Homalothecium Schimp. – hedvábitec

Syn.: Camptothecium Schimp.

Středně velké až mohutné, vzácněji drobnější žluto-, zlatě nebo i tmavěji zelené rostliny tvořící k podkladu alespoň částečně přitisklé nebo rozvolněné, lesklé koberce.

Lodyhy plazivé nebo vystoupavé, nepravidelně nebo až pravidelně zpeřeně větvené, hustě olistěné, střední svazek vyvinut. Větve přímé nebo za sucha obloukovitě ohnuté. Pseudoparafylie trojúhelníkovité, zašpičatělé.

Listy lodyžní za sucha k lodyze ± přitisklé, za vlhka slabě šikmo odstálé, výrazně podélně rýhované, obvykle kopinaté nebo ± úzce trojúhelníkové, s bází jen slabě zúženou, postupně rovnoměrně zúžené do ostré až chlupovitě vytažené špičky. Větevní listy tvarem podobné, obvykle užší, menší a více zubaté na okrajích. Okraje listů ± nepravidelně ohrnuté, často téměř po celé délce jemně zoubkaté, zvláště ve špičce a při bázi listů. Žebro jednoduché, dosahující do poloviny délky listu nebo až do špičky, často na hřbetě krátce trnitě zakončené či s několika zuby.

Buňky ve střední části listu prodloužené, čárkovité až červíkovité, tenko- až silnostěnné, obvykle netečkované, bazální buňky kratší a širší, většinou s mírně ztlustlými stěnami a tečkované, křídelní buňky krátce obdélníkové až zaobleně čtvercové, tvořící ± dobře ohraničenou skupinu.

Dvoudomé nebo phyllodioické (s trpasličími samčími rostlinkami nesenými samičími). Perichaetiální listy přímé nebo mírně srpovité, někdy náhle zúžené do tenké špičky, rýhované či hladké, s žebrem nebo bez něj.

Štět dlouhý, přímý, hladký nebo papilnatě drsný.

Tobolka přímá až vodorovně skloněná, symetrická nebo mírně zakřivená, válcovitá až elipsoidní, prstenec tvořen 1 – 3 řadami loupavých buněk, víčko kuželovité až zobánkaté. čepička kápovitá, lysá nebo s trichomy. Obústí dobře vyvinuté nebo endostom někdy redukovaný.

Malý rod s 8 až 12 druhy v Evropě, severní Africe, Asii a Severní Americe, v Evropě 4 druhy.

Možné mezirodové záměny: Tomentypnum – liší se již ekologicky výskytem na vlhkých rašelinných loukách, dále mj. výrazným hnědým tomentem lodyžek a přítomností rhizoidů na dorzálním povrchu žebra u báze, prakticky neodlišenými křídelními buňkami.

Literatura: Hofmann H. (1998): A monograph of the genus Homalothecium (Brachytheciaceae, Musci). – Lindbergia 23: 119–159.

Klíč k určení druhů:

Homalothecium lutescens (Hedw.) H. Rob. – hedvábitec žlutý (křivočepka žlutá)

Syn.: Camptothecium lutescens (Hedw.) Schimp., Camptothecium fallax H. Philib., Homalothecium lutescens var. fallax (H. Philib.) Düll

Rostliny mohutné, až 15 cm dlouhé, vzácně menší, ve žlutavých, zlatavých nebo žlutozelených rozlehlých kobercích. Lodyhy jen na bázi k substrátu nepočetnými rhizoidy přichycené, nepravidelně větvené, větve i za sucha přímé nebo vystoupavé.

Lodyžní listy za sucha volně přitisklé, podélně řáskaté, prodlouženě trojúhelníkovité, ca. 2 – 3,5 × 0,5 – 0,9 mm, nejširší těsně nad slabě zúženou, 2 – 4 buňkami sbíhavou bází, vytažené do dlouhé, někdy otočené špičky; větevní listy o málo kratší a užší. Okraje obvykle v celé délce, zejména pod špičkou jemně zoubkaté, nepravidelně úzce ohrnuté. Žebro dosahuje obvykle do 60 – 90 % délky listu a často trnitě končí.

Buňky ve střední části listu ± tenkostěnné, netečkované, 40 – 90 × 4 – 7 µm, na bázi krátce obdélníkovité, ztlustlé a tečkované, křídelní buňky nepravidelné, obvykle tečkované, tvořící ± zřetelně ohraničenou skupinu.

Dvoudomé nebo phyllodioické, nepříliš často plodné. Perichaetiální listy přímé nebo slabě jednostranné, slabě podélně řáskaté, se slabým nebo chybějícím středním žebrem.

Štět oranžový až červenohnědý, bradavčitý, někdy v horní části hladký, 1 – 3 cm dlouhý.

