Tomentypnum Loeske – vlasolistec

Většinou středně velké až poměrně mohutné, robustní rostliny tvořící porosty žlutozelené až zlatavě nahnědlé barvy, za sucha často lesklé. Lodyhy někdy mírně plazivě poléhavé, častěji však zřetelně vzpřímené, nepravidelně až ± dvouřadě péřovitě větvené, většinou velmi nápadně a hustě vlášenité téměř po celé délce; větve přímé, šikmo až  téměř v pravém úhlu (zvláště při vrcholu rostlin) od lodyhy odstálé. Korová vrstva tvořena tlustostěnnými buňkami, centrální svazek přítomen. Rhizoidy hojné zvláště v dolní části lodyhy; četné rhizoidy obvykle vyrůstají z hřbetní části listového žebra. Parafylie chybějí. Pseudoparafylie listovité. Axilární vlásky 2 – 6buněčné.

Listy za sucha k lodyze přitisklé až mírně šikmo odstálé, za vlhka šikmo odstálé ve větším úhlu, přímé nebo srpovitě jednostranné, lodyžní poněkud větší než větevní, ale tvarem podobné, dlouze kopinatě trojúhelníkovité,  ± dlouze a úzce zašpičatělé, výrazně podélně vrásčité téměř po celé délce čepele, přímé nebo příležitostně srpovité. Okraj plochý, jen vzácně krátce v dolní polovině ohrnutý, celokrajný nebo jen s nevýraznými, drobnými zoubky v horní polovině listu. Žebro jednoduché, vybíhá asi do 3/4 –  4/5 délky listu.

Buňky dlouze čárkovité, s poměrně ztlustlými buněčnými stěnami, hladké, bazální buňky kratší a širší, s pórovitě ztlustlými stěnami, křídelní buňky jen nevýrazně diferencovány.

Dvoudomé druhy. Perichaetiální listy větší než vegetativní, přímé, kopinaté, vrásčité, velmi dlouze a úzce protažené do šídlovité špičky; žebro zasahuje obvykle za polovinu listů.

Štět dlouhý, přímý, hladký, červeně zbarvený. Tobolka šikmo až téměř vodorovně od štětu odstálá, vejčitě válcovitá, nevýrazně krkatá, asymetrická, mírně obloukovitě prohnutá, hladká, za sucha pod ústím mírně stažená, prstenec tvořen třemi řadami buněk; víčko kuželovité, čepička nahá. Obústí dvojité; exostom tvořen 16 hnědožlutě zbarvenými kopinatými zuby, v dolní části jsou zuby vodorovně čárkovitě papilnaté, nahoře jednoduše papilnaté, s odlišeným okrajem, trabekulátní, tj. s výstupky spojů buněk zubů, endostom ± stejné délky jako exostom, světle žlutohnědý, jemně papilnatý, s perforacemi a s vysokou bazální membránou, 2 – 4 brvy dobře vyvinuty, s uzlíkovitými ztlustlinami. Výtrusy jemně papilnaté.

Malý rod reprezentovaný pouze dvěma druhy rozšířenými především v mírném až boreálním pásmu severní polokoule (druh T. falcifolium (Renauld ex Nichols) Tuom., vyskytující se především v Severní Americe a vzácněji v Asii, bývá některými autory hodnocen jen jako infraspecifický taxon druhu T. nitens). V Evropě i na našem území pouze jeden druh.

Tomentypnum nitens (Hedw.) Loeske – vlasolistec vlhkomilný

Syn.: Camptothecium nitens (Hedw.) Schimp., Homalothecium nitens (Hedw.) H. Rob., Homalothecium trichodes (Lindb.) Boros

Rostliny mohutné, 4 – 10 (– 15) cm vysoké, v sevřených porostech nebo i jen jednotlivě rostoucí rostliny v ostatní vegetaci, lodyhy nápadně hustě vlášenité – hnědavé tomentum prosvítá mezi listy a vybíhá po lodyze často až téměř pod vrchol rostlin, často se nachází též při bázích větví; rhizoidy mohou vyrůstat i na hřbetní straně žebra listů i z buněk při jejich bázích. Listy asi 2 – 4 mm dlouhé, vždy přímé, nikdy srpovité. Buňky dlouze čárkovité, mírně prohnuté, asi 45 – 90 µm dlouhé a 4,5 – 6 µm široké (zpravidla 10 – 20 × delší šířky), buněčné stěny poměrně silné, dosti často téměř stejné šíře jako buněčné lumen. Sporofyt vzácný (především historické sběry). Štět asi 2 – 4 mm dlouhý. Obústí okolo 400 µm vysoké. Výtrusy 16 – 20 µm. Ostatní charakteristiky – viz popis rodu.

Ekologie:hydrofytický druh vlhkých až velmi vlhkých stanovišť – okraje rašelinišť a vlhké rašelinné i slatinné louky (hojně ostřicovo-mechová společenstva na půdách bohatých uhličitanem vápenatým sv. Caricion davallianae).

Rozšíření: Česká rep.: dosti roztroušeně po celém území (známo asi 80 lokalit), hojněji zejména na Českomoravské vysočině, Drahanské vrchovině a ve Slezsku, ale i v Čechách (např. Třeboňsko, Českobudějovicko, Domažlicko, Plzeňsko, Slavkovský les, Českolipsko) od nížin (např. slezská Vidnava – ca 200 m n.m.) až do supramontánních poloh (např. Velká Kotlina v Hrubém Jeseníku – ca 1200 m n.m.), avšak s převahou výskytu ve středních polohách. V současné době na zřetelném ústupu v souvislosti se snižováním počtu vhodných stanovišť melioracemi apod.
Celkové: Evropa (především severní, západní a střední), Kavkaz, Sibiř, Dálný Východ, Grónsko, Severní Amerika.

Variabilita: poměrně variabilní druh; řada následujících znaků může odrážet vlhkostní poměry na daném stanovišti – celková velikost rostlin a struktura jejich větvení, barva, hustota pokrytí lodyh vlášením a výška, kam vlášení vystupuje, dále velikost buněk a síla buněčných stěn.

Možné záměny: i v terénu snadno poznatelný a nezaměnitelný druh díky mohutnému vlášení, rýhovaným listům a výskytu na vlhkých stanovištích. Poznámku k možné mezirodové záměně za rod Homalothecium viz zde.

Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (15.9.2006): Vytvoření textu.