Oncophorus (Brid.) Brid. – bradatka

Středně velké rostliny v obvykle hustých porostech, většinou žlutozelené.

Lodyhy přímé, málo větvené, střední svazek přítomen.

Listy za sucha kadeřavě pokroucené, za vlhka z pošvatě objímavé báze zprohýbaně odstávající, báze vejčitá až obdélníkovitá nebo kopinatá, náhle zúžená do dlouze úzce kopinaté až šídlovité čepele, čepel jedno- až dvouvrstevná. Žebro dosahuje ± do špičky, na průřezu s řadou vůdčích buněk, dorzální i ventrální epidermis a dorzálními i ventrálními stereidami. Okraje celokrajné nebo zoubkaté až hrubě pilovité v horní části.

Buňky v horní části listů zaobleně čtvercové až krátce obdélníkovité, s nepravidelně úhelnatými, ± hladké. Bazální buňky obvykle dlouze obdélníkovité, nenafouklé, silnostěnné, k okrajům poněkud kratší, někdy slabě až poměrně dobře odlišeny křídelní buňky (krátké, slabě nafouklé).

Autoické. Perichaetiální listy zvětšené, výrazně pošvaté. Perigonia axilární, poupátkovitá.

Štět dlouhý, žlutý až hnědý, přímý.

Tobolka zakřivená, asymetricky vejčitá, se strumou, hladká, za sucha slabě podélně rýhovaná. Exotheciální buňky zaobleně krátce obdélníkovité, prstenec neodlišený nebo slabě odlišený. Víčko zobánkaté, čepička kápovitá.

Obústí tvořeno 16 dlouze kopinatými, v horní části rozčísnutými zuby, v horní části papilnatými a žlutavými, naspodu hnědočervenými a čárkovitě papilnatými.

6 druhů rozšířených převážně holarkticky, částečně též v nejjižnější části Jižní Ameriky a ostrovech jižního Atlantiku, v Evropě dva.

Literatura: Frahm, J.-P., Buchbender, V., Lachmann, V., Reifenrath, K., Werner, F. 1998. Revision der Gattung Oncophorus (Musci, Dicranaceae). Tropical Bryology 14: 119-132.

Oncophorus wahlenbergii Brid. – bradatka Wahlenbergova

Syn.: Cynodontium wahlenbergii (Brid.) Hartm.

Rostliny ca. 1 – 5 cm vysoké, lodyhy silně vlášenité červenohnědým tomentem.

Listy z dlouhé, pošvaté, obdélníkovité báze náhle zúžené do šídlovité špičky, (2–) 3 – 6 mm dlouhé, čepel poněkud zprohýbaná i za vlhka. Okraje pod špičkou částečně dvouvrstevné, celokrajné až ostře zubaté vyčnívajícími buňkami.

Buňky v horní části listu ca. 10 – 14 µm široké. Na křídlech buňky kratší než u žebra, ale nenafouklé a nediferencované v křídelní skupinu.

Štět 1 – 2 cm dlouhý.

Tobolka 1.2 – 1.7 mm dlouhá, 1.5 – 2× delší než široká. Obústí ca. 350 – 400 µm vysoké.

Výtrusy jemně papilnaté, 20 – 30 (–35) µm.

Ekologie: subalpínská prameniště a minerotrofnější rašeliniště, na vlhké kyselé zemi, kořenech a bázích stromů.

Variabilita: variabilní zejména v habitu a zoubkatosti listů pod špičkou; popsána byla řada modifikací, zřejmě bez taxonomické hodnoty. Naše rostliny jsou zcela typické.

Rozšíření: Česká rep.: pouze historické doklady z Divokého dolu v Hrubém Jeseníku, přes intenzivní pátrání se výskyt nepodařilo recentně ověřit.
Celkové: Evropa, severní Asie, Kazachstán, Čína, Korea, Mongolsko, Japonsko, Severní Amerika, Grónsko.

Možné záměny: Cynodontium sp. div. – všechny naše druhy se liší nepošvatými bázemi, žádný z druhů nemá zakřivenou a zároveň téměř hladkou tobolku se strumou.
Dicranella sp. div. – liší se mj. delšími a užšími horními buňkami čepele.
Dicranoweisia crispula – liší se výrazně papilnatou kutikulou čepele, z báze postupně zúženou čepelí a výraznějšími křídelními buňkami.
Dicranoweisia cirrata – liší se ohrnutými okraji listů a z báze postupně zúženou čepelí.
Dichodontium palustre – viz poznámku pod tímto druhem.

Pozn.: Oncophorus virens (Hedw.) Brid. byl rovněž z našeho území historicky udáván (Opiz – Krkonoše, Neumann – Malá skála, Podpěra – Šumava), doklady však patří jiným druhům nebo se je nepodařilo nalézt. Liší se od O. wahlenbergii ohrnutými okraji, méně nápadně diferencovanými, nepošvatými listovými bázemi, delší tobolkou a větší diferenciací křídelních buněk. Jeho výskyt na zrašelinělých minerotrofnějších prameništích ve Vysokých Sudetech či na Šumavě se nedá teoreticky vyloučit.