Campylostelium Bruch & Schimp. – křivoštět

Rostliny drobné, zpravidla jen několik mm vysoké, epiliticky rostoucí v často rozsáhlých, tlupovitých porostech.

Lodyha jednoduchá, vzpřímená.

Listy za sucha pokroucené až mírně kadeřavé, za vlhka šikmo odstálé, dlouze a úzce čárkovitě kopinaté, zašpičatělé, okraj rovný nebo mírně ohrnutý, v horní části vícevrstevný, celokrajný. Žebro končí před špičkou.

Buňky v horní části listu zaobleně čtvercové, při bázi prodloužené, zaobleně obdélníkové. Obalné listy nejsou diferencovány.

Autoický. Štět přímý nebo za vlhka nepravidelně pokřivený až obloukovitě prohnutý.

Tobolka přímá, podlouhle vejčitá až válcovitá, hladká nebo nezřetelně podélně rýhovaná; prstenec široký, odpadavý. Víčko dlouze přímo zobanité. Obústí jednoduché, tvořeno 16 zuby, někdy rozeklanými až v niťovitá, silně papilnatá ramena. Čepička zvonkovitá, dole rozdřípená (zpravidla do pěti laloků).

Malý rod, reprezentovaný asi 4 druhy vyskytujícími se v Evropě, Asii, Africe a Severní Americe. V Evropě podle pojetí 2-3(4) druhy.

Literatura: Maier E. (1998): Zur systematischen Stellung von Grimmia pitardii Corb. (Musci). – Candollea 53: 301-308.

Campylostelium saxicola (F. Weber & D. Mohr) Bruch & Schimp. – křivoštět skalní

Rostliny velmi drobné, tlupovité, jen (1-) 2-3 mm vysoké.

Listy ca. 2-3 mm dlouhé, za sucha nápadně kadeřavé, za vlhka přímé, šikmo od lodyhy odstálé, z málo rozšířené báze čárkovitě kopinaté, ve špičce ostře zašpičatělé až zatupělé, okraj rovný, hladký, v horní části obvykle dvouvrstevný v jedné nebo více řadách. Žebro končí obvykle krátce před špičkou, ve spodní části na průřezu s jednou řadou vůdčích buněk, ventrálními i dorzáními stereidami a slabou epidermis.

Buňky ve střední části listu zaobleně čtvercové, ca. 7-9 µm široké, jen bazální buňky protáhlé, zaobleně obdélníkové, tenkostěnné.

Jednodomý – autoický.

Štět 3-6 mm vysoký, žlutavý, za sucha mírně zprohýbaný, za vlhka nepravidelně několikrát pokroucený, jen zřídka jednoduše obloukovitě zahnutý.

Tobolka úzce oválná, hladká, asi 1 mm dlouhá.

Obústí červenohnědé, tvořené 16 ca. 200-400 µm vysokými, často nepravidelně rozeklanými zuby téměř k bázi.

Výtrusy ca. 9-11 µm, ± hladké.

Ekologie: vlhkomilný druh rostoucí epiliticky na trvale zastíněných kyselých nebo slabě bazických skalách a balvanech (nejčastěji pískovec, břidlice, čedič).

Rozšíření: Česká rep.: poměrně vzácný, i když v některých oblastech spíše přehlížený druh submontánních (min. Damníkov u Čes. Třebové ca. 400 m) až supramontánních poloh (max. Lysá hora ca. 1300 m). Lokality se nalézají v severní a severovýchodní části našeho území víceméně rovnoměrně v mezofytiku (Lužické hory, Lanškrounská kotlina, Rychlebská vrchovina, Bílé Karpaty, Hostýnské vrchy) i oreofytiku (Jizerské hory, Krkonoše a Radhošťské Beskydy). V beskydské oblasti je hojnější, zatím jediný výskyt v jižní části republiky v Žofínském pralese (Novohradské hory). Mapa viz Soldán, Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 26: 69-77, 1991.
Celkové: západní a střední Evropa (neroste ve Skandinávii a na jižním Balkánu, východní hranice v Karpatech a na Ukrajině), východní Asie, Severní Amerika.

Variabilita: variabilní v délce a zakřivení štětu. Variabilita ve stavbě obústí není v Evropě dosud uspokojivě vyřešena (viz poznámku)

Možné záměny: Seligeria recurvata – štět pouze jednoduše obloukovitě zahnutý, žebro vybíhavé, alespoň některé buňky jsou ve střední části listu prodloužené; obústí je kratší, s nedělenými zuby.
Seligeria campylopoda – rovněž pouze jednoduše zahnutý štět a místy prodloužené buňky ve střední části listu, obústí tvořeno redukovanými, nedělenými zuby.
Brachydontium trichodes – roste ekologicky často na stejných místech, ale liší se kratším, rovným štětem a podélně rýhovanou tobolkou.

Ilustrace: obústí.

Ilustrace na WWW: BFNA.

Poznámka: Ochyra (in Ochyra & al., Census Catalogue of Polish Mosses, Biodiversity of Poland 3, 2003) upozornil na variabilitu obústí středoevropských populací C. saxicola a podobnost populací s nedělenými zuby obústí s taxonem Campylostelium brachycarpum (Nog.) Z. Iwats., Tateishi & Tad. Suzuki, známým z Japonska a Severní Ameriky. Identita středoevropských populací (Které se patrně vyskytují i u nás) s tímto taxonem však není jistá.

Verze 1.1 (11.10.2004): doplnění rozšíření.

Verze 1.0 (29.6.2004): přepracování textu, vytvořeného v r. 1999.