Tobolka obvykle slabě nachýlená, vzácněji ± přímá, prohnutě válcovitá až úzce elipsoidní, slabě asymetrická, víčko vysoce kuželovité až krátce zobánkaté. Zuby vnějšího obústí hnědožluté až oranžové naspodu, světlejší v horní části, naspodu příčně pruhované, nahoře papilnaté, s velmi úzkým hyalinním okrajem, vnitřní obústí stejně vysoké jako vnější, zuby papilnaté, perforované, bazální membrána dosahující 1/3 – 1/2 výšky, brvky po 1 – 2, krátké. Výtrusy jemně papilnaté, 12 – 18 µm.

Ekologie: typicky v otevřených trávnících na vápnitých substrátech a v mohutných kobercích přes drobné vápencové výchozy a skalky, na zdech a při okrajích cest zejména v teplejších vápencových oblastech z nížin do nižších horských poloh, na silikátech vzácně, převážně pak jen na synantropních stanovištích.

Rozšíření: Česká rep.: velmi hojně v teplejších vápencových oblastech nižších a středních poloh, v silikátových oblastech porůznu na vhodných stanovištích, ve vyšších horských polohách chybí.
Celkové: Evropa, Makaronésie, severní Afrika, Blízký a Střední Východ, údaje z Číny jsou nejisté, v západní části Severní Ameriky pouze subsp. fulgescens.

Variabilita: druh je značně variabilní jak ve velikosti rostlin, celkovém habitu (v závislosti na větvení a přímosti větví i velkosti), barvě, tak v některých znacích sporofytu (míra nachýlenosti tobolky, drsnost štětu v horní části). Rostliny s přímou tobolkou jsou často odlišovány jako var. fallax (H. Philib.) Düll, ale patrně bez taxonomického opodstatnění. V západní části Severní Ameriky roste taxon, rozeznávaný v současné době jako subsp. fulgescens (Mitt. ex Müll. Hal.) Heike Hofmann.

Možné záměny: Homalothecium philippeanum – liší se mj. kratším, slabším žebrem a hladkým štětem.
Homalothecium sericeum – viz klíčové znaky.

Homalothecium philippeanum (Spruce) Bruch & Schimp. – hedvábitec hladký

Rostliny středně velké až poměrně mohutné, do 8 – 10 cm dlouhé, vzácně menší, v zelených až žlutozelených kobercích. Lodyhy místy k substrátu nepočetnými rhizoidy přichycené, nepravidelně, často poněkud svazčitě větvené, větve za sucha ± přímé nebo slabě zahnuté.

Lodyžní listy za sucha přitisklé, podélně řáskaté, prodlouženě trojúhelníkovité, někdy slabě špičkou zahnuté, ca. 2 – 3 × 0,6 – 1,0 mm, nejširší těsně nad slabě zúženou, 1 – 3 buňkami sbíhavou bází, vytažené do dlouhé špičky; větevní listy o málo kratší a užší. Okraje obvykle v celé délce, zejména pod špičkou jemně zoubkaté, nepravidelně úzce ohrnuté. Žebro dosahuje do špičky listu nebo těsně pod ní, často na dorzální straně zoubkaté.

Buňky ve střední části listu ± tenkostěnné, netečkované, 30 – 80 × 4 – 7 µm, na bázi krátce prodloužené, mírně ztlustlé a tečkované, křídelní buňky nepravidelné, obvykle tečkované, tvořící ± zřetelně ohraničenou skupinu.

Dvoudomé nebo phyllodioické, vzácně plodné. Perichaetiální listy přímé nebo slabě jednostranné, slabě podélně řáskaté, se chybějícím nebo slabým žebrem.

Štět oranžový až červenohnědý, hladký, 1 – 2 cm dlouhý.

Tobolka přímá, válcovitá až úzce elipsoidní, ± symetrická, víčko vysoce kuželovité až krátce zobánkaté. Zuby vnějšího obústí žlutavé naspodu, hyalinní v horní části, naspodu příčně pruhované, nahoře papilnaté, s velmi úzkým hyalinním okrajem, vnitřní obústí poněkud redukované, kratší než exostom, zuby papilnaté, úzce perforované, bazální membrána dosahující 1/4 – 1/3 výšky, brvky rudimentární. Výtrusy velmi jemně papilnaté, 12 – 18 µm.

Ekologie: na vápencových, vzácně bazických silikátových, stinných nebo polostinných skalách a balvanech nebo bázích stromů zejména v podhorských a nižších horských oblastech, do teplých poloh a nad hranici lesa zasahuje jen zřídka.

Rozšíření: Česká rep.: ve vápencových oblastech (Český a Moravský kras, podkrkonošské a pošumavské vápence, podhůří Jeseníků ad.) na vhodných stanovištích pravidelně, i když málokdy v příliš rozsáhlých porostech.
Celkové: Evropa, severní Afrika, Blízký a Střední Východ, Čína?.

Variabilita: méně variabilní než ostatní naše druhy, ale i tento vytváří stanovištní modifikace zejména v habitu a barvě.

Možné záměny: Homalothecium sericeum – viz poznámku pod tímto druhem.
Homalothecium lutescens – viz poznámku pod tímto druhem.
Brachythecium glareosum – liší se na bázi více zúženými do dlouze chlupovité špičky vytaženými listy, netečkovanými buňkami listů a kratším žebrem, nachýlenou, více vyklenutou tobolkou.

Homalothecium sericeum (Hedw.) Bruch & Schimp. – hedvábitec pravý

Rostliny obvykle středně velké, do 7 cm dlouhé, někdy menší nebo vzácně mohutnější, v leskle zelených, někdy žlutozelených, obvykle přitisklých kobercích. Lodyhy téměř po celé délce k substrátu přichycené rhizoidy, většinou pravidelně a poměrně hustě zpeřeně větvené, větve za sucha většinou silně zahnuté.

Lodyžní listy za sucha volně přitisklé, podélně řáskaté, prodlouženě trojúhelníkovité, ca. 1,3 – 2,5 × 0,4 – 0,8 mm, nejširší těsně nad obvykle jen nepatrně zúženou, 4 – 6 buňkami sbíhavou bází, vytažené do dlouhé špičky; větevní listy o málo kratší a užší. Okraje nápadně zubaté při bázi, často se zpět zahnutými zuby, směrem vzhůru dále jen velmi jemně zoubkaté, nepravidelně úzce ohrnuté. Žebro dosahuje obvykle do 60 – 85 % délky listu, někdy trnitě končí.

Buňky ve střední části listu ± tenkostěnné, netečkované, 40 – 100 × 4 – 7 µm, na bázi krátce obdélníkovité, ztlustlé a ± netečkované, křídelní buňky nepravidelné, ± netečkované, tvořící ± zřetelně ohraničenou skupinu.

Dvoudomé, příležitostně plodné. Perichaetiální listy přímé nebo slabě jednostranné, slabě podélně řáskaté, vnější se slabým, vnitřní s chybějícím středním žebrem.

Štět červenohnědý, bradavčitý, 1 – 2 cm dlouhý.

Tobolka přímá, válcovitá, nejvýš slabě asymetrická, víčko vysoce kuželovité až krátce zobánkaté. Zuby vnějšího obústí hnědožluté až oranžové naspodu, světlejší v horní části, naspodu příčně pruhované, nahoře papilnaté, s velmi úzkým hyalinním okrajem, vnitřní obústí redukované, dosahující ca. 1/2 výšky vnějšího, zuby jemně papilnaté, neperforované, na membráně dosahující 2/3 – 3/4 výšky, brvky chybí. Výtrusy jemně papilnaté, 8 – 22 µm.

Ekologie: epiliticky na mírně i silně bazických, stinných i osluněných, suchých nebo mírně vlhkých substrátech, epifyticky na borce listnatých stromů, zejména buků, klenů či lip, z nížin nad hranici lesa.

Rozšíření: Česká rep.: velmi hojně v oblastech bazických a neutrálních substrátů a podhorských a horských listnatých a smíšených lesů, jinde roztroušeně, zejména na antropogenních substrátech (zídky, betonové můstky apod.), nejhojnější a nejrovnoměrněji rozšířený druh rodu u nás.
Celkové: Evropa, Makaronésie, severní Afrika, Blízký a Střední Východ, severní Indie, Čína, východ Severní Ameriky.

Variabilita: nejproměnlivější druh rodu – zejména habitem (velké formy se mohou habitem blížit druhu H. lutescens, časté i u nás jsou formy s nepříliš zahnutými větvemi) a tvarem listů (existují formy s listy na bázi zúženými, připomínající např. Brachythecium glareosum). Popsané variety však nemají taxonomickou hodnotu.

Možné záměny: Homalothecium lutescens – viz klíčové znaky.
Homalothecium philippeanum – liší se silnějším, až do špičky dosahujícím žebrem, ± nezubatou bází listu na křídlech, rovnějšími větvemi a hladkým štětem.
Brachythecium geheebii – liší se přímými větvemi a širšími a kratšími buňkami listů, báze listů je rovněž méně zubatá, tobolka asymetricky vejčitá, nachýlená.

Fotografie na internetu: habitus rostlin (Natur-Lexicon.com, M. Lüth).

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (24.8.2006): Vytvoření textu.