Seligeria Bruch & Schimp. – kápěnka

Rostliny velmi drobné, obvykle nižší než 3 mm, rostoucí v sevřených nebo rozvolněných trsech, většinou tmavě zelené.

Lodyhy vzpřímené, jednoduché nebo nezřetelně větvené, střední svazek někdy diferencován, olistění někdy zřetelně třířadé.

Listy v horní části lodyhy často výrazně delší než při bázi, zpravidla úzce až čárkovitě kopinaté, často v horní polovině šídlovité, celokrajné nebo při bázi jemně zoubkaté, okraj neohrnutý. Žebro jednoduché, silné, krátce nebo dlouze vybíhavé, často téměř zcela vyplňující šídlovitou část listu, vzácněji končí ve špičce nebo krátce pod ní. Buňky v horní části listů zaobleně čtvercové až obdélníkové, tenkostěnné nebo s mírně rovnoměrně zlustlými buněčnými stěnami, hladké, při bázi krátce až dlouze obdélníkové nebo kosodélníkové, křídelní buňky vůbec nebo jen velmi nezřetelně diferencovány.

Jednodomé (autoické nebo paroické), perichaetiální listy ± nediferencovány.

Štět terminální, několikanásobně delší než tobolka, přímý, pokroucený nebo obloukovitě sehnutý.

Tobolka symetrická, vzpřímená, vejčitá nebo zaobleně hruškovitá (s diferencovaným krkem) až pohárovitá, za sucha často k ústí široce rozevřená, hladká; průduchy většinou chybí. Prstenec není diferencován nebo velmi nezřetelný. Víčko kuželovité nebo krátce až dlouze šikmo zobanité. Čepička kápovitá, hladká.

Obústí vyvinuto nebo řidčeji chybí, ze 16 zaobleně kopinatých až uťatých, celistvých nebo mírně perforovaných, hladkých až jemně papilnatých zubů, při bázi s přiléhající nízkou a jemnou membránou exostomu.

Asi 20 druhů vyskytujících se převážně na severní polokouli, zejména v Evropě a Severní Americe.

Možné mezirodové záměny: Brachydontium trichodes – viz poznámku pod tímto druhem.
Campylostelim saxicola – viz poznámku pod tímto druhem.

Literatura:

Sauer Th. (1967): Anatomische und systematische Studien über die mitteleuropäischen Arten der Gattung Seligeria. – Nova Hedwigia 14: 313-325.

Vitt. D.H. (1976): The genus Seligeria in North America. – Lindbergia 3: 241-275.

Klíč k určení druhů:

Seligeria acutifolia Lindb. – kápěnka ostrolistá

Rostliny v hustých, zelených, 2-6 mm vysokých trsech.

Listy do 1 mm dlouhé, široce čárkovité až kopinaté, zašpičatělé, v horní části ± šídlovité; obalné listy ostře odlišeny od listů vegetativních, z vejčité báze přechází do dlouhé a úzké špičky, delší než listy vegetativní, zpravidla dosahují báze tobolky. Žebro u spodních listů končí pod špičkou, u horních a perichaetiálních dosti dlouze vybíhá.

Buňky zaobleně obdélníkové až čtvercové, 1–3:1, v horní části listu 16–24 µm široké.

Štět zpravidla kratší než 1,5 mm, povrchové buňky krátce obdélníkové s délkou obvykle do 25 µm.

Tobolka polokulovitá až široce vejčitá, s nápadným krkem, víčko šikmo zobanité.

Obústí tvořeno 16 poměrně krátkými, nahoře tupě zaoblenými, hladkými, červenými zuby.

Výtrusy asi 11-14 µm, velmi jemně papilnaté.

Ekologie: mezofytický, epiliticky rostoucí druh na stinných vápencových skalách pod převisy nebo ve štěrbinách, v nižších a středních polohách.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně ve vápencových oblastech nebo na jiných vápnitých substrátech – zřídka v Českém krasu a u Turnova, hojněji v Moravském krasu a na Drahanské vrchovině; Tvarožné díry na Králickém Sněžníku.
Celkové: roztroušeně téměř po celé Evropě (od Skandinávie po jižní Evropu a Balkán), Turecko, Kavkaz, střední Asie (Kyrgyzstán, Turkmenistán), Severní Amerika.

Variabilita: velmi variabilní především v délce štětu, obalné listy ne vždy dosahují báze tobolky (velmi krátkou tobolku vykazují naše rostliny z Králického Sněžníku).

Možné záměny: S. pusilla – viz znaky uvedené v klíči.

Ilustrace: BFNA.

Seligeria calcarea (Hedw.) Bruch & Schimp. – kápěnka vápencová

Rostliny v sevřených, zelených, 2-4 mm vysokých trsech, někdy též vtroušeně v porostu jiných druhů rodu.

Listy z širší vejčité báze úzce kopinaté, v horní části ± šídlovité, s vybíhajícím žebrem, vyplňujcím horní část listu, okraje celokrajné.

Buňky v dolní části obdélníkové, směrem vzhůru se zkracující až čtvercové, v horní části listu 15-23 µm dlouhé.

Obalné listy poněkud větší než vegetativní.

Štět poměrně krátký, ca. 1,0-1,5 mm dlouhý.

Tobolka vejčitá až zaobleně hruškovitá, postupně se zužující do svraštělého krku. Víčko kuželovité až krátce přímo nebo mírně šikmo zobanité.

Obústí vyvinuto, zuby poměrně krátké, nahoře tupě zaoblené.

Výtrusy asi 14-16(-18) µm, velmi jemně papilnaté.

Ekologie: mezofytický, epiliticky rostoucí druh na stinných vápencových skalách pod převisy a ve štěrbinách.

Rozšíření: Česká rep.: velmi vzácně, v Čechách pouze v Radotínském údolí u Prahy, na Moravě pak u Tišnova (Pejškovský potok) a v Moravském krasu (Josefovské údolí, Býčí skála a na dně Macochy).

Celkové: roztroušeně téměř po celé Evropě, Severní Amerika.

Variabilita: variabilní především ve tvaru tobolky (do jisté míry v závislosti na stádiu vývinu).

Možné záměny: S. pusilla – liší se menšími výtrusy a méně silným žebrem, které nevyplňuje zcela horní část listu a alespoň na většině listů nevybíhá.
S. recurvata – ve vegetativním stavu je tvarem listů a vybíhavostí žebra velmi podobná, ale spolehlivě rozlišitelná mnohem delším, zahnutým štětem a mnohem menšími výtrusy.
S. donniana – liší se zoubkatými okraji listů při bázi a znaky sporofytu (chybějící obústí, mnohem menší výtrusy).

Ilustrace: BFNA.

Seligeria campylopoda Kindb. – kápěnka křivoštětá

Rostliny v hustých nebo rozvolněnějších, zelených, 2-5 mm vysokých trsech.

Listy z vejčitě kopinaté báze ± rovnoměrně zúžené do ostře zašpičatělé nebo přitupělé špičky, celokrajné. Žebro poměrně slabé, nevyplňuje celou šířku čepele a končí obvykle krátce před špičkou.

Buňky krátce obdélníkové až zaobleně čtvercové, ve špičce téměř zakulacené, v horní části listu 6-8 µm široké, s poměrně ztlustlými buněčnými stěnami.

Obalné listy s delší pošvatou bází, vzpřímenější než vegetativní listy.

Štět poměrně dlouhý, ca. 2-6 mm, za sucha přímý, za vlhka výrazně obloukovitě sehnutý.

Tobolka zaobleně vejčitá až krátce válcovitá, za sucha přímá. Víčko krátce šikmo zobanité.

Obústí vyvinuto, zuby obústní krátké, červenohnědavé, kopinaté, na vrcholu mírně zatupělé.

Výtrusy asi 10-12 µm, jemně papilnaté.

Ekologie: mezo- až hygrofytický, epiliticky rostoucí druh na vlhkých, stinných, bazických (nejčastěji vápencových) skalách.

Rozšíření: Česká rep.: řídce roztroušeným výskyt v českém i moravském mezofytiku – Džbán (Milý), Krkonoše (Stříbrný důl, Špindlerův Mlýn, Janské Lázně, Maršov), Maštale na Litomyšlsku (údolí Karálky) a Hostýnské vrchy (Rajnochovice).
Celkové: Evropa, Kavkaz, Sibiř (Sajany), Severní Amerika.

Variabilita: zejména v zakončení žebra, délce listů a šíři listů ve špičce.

Možné záměny: S. recurvata – liší se dlouze vybíhavým žebrem, čepelí v horní části listu nepozorovatelnou.
Campylostelim saxicola – viz poznámku pod tímto druhem.

Seligeria donniana (Sm.) Müll. Hal. – kápěnka Donnova (kápěnka Donianova)

Rostliny v hustých, žlutozelených až tmavě zelených, jen 1-4 mm vysokých trsech.

Listy poměrně variailního tvaru, dole na lodyze kopinaté, mírně zatupělé, nahoře z úzce vejčité báze pozvolna zúžené do dlouhé či kratší šídlovité špičky tvořené vybíhavým žebrem, při bázi na okraji drobně pilovité.

Buňky u báze obdélníkové až kosodélníkové, k okrajům kratší, v horní části listu zaobleně čtvercové až obdélníkové, asi 6-7 µm široké.

Obalné listy podobné listům vegetativním, se širší bázi a náhleji zúžené.

Štět ca. 1,5-2(-3) mm dlouhý, přímý nebo slabě zprohýbaný, světlý.

Tobolka za vlhka polokulovitá, po vyprázdnění a za sucha s nápadně rozšířeným ústím (obráceně rovnostranně trojúhelníkovitá v obrysu). Víčko kuželovité až krátce šikmo zobanité.

Obústí chybí.

Výtrusy asi (8-)10-12(-14) µm, jemně papilnaté.

Ekologie: mezofytický až hygrofytický, epiliticky rostoucí druh zastíněných bazických skal (nejčastěji vápenec, ale i vápnité pískovce a břidlice, opuka), zpravidla na svislých stěnách, při ústí jeskyněk, pod převisy a ve štěrbinách, od nížin do horských oblastí.

Rozšíření: Česká rep.: spolu s druhem S. recurvata u nás nejhojnější druh, ale s ohledem na ekologické nároky víceméně vázána na oblasti s výskytem vápenců (především Český a Moravský kras, Drahanská vrchovina, Pavlovské kopce), roztroušeně v ostatních oblastech, nejvýše snad na Rudníku v Krkonoších (ca. 1100 m).
Celkové: Evropa, Kavkaz, Sibiř, Střední Asie, Japonsko, Severní Amerika.

Variabilita: zejména ve tvaru listů, rovněž ve velikosti rostlin a výtrusů.

Možné záměny: v plodném stavu nezaměnitelná díky chybějícímu obústí, sterilní odlišitelná zejména pilovitým okrajem listů při bázi (kromě třířadě olistěných druhů S. patula, S. alpestris nebo S. tristichoides).

Seligeria patula (Lindb.) I. Hagen – kápěnka rozevřená

Syn.: Seligeria tristichoides var. patula (Lindb.) Broth.

Rostliny světle- až tmavozelené, tvořící asi 1,5 – 3 mm vysoké, sevřené, ± kompaktní trsy.

Listy na lodyze uspořádány ve třech řadách, dole poněkud kratší a ± přitisklé k lodyze, směrem vzhůru větší a mírně obloukovitě zpět odehnuté, z vejčitě kopinaté báze zúžené do silné šídlovité špičky, ostře i široce zašpičatělé až zatupělé, ve vlastní špičce často i mírně zubaté.

Buňky v horní části listu 8-10 µm široké, většinou nepravidelné (střídání čtvercových, šestibokých až kosníkovitých), s velmi silnými buněčnými stěnami, směrem k bázi pravidelnější, postupně zaobleně obdélníkové (u vlastní báze buňky asi 3-5× delší než široké); ve špičce buňky s velmi výrazně papilnatě vypouklými buněčnými stěnami.

Obalné listy se širší, výrazně polopošvatou bází.

Štět asi 1,5 mm vysoký, přímý, statný.

Tobolka zaobleně hruškovitá, s dobře odlišeným krkem, po vyprázdnění a za sucha s rozšířeným ústím a s nevystouplým, úroveň ústí nepřesahujícím sloupkem. Víčko dlouze šikmo zobanité, délky asi jako výtrusnice (ca 0,5 mm).

Obústí vyvinuto, zuby obústní nahoře zaoblené.

Výtrusy asi 14-17 µm, jemně papilnaté.

Ekologie: mírně hygrofytický druh rostoucí epiliticky na vlhkých a trvale zastíněných vápencových skalách.

Rozšíření: Česká rep.: velmi vzácný druh, doložený z ČR pouze historickým sběrem z Prokopského údolí v Praze (1892, výskyt v současnosti se nepodařilo potvrdit) a ze Suchého údolí v Moravském krasu (1975).
Celkové: jižní Švédsko, střední Evropa (Alpy, Karpaty).

Variabilita: variabilní ve výšce rostlin a výraznosti krku na tobolce (např. na poměrně mladé, ale dobře diferencované tobolce z Prokopského údolí není krk vůbec patrný). Taxonomie sekce Trifariae T. Schauer není dosud zcela ustálená a taxonomové, kteří se okruhem zabývali, mají na jednotlivé taxony částečně odlišné názory. Samotný taxon S. patula není např. Vittem (1976) uznáván a je zahrnut do synonymiky druhu S. tristichoides Kindb. Ve střední Evropě byl naopak jako první drobnější druh v sekci vylišen druh Seligeria alpestris T. Schauer (od taxonu S. patula s. str. se liší většími výtrusy – 17-20(-22) µm, užšími, hustěji střechovitými a výrazněji třířadými listy), který však byl později Nyholmovou synonymizován s druhem S. patula (tento názor byl pak i v Rakousku akceptován, např. v katalogu mechů Grims F. (1999): Die Laubmoose Österreichs. – Biosystematics and Ecology Series 15, Österreichische akademie der Wissenschaften, Wien). Jistý kompromis byl prezentován v práci Ochyra R. & al. (2003), Census catalogue of Polish mosses, Biodiversity of Poland 3, Polish Acad. of Sciences, kdy byl taxon S. alpestris zkombinován v úrovni variety jako Seligeria patula var. alpestris (T. Schauer) Gos & Ochyra. Var. alpestris od nás dosud známa není, avšak mohla by se vyskytovat (z okolních zemí je ve srovnatelných ekologických podmínkách známa).

Možné záměny: dosud jediný druh rodu na našem území s trojřadě uspořádanými listy na lodyze. Na našem území by se však mohla vyskytovat i ve střední Evropě daleko hojnější Seligeria trifaria (Brid.) Lindb., která má také trojřadé listy, avšak je větší (2-6 mm), rostliny jsou tmavěji zbarvené, listy nemají ve špičce buňky s výrazně papilnatě vypouklými buněčnými stěnami a větší je i velikost výtrusů (24-32 µm).

Seligeria pusilla (Hedw.) Bruch & Schimp. – kápěnka maličká

Rostliny v hustých, světle až tmavě zelených, 1-4 mm vysokých trsech.

Listy dole na lodyze kopinaté až jazykovité, nahoře velmi dlouze a úzce kopinaté s málo rozšířenou bází, celokrajné, jen u báze s mírně vystoupavými okraji buněk. Žebro končí obvykle těsně pod špičkou.

Buňky listů průhledné, u báze zaobleně obdélníkové, k okrajům kratší, v horní části listu užší a kratší, zaobleně čtvercové až obdélníkové (2–3:1), asi 16-24 µm dlouhé.

Obalné listy podobné listům vegetativním.

Štět 1,5-3 mm vysoký, přímý; povrchové buňky dlouze obdélníkové, asi 25-45 µm dlouhé.

Tobolka krátce vejčitá až hruškovitá (náhle zúžená do krátkého krku), delší než široká, po vyprázdnění a za sucha s rozšířeným ústím; exothecium z velmi nepravidelných buněk. Víčko kuželovité, krátce šikmo zobanité.

Obústí tvořeno 16 červenohnědavými, kopinatými, na vrcholu mírně zatupělými zuby, asi 100 µm dlouhými.

Výtrusy asi 10-12 (-14) µm, jemně papilnaté.

Ekologie: mezofytický, epiliticky rostoucí druh zastíněných stěn a štěrbin bazických skal (nejčastěji vápenec, ale i vápnité pískovce a břidlice, opuka apod.), od nížin do horských oblastí (ještě např. na Červené hoře v Hrubém Jeseníku).

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně až dosti často v nižších a středních polohách v oblastech s výskytem vápenců či jiných vápnitých substrátů (Český a Moravský kras, Drahanská vrchovina), méně často např. na krumlovských vápencích, u Turnova, v Jeseníkách apod.
Celkové: roztroušeně téměř po celé Evropě, dále na Kavkazu, Sibiři, ve Střední Asii, Japonsku a v Severní Americe.

Variabilita: variabilní ve velikosti rostlin a zakončení žebra u listů.

Možné záměny: S. acutifolia – viz znaky uvedené v klíči.

Ilustrace: BFNA.

Poznámka: u nás dosud nezjištěným druhem, blízce příbuzným S. pusilla a S. acutifolia, je Seligeria brevifolia (Lindb.) Lindb. Od těchto dvou druhů se liší kratšími a relativně širšími, na špičce obvykle zatupělými listy, kratší a kulatější tobolkou (připomínající spíše S. donniana), delšími zuby obústí (ca. 180 µm) a pravidelně obdélníkovými, v řadách uspořádanými buňkami exothecia. Celkové i evropské rozšíření druhu je rovněž velmi podobné předcházejícím dvěma.

Seligeria recurvata (Hedw.) Bruch & Schimp. – kápěnka ohnutá

Syn.: Seligeria setacea Lindb., hom. illeg.

Rostliny v hustých nebo i rozvolněných, obvykle tmavě zelených, 2-5 mm vysokých trsech.

Listy za sucha zkroucené, z úzce vejčité báze pozvolna zúžené do jemné šídlovité špičky tvořené vybíhajícím žebrem se zatupělou špičkou, okraje celokrajné.

Buňky u báze zaobleně obdélníkové, k okrajům kratší, v horní části listu užší a kratší, zaobleně čtvercové až obdélníkové, ztlustlé.

Obalné listy ± nerozlišené.

Štět 2,5-5 mm vysoký, za sucha ± přímý, pokroucený, za vlhka výrazně obloukovitě sehnutý.

Tobolka krátce oválně vejčitá, po vyprázdnění a za sucha až vejčitě válcovitá, s mírně zúženým až nepatrně rozšířeným ústím. Víčko kuželovité, ± dlouze šikmo zobanité.

Obústí vyvinuto, zuby obústní červenohnědavé, kopinaté, na vrcholu mírně zatupělé.

Výtrusy asi (8-)10 µm, jemně papilnaté.

Ekologie: mezofytický až hygrofytický, epiliticky rostoucí druh zastíněných stěn a štěrbin alespoň slabě bazických skal (nejčastěji vápnité pískovce a břidlice, opuka, jen zřídka vápenec), z nížin do horských oblastí.

Rozšíření: Česká rep.: poměrně hojný druh s lokalitami zejména v mezofytiku (Povltaví, Jevanská plošina, Lužické hory, Trutnovsko, Českomoravské mezihoří, Českomoravská vrchovina, Moravský kras, Jesenické podhůří, Chřiby, Bílé Karpaty, Hostýnské vrchy, Javorníky) až oreofytiku (Krkonoše, Teplicko-adršpašské skály, Radhošťské Beskydy, Šumava), zatím patrně jediná lokalita (Chuchle u Prahy) spadá do termofytika. Těžiště rozšíření leží na Moravě v oblasti karpatských flyšů.
Celkové: Evropa, Turecko, Kavkaz, Sibiř, Dálný Východ, Japonsko, Severní Amerika.

Variabilita: zejména ve velikosti rostlin a délce vybíhavosti žebra u listů, rostliny s kratším štětem mívají štět jen nezřetelně zahnutý i za vlhka. Ze Skandinávie je popsána var. pumila (Lindb.) C. Hartm., uváděná také z území bývalého Československa, která se vyznačuje za sucha tuhými, nezkroucenými listy, nediferencovanými perichaetiálními listy a téměř rovným, kratším štětem.

Možné záměny: S. campylopoda – viz poznámku pod tímto druhem.
S. calcarea – viz poznámku pod tímto druhem.
Campylostelim saxicola – viz poznámku pod tímto druhem.

Verze 1.0 (27.8.2004): přepracování textu, vytvořeného v r. 1999.

Verze 1.1 (28.3.2006): doplnění odkazů na ilustrace v BFNA.