Pseudohygrohypnum Kanda – pabřehovec
Syn.: Lignocariosa Hedenäs, Schlesak & D. Quandt, Hypnum sect. Fertilia Ando
Rostliny středně velké až robustní, zelené, žlutozelené, často s purpurovou pigmentací. Lodyhy plazivé nebo vystoupavé, nepravidelně nebo pravidelně větvené až zpeřené, olistění oploštělé. Hylodermis zpravidla nedokonale (místy) vyvinuta, vzácněji kompletní, střední svazek lodyhy přítomen. Pseudoparafylie obvykle úzce kopinaté, někdy dělené. Listy slabě špičkami zahnuté až kroužkovitě stočené, z obvykle vyduté vejčité báze postupně zúžené do dlouhé nebo kratší špičky; okraje ploché nebo na bázi úzce ohrnuté, zoubkaté většinou alespoň pod špičkou. Žebro krátké, dvojité. Buňky čepele čárkovité, silnostěnné, křídelní buňky ve slabě až výrazně odlišené vyduté skupině, nepravidelně pravoúhlé, většinou hyalinní, obklopené silnostěnnějšími, menšími buňkami.
Autoické, často plodné druhy. Perichaetiální listy přímé, podélně řáskaté. Tobolky prohnuté, víčko kuželovité, prstenec 2–3-řadý, vytrvávající. Obústí dobře vyvinuté. Výtrusy 12–20 µm.
Rod s asi 10 druhy, v Evropě tři, u nás s jistotou jediný, avšak druh P. eugyrium by u nás mohl být nalezen.
Poznámka: rod byl původně popsán jako jeden ze segregátů rodu Hygrohypnum, který v Evropě obsahoval pouze druhy P. eugyrium a P. subeugyrium. Při fylogenetické revizi rodu Hypnumi však bylo zjištěno, že tvoří poměrně dobře podpořenou linii spolu s autoickými, věšinou hustě zpeřeně větvenými zástupci rodu Hypnum, kteří byli řazení do sect. Fertilia (Kučera & al. 2019).
Kučera, J., Kuznetsova, O. I., Manukjanová, A., & Ignatov, M. S. 2019. A phylogenetic revision of the genus Hypnum: Towards completion. Taxon, doi:10.1002/tax.12095.
Klíč k určení druhů:
1a |
Rostliny hustě zpeřeně větvené, rostoucí na hnijícím dřevu a bázích stromů ve vlhkých horských lesích |
|
1b |
Rostliny nepravidelně, ne zpeřeně větvené; hygrofytické epilitické mechy rostoucí na vlhkých a oplachovaných silikátových kamenech na březích potoků a řek |
Pseudohygrohypnum fertile (Sendtn.) Jan Kučera & Ignatov – pabřehovec plodný (rokyt plazivý)
Syn.: Hypnum fertile Sendtn., Stereodon fertilis (Sendtn.) Lindb.
Rostliny středně veliké, zelené nebo žlutozelené, tvořící nízké polštáře. Lodyhy 2–10 cm dlouhé, plazivé, téměř pravidelně zpeřené, načervenalé až červenohnědé, na průřezu se slabě vyvinutým středním svazkem, 4–5 vrstvami ztlustlých vnějších korových buněk a částečně diferencovanou hyalodermis. Větve 4–8 mm dlouhé. Pseudoparafylie kopinaté až šídlovité nebo rozvětvené. Listy za sucha kroužkovitě stočené, lodyžní 1,8–2,0 × 0,4–0,5 mm, z vejčitě kopinaté báze dlouze a zvolna ostře zašpičatělé, nad bází krátce a úzce ohrnuté, výše pak rýhovitě vehnuté, ve špičce oddáleně slabě zubaté, žebro dvojité, krátké nebo dosahující až 1/4 délky listu. Buňky ve středu čepele (50–) 70–90 (–100) × 5–7 µm. Skupina křídelných buněk heterogenní, často dvouvrstevná, vydutá, v rozích s nafouklými oválnými nebo protáhlými a většinou bezbarvými buňkami, ±18 µm širokými, nahoře obklopeny menšími, čtvercovitými buňkami. Větevní listy menší, 1,2 × 0,3 mm, dokola oddáleně slabě zubaté. Perichaetiální listy 3–5 mm dlouhé, podélně řáskaté.
Často plodný. Štět 15–25 mm dlouhý. Tobolka nachýlená, víčko vysoke kuželovité. Výtrusy 10–14 µm, žluté, hladké.
Ekologie: na padlých, rozkládajících se kmenech a pařezech ve vlhkých horských smíšených lesích.
Rozšíření: Česká rep.:
jediná recentní lokalita v Žofínském pralese, z historických položek byla zatím dohledán jen Velenovského sběr od Špindlerova Mlýna v Krkonoších (1896), pravděpodobně správné bylo rovněž Mildeho určení položky z úpatí Šeráku v Hrubém Jeseníku, Schiffner (1890) udával druh z Vltavského luhu na Šumavě. Ostatní historické položky z Hrubého Jeseníku a další údaje z ČR se budou pravděpodobně zakládat na mylném určení.
Celkové: evropský subendemit, známý pouze z pohoří střední Evropy, Dinárských pohoří a Balkánu, Karpat, Pobaltských států, severozápadního Ruska a severního Kavkazu.
Variabilita: druh není příliš variabilní.
Možné záměny: Ptilium crista castrensis – viz poznámku pod tímto druhem.
Ctenidium molluscum – viz poznámku pod tímto druhem.
Hypnum cupressiforme – liší se dvoudomostí, méně hustým zpeřeným větvením lodyh a méně zatočenými, širšími listy, absencí hyalodermis.
Sanionia uncinata – liší se přítomností žebra a výraznou podélnou řáskatostí listů.
Fotografie a ilustrace na webu: arctoa.ru (str. 7, jako Stereodon fertilis), Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth)
Poznámka: Z našeho území byl mylně udáván druh Pseudohygrohypnum eugyrium (Schimp.) Kanda (=Hygrohypnum eugyrium (Schimp.) Loeske), který byl revizí vyloučen, avšak mohl by se vyskytovat vzhledem k ověřenému výskytu v sousedním regionu Horního Rakouska.
Verze 1.0 (9.12.2019): Doplnění popisů druhů s částečným využitím staršího textu Z. Hradílka.
Verze: 0.1 (30.11.2019): Vytvoření předběžné verze textu bez popisů.