Pseudephemerum (Lindb.) I. Hagen – prchavička

Rostliny malé, terestrické ve volných kobercích nebo tlupách, žluto zelené, nelesklé.

Lodyhy 2-3 mm dlouhé, jednoduché nebo někdy větvené, korová vrstva chybí, na příčném průřezu se středním svazkem.

Horní listy 1.5-2.5 mm dlouhé, 0.3-0.5 mm široké, kopinaté, v horní části žlábkovité, okraj ohrnutý a zubatý díky vyčnívajícím horním koncům buněk. Žebro vybíhavé, na příčném průřezu epidermální vrstva velkých tenkostěnných buněk na ventrální i dorzální straně.

Buňky listů ve střední části listu dlouze obdélníkovité, směrem k bázi listu delší a širší s tenšími buněčnými stěnami.

Axilární vlásky tvořeny 1-2 bazálními pigmentovanými a 3-4 hyalinními buňkami.

Vegetativní rozmnožovací tělíska na rhizoidech ve tvaru více bobulí, nepravidelně kulovitá až oválná, 60-160×45-110 µm, jasně žlutá nebo bledě oranžově hnědá.

Jednodomý, synoický.

Štěty asi 0,08-0,12 mm dlouhé, mnohem kratší než pošvička.

Tobolky kleistokarpní, ponořené v perichaetiálních listech, oválné s krátkou špičkou, 0,4-0,5 mm dlouhé, exotheciální buňky okrouhle čtvercovité s hladkými tenkými stěnami, průduchy fanerophorní ve 2-3 řadách v dolní části tobolky. Čepička malá, kápovitá, někdy s natrženou bází.

Výtrusy 35-40 µm, mírně papilnaté.

Monotypický rod.

Pseudephemerum nitidum (Hedw.) Loeske – prchavička lesklá

Syn.: Pleuridium axillare (Dicks. ex Sm.) Lindb., Pleuridium nitidum (Hedw.) Rabenh.

Popis rostlin viz popis rodu.

Ekologie: terikolní druh rostoucí na vlhké humózní půdě, častěji podél lesních cest a na suchých dnech rybníků a okrajích potoků, z nížin do montánního stupně.

Rozšíření: Česká republika: příležitostně od pahorkatiného až po submontánní stupeň, vzácně v nížinách a monánním stupni.
Celkové: bipolární, v Evropě suboceánický: Evropa, Azorské ostrovy, severní a střední Afrika, Nepál, Japonsko, Tasmánie, Nový Zéland, Severní a Jižní Amerika.

Variabilita: pod terminální tobolkou se vytváří výběžky, vytvářející další tobolku na vrcholu a stejný proces se může několikrát opakovat, takže na jedné lodyze mohou být dvě nebo tři tobolky nad sebou (Dixon 1924).

Možné záměny: Pleuridium spp. – rostliny mají tmavější barvu, tužší vzhled a menší, více rovnoměrně ztlustlé buňky.
Archidium alternifolium – viz poznámku pod tímto druhem.
Dicranella staphylina – má ohrnutý okraj listu a silnější stěny buněk, rhizoidální gemy jsou hnědé.

Ilustrace na WWW: BFNA.

Verze 1.0 (27.8.2004): přepracování textu, vytvořeného v r. 1999.