Dicranoweisia Lindb. ex Milde – křídlečka

Syn.: Hymenoloma Dusén

Rostliny v hustých porostech nebo trsech, žluto- tmavě nebo černozelené.

Lodyhy přímé, málo větvené, střední svazek přítomen.

Listy za sucha kadeřavě pokroucené, za vlhka šikmo odstávající, z elipsoidní báze postupně zúžené do dlouze kopinaté až šídlovité části, horní část listu často rourkovitá. Čepel jednovrstevná, hladké nebo papilnatá, okraje celokrajné, přímé nebo ohrnuté, někdy dvouvrstevné. Žebro končí obvykle těsně pod špičkou, na průřezu s řadou vůdčích buněk a ventrálními i dorzálními stereidami, epidermis slabě vyvinuta.

Buňky v horní části listu čtvercové až krátce obdélníkovité, mírně rovnoměrně ztlustlé, hladké nebo s podélnými lištovitými papilami. Bazální buňky dlouze obdélníkovité, silnostěnné, nenafouklé, křídelní buňky někdy diferencované do menší skupiny krátkých, hnědavých, mírně nafouklých buněk.

Vegetativní rozmnožování u některých druhů pomocí gem tvořených dorzálně na žebru u báze listů.

Autoické. Perichaetiální listy zvětšené, s dlouhou pošvatou bází, kratčeji zašpičatělé než vegetativní listy.

Štět dlouhý, přímý, žlutý.

Tobolka vzpřímená, elipsoidní až válcovitá, hladká, bledě okrová s červeným ústím; prstenec diferencován u některých druhů. Buňky exothecia dlouze, poněkud nepravidelně obdélníkovité, slabě ztlustlé. Víčko zobánkaté, čepička kápovitá.

Obústí tvořeno 16 úzce kopinatými zuby, celistvými nebo v horní části rozčísnutými, oranžově hnědými ve spodní části a ± hyalinními na špičce, papilnatými, přinejmenším ve spodní části papily čárkovité.

Kosmopolitní rod obsahující okolo 20 druhů, v tropech pouze v horách; v Evropě 3 druhy.

Pozn.: Ochyra & al. (Census Catalogue of Polish Mosses, Biodiversity of Poland vol. 3, 2003) nedávno prezentovali revoluční pohled na taxonomii rodu, když přesunuli druh Dicranoweisia crispula do převážně jihoamerického rodu Hymenoloma Dusén. Analýza sekvencí chloroplastového genomu (Hedderson & al. 2004, Syst. Bot. 29: 29–41) však potvrdila, že druhy Dicranoweisia crispula a Dicranoweisia cirrata si skutečně nejsou příbuzné – zatímco posledně jmenovaná patří do čeledi Rhabdoweisiaceae, Dicranoweisia crispula je řazena spolu např. s druhem Ditrichum flexicaule, Distichium capillaceum, Timmiella anomala či Catoscopium nigritum jako zcela bazální skupina ke zbytku haplolepidních taxonů. Příbuznost druhu Dicranoweisia crispula s ostatními zástupci rodu Hymenoloma v pojetí Ochyry & al. však zatím testována nebyla.

Klíč k určení druhů:

Dicranoweisia cirrata (Hedw.) Lindb. – křídlečka zprohýbaná

Syn.: Weissia cirrata Hedw.

Rostliny 0.5 – 2 cm vysoké, v tmavě zelených polštářích nebo trsech. Lodyhy slabě vlášenité, tomentum bledavě hnědé.

Listy 2 – 2.5 mm dlouhé. Čepel dlouze úzce kopinatá, hladká. Okraje listů ohrnuté, dvouvrstevné.

Buňky v horní části listu hladké, 10 – 12 µm široké, slabě až velmi silně rovnoměrně ztlustlé. Křídelní buňky nejsou odlišeny.

Vegetativní rozmnožování pomocí elipsoidních, 4 – 8 buněčných, 100 – 200 µm dlouhých gem v paždí listů na dorzální straně žebra.

Štět ca. 4 – 10 mm dlouhý.

