Ptilium De Not. – pérovec
Rostliny středně velké až velké, v žlutozelených, zelených nebo zlatavě zelených kobercích, vzácněji jednotlivě rostoucí. Lodyhy téměř vzpřímené nebo vystoupavé, hustě pérovitě zpeřené, 4–10 (–20) cm dlouhé, žlutohnědé, hustě olistěné, na průřezu oválné s úzkým, ale zřetelným středním svazkem a 4–5 vrstvami ztlustlých korových buněk, větve ploše rozložené, do ca. 1 cm dlouhé. Pseudoparafylie kopinaté. Listy lodyžní vejčitě kopinaté, silně srpovitě až téměř kroužkovitě zahnuté, 2,0–2,7 × 0,7–1,2 mm, silně podélně řáskaté, z nezřetelně sbíhavé a mírně zúžené báze postupně dlouze zašpičatělé, na okraji ploché nebo mén často úzce ohrnuté naspodu, v horní polovině jemně zoubkaté. Větevní listy nápadně odlišené, z podlouhle vejčité báze postupně vytažené, menší, 1,4–1,8 × 0,3–0,6 mm. Žebro slabé, dvojité nebo chybí. Buňky uprostřed listu úzce čárkovité, 50–90 × 4–9 µm, 10–15× delší než široké, silnostěnné, hladké. Bazální buňky kratší, někdy nažloutlé, na křídlech jen několik krátce pravoúhlých nebo čtvercových buněk tvořících zřetelnou, ale jen velmi malou skupinu.
Dioický. Vnitřní perichaetiální listy 5–6 mm dlouhé, dlouze šídlovitě zašpičatělé, vzpřímené, bělavé, bezžebré, podélně řáskaté, nahoře zubaté.
Sporofyt vzácný. Stět 4–5 cm dlouhý, červený, hladký. Tobolka 2,5 mm dlouhá, válcovitá, nachýlená až vodorovná. Buňky exothecia malé, okrouhle šestiboké. Prstenec úzký, z jedné řady malých okrouhlých buněk. Obústí dvojité, dobře vyvinuté, zuby exostomu až 0,7 mm dlouhé, oranžové, lemované, dole spojené, jemně vodorovně čárkované s papilnatými lamelami, uprostřed hustě a nahoře řídce papilnaté, ventrální trabekuly vysokými papilami roztroušeně ostnité; vnitřní obústí s 0,35 mm vysokou bazální membránou, zuby široké a perforované, ostnitě papilnaté, brvy mezi zuby 2–3, článkované (vzácněji s přívěsky). Víčko polokulovité s mamilou na vrcholu. Čepička vytrvávající, holá. Výtrusy (10–) 14–18 µm, zelené, jemně papilnaté.
Rod s jediným druhem.
Ptilium crista-castrensis (Hedw.) De Not. – pérovec hřebenitý
Popis druhu viz popis rodu.
Ekologie: lesní druh, zejména v podhorských a horských smíšených a jehličnatých lesích na lesní půdě mezi jinými mechy nebo na tlejícím dřevě, v sutích mezi balvany nebo na vlhkých a stinných silkátových balvanech a bazích skal.
Rozšíření: Česká rep.:
poměrně nerovnoměrně rozšířený druh – v jižních a jihozápadních Čechách na příhodných místech poměrně hojně, jinde v podhorských a horských oblastech řídce až vzácně a patrně oproti historickému stavu vzácněji. Rozšíření podle databáze ISOP.
Celkové: široce rozšířený holarktický druh s těžištěm rozšíření v boreální zóně, zasahující jak do arktické oblasti, tak do nejjižnějších částí temperátního pásu.
Variabilita: poměrně málo proměnlivý druh se stálým, charakteristickým habitem; osluněné rostliny jsou zbarvené žlutavě až zlatohnědě.
Možné záměny: obtížně zaměnitelný druh; Ctenidium molluscum – viz poznámku pod tímto druhem.
Pseudohygrohypnum fertile – menší, pravidelně plodný autoický druh s částečně diferencovanou hyalodermis lodyhy.
Fotografie a ilustrace na webu: bryo.cz (Š. Koval), arctoa.ru, Moose Deutschland, Flora of North America, Wikimedia Commons.
Verze 1.0 (4.12.2019): Doplnění popisu s využitím staršího textu Z. Hradílka.
Verze 0.1 (30.11.2019): Vytvoření předběžné verze textu bez popisu druhu.