Orthodontium Schwägr. – rovnozub
Menší až středně velké rostliny (asi do 1-2 cm výšky), tvořící rozvolněné nebo hustěji sevřené, zelené, žlutozelené až žlutohnědé, nelesklé nebo mírně lesklé trsy.
Lodyhy krátké, vzpřímené, jednoduché nebo mírně větvené, červenavé, dole mírně vlášenité, střední svazek chybí nebo jen velmi slabý.
Listy za sucha odstálé nebo rozprostřené, mírně vlnkaté nebo nepravidelně pokřivené, za vlhka šikmo od lodyhy odstálé, mírně kýlnaté, kopinaté až čárkovité, 2 – 4 mm dlouhé, s úzkou a ostrou nebo širší špičkou, celokrajné nebo s okrajem ve špičce jen mírně zubatým. Žebro končí zpravidla pod špičkou nebo jen krátce vybíhavé.
Buňky v horní části listu dlouze obdélníkovité, červíkovitě čárkovité nebo čárkovitě kosodélníkové, nahoře s ± ztlustlými buněčnými stěnami, hladké, na okraji nediferencované, směrem k bázi postupně přecházejí v kratší, volnější, zaobleně dlouze šestiúhelníkové až obdélníkovité.
Jednodomé (synoické, autoické, paroické nebo heteroické). Perigonia obvykle početná, pohárkovitě uspořádaná, krátce stopkatá. Perichaetia terminální, obalné listy málo odlišeny.
Štět žlutavý, přímý nebo mírně zvlněný, ca. 0,5 – 1,5 cm.
Tobolka ± přímá nebo mírně nakloněná, symetrická, hladká nebo za sucha podélně vrásčitá, krátce válcovitá až vejčitě hruškovitá, mírně pod ústím zúžená, s nevýrazným nebo zvýrazněným krkem, hnědá nebo žlutohnědá, prstenec chybí, průduchy neponořené. Víčko dlouze šikmo zobanité, čepička kápovitá.
Obústí dvojité, poněkud redukované; exostom štíhlý, žlutohnědý, hladký nebo papilnatý, posazený mírně pod ústím, bazální membrána endostomu nízká nebo zcela chybí, brvy endostomu stejné délky jako zuby endostomu nebo i výrazně vyšší, hladké nebo papilnaté. Výtrusy jemně papilnaté.
Menší rod, zastoupený asi 13 druhy, široce rozšířenými v temperátním i tropickém pásmu, v Evropě tři druhy.
Orthodontium lineare Schwägr. – rovnozub čárkovitý
Rostliny asi do 0,5 – 1,5 cm vysoké, tvořící ± sevřené, tmavě i světle zelené trsy.
Listy za sucha mírně nepravidelně kadeřavé, za vlhka přímé až mírně srpovité nebo zpět od lodyhy ohrnuté, čárkovitě kopinaté až čárkovité, celokrajné nebo jen nezřetelně ve špičce drobně zubaté, asi 2 mm dlouhé; okraj ± plochý, někdy dvouvrstevný. Žebro zpravidla těsně pod špičkou nebo ve špičce končící, na průřezu s vyvinutou epidermis, dvěma vůdčími buňkami a dorzálním svazkem stereid.
Buňky v horní části dlouze čárkovité až čárkovitě kosodélníkové, 8 – 14 µm široké, v dolní části listu obdélníkové, načervenalé.
Autoický, synoický nebo heteroický. Štět tenký, nepravidelně zprohýbaný, asi 0,5 cm dlouhý.
Tobolka přímá nebo mírně nakloněná, úzce hruškovitá, nepatrně vyhrblá, za sucha jemně rýhovaná nebo hladká.
Obústí dvojité, zuby exostomu obvykle kratší než zuby endostomu, vzácněji i delší, nepravidelné, obojí kromě báze jemně papilnaté.
Výtrusy (10–)16 – 20 µm.
Ekologie: mezofyt, acidofyt, nejčastěji na stinných místech na kyselých substrátech (nejhojněji na křídových pískovcích) – na bazích skal, kyselé až rašelinné půdě, kořenech a bázích stromů (zejména jehličnanů), od nížin do supramontánního pásma, nad hranici lesa již nevystupuje.
Rozšíření: Česká rep.: (cf. Z. Soldán, Bryonora 18: 10-19, 1996) ± od západu invazně se šířící druh, zaznamenaný poprvé v Adršpašských pískovcích v r. 1974. Hojný především v západních a severozápadních Čechách (největší koncentrace lokalit v pískovcových skalních městech), směrem k jihovýchodu lokalit ubývá, na Moravě, ale i v jižních Čechách je zatím poměrně vzácným druhem.
Celkové: Evropa (zvláště západní a severní, směrem k východu ubývá), Afrika, Jižní Amerika, Austrálie, Nový Zéland.
Variabilita: variabilní zejména ve tvaru tobolky.
Možné záměny: v plodném stavu prakticky nezaměnitelný druh. Sterilní zaměnitelný za některé druhy rodu Dicranella, od kterých se liší poněkud zúženou bází listu s poměrně úzkým žebrem a listy za sucha chabými, nepravidelně pokroucenými, na průřezu mírně kýlnatými s ventrálně obvykle slabě vyklenutým žebrem.
Verze 1.0 (16.9.2004): úprava textu, vytvořeného v r. 1999, převod do html.