Tobolka 1.2 – 1.7 mm dlouhá, s diferencovaným prstencem z 1 – 2 (–3) řad loupavých buněk. Obústí 150 – 200 µm vysoké.

Výtrusy jemně papilnaté, 16 – 23 µm.

Ekologie: nejčastěji epifyticky a epixylicky na listnatých stromech v nižších a středních polohách, vzácněji i na silikátových skalách nebo terestricky.

Variabilita: variabilní zejména v areolaci, délce štětu, částečně v habitu.

Rozšíření: Česká rep.: srov. Pospíšil, Čas. Mor. Mus. 74 (1989):143–164; roztroušeně v nižších oblastech státu, v Beskydech až do ca. 1000 m. Druh šířící se v poslední době, odolný ke znečištění ovzduší.
Celkové: Evropa, Makaronésie, severní Afrika, Blízký Východ, Kavkaz, Polynésie, Severní Amerika, Mexiko.

Možné záměny: Dicranoweisia crispula – viz klíčové znaky.
Dicranum montanum – liší se výrazně zubatými a papilnatými listy v horní části, jakož i diferencovanými křídelními buňkami.
Oncophorus wahlenbergii – viz poznámku pod tímto druhem.
Cynodontium tenellum – viz poznámku pod tímto druhem.

Ilustrace: BFNA.

Dicranoweisia crispula (Hedw.) Milde – křídlečka kadeřavá

Syn.: Weissia crispula Hedw., Hymenoloma crispulum (Hedw.) Ochyra, Żarnowiec & Bednarek-Ochyra

Rostliny 1 – 3 cm vysoké, v žlutozelených až černých polštářích nebo porostech. Lodyhy téměř bez vlášení.

Listy 2 – 4 mm dlouhé, čepel šídlovitá, rourkatá, papilnatá podélně uspořádanými čárkovitými až lištovitými papilami. Okraje listů přímé, jednovrstevné.

Buňky v horní části listu papilnaté, 8 – 11 µm široké, různě silně rovnoměrně ztlustlé. Křídelní buňky diferencované v malé skupině krátkých, nafouklých, silnostěnných, ve stáří hnědých buněk.

Rozmnožovací gemy se netvoří.
Štět naspodu oranžový, (2.5–) 8 – 14 mm dlouhý.

Tobolka 1.2 – 2.0 mm dlouhá, bez diferencovaného prstence. Obústí 100 – 200 µm vysoké.

Výtrusy jemně papilnaté, 12 – 20 µm.

Ekologie: silikátové i vápencové kameny a balvany nebo skály, otevřené, přednostně nad hranicí lesa, řidčeji sestupuje do nižších poloh.

Variabilita: poněkud variabilní v habitu (různě kompaktní formy), délce štětu a areolaci, odchylky nejsou taxonomicky významné.

Rozšíření: Česká rep.: v Krkonoších a Hrubém Jeseníku nad hranicí lesa poměrně častá, jinak v montánních polohách roztroušeně na celém území, vzácněji sestupuje do nižších poloh.
Celkové: Evropa, Kavkaz, Turecko, Sibiř, hory střední Asie, Japonsko, Severní Amerika a Mexiko, Grónsko.

Možné záměny: Dicranoweisia – viz klíčové znaky.
Oncophorus wahlenbergii – viz poznámku pod tímto druhem.
Kiaeria blytii – viz poznámku pod tímto druhem.
Dicranum flagellare – liší se poněkud větším vzrůstem, hladkou nebo téměř hladkou čepelí, jiným tvarem křídelních buněk, hustším tomentem, dvoudomostí a znaky obústí.
Amphidium mougeotii – liší se mj. tvarem listu (téměř nerozšířené báze) a absencí křídelních buněk.
Cynodontium bruntonii – viz poznámku pod tímto druhem.

Ilustrace: BFNA.

Poznámky k verzi:

Verze 1.1 (1.2.2005): Přidána poznámka k pojetí rodu.

Verze 1.0 (17.1.2004): Aktualizace textu z roku 1999, převedení do html formátu.