Dichelyma Myrin – dvojkrytka

V tekoucích vodách rostoucí, středně veliké až statné mechy. Tvoří zelené, žlutozelené nebo žlutohnědé, lesklé, ve vodě splývající trsy. Lodyhy nepravidelně zpeřené s oddálenými větvemi, na příčném řezu oválné nebo nepravidelně hranaté, až trojhranné, vně s několika řadami silně ztlustlých zbarvených korových buněk, buňky uprostřed volné, ± ztlustlé. Konce lodyh a větví hákovitě zahnuté. Rhizoidy jen na bázi lodyhy.
Listy ve třech řadách, srpovitě zahnuté až téměř přímé, z nezúžené nebo jen velmi málo zúžené báze kopinaté, úzce kopinaté až šídlovité, slabě sbíhavé nebo nesbíhavé, kýlnaté, hladké, zvolna se zužují do dlouhé špičky, na okraji ploché nebo úzce ohrnuté, celokrajné nebo ve špičce slabě zoubkaté, někdy s dvouvrstevným lemem. Čepel i na bázi jednovrstevná. Žebro jednoduché, hnědé nebo zelené, dobře ohraničené, končí ve špičce, těsně před ní nebo vybíhá, na příčném řezu jej tvoří několik vrstev nediferencovaných ztlustlých buněk. Lodyžní a větevní listy se velikostí ani tvarem neliší. Buňky velmi dlouhé a úzké, rovné, jen na samotné bázi listu poněkud kratší, ztlustlé, tečkované a nahnědlé, oboustranně hladké, křídelné buňky nejsou rozlišeny. Perigonia malá poupátkovitá, s několika antheridii a niťovitými parafýzami, vnitřní perigoniální listy nemají žebro. Vnitřní perichaetiální listy velmi dlouhé, vysoko spirálně okolo štětu vinuté, bez žebra.
Dioický. Štět prodloužený, vyrůstá z protáhlé válcovité pošvičky. Tobolka úzce vejčitá nebo válcovitá, pravidelná a přímá, bez průduchů, vyčnívající nebo částečně ukrytá mezi perichaetiálními listy. Buňky exothecia krátké, nepravidelné, pod ústím velmi malé. Obústí diplolepidní, žlutě nebo červeně zbarvené. Zuby vnějšího obústí (16) úzce kopinaté, na obou stranách hustě papilnaté, na okraji vroubkované, podél střední linie až téměř k bázi ± perforované; segmenty vnitřního obústí jsou mírně delší než zuby vnějšího obústí, které alternují, papilnaté, bazální membrána chybí nebo jen velmi nízká, brvy chybí. U některých druhů jsou segmenty vnitřního obústí příčně spojeny a tvoří kónicky vyklenutou síťku, která někdy odpadá spolu s víčkem. Víčko vysoce kuželovité, přímé nebo drápkovitě zahnuté. Prstenec chybí. Čepička veliká, kryje celou tobolku, posléze na jedné straně podélně praská, ale zůstává pod tobolkou spojena a vytrvává na štětu. Výtrusy malé, zelené až rezavě hnědé.
Druhově nevelký rod (bylo popsáno asi 17 druhů), v Evropě zastoupen 2 druhy, u nás jediný.

Dichelyma falcatum (Hedw.) Myrin – dvojkrytka srpovitá

Středně veliké až docela statné, lesklé rostliny. Lodyhy (2 ‒) 5 ‒ 10 (‒ 15) cm dlouhé, s obloukovitě vystoupavými větvemi, na koncích hákovitě zahnutými. Listy 0,8 ‒ 1,3 × 3 ‒ 5 mm, z mírně sbíhavé báze dlouze kopinaté, na okraji ploché nebo úzce ohrnuté, ve špičce zubaté. Žebro končí ve špičce nebo krátce vybíhá. Buňky 5 ‒ 9 × 120 ‒ 160 μm, 10 ‒ 20-krát tak dlouhé jako široké.
Perichaetiální listy až do poloviny štět pravotočivě ovíjí.
Štět 0,5 ‒ 2,0 cm dlouhý, červený. Tobolka vyčnívající, vejčitá až válcovitá, přímá. Zuby vnějšího obústí 0,5 mm dlouhé. Segmenty vnitřního obústí až 0,6 mm dlouhé, mřížkovitý útvar dokonale vyvinut. Výtrusy 10 ‒ 16 μm, olivově zelené, jemně papilnaté.

Ekologie: roste na ponořených nebo periodicky přeplavovaných kamenech a na dřevě v rychle tekoucích neznečištěných vodách horských potoků, vzácně i v umělých korytech.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Váňa, Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 7: 49‒52, 1972): velmi vzácný druh, Šumava (údolí Vydry u Srní), Albeř na Jindřichohradecku (rybník Osika), Jizerské hory (Bílý Potok, řečiště Jizery), dále je znám z polské strany Krkonoš nedaleko našich hranic. Na většině, možná na všech uvedených lokalitách mech vyhynul. V současnosti je nezvěstný.
Celkové: druh s velmi disjunktním areálem; Evropa (zejména sev. a stř.), sev. Afrika (Atlas), Island, Sibiř, Severní Amerika.

Variabilita: proměnlivá je délka žebra (jeho vybíhavost), jinak poměrně málo proměnlivý druh.

Možné záměny: Fontinalis sp. div. ‒ liší se absencí žebra v listech.
Drepanocladus, Warnstorfia sp. div. ‒ mají nekýlnaté listy (nanejvýš ve špičce žlábkovité), zřetelnou skupinu křídelných buněk, delší štět, nachýlenou tobolku a odlišnou stavbu obústí.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (19.11.2017): Vytvoření textu úpravou původní verze z roku 1999.