, papilnaté, spirálně asi 2 – 3× levotočivé.

Výtrusy 7 – 12 µm, hladké nebo velmi jemně papilnaté.

Kosmopolitně rozšířený rod patrně s poměrně nízkým počtem druhů, v Evropě i u nás 3 druhy.

Poznámka: po revizi vymezení rodu Barbula (Kučera et al. 2013) byla prokázána samostatnost rodu Streblotrichum, ovšem ve změněném pojetí, z něhož byly vyjmuty jak např. druhu S. croceum (nyní Hydrogonium), tak S. bicolor (nyní Gymnobarbula). Dosud není jasné, jestli kromě tří evropských druhů (vyskytujících se v některých případech i v jiných částech světa) do rodu patří i další druhy.

Kučera J., Košnar J. & Werner O. (2013): Partial generic revision of Barbula (Musci: Pottiaceae): re-establishment of Hydrogonium and Streblotrichum, and the new genus Gymnobarbula. Taxon 62: 21–39.

Klíč k určení druhů

Streblotrichum commutatum (Jur.) Hilp. – syčavka jižní (vousatěnka jižní)

Syn.: Barbula commutata Jur., Barbula convoluta var. commutata (Jur.) Husn., Barbula convoluta var. sardoa Schimp., Barbula sardoa (Schimp.) J.-P. Frahm, nom. superfl.

Rostliny v hustých, 5 – 10 mm vysokých trsech, tmavě zelené, vzácněji světlejší.

Lodyhy poměrně hustě vlášenité, středního svazek někdy chybí, sklerodermis vyvinuta, hyalodermis chybí.

Listy 1.3 – 2.5 mm dlouhé, za sucha pokroucené, za vlhka šikmo až prohnutě odstálé, jazykovitě kopinaté. Okraj velmi mírně ohrnutý ve spodní části nebo plochý, příčně vlnkatý v horní části. Žebro velmi silné, až 100 µm široké, končící pod špičkou.

Buňky v horní části listu téměř čtvercové nebo šestiboké, papilnaté, papily ve tvaru c nebo rozvětvené, areolace někdy zřetelná. Povrchové buňky na ventrální i dorzální straně žebra prodloužené, papilnaté jednoduchými papilami. Bazální buňky hladké, dlouze obdélníkové, rovnoměrně ztlustlé, hyalinní nebo nažloutlé.

Dvoudomá. Perichaetiální listy nápadné, dlouhé, rourkovitě objímavé, s velmi slabým žebrem nebo bez žebra.

Rhizoidální gemy přítomny, stejného tvaru jako u B. convoluta.

Štět dlouhý, žlutý.

Tobolka vzpřímená, podlouhle válcovitá, ca. 2 – 2.5 mm dlouhá. Víčko zobanité. Prstenec loupavý.

Obústí dlouhé, zuby niťovité, hnědočervené, papilnaté, spirálně asi 2× levotočivé.

Výtrusy 10 – 12 µm, velmi jemně papilnaté.

Ekologie: Na bazické zemi, ve štěrbinách bazických skal v teplých oblastech, na rozdíl od S. convolutum známa prakticky výhradně z přirozených stanovišť.

Rozšíření: Česká rep.: rozšíření vzhledem k dřívějšímu neodlišování od S. convolutum málo známé, dosud známa z Libčic a Mor. krasu (historické položky, recentně neověřena); recentní lokality zatím v jihozápadních Čechách (na hradě Rabí u Žichovic, v Bechyni, Vyšenské kopce u Č. Krumlova, Mříč, zřícenina Louzek).
Celkové: druh dosud znám jen z jižní a střední Evropy.

Variabilita: málo známá, ve velikosti rostlin, míře vyvinutí středního svazku a papilnatosti buněk čepele.

Možné záměny: Streblotrichum convolutum, S. enderesii– viz klíčové znaky.
Hydrogonium croceum – liší se zoubkatými okraji ve špičce listů, červeným štětem ve spodní části, neloupavým prstencem, absencí rhizoidálních gem.

Fotografie a ilustrace na webu: Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth)

Streblotrichum convolutum (Hedw.) P.Beauv. – syčavka pošvatá (vousatěnka pošvatá)

Syn.: Barbula convoluta Hedw.

Rostliny v hustých nízkých trsech, světle zelené, starší části hnědé.

Lodyhy se středním svazkem (někdy velmi slabým) a sklerodermis, často silně vlášenité.

Listy 0.6-0.9 mm dlouhé, za sucha pokroucené nebo spirálně stočené, za vlhka šikmo odstálé, podlouhle kopinaté, ve špičce kopinatě zašpičatělé. Okraj velmi mírně ohrnutý ve spodní části nebo plochý. Žebro silné, obvykle končící pod špičkou, někdy až kratičce vybíhavé.

