Pseudotaxiphyllum Z. Iwats. – bělovec

Rostliny středně velké nebo drobnější, tmavě, středně nebo žlutavě zelené, silně lesklé, rostoucí v obvykle přitisklých porostech až kobercích. Lodyhy přitisklé k substrátu, poléhavé nebo vzácněji v hustších porostech ± vzpřímené, téměř nevětvené nebo slabě nepravidelně větvené, často se zúženými částmi, na příčném řezu okrouhlé s obvykle přítomným, ale velmi úzkým středním svazkem, epidermis z malých ztlustlých buněk, hyalodermis chybí. Rhizoidy hladké, vyrůstající pod nasazením listů. Pseudoparafylie chybí. Listy vejčité až kopinaté, symetrické nebo asymetrické, nesbíhavé, neřáskaté, někdy příčně zvlněné, postupně až náhle zúžené do ostré, někdy zahnuté špičky; okraje ploché nebo ve spodní šásti úzce ohrnuté, ve špičce zubaté. Žebro krátké a dvojité nebo téměř chybí. Buňky čepele čárkovité, hladké nebo horními rohy na dorzální straně slabě vystupující, na bázi a křídlech kratší, čtvercové až krátce obdélníkovité, skupina křídelních buněk nedoferencovaná nebo jen velmi slabě odlišená. Vegetativní rozmnožování pomocí niťovitých gem s redukovanými listovými primordii vznikajících mezi větevními listy nebo na vrcholcích lodyžek.
Dvoudomé druhy. Štět prodloužený, přímý. Pošvička válcovitá, brvitá. Tobolka vejčitá, eliptická nebo válcovitá, téměř přímá nebo nachýlená až vodorovná. Zuby vnějšího obústí bělavé, úzce lemované, dole příčně trámčité, nahoře papilnaté. Vnitřní obústí bezbarvé, papilnaté, se zřetelnou bazální membránou, neperforovanými zuby a s 2–3 vmezeřenými brvami. Prstenec přítomen. Víčko kuželovité až zobanité. Výtrusy drobné, jemně papilnaté.

Rod celosvětově s osmi až jedenácti druhy, v Evropě dva, u nás jediný.

Iwatsuki Z. 1987. Notes on Isopterygium Mitt. (Plagiotheciaceae). J. Hattori Bot. Lab. 63: 445–451.

Pseudotaxiphyllum elegans (Brid.) Z. Iwats. – bělovec úhledný

Syn.: Isopterygium elegans (Brid.) Lindb.

Rostliny středně veliké, světle zelené až žlutozelené, obvykle silně zploštěle olistěné, v hustých, k podkladu obvykle přitisklých kobercích. Lodyhy do ca. 3,5 cm dlouhé, se slabým středním svazkem, slabě větvené, větve zůstávají ± přilehlé k hlavní lodyze. Listy nesbíhavé, 1,5–2,0 × 0,3–0,6 mm, symetrické, vejčitě až vejčitě kopinaté, vyduté, dlouze zašpičatělé, zoubkaté až pilovité v horní části listu. Buňky uprostřed čepele 60–100 × 5–8 µm, bazální kratší, křídelní téměř nejsou odlišeny. Dlouhé drobnolisté gemy tvořeny v řídkých až bohatých kulovitých shlucích v úžlabích větevních listů.
Sporofyt vzácný. Štět 1,2–2,0 cm dlouhý. Prstenec dvouřadý, opadavý. Víčko kuželovité, tupé. Výtrusy 10–14 µm, žlutozelené, hladké.

Ekologie: na vlhké kyselé zemi, ve štěrbinách silikátových skal, téměř vždy na silně zastíněných stanovištích, z nížin nad hranici lesa s těžištěm rozšíření ve středních až vyšších polohách.

Rozšíření: Česká rep.: na příhodných biotopech pravidelně se vyskytující druh na většině území, častý mj. na pískovcích, chybí v teplejších vápencových oblastech. Rozšíření podle databáze ISOP.
Celkové: suboceanicky rozšířený druh na většině severní polokoule (v pobřežních státech východní i západní části Severní Ameriky, na většině území Evropy kromě sušší mediteránní oblasti, Kavkaz, v severní Asii podél pacifického pobřeží a řídce do Jakutska), zasahuje i do Jižní Ameriky v Argentině.

Variabilita: poměrně variabilní druh, hlavně ve znacích habitu (velikost, hustota olistění, míra vydutosti listů, intenzita tvorby axilárních gem) v závislosti na zastínění a vlhkosti stanoviště, popsané infraspecifické taxony ale pravděpodobně nemají taxonomickou hodnotu.

Možné záměny: Plagiothecium sp. div. (zejména P. laetum) – liší se sbíhavými a obvykle asymetrickými listy.
Taxiphyllum wissgrillii – viz poznámku pod tímto druhem.
Isopterygiopsis muelleriana – viz poznámku pod tímto druhem.
Isopterygiopsis pulchella – viz poznámku pod tímto druhem.

Fotografie a ilustrace na webu: bryo.cz (Š. Koval), Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), arctoa.ru, Flora of North America, Wikimedia Commons.

Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (29.1.2021): Doplnění popisů rodu a druhu s využitím staršího textu Z. Hradílka.

Verze: 0.1 (1.11.2020): Vytvoření předběžné verze textu bez popisů.