Dicranella (Müll. Hal.) Schimp. – dvouhroteček

Syn.: Aongstroemia sect. Dicranella Müll. Hal., Anisothecium Mitt.

Drobné až středně velké rostliny tvořící volné nebo hustší neohraničené porosty, zelené.

Lodyhy 0.3 – 2 (–5) cm vysoké, střední svazek přítomen, sklerodermis vyvinuta, hyalodermis chybí.

Listy jednostranné, vzácněji ± přímé nebo slabě kadeřavé, dlouze kopinaté až šídlovité, báze ± trojúhelníková (nejširší místo na bázi), někdy pošvatá, čepel jednovrstevná, vzácně dvouvrstevná, tenčí směrem k okrajům, někdy kostrbatě odstávající. Okraje ploché, vzácněji slabě ohrnuté, celokrajné nebo pod špičkou zoubkaté, jednovrstevné. Žebro jednoduché, silné nebo slabé, končící těsně pod špičkou až krátce vybíhavé, na průřezu obvykle s řadou vůdčích buněk, dorzální skupinou stereid a epidermis vyvinutou dorzálně a méně ventrálně, někdy vůdčí buňky zcela chybí.

Buňky v horní části listu krátce až dlouze obdélníkové, hladké, ± tenkostěnné, směrem k bázi delší a širší, bazální buňky u žebra většinou rozšířené, ke krajům užší, křídelní buňky chybí.

Vegetativní rozmnožování časté pomocí rhizoidálních gem.

Dvoudomé (všechny naše druhy), vzácně autoické. Perichaetiální listy větší než vegetativní, pošvaté nebo nepošvaté.

Štět přímý, vzácněji zprohýbaný, žlutý nebo červený.

Tobolka elipsoidní nebo vejčitá, obvykle nachýlená, vzácněji přímá, hladká nebo zejména za sucha rýhovaná, na bázi vzácně se strumou. Buňky exothecia krátce až dlouze obdélníkovité, ztlustlé, průduchy na bázi obvykle přítomny; prstenec většinou neloupavý, z drobných buněk, vzácněji tvořen až třemi řadami nafouklých loupavých buněk. Víčko většinou šikmo zobánkaté, čepička kápovitá.

Obústí tvořeno 16 hnědo- nebo oranžově červenými, příčně trámčitými, kopinatými zuby, dělenými ca. do 1/2, ve spodní části čárkovitě papilnatými, špičky papilnaté a žlutější; bazální membrána různě vysoká, hladká, může i chybět.

Výtrusy sférické, obvykle jemně papilnaté.

Poměrně velký rod s udávanými 100 – 200 zástupci po celém světě, v Evropě asi 12 druhů.

Možné mezirodové záměny: Campylopus, Ditrichum, Pseudephemerum, Orthodontium – viz případně poznámky pod jednotlivými druhy.

Pozn.: v poslední době je opět někdy rozeznáván rod Anisothecium, zahrnující drobnější zástupce s jednoduchým, neloupavým prstencem, přítomnými průduchy v exotheciu a vytvořenou bazální membránou obústí (většina našich druhů kromě D. cerviculata, D. heteromalla a D. subulata; posledně jmenovaná se však ve většině znaků sporofytu shoduje se znaky udávanými pro rod Anisothecium). Nomenklatoricky je záležitost komplikována tím, že lektotyp rodu Dicranella (D. grevilleana) patří mezi Anisothecium.

Klíč k určení druhů:

Dicranella cerviculata (Hedw.) Schimp. – dvouhroteček volátkovitý

Rostliny v obvykle hustých porostech. Lodyhy hnědé (u starších rostlin), 0.5 – 2 cm vysoké.

Listy jednostranné nebo poněkud neuspořádané, z nepošvaté až polopošvaté podlouhlé báze náhle zašpičatělé do šídlovité části, 1.2 – 2.5 (perichaetiální až 3.5) mm dlouhé. Okraje celokrajné nebo slabě tupě zoubkaté pod špičkou, ploché. Žebro vybíhavé, silné (až 150 µm široké u báze), zabírající 1/3 až 1/2 šířky báze, postupně zúžené.

Buňky v horní části listu dlouze obdélníkovité až čárkovité, 4 – 8 (–10) µm široké, rovnoměrně ztlustlé; bazální buňky širší, někdy až nafouklé, 40 – 120 µm dlouhé.

Rhizoidální gemy chybí.

Perichaetiální listy zvětšené, z podlouhlé, pošvaté báze náhle zúžené do šídlovité špičky.

Štět žlutý, 4 – 8 mm dlouhý.

Tobolka krátce široce vejčitá nebo elipsoidní, 0.6 – 1.1 mm dlouhá, nachýlená, se strumou na bázi, za sucha více či méně podélně rýhovaná. Buňky exothecia nepravidelně dlouze obdélníkovité, velmi silně ztlustlé, stěny ± laločnaté, širší na vnější straně (lumen na průřezu ± trojúhelníkovitý), průduchy chybí, prstenec jednořadý, neloupavý. Víčko dlouze zobanité.

Obústí 300 – 400 µm vysoké, bazální membrána nezřetelná, nejvýše z 1 řady buněk.

Výtrusy téměř hladké, 16 – 24 µm.

Ekologie: na holé rašelině, vzácněji i kyselé písčité zemi, na pískovcích, od nižších poloh do subalpínského pásma, v horách mnohem častěji.

Variabilita: nepříliš variabilní druh; je však třeba nepodcenit běžnou variabilitu ve znacích, udávaných v někkteré literatuře za diakritické (zoubkatost špičky listů, délka bazálních buněk).

Rozšíření: Česká rep.: ve všech našich horách poměrně častá, v ostatních částech území velmi roztroušeně až vzácně na příhodných stanovištích, poněkud více dokladů ze severočeských pískovců; chybí ve vápencových oblastech.
Celkové: Evropa, Asie, Severní Amerika, Grónsko.

Možné záměny: Dicranella heteromalla – ve sterilním stavu velmi obtížně rozlišitelná; listy bývají výrazněji zoubkaté pod špičkou, bazální buňky jsou poněkud kratší, žebro bývá užší a čepel nad bází postupněji zúžená, ale v obou znacích se tyto druhy částečně překrývají.
Dicranella subulata – ve sterilním stavu rovněž značně podobná; žebro však u tohoto druhu nepřesahuje 1/4 šířky báze.
Campylopus fragilis, C. pyriformis – viz poznámku pod těmito druhy.

Dicranella crispa (Hedw.) Schimp. – dvouhroteček kadeřavý (bezkřídlatka kadeřavá)

Syn: Anisothecium vaginale (Dicks. ex With.) Loeske, Anisothecium crispum (Hedw.) C.E.O. Jensen, hom. illeg.

Rostliny v hustých nebo řidších porostech, světle zelené. Lodyhy zelené až hnědé, 0.5 – 1.0 cm vysoké.

Listy za sucha slabě kadeřavé, z pošvaté bazální části ± náhle zúžené do šídlovité špičky, kostrbatě zpět odstálé, někdy jen esovitě prohnuté, 1.0 – 2.5 (–3) mm dlouhé. Okraje ploché, nejvýš nezřetelně zoubkaté pod špičkou. Žebro u báze ca. 40 – 70 µm široké, vybíhavé, vyplňující větší část šídlovité špičky listu.

Buňky v horní části listu prodloužené až čárkovité, velmi úzké, ca. 4 – 6 µm široké v horní části listu a 8 – 9 µm ve spodní části.

Dvoudomý, vzácněji autoický.

Rozmnožování pomocí rhizoidálních gem není udáváno.

Štět červený, 4 – 12 mm dlouhý.

Tobolka vejčitá až elipsoidní, vzpřímená, symetrická, 0.5 – 1.0 mm dlouhá, hnědá, za sucha podélně rýhovaná. Exotheciální buňky zaobleně obdélníkovité, s velmi tlustými stěnami; průduchy na bázi přítomny; prstenec tvořen 2 – 3 řadami větších isodiametrických buněk, loupavý. Víčko dlouze zobanité.

Obústí 250 – 400 µm vysoké, bazální membrána nízká, ze dvou řad buněk, sotva přesahuje ústí tobolky.

Výtrusy hladké až jemně papilnaté, 16 – 22 µm.

Ekologie: málo známá; udávána na holé, vlhké zemi, na březích lesních cest, podobně jako ostatní příbuzné druhy rodu.

Variabilita: málo variabilní druh.

Rozšíření: Česká rep.: velmi vzácný, ale široce roztroušený výskyt: Oloví na Sokolovsku, Doubravčice u Kostelce n. Č. L., pod Hádkem u Ochozi u Brna, Mokrá Hora u Brna-Řečkovic, Slezská Harta; ostatní dohledané položky byly mylně určeny.
Celkové: Evropa, Sibiř, Severní Amerika, Grónsko.

Možné záměny: Dicranella schreberiana – liší se zejména nachýlenou, nerýhovanou tobolou; okraje listů bývají výrazněji zoubkaté a horní část listů se špičkou širší; buňky v horní části listu jsou širší.
Dicranella grevilleana – viz poznámku zde
Dicranella staphylina – viz poznámku pod tímto druhem.
Dicranella subulata – liší se méně pošvatými bázemi listů (listy jsou za vlhka spíše esovité, ne kostrbatě zpět odstálé) a zejména víceřadým prstencem z velkých loupavých buněk.
Ditrichum cylindricum – liší se kromě znaků sporofytu mamilnatým žebrem a částečně i čepelí, buňky jsou v horní části listu kratší; pravidelně se tvoří rhizoidální gemy.

Dicranella heteromalla (Hedw.) Schimp. – dvouhroteček různotvárný

Rostliny v obvykle hustých porostech, tmavozelené. Lodyhy hnědé, (0.5–) 1 – 3 (–5) cm vysoké.

Listy obvykle jednostranně zahnuté, z nepošvaté, kopinaté až podlouhlé báze postupně zúžené do dlouhé špičky, 1.5 – 3.5 (perichaetiální až 5) mm dlouhé. Okraje ploché, většinou zřetelně zoubkaté v horní polovině listu. Žebro silné, u báze ca. 100 – 150 µm široké, zabírající ca. 1/4 – 1/3 šířky báze, vybíhavé.

Buňky v horní části listu krátce až dlouze obdélníkovité, 6 – 11 µm široké, tenkostěnné až rovnoměrně ztlustlé; bazální buňky úzce obdélníkovité, 30 – 90 µm dlouhé, užší a kratší směrem k okrajům.

Rhizoidální gemy chybí.

Perichaetiální listy z pošvaté báze náhle zúžené do dlouhé, šídlovité části.

Štět žlutý, později hnědavý, (4–) 7 – 15 mm dlouhý.

Tobolka vejčitá, poněkud nachýlená a asymetrická, 0.9 – 1.3 mm dlouhá, za sucha slabě podélně vrásčitá. Exotheciální buňky jako u D. cerviculata, bez průduchů na bázi. Prstenec jednořadý, neloupavý, víčko dlouze zobanité.

Obústí 350 – 450 µm vysoké, bazální membrána obvykle jednořadá, sotva vyčnívající nad ústí tobolky.

Výtrusy jemně papilnaté, ca. 15 – 22 µm.

Ekologie: nejčastěji na kyselé lesní zemi na březích lesních cest na polostinných až stinných místech, od nížin do horských poloh. Méně často i na písčité zemi nebo přímo na silikátových kamenech, zejména u potoků; rovněž na tlejícím dřevu. Nad hranicí lesa terestricky a epiliticky i na otevřených stanovištích.

Variabilita: poměrně variabilní druh, zejména v míře zoubkatosti okrajů listů a pravidelnosti jednostranného zahnutí listů; byla popsána řada infraspecifických taxonů bez taxonomické hodnoty; častěji je rozlišována pouze var. sericea (Schimp.) Pfeff. s ± přímými, leskle zlatožlutými, dlouze a velmi úzce šídlovitými listy, rostoucí zejména na pískovcích, připomínající druh Campylopus fragilis.

Rozšíření: Česká rep.: hojný druh na celém území, chybí pouze na bazických substrátech (ve vápencových oblastech vázán na místně okyselená stanoviště).
Celkové: Evropa, Makaronésie, severní Afrika, Keňa, Asie, Severní, Střední a Jižní Amerika.

Možné záměny: Dicranella cerviculata – viz poznámku pod tímto druhem.
Dicranella subulata – viz poznámku pod tímto druhem.
Campylopus fragilis, C. pyriformis – viz poznámku pod těmito druhy.

Dicranella humilis R. Ruthe – dvouhroteček nízký (bezkřídlatka tuhá)

Syn.: Anisothecium humile (R. Ruthe) Lindb., Anisothecium rigidulum ([Sw. ex] Hedw.) C.E.O. Jensen, Dicranella rigidula ([Sw. ex] Hedw.) Dixon, hom. illeg.

Drobné rostliny rostoucí obvykle v řídkých porostech nebo jednotlivě, světle zelené. Lodyhy červené, 1.5 – 5 mm vysoké.

Listy oddálené, přímé nebo jednostranné, někdy zprohýbané v horní části, z kopinaté, nepošvaté bazální části postupně zúžené do ostré nebo zatupělé špičky, 0.5 – 1.2 (–2) mm dlouhé. Okraje ploché, slabě zoubkaté v horní části. Žebro u báze 32 – 50 (–80) µm široké, končící ve špičce nebo krátce vybíhavé.

Buňky v horní části listu dlouze obdélníkovité, tenkostěnné, 7 – 10 µm široké; bazální buňky obdélníkové, slabě ztlustlé, 10 – 14 × 20 – 100 µm.

Vegetativní rozmnožování příležitostně pomocí rhizoidálních gem, podobných jako u D. rufescens.

Perichaetiální listy delší než vegetativní, nahloučené, nepošvaté.

Štět červený, 2 – 5 (–8) mm dlouhý.

Tobolka asymetricky vejčitá, nachýlená, hladká, 0.4 – 0.8 mm dlouhá; exotheciální buňky nepravidelně obdélníkovité, tlustostěnné, průduchy na bázi přítomny, prstenec slabě vytvořený, z 1 – 2 řad isodiametrických, neloupavých nebo částečně loupavých, málo rozšířených buněk. Víčko vysoce kuželovité.

Obústí 250 – 400 µm vysoké, bazální membrána zřetelná, tvořena 2 – 4 řadami hladkých buněk.

Výtrusy hladké, 14 – 17 µm.

Ekologie: málo známá; udávána na holé, hlinité až jílovité zemi, podobně jako ostatní druhy rodu, zejména D. rufescens, D. varia a D. schreberiana.

Variabilita: poněkud variabilní v míře jednostrannosti listů a většině rozměrů gametofytu a sporofytu.

Rozšíření: Česká rep.: velmi vzácný druh, známý dosud jen z několika velmi roztroušených nalezišť: Domažlice, Vyšší Brod, Jabloňov, poblíž Vranova na Blanensku, Hluboké údolí u Náměště na Hané a u Žárů v Jeseníkách. Od Slavonína u Olomouce udáván záměnou, sběry Opize (Praha) se nepodařilo nalézt.
Celkové: Evropa, Sibiř.

Možné záměny: Dicranella rufescens – liší se přímými, ± symetrickými tobolkami a vyšší bazální membránou obústí; ve sterilním stavu neodlišitelná.
Dicranella staphylina – viz poznámku pod tímto druhem.
Dicranella varia – liší se ohrnutím listů, jinak velmi podobná.

Dicranella rufescens (Dicks.) Schimp. – dvouhroteček naryšavělý (bezkřídlatka naryšavělá)

Syn.: Anisothecium rufescens (Dicks.) Lindb.

Drobné, zelené až červenohnědé rostliny v řídkých porostech, lodyha červená, 0.2 – 0.5 (–1) cm vysoká.

Listy oddálené, přímé nebo jednostranné, z nepošvaté báze postupně zúžené do ostré nebo zatupělé špičky, 0.9 – 2.0 mm dlouhé. Okraje ploché, tupě zoubkaté vybíhavými buněčnými rohy v horní části. Žebro slabé, 30 – 60 µm široké u báze, končící ve špičce nebo těsně pod ní.

Buňky v horní části listu dlouze obdélníkovité, 9 – 14 µm široké, volné, tenkostěnné; bazální buňky až 120 µm dlouhé.

Vegetativní rozmnožování časté, pomocí jedno- až ca. tříbuněčných, hnědočervených rhizoidálních gem ca. 70 – 100 × 100 – 170 µm.

Perichaetiální listy zvětšené, nahloučené, nepošvaté.

Štět červený, 3 – 6 mm dlouhý.

Tobolka elipsoidní nebo vejčitá, 0.5 – 0.9 mm dlouhá, ± symetrická, vzpřímená, hladká; exotheciální buňky nepravidelně obdélníkovité, silně ± rovnoměrně ztlustlé, někdy příčné stěny slabší; průduchy na bázi přítomny. Prstenec nediferencován, víčko vysoce kuželovité až kuželovitě zobanité.

Obústí (250–) 320 – 380 µm vysoké, bazální membrána vysoká, tvořena ca. 8 – 10 řadami buněk.

Výtrusy téměř hladké až jemně papilnaté, 12 – 16 µm.

Ekologie: na holé, kyselé nebo slabě bazické, ± vlhké zemi, od nížin do nižších horských poloh, nad hranicí lesa již jen velmi ojediněle a pravděpodobně nestále.

Variabilita: poměrně málo variabilní druh; jistá variabilita, jako u ostatních druhů v míře jednostrannosti listů a rozměrech, zejména délce štětu a tobolky.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně po celém území.
Celkové: Evropa, Makaronésie, Blízký Východ, Sibiř, Severní a Střední Amerika, Grónsko.

Možné záměny: Dicranella humilis – viz poznámku pod tímto druhem.
Dicranella varia – liší se ohrnutými okraji listů, užšími a silnostěnnějšími buňkami a nižší bazální membránou.
Dicranella staphylina – liší se alespoň slabě ohrnutými, širšími listy a zelenou lodyhou; sporofyt není znám.

Dicranella schreberiana (Hedw.) Dixon – dvouhroteček Schreberův (bezkřídlatka Schreberova)

Syn.: Anisothecium schreberianum (Hedw.) Dixon, Dicranella schreberi Schimp., nom. illeg.

Rostliny v řídkých porostech, žlutozelené, lodyhy 0.3 – 1 (–3) cm vysoké, oranžově hnědé.

Listy za sucha slabě kadeřavé, z podlouhlé, pošvaté báze ± kostrbatě zpět odstálé a náhle zúžené do dlouze kopinaté až šídlovité části s ostrou nebo zatupělou špičkou, 1.5 – 2.5 mm dlouhé. Okraje ploché, pod špičkou více či méně zoubkaté. Žebro slabé, ca. 45 – 80 µm široké u báze, končící ± ve špičce nebo krátce vybíhavé.

Buňky v horní části listu (nepříliš dlouze) obdélníkové, ca. 8 – 14 µm × 17 – 35 µm, slabě ztlustlé, bazální buňky dlouze obdélníkovité.

Vegetativní rozmnožování pomocí červenohnědých, ± sférických rhizoidálních gem, 90 – 140 µm v průměru, někdy přítomných i v paždí listů.

Štět červený, 3 – 13 mm dlouhý.

Tobolka asymetricky vejčitá, nachýlená, 0.5 – 1.0 mm dlouhá, hladká; exotheciální buňky obdélníkovité, tlustostěnné, podélné stěny silnější než příčné; průduchy na bázi přítomny. Víčko vysoce kuželovité.

Obústí 350 – 450 µm vysoké, bazální membrána ze 2 – 3 řad hladkých buněk.

Výtrusy hladké až jemně papilnaté, 12 – 18 µm.

Ekologie: na holé, zpravidla vlhké, kyselé nebo bazické zemi, většinou na otevřených místech, od nížin do montánních poloh; často zejména okolo rybníků, na vlhké zemi v odvodňovacích příkopech ap.

Variabilita: variabilní zejména v celkové velikosti a s tím souvisejícího habitu, ale také např. zoubkatosti listů (více zoubkaté zejména u větších forem) a tvaru špičky listů (u větších forem zatupělá). Robustní formy byly popsány jako var. robusta (Schimp. ex Braithw.) H.A. Crum & L.E. Anderson a Dicranella schreberi var. elata Schimp.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně, místy poměrně často patrně po celém území s výjimkou vyšších horských poloh; více údajů zejména z jižní a střední Moravy, údaje chybí z obecně málo prozkoumaných částí Čech.
Celkové: Evropa, Asie, Tasmánie a Nový Zéland, Severní Amerika, Grónsko.

Možné záměny: Dicranella crispa – viz poznámku pod tímto druhem.
Dicranella grevilleana – viz poznámku pod textem.
Dicranella staphylina – liší se zejména nepošvatou bází listů a jiným tvarem rhizoidálních gem (hroznovité oproti sférickým u D. schreberiana).
Ditrichum cylindricum – liší se kromě znaků sporofytu užší šídlovitou částí a mamilnatými buňkami.

Pozn.: z našeho území byla Velenovským (1901) udávána rovněž podobná Dicranella grevilleana (Brid.) Schimp., položka však patří druhu D. schreberiana. D. g. se liší za sucha rýhovanou tobolkou s delším víčkem a rovnoměrně ztlustlými buňkami exothecia, okraje listů jsou téměř hladké. Od D. crispa se liší nachýlenou tobolkou a rovnoměrně ztlustlými exotheciálními buňkami.

Dicranella staphylina H. Whitehouse – dvouhroteček hroznovitý

Syn.: Anisothecium staphylinum (H. Whitehouse) Sipman, Rubers & Riemann

Rostliny jednotlivě rostoucí nebo tvořící řídké porosty, zelené. Lodyhy zelené, do 0.5 cm vysoké.

Listy obvykle oddálené, volně šikmo odstálé, z nepošvaté vejčitě kopinaté báze postupně zúžené do kopinaté, ostré špičky, 0.5 – 1.1 mm dlouhé. Okraje slabě ohrnuté ve spodní části, někdy ploché, celokrajné nebo tupě zoubkaté v horní části. Žebro úzké, u báze ca. 35 – 45 µm široké, končící ve špičce nebo těsně pod ní.

Buňky v horní části listu obdélníkovité, ca. 10 – 14 µm široké, slabě ztlustlé.

Vegetativní rozmnožování pravidelné, pomocí hroznovitých, hnědočervených, nepravidelných, několikabuněčných gem ca. 50 – 80 × 80 – 100 µm.

Znám pouze nezralý sporofyt, dosud nezjištěn na našem území. Štět oranžový (červený za zralosti?), 3 mm dlouhý.

Tobolka symetrická, podobná druhu D. rufescens, přímá, 0.9 mm dlouhá, hladká; exotheciální buňky nepravidelně obdélníkovité, tlustostěnné; průduchy na bázi přítomny. Víčko šikmo zobanité.

Obústí ca. 300 µm vysoké, do poloviny dělené.

Nezralé výtrusy 15 – 18 (–20) µm.

Ekologie: na holé, převážně kyselé zemi, často na polích, od nížin do montánních poloh.

Variabilita: málo variabilní druh; listy mohou být jen velmi nezřetelně ohrnuté.

Rozšíření: Česká rep.: poměrně hojně patrně na celém území, údaje jsou však dosud k dispozici jen částečně (druh byl popsán relativně nedávno – 1969).
Celkové: Evropa, Severní Amerika.

Možné záměny: slabě ohrnuté listy spolu s poměrně volnou buněčnou sítí a přítomností hroznovitých rhizoidálních gem umožňují tento druh celkem spolehlivě odlišit od všech podobných druhů.. D. varia má užší, více ztlustlé buňky, je hustěji olistěná a bývá často plodná, D. rufescens a D. humilis nemají nikdy ohrnuté listy a jejich lodyha je červená. Pro odlišení D. schreberiana viz poznámku pod tímto druhem.
Pseudephemerum nitidum – viz poznámku pod tímto druhem.

Dicranella subulata (Hedw.) Schimp. – dvouhroteček šídlovitý

Syn.: Dicranella secunda Lindb.

Rostliny v hustých nebo řídkých porostech, zelené. Lodyhy 0.5 – 2 cm vysoké, oranžově hnědé.

Listy obvykle slabě jednostranně zahnuté, z polopošvaté báze ± náhle zúžené do dlouhé, šídlovité až štětinovité špičky, 1.5 – 2.5 (–3.5) mm dlouhé. Čepel se od žebra zužuje k okrajům, v horní části převážně dvouvrstevná. Okraje ploché, celokrajné nebo nezřetelně zoubkaté pod špičkou. Žebro úzké, nezřetelně ohraničené, ca. 45 – 60 (–100) µm široké, zabírající 1/5 – 1/4 šířky báze, vybíhavé.

Buňky v horní části listu prodloužené až čárkovité, 4 – 8 µm široké, bazální buňky dlouze úzce obdélníkovité.

Vegetativní rozmnožování příležitostně pomocí hnědých, nepravidelných, několikabuněčných rhizoidálních gem, ca. 95 – 150 × 110 – 170 µm.

Perichaetiální listy větší než vegetativní, obvykle výrazně pošvaté.

Štět červený až červenohnědý, (6–) 9 – 15 mm dlouhý.

Tobolka vejčitá, 0.6 – 1.1 mm dlouhá, obvykle nachýlená a slabě asymetrická, ale někdy vzpřímená a ± symetrická, za sucha podélně vrásčitá. Exotheciální buňky nepravidelné, obdélníkovité, někdy spolu s ± isodiametrickými, stěny velmi silné, rovnoměrné, někdy naznačeně laločnaté; průduchy na bázi přítomny, prstenec ze dvou až tří řad nafouklých, loupavých buněk. Víčko dlouze zobanité, někdy delší než výtrusnice.

Obústí ca. 320 – 420 µm vysoké, bazální membrána ze 2 – 3 řad buněk.

Výtrusy velmi jemně papilnaté, 16 – 20 (–22) µm.

Ekologie: na holé, písčité nebo hlinité, obvykle vlhké zemi od nížin do montánního pásma, často s druhem Ditrichum heteromallum.

Variabilita: kromě obvyklé variability v délce štětu a míry jednostrannosti listů relativně málo variabilní; formy s přímou tobolkou jsou někdy popisovány jako var. curvata (Hedw.) Rabenh., taxon však s největší pravděpodobností nemá taxonomickou hodnotu.

Rozšíření: Česká rep.: dříve roztroušeně po celém území, častější až hojná v montánních a submontánních polohách. Z obtížně vysvětlitelných příčin druh během posledních asi 50 let rapidně ustoupil a recentně zaznamenán jen v Krkonoších, Hrubém Jeseníku a na Šumavě.
Celkové: Evropa kromě jižní, Blízký Východ, Severní Asie, Čína, Japonsko, Severní Amerika, Grónsko.

Možné záměny: Dicranella heteromalla, D. cerviculata – liší se kromě absence víceřadého loupavého prstence silnějším žebrem, zabírajícím ca. 1/3 šířky báze a žlutým štětem.
Dicranella crispa – viz poznámku pod tímto druhem.
Ditrichum heteromallum – liší se kromě znaků sporofytu postupněji zúženými vegetativními listy, poněkud kratšími a silnostěnnějšími buňkami listů, na bázi nerozšířenými, tvorba jednořadých rhizoidálních gem je pravidelná.

Ilustrace na WWW: BFNA.

Dicranella varia (Hedw.) Schimp. – dvouhroteček proměnlivý (bezkřídlatka měnlivá)

Syn.: Anisothecium varium (Hedw.) Mitt., Dicranella rubra Lindb., nom. illeg.

Rostliny v řídkých až hustých porostech nebo jednotlivě rostoucí, zelené. Lodyhy zelené, postupně hnědnoucí, naspodu až černé, 0.2 – 0.5 (–1) cm vysoké.

Listy nahloučené, tuhé, za sucha často poněkud kadeřavé, za vlhka šikmo odstávající, někdy slabě jednostranné, dlouze kopinaté, z nepošvaté báze postupně zúžené do ostré nebo zatupělé špičky, 1.0 – 2.0 mm dlouhé. Čepel někdy nepravidelně dvouvrstevná. Okraje úzce ohrnuté obvykle v celé délce listu, celokrajné, pod špičkou a ve špičce často slabě zoubkaté. Žebro poněkud silnější než u příbuzných druhů, u báze ca. 60 – 80 (–100) µm široké, končící ± ve špičce nebo těsně pod ní.

Buňky v horní části listu  úzce obdélníkovité, 6 – 8 µm široké, rovnoměrně ztlustlé, bazální buňky až 12 µm široké.

Vegetativní rozmnožování příležitostně pomocí hnědých, nepravidelných, několikabuněčných gem, ca. 60 – 150 × 100 – 140 µm.

Perichaetiální listy podobné lodyžním, málo zvětšené, nepošvaté.

Štět červený, 3 – 8 mm dlouhý.

Tobolka asymetricky vejčitá, nachýlená, hladká, 0.6 – 1.2 mm dlouhá. Exotheciální buňky obdélníkovité, tlustostěnné, podélné stěny o něco silnější než příčné; průduchy na bázi přítomny, prstenec neloupavý, z drobných buněk. Víčko vysoce kuželovité.

Obústí 350 – 550 µm vysoké, bazální membrána ze 3 – 4 řad buněk.

Výtrusy papilnaté, 14 – 22 µm.

Ekologie: na holé, převážně bazické a vlhké zemi na otevřených stanovištích, od nížin do montánního pásma, nestále i v nejvyšších polohách.

Variabilita: poněkud variabilní ve stejných znacích, jako ostatní druhy rodu (délka štětu, míra nachýlení a délka tobolky, jednostrannost listů); bylo však popsáno poměrně hodně infraspecifických taxonů pochybné taxonomické hodnoty. Často se zejména uvádí var. callistoma (Dicks. ex With.) Schimp. s krátkými, vzpřímenými a symetrickými tobolkami. Z Čech byla popsána var. bohemica Podp., která se má od typu lišit za sucha význačně pokroucenými listy; to je však pro D. varia poměrně typické.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně po celém území, v oblastech s bazickými substráty častější, v ostatních velmi roztroušeně.
Celkové: Evropa, severní Afrika, Sibiř, Severní, Střední a Jižní Amerika.

Možné záměny: Dicranella humilis – viz poznámku pod tímto druhem.
Dicranella rufescens – viz poznámku pod tímto druhem.
Dicranella staphylina – viz poznámku pod tímto druhem.
Ditrichum lineare, Ditrichum pusillum – viz poznámku pod tímto druhem.

Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (17.1.2004): Převedení textu, vytvořeného v roce 1999 do html, aktualizace.

Verze: 1.1 (17.3.2004): Přidání odkazu na ilustraci v BFNA.