Archidiaceae Schimp. – úpolničkovité

Monotypická čeleď. Popis viz charakteristiku rodu.

Archidium Brid. – úpolnička

Malé až velmi malé, terestrické rostliny. Rostou tlupovitě v nízkých trsech a jsou buď efemérní nebo vytrvalé. Hladké rhizoidy se tvoří na bázích lodyh nebo úžlabních výhonků.
Lodyha přímá, 2 – 20 mm vysoká, jednoduchá nebo větvená, uvnitř s jednoduchou stavbou, vnitřní buňky jsou tenkostěnné a širší než vnější buňky korové, které jsou užší, ztlustlé v 1 – 2 vrstvách; starší lodyhy se často oddenkovitě pokládají. Listy na lodyze spirálně postavené, přímé až přímo odstálé, úzce kopinaté až vejčité, zvolna až ± náhle ostře zašpičatělé nebo hrotité. Čepel je jednovrstevná, celokrajná nebo vystouplými buňkami oddáleně jemně zubatá, na okraji plochá nebo úzce ohrnutá. Žebro jednoduché, dlouhé až vybíhavé, na příčném řezu s ± stejnými, ztlustlými buňkami bez další diferenciace.
Buňky čepele jsou hladké, tenko- nebo tlustostěnné, prosenchymatické nebo zaobleně obdélníkové až protáhle šestiboké.
Vegetativně se množí tenkými až niťovitými výhonky, které se tvoří zpravidla v úžlabí vnějších perichaetiálních nebo horních lodyžních listů a později se osamostatní nebo zůstanou spojeny s mateřskou rostlinou a pokračují v růstu a větvení příští rok.
Antheridia s parafýzami se zakládají v úžlabních perigoniích nebo jsou nahá v úžlabí dolních perichaetiálních listů. Perichaetia jsou vrcholová (zdánlivě boční), mají 2 – 3 archegonia a zkrácené parafýzy, perichaetiální listy přímé až přímo odstálé, různého vzhledu a velikosti, zpravidla ale delší než lodyžní.
Jednodomý; synoický, paroický nebo autoický.
Štět chybí. Sporogon je širokou nohou zanořen do pošvičky. Tobolka kulovitá, pravidelná, bez špičky, kleistokarpní, výtrusy se uvolňují po prasknutí nebo rozložení stěny tobolky, jejíž stěna je ve zralosti pouze jednovrstevná, tvoří ji téměř průsvitné 6- až víceboké buňky a je bez průduchů. V tobolce chybí kolumela. Čepička není vynesena na vrchol tobolky, ale zůstává často spojena s původní roztrhanou stěnou archegonia na bázi tobolky. Výtrusy kulaté nebo polyedrické, veliké až obrovské, 50 – 310 µm, v tobolce jich je jen velmi málo (4 – 176), obvykle ale 16 – 40, žluté nebo žlutozelené, hladké nebo papilnaté.
Jediný rod celého řádu je široce rozšířen v temperátních oblastech obou polokoulí a zasahuje i do tropů. Rod zahrnuje asi 26 druhů, z nichž v Evropě roste jediný.

Archidium alternifolium (Dicks. ex Hedw.) Mitt. – úpolnička střídavolistá
Syn.: Phascum alternifolium Dicks. ex Hedw.

Vytrvalé mechy, 3 – 20 mm vysoké, žlutozelené, zelené, tmavě zelené až černající. Tvoří nízké, volné nebo husté trsy. Lodyhy jen 3 – 6 (– 10) mm vysoké, jednoduché, ale v úžlabí listů s tenkými výhonky (zdánlivé větvení). Dolní listy oddálené, 0,2 – 0,3 × 0,7 – 2,3 mm, za sucha vzpřímené, za vlhka přímo odstávající, úzce kopinaté, hrotité až ostře zašpičatělé. Čepel na okraji plochá, celokrajná nebo slabě zubatá. Žebro končí ve špičce. Buňky ± ztlustlé, dolní protáhle obdélníkové, k okrajům až čtvercové, ve střední a horní části listu úzce šestiboké. Horní listy nahloučené, zřetelně delší a ve špičce zubaté. Listy bočních výhonků podobné lodyžním.
Perichaetiální listy 0,3 – 0,7 × 1,5 – 3,2 mm, s pošvatě rozšířenou bazální částí, vyduté, ve špičce až kanálkovité, velmi dlouze zašpičatělé, na okraji někdy slabě a úzce ohrnuté, buňky prosenchymatické, 8 – 20 × 50 – 140 µm.
Evropské rostliny jsou paroické.
Tobolky mezi listy ponořené, bledé až bělavé, 0,4 – 0,7 mm, jednotlivé nebo 2 – 3 v jednom perichaetiu. Výtrusy nepravidelně polyedrické až nepravidelně oblé, téměř hladké, 100 – 170 (– 200) µm v průměru, (8 –) 16 (– 36) v jedné tobolce.

Ekogie: roste na vlhké obnažené jílovité i písčité půdě; dna vypuštěných rybníků, pole, příkopy, břehy toků a lesních cest, převážně v nižších polohách.

Rozšíření: Česká rep.: velmi vzácný druh; v minulosti u Mariánských Lázní (v poslední době neověřeno), v současnosti známý z jediné lokality u Lomnice nad Lužnicí (Vel. Tisý). Skoro všechny dříve uváděné lokality byly založeny na mylném určení (Třeboň, Všetaty, Kralupy, Tetín, Srbsko, Davle, Krč, Vidnava, Olomouc, Kokory, Znojmo). Do jisté míry snad přehlížený druh.
Celkové: Evropa (vyjma východní), severní Afrika, Makaronésie, Faerské ostrovy, Island, Severní Amerika.

Variabilita: v rámci areálu poměrně variabilní druh (zejména v postavení gametangií), proměnlivý je celkový vzhled a velikost rostlin a stupeň větvení lodyh (tvorba úžlabních výhonků).

Možné záměny: rod Archidium je velmi dobře vymezen zejména znaky na sporofytu, v plodném stavu je A. alternifolium prakticky nezaměnitelným druhem – velké výtrusy a bělavá až průsvitná tobolka, štět chybí. Ve sterilním stavu bývá často zaměňován s různými mechy, např.:
Ceratodon sp. – listy na okraji zřetelně ohrnuté, buňky zaobleně čtvercovité.
Pleuridium sp. – široké, ne tak ostře ohraničené žebro listové, na příčném řezu žebrem je uprostřed řada vůdčích buněk, která odděluje 2 skupiny stereid, na průřezu lodyhou zbarvené sklerenchymatické buňky přecházejí postupně do přibližně stejně velkých buněk parenchymu (vs. malé tlustostěnné korové buňky náhle přecházejí do mnohem větších buněk dřeňových u A. alternifolium).
Dicranella varia – listy téměř po celé délce úzce ohrnuté, jiný tvar buněk. I ostatní zástupci rodu Dicranella se liší vnitřní stavbou žebra listového, na příčném řezu mají zřetelné epidermální buňky a 1 nebo 2 skupiny stereid oddělených řadou vůdčích buněk (pokud je jen 1 skupina stereid, pak je na dorzální straně).
Tortula acaulon – odlišná areolace buněk listových.

Ilustrace: příčný řez listem, příčný řez lodyhou, buněčná síť, listy, celkový vzhled.