Buňky v horní části listu téměř čtvercové nebo šestiboké, hustě papilnaté, 6 – 10 µm široké, papily ve tvaru c nebo rozvětvené, slité, povrchové buňky na ventrální i dorzální straně žebra prodloužené, papilnaté jednoduchými papilami. Bazální buňky hladké, velmi krátce obdélníkové, rovnoměrně silnostěnné, u starších rostlin hyalinní nebo nažloutlé.

Dvoudomá. Perichaetiální listy nápadné, dlouhé, rourkovitě objímavé, s velmi slabým žebrem nebo bez žebra.

Vegetativní rozmnožování pomocí hnědých obvykle sférických rhizoidálních gem, 100 – 180 µm.

Štět dlouhý, žlutý.

Tobolka vzpřímená, podlouhle válcovitá nebo dlouze vejčitá. Víčko zobanité. Prstenec loupavý.

Obústí dlouhé, zuby niťovité, hnědočervené, papilnaté, spirálně asi 2× levotočivé.

Výtrusy 7 – 10 µm, hladké.

Ekologie: Na stejných místech jako Barbula unguiculata, poněkud teplomilnější a méně hojná.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně, místy hojně v celém území.
Celkové: kosmopolitní s výjimkou Jižní Ameriky.

Variabilita: zejména v délce listu a poměru délky k šířce – některé rostliny mají listy dlouze jazykovitě kopinaté a dále ve špičce, které může končit pod špičkou, ve špičce nebo kratičce vybíhat.

Možné záměny: Barbula unguiculata – viz poznámku pod tímto druhem.
Streblotrichum commutatum – viz klíčové znaky.
Streblotrichum enderesii – viz poznámku pod tímto druhem.
Hydrogonium croceum – viz poznámku pod tímto druhem.
Eucladium verticillatum – viz poznámku pod tímto druhem.
Anoectangium aestivum – viz poznámku pod tímto druhem.

Fotografie a ilustrace na webu: Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), Swissbryophytes, Bryophyte Flora of North America

Streblotrichum enderesii (Garov.) Loeske – vousatěnka Enderesova

Syn.: Barbula enderesii Garov., Barbula flavipes Bruch & Schimp.

Rostliny v hustých trsech, ca. 5 – 10 mm, zelené.

Lodyhy naspodu vlášenité, se středním svazkem a silnou sklerodermis.

Listy za sucha nepravidelně pokroucené, za vlhka šikmo odstávající až zpět odehnuté, podlouhle kopinaté, postupně se zužující. Okraj úzce ohrnutý do 2/3 – 3/4 délky listu, v horní části nepravidelně zoubkovaný, někdy příčně vlnkatý. Žebro silné, končící těsně pod špičkou nebo ve špičce.

Buňky v horní části listu čtvercové nebo tří- až šestiboké, mírně rovnoměrně ztlustlé, hustě papilnaté, ca. 8 – 9 µm široké, povrchové buňky na ventrální i dorzální straně žebra prodloužené. Bazální buňky dlouze obdélníkovité, mírně rovnoměrně ztlustlé.

Dvoudomá. Perichaetiální listy zvětšené, s nápadnou rourkovitě objímavou bází.

Vegetativní rozmnožování pomocí hnědých, ± sférických rhizoidálních gem, podobných B. convoluta.

Štět dlouhý, žlutý, ve spodní části nahnědlý.

Tobolka vzpřímená, dlouze válcovitá, prstenec loupavý. Víčko přímé, válcovitě kuželovité.

Obústí dlouhé, zuby niťovité, papilnaté, spirálně 2.5 – 3× levotočivé.

Výtrusy 7 – 9 µm, téměř hladké.

Ekologie: Na vápnité zemi od montánních poloh vápencových a dolomitových pohoří.

Rozšíření: Česká rep.: Krkonoše – Horní Maršov.
Celkové: Alpy, Karpaty, Kazachstán.

Variabilita: nemohla být podrobněji studována.

Možné záměny: Didymodon sinuosus – má listy relativně delší a užší, bazální buňky kratší a širší, na průřezu bez ventrálních stereid. Nebyl nalezen plodný.
Bryoerythrophyllum recurvirostrum – viz poznámku u tohoto druhu.
Streblotrichum commutatum – okraje listů málo ohrnuté, ve špičce nejsou zoubkaté.

Fotografie a ilustrace na webu: Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), Swissbryophytes

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (1.12.2017): Vytvoření textu (vyčlenění z rodu Barbula, úprava rodového popisu).