Bryoerythrophyllum P.C. Chen – klenice

Syn.: Erythrophyllum (Lindb.) Loeske, hom. illeg.

Rostliny v hustých nebo rozvolněných trsech, nahoře tmavě zelené, naspodu rezavě hnědé nebo celé rezavě hnědé.

Lodyhy obvykle do 5 cm vysoké, na průřezu ± okrouhlé, střední svazek přítomen, sklerodermis vyvinuta, vnější vrstva buněk lodyžky často rozšířená.

Axilární vlásky poměrně dlouhé, z ca. 6 – 12 hyalinních buněk.

Listy za sucha přitisklé nebo mírně kadeřavé, za vlhka z polopošvaté báze šikmo odstálé, vejčité, vejčitě kopinaté až dlouze jazykovitě kopinaté. Okraje u našich zástupců ohrnuté téměř v celé délce listu, na špičce někdy zoubkaté. Žebro končící těsně pod špičkou až krátce vybíhavé, ventrálně s ± čtvercovými papilnatými buňkami přecházejícími z čepele, dorzálně s čtvercovými nebo prodlouženými buňkami, na průřezu s 1 vrstvou vůdčích buněk, dorzálními i ventrálními stereidy a epidermis vyvinutou na ventrální nebo obou stranách.

Buňky v horní části listu ± čtvercové nebo šestiboké, stěny málo nebo více rovnoměrně ztlustlé, papily husté, ve tvaru c, někdy jednoduché, překrývající buňky. Bazální buňky hyalinní, dlouze obdélníkovité, někdy nafouklé.

Jednodomé nebo dvoudomé. Perichaetiální listy na bázi pošvatě objímavé.

Popis sporofytu viz B. recurvirostrum.

Kosmopolitní rod, v Evropě podle pojetí ca. 6 druhů.

Klíč k určení druhů

Bryoerythrophyllum ferruginascens (Stirt.) Giacom. – klenice rezavá

Syn.: Barbula ferruginascens Stirt., Didymodon ferruginascens (Stirt.) J.-P. Frahm, Barbula botelligera Mönk., Barbula rubella var. ruberrima Fergusson ex Braithw.

Rostliny v hustých, obvykle nízkých trsech (ca. 5 – 20 mm), rezavě hnědé.

Lodyha se středním svazkem, sklerodermis a rozšířenou okrajovou vrstvou (hyalodermis).

Listy za sucha střechovité nebo špičkami mírně pokroucené nebo vehnuté, za vlhka z pošvatě přiléhavé báze šikmo odstálé, z vejčité báze náhle zúžené do jazykovitě kopinaté špičky, špička tupá nebo špičatá. Okraj ohrnutý do 1/2 – 2/3, slabě vroubkovaný, celokrajný. Žebro silné, tupě vybíhavé nebo končící těsně pod špičkou.

Buňky v horní části listu ± zaobleně čtvercové, hustě papilnaté, ztlustlé, neprůsvitné, 8 – 10 µm široké, přecházející ventrálně i dorzálně přes žebro. Bazální buňky dlouze pravoúhlé, hyalinní, nenafouklé, rovnoměrně silně ztlustlé.

Vegetativní rozmnožování pomocí hnědých vejčitých rhizoidálních gem, ca. 140 × 250 µm.

Dvoudomý. Plodné rostliny pozorovány dosud zřejmě jen jednou v Polsku. (Štět dlouhý, hnědý; tobolka podlouhle vejčitá; víčko krátce zobanité; obústí podle severoamerických rostlin chybí nebo rudimentární, do 25 µm, podle rostlin z Polska ca. 170 µm; výtrusy 12 – 16 µm, slabě papilnaté).

Ekologie: vlhká vápnitá zem, štěrbiny skal v horských oblastech.

Rozšíření: Česká rep.: na přirozeném stanovišti prokazatelně jen ve Velké kotlině v Hr. Jeseníku; šíří se však zejména v horských oblastech podél cest na bazičtějším substrátu; Vidov u Č. Budějovic, Rajnochovice.
Celkové: Alpy, Skandinávie, Velká Británie, Sibiř, Čína, Japonsko, Severní, Střední i Jižní Amerika.

Variabilita: poměrně značná ve tvaru listů a míře pošvatosti listové báze.

Možné záměny: Didymodon sp. div. – vnější vrstva buněk lodyžky na průřezu není rozšířená, bazální buňky méně diferencované, axilární vlásky s hnědou bazální buňkou.
Bryoerythrophyllum recurvirostrum – viz klíčové znaky.

Ilustrace na WWW: BFNA.

Bryoerythrophyllum recurvirostrum (Hedw.) P.C. Chen – klenice načervenalá

Syn.: Weissia recurvirostris Hedw., Barbula recurvirostris (Hedw.) Dixon, Didymodon rubellus Bruch & Schimp., nom. illeg.

Rostliny v hustých nebo rozvolněných trsech, obvykle do 1 cm, vzácně vyšší, naspodu rezavě hnědé, nahoře tmavě zelené.

Lodyha se středním svazkem, sklerodermis a rozšířenou okrajovou vrstvou (naznačená hyalodermis).

Listy za sucha mírně kadeřavě pokroucené, za vlhka z polopošvatě přiléhavé báze šikmo odstálé, dlouze jazykovitě kopinaté, pod špičkou nepravidelně zoubkaté, špička tvořena často hyalinní buňkou. Okraj ohrnutý téměř v celé délce listu, vroubkovaný. Žebro silné, končící těsně pod nebo se špičkou.

Buňky v horní části listu ± čtvercové nebo šestiboké, hustě papilnaté s papilami ve tvaru c, málo ztlustlé, neprůsvitné, 8 – 10 µm široké, přecházející ventrálně přes žebro, dorzálně na žebru buňky prodloužené. Bazální buňky dlouhé, hyalinní, často rezavě zabarvené, nafouklé, na okraji zelené, kratší, nenafouklé.

Synoický nebo paroický. Perichaetiální listy ± nezvětšené, s pošvatě objímavou bází.

Štět purpurově červený, dlouhý.

Tobolka dlouze válcovitá až podlouhle vejčitá, prstenec loupavý, z nafouklých buněk. Víčko krátké, kuželovité.

Obústí z ± 32 krátkých, přímých, bělavých nebo světle červených mírně papilnatých niťovitých zubů.

Výtrusy jemně hustě papilnaté, 14 – 16 (–20) µm.

Ekologie: na širokém spektru mírně až silně bazických substrátů, na zemi, skalách, zdech, betonu, často ruderálně.

Rozšíření: Česká rep.: hojný v celém území.
Celkové: kosmopolitní.

Variabilita: dosti variabilní druh, mladé rostliny často nemají typicky rezavě zbarvené báze, některé rostliny nemají typicky zoubkatou špičku.

Možné záměny: Didymodon vinealis, Didymodon sinuosus – vnější vrstva buněk lodyžky na průřezu není rozšířená, bazální buňky nejsou nafouklé, jsou kratší a více ztlustlé.
Barbula enderesii – má na ventrální straně žebra prodloužené buňky, bazální buňky nejsou nafouklé, peristom je dlouhý, spirálně kroucený, štět žlutý.

Ilustrace na WWW: BFNA.

Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (23.1.2004): Převedení textu, vytvořeného v roce 1999 do html, aktualizace.

Verze: 1.1 (17.3.2004): Přidání odkazu na ilustraci v BFNA.