Lescuraea Bruch & Schimp. – řásnatka

Syn.: Pseudoleskea Bruch & Schimp., * Lesquereuxia Bruch & Schimp. ex Lindb., nom. inval.

Rostliny středně veliké, méně často drobné nebo robustní, zelené, žlutohnědé až hnědočervené, matné nebo lesklé. Lodyhy plazivé, nepravidelně větvené, vzácně až téměř pravidelně zpeřené, špičkami často zahnuté, na povrchu obvykle s mnohočetnými větvenými i nevětvenými, kopinatými nebo niťovitými parafyliemi (u mimoevropských druhů vzácně parafylie chybí), střední svazek přítomen nebo chybí. Pseudoparafylie krátké, široce okrouhlé.

Listy střechovitě se překrývající, za sucha přitisklé nebo přímo odstávající, špičkami často jednostranné, za vlhka až šikmo odstálé, vejčitě kopinaté, kopinaté nebo vejčité, postupně nebo náhleji ostře až tupě zašpičatělé, vzácně vybíhající v hyalinní chlup (mimoevropské druhy), často slabě podélně řáskaté, celokrajné nebo drobně zubaté, poměrně vysoko ohrnuté. Žebro silné, jednoduché a dlouhé, končící před špičkou. Buňky listové hladké nebo papilnaté, isodiametrické, zaobleně rhombické až čárkovitě protáhlé, k okrajům kratší, bazální někdy tečkované, na křídlech početné čtvercovité buňky.

Dvoudomé druhy. Gametangia vyrůstají na primárních lodyhách. Perigonia poupátkovitá, perigoniální listy vyduté, zašpičatělé, s velmi tenkým nebo chybějícím žebrem, parafýzy přítomny. Perichaetiální listy dlouze vejčitě kopinaté, žebro slabé nebo chybí.

Štět dlouhý. Tobolka vejčitá, eliptická nebo válcovitá, přímá nebo nachýlená až vodorovná. Prstenec nezřetelný. Vnější obústí žluté až hnědé, zuby dole spojené, obvykle příčně trámčité, nahoře papilnaté, lemované, vnitřní obústí proměnlivé, velmi krátké až dosahující délky exostomu, s bazální membránou úzkou až dosahující 1/2 výšky obústí, kopinaté a kýlnaté nebo velmi úzké, brvy přítomny nebo redukované. Víčko krátce kuželovité nebo mamilnaté. Výtrusy 10 – 22 µm, papilnaté.

Celosvětová revize rodu chybí, patrně kolem 20 druhů, převážně v mírné až subarktické zóně severní polokoule, v Evropě v našem pojetí 6 druhů.

Literatura: Lawton E. (1957): A revision of the genus Lescuraea in Europe and North America. – Bull. Torrey Bot. Club 84: 281-307.

Klíč k určení druhů:

Subgen. Lescuraea

Zuby exostomu na bázi spojené v nenápadný úzký světlý pás, zuby bez příčných trámců, nekýlnaté. Buňky ve střední části listů prodloužené, hladké nebo slabě papilnaté.

Lescuraea mutabilis (Brid.) Lindb. ex I. Hagen – řásnatka pruhovaná (řásnatěnka pruhovaná)

Syn.: * Lescuraea striata (Schwägr.) Schimp., nom. illeg.

Rostliny středně veliké, zelené, mírně lesklé, vytvářející často rozsáhlé koberce. Primární lodyhy nepravidelně větvené, s četnými niťovitými či kopinatými parafyliemi a naspodu se svazečky hnědavých rhizoidů, střední svazek přítomen. Větve rovné, vzpřímené a zašpičatělé.

Lodyžní listy za sucha hustě střechovitě přitisklé, symetrické, dlouze vejčitě kopinaté, zvolna zúžené do přímé protáhlé špičky, 1,5 - 1,8 × 0,4 - 0,6 mm, ± celokrajné, čepel jen málo řáskatá. Větevní listy podobné, menší, obvykle rovněž celokrajné nebo ve špičce slabě zoubkaté u mladších listů. Žebro ve špičce na hřbetě drsné. Buňky ve středu čepele protáhlé, poněkud červíkovité, 5 – 7 × 25 – 80 µm, 4 - 8:1, hladké, bazální buňky ± zřetelně tečkované.

Oproti ostatním druhům rodu poměrně často plodný. Štět 5 – 8 mm dlouhý, tobolka elipsoidní, vzpřímená, pravidelná. Zuby vnějšího kruhu obústí oranžové, úzce kopinaté, znenáhla zúžené a nelemované, bez nápadných příčných lamel, zuby vnitřního obústí niťovité, kratší než zuby vnější, bazální membrána nízká, brvy zcela chybí. Výtrusy 16 - 21 µm, papilnaté.

Ekologie: na borce především listnatých stromů (hlavně buku, jeřábu, klenu), vzácně i na skalách a kamenech; pouze v horách, nejčastěji v supramontánním až subalpínském stupni, vystupuje až nad hranici lesa.

Rozšíření: Česká rep.: historicky poměrně rozšířený (popisovaný jako typický epifyt na jeřábech a bucích okolo hranice lesa), dnes velmi vzácný druh; doložen ze Šumavy, Šluknova, Jizerských hor, Krkonoš, Králického Sněžníku, Hrubého Jeseníku, Moravskoslezských Beskyd (Čertův mlýn, Pustevny, Ondřejník). Recentně pozorován pouze v krkonošských karech (Úpská jáma, Labský důl, Kotelní jámy) a v Hrubém Jeseníku (Malá kotlina, Sněžné strže).
Celkové: Evropa kromě Britských ostrovů a Fennoskandie, Alžírsko, Turecko, Kavkaz, střední až východní Asie, Himálaj.

Variabilita: málo variabilní druh.

Možné záměny: Lescuraea saxicola – viz klíčové znaky.
Lescuraea radicosa – viz poznámku pod tímto druhem.
Brachythecium populeum – pouze habitem poněkud podobný druh, kromě znaků sporofytu se liší nepřítomností parafylií na lodyze.

Lescuraea saxicola (Schimp.) Molendo – řásnatka skalní

Syn.: Lescuraea mutabilis var. saxicola (Schimp.) I. Hagen, Lescuraea striata var. saxicola Schimp.

Předešlému druhu velmi podobný mech. Rostliny obvykle o něco menší, žlutozelené až žlutohnědé, lesklé, s větvemi obloukovitě zahnutými. Vejčitě kopinaté listy zvolna zúžené, ve špičce slabě srpovité, 1,1 - 1,3 (– 1,5) × 0,4 – 0,6, mm, zejména větevní ve špičce zoubkaté. Čepel listů dole na okraji se dvěma řáskami. Žebro na hřbetě nahoře zoubkaté. Buňky listové ve středu čepele poblíž žebra stejného tvaru jako u předchozího druhu, ale obvykle do 50 µm dlouhé, zejména ve větevních listech někdy na horních rozích buněk slabě papilnaté.

Sporofyt velmi vzácný, podobný předchozímu druhu, s ještě více redukovaným exostomem (segmenty kratší, v horní části téměř hladké).

Ekologie: na vápencových i mírně bazických silikátových skalách a balvanech ve vyšších polohách hor, zejména nad hranicí lesa.

Rozšíření: Česká rep.: udáván z řady míst vrcholových poloh Krkonoš a Hrubého Jeseníku, avšak doložen pouze z polské strany Krkonoš (malá Sněžná jáma) a Šeráku v Hrubém Jeseníku; uváděn i z Moravskoslezských Beskyd (Radhošť).
Celkové: horské oblasti Evropy, Turecko, Kavkaz, severní a střední Asie, Severní Amerika.

Variabilita: stejně jako předchozí druh poměrně málo variabilní, avšak proměnlivost postihuje zejména diferenční znaky, tj. zoubkatost listů, papilnatost listových buněk a zakřivení větví. I proto je mnohými autory hodnocena pouze jako varieta předchozího druhu s vazbou na epilitická stanoviště. Areál L. saxicola je však mnohem větší než u druhu L. mutabilis.

Možné záměny: L. mutabilis – viz klíčové znaky.
Lescuraea radicosa – viz poznámku pod tímto druhem.
Lescuraea incurvata – viz poznámku pod tímto druhem.
Brachythecium populeum – pouze habitem poněkud podobný druh, kromě znaků sporofytu se liší nepřítomností parafylií na lodyze.

subgen. Pseudoleskea (Bruch & Schimp.) E. Lawton

Zuby exostomu na bázi spojené v nápadný tmavý pás, zuby s příčnými trámci, slabě kýlnaté. Buňky ve střední části listů ± isodiametrické až krátce prodloužené, často papilnaté.

Lescuraea incurvata (Hedw.) E. Lawton – řásnatka tmavá (krytolístek tmavý)

Syn.: Pseudoleskea incurvata (Hedw.) Loeske, Pseudoleskea atrovirens (Dicks. ex Brid.) Schimp., Lescuraea atrovirens (Dicks. ex Brid.) Schimp.

Malé až středně veliké, žluto- až tmavozelené, s věkem hnědnoucí matné rostliny v často rozsáhlých kobercích. Primární lodyhy 3 - 6 cm dlouhé, často se svazečky hnědých rhizoidů, nepravidelně větvené, větve copánkatě olistěné, přímé nebo obloukovitě až hákovitě zahnuté, na koncích často zduřelé; střední svazek chybí.

Listy z vejčité báze kopinaté, obvykle poněkud špičkami zahnuté, vzácněji ± přímé, s dvěma podélnými řáskami, ± náhle nebo zvolna zašpičatělé, 0,8 - 1,3 × 0,4 - 0,7 mm, ohrnuté ve spodní části a pod špičkou, celokrajné, jen ve špičce zubaté. Žebro alespoň v horní polovině na hřbetě papilami drsné. Buňky uprostřed listu oválné, čtvercovité, krátce obdélníkovité nebo nepravidelné, ca. 10 – 20 × 6 – 8 µm, 1 - 2:1, zejména v horní polovině čepele ± zřetelně papilnatě vybíhají na svém horním konci.

Štět ca. 7 – 15 mm dlouhý. Tobolka nachýlená až vodorovná, asymetricky elipsoidní až válcovitá; víčko špičatě kuželovité. Zuby vnějšího obústí žlutohnědé, příčně trámčité kromě nejhořejší části, široce lemované; zuby vnitřního kruhu úzké až brvité, slabě kýlnaté, neperforované, jemně papilnaté, bazální membrána tvoří ca. 1/3 délky, brvy rudimentární. Výtrusy 10 - 14 (– 20) µm, téměř hladké.

Ekologie: nejčastěji na otevřených vápencových skalách a kamenech v horských polohách, vzácněji ale sestupuje i do nížin, méně často i na jiných, zpravidla alespoň slabě bazických substrátech nebo na borce listnatých stromů.

Rozšíření: Česká rep.: Čerchov, Šumava a Předšumaví, sudetská pohoří, Moravskoslezské Beskydy (Radhošť, Pustevny, Čertův mlýn, Lysá hora), Bílé Karpaty (Hutě), patrně ale i na dalších místech.
Celkové: Evropa, Island, Kavkaz, severní, střední a východní Asie, severní Afrika, Severní Amerika, Grónsko.

Variabilita: proměnlivé jsou kromě celkové velikosti rostlin také tvar i délka buněk uprostřed čepele (v rámci uvedeného rozpětí) a také míra papilnatosti listových buněk. Rostliny s velmi krátkými, isodiametrickými, úhelnatými a na větvích silně papilnatými buňkami jako var. tenuiretis (Culm.) E. Lawton. Ze západní části Severní Ameriky byla popsána mohutná var. gigantea E. Lawton, s listy až 2,3 mm dlouhými.

Možné záměny: Lescuraea patens – liší se více a pravidelněji vyvinutými, ± centrálně umístěnými papilami listů, špičky listů nebývají jednostranné a okraje listů jsou poněkud méně ohrnuté.
Lescuraea radicosa – viz poznámku u tohoto druhu.
Lescuraea saxicola – habitem i ekologií velmi podobný druh, avšak s mnohem delšími buňkami listů.
Leskea polycarpa – má na lodyhách jen sporadické parafylie, málo a jen naspodu ohrnuté listy a všechny buňky čepele mají papilu uprostřed.
Pseudoleskeella catenulata, P. rupestris – liší se mj. chybějícími parafyliemi, buňky listů jsou hladké, křídelní buňky jsou odlišeny v nápadné skupině a alespoň část z nich je širší než jsou dlouhé.

Lescuraea patens Lindb. – řásnatka otevřená (krytolístek otevřený)

Syn.: Pseudoleskea patens (Lindb.) Kindb.

Rostliny malé až středně veliké, obvykle tmavě zelené, nelesklé, naspodu hnědavé, rostoucí v různě rozsáhlých kobercích. Primární lodyhy nepravidelně větvené, často se svazečky hnědých rhizoidů, větve copánkatě olistěné, přímé, vzácně poněkud zahnuté; střední svazek chybí.

Lodyžní listy z vejčité báze kopinaté, obvykle s ± přímými špičkami, s dvěma podélnými řáskami, ± náhle nebo postupněji zašpičatělé, 0,7 - 1,2 × 0,4 - 0,5 mm, ohrnuté ve spodní části a často i pod špičkou, celokrajné, někdy ve špičce zubaté. Žebro v horní polovině na hřbetě zubatě papilnaté. Větevní listy menší, méně ohrnuté. Buňky uprostřed listu nepravidelně krátce zaobleně kosočtverečné až kosodélníkové nebo šestiboké, ca. 10 – 16 × 6 – 10 µm, 1 - 2:1, dorzálně i ventrálně s jednou velkou, kónickou papilou poblíž středu buněk.

Sporofyt vzácný, prakticky ve všech znacích shodný s druhem L. incurvata.

Ekologie: na mírně až silně bazických kamenech a balvanech, vzácně skalách v subalpínském a alpínském stupni, u nás zatím vždy v karech, často stíněné vysokými kapradinami a jinou vegetací.

Rozšíření: Česká rep.: nově objevený druh (Kučera & al., Preslia 75: 255–262, 2003), dosud jen v Kotelních jamách a v Labském dole v Krkonoších.
Celkové: horské oblasti Evropy, Kavkaz, Sibiř, středoasijská pohoří, severní Amerika.

Variabilita: podobně jako u předchozího druhu zejména ve velikosti a celkovém habitu rostlin, ale vzhledem k celkově větší vzácnosti je variabilita méně významná.

Možné záměny: Lescuraea incurvata – viz poznámku pod tímto druhem.
Leskea polycarpa – liší se zejména jednostrannou (dorzální) papilnatostí listů, listy jsou méně ohrnuté, zejména větevní listy kratčeji zašpičatělé až tupé
Anomodon longifolius – liší se zejména užšími, déle a postupně zašpičatělými, výrazně sbíhavými listy.

Lescuraea radicosa (Mitt.) Mönk. – řásnatka vlášenitá (krytolístek vlášenitý)

Syn.: Pseudoleskea radicosa (Mitt.) Macoun & Kindb.

Rostliny středně veliké, vzácně menší nebo naopak robustní, tmavě až žlutavě bledozelené, naspodu a s věkem hnědnoucí, nelesklé, vytvářející často rozsáhlé koberce Primární lodyhy nepravidelně větvené, 1 - 3 (– 10) cm dlouhé, často se svazečky hnědavých rhizoidů; slabý střední svazek téměř vždy přítomen. Větve na koncích často mírně hákovitě zahnuté.

Listy slabě asymetrické, z vejčité báze dlouze zašpičatělé, přímé nebo slabě srpovité, 1,2 - 1,5 (- 2,4) × 0,4 - 0,6 (– 1,0) mm, jen slabě řáskaté až skoro neřáskaté (mimo dvou zřetelných řásek způsobených širokým ohrnutím listů v dolní části čepele), ohrnuté téměř až pod špičku nebo ve spodní části a pod vrcholem, celokrajné, jen ve špičce někdy slabě zoubkaté. Žebro nahoře na hřbetě slabě papilnatě zubaté. Buňky většinou rhombické až šestiboké, hladké nebo pod špičkou (zejména u větevních listů) v horních rozích slabě papilnaté, 8 – 10 × (15 –) 25 – 45 µm, (1 -) 2 - 4:1, bazální buňky krátce obdélníkové, slabě tečkované.

Znaky sporofytu jako u L. incurvata, cilie vnitřního obústí někdy dobře vyvinuty.

Ekologie: zpravidla silikátové, mírně bazické skály a kameny nebo na zemi mezi kameny v subalpínském a alpínském stupni hor.

Rozšíření: Česká rep.: dosud zjištěna jen v Krkonoších (Labský důl, Úpská jáma).
Celkové: horské oblasti Evropy (chybí však např. na Britských ostrovech), Kavkaz, hory střední Asie, Himálaj, Severní Amerika.

Variabilita: podobného charakteru jako u výše uvedených druhů – zejména v celkovém vzrůstu a habitu rostlin (velké formy jsou někdy rozlišovány jako var. denudata (Kindl.) E. Lawton, naopak velmi drobné jako var. jemtlandica (Kindb.); snad o něco více než u předešlých druhů je proměnlivý tvar, délka a papilnatost buněk listů v rámci uvedené variability, vedoucí v krajních případech k četným záměnám za druhy L. incurvata, resp. L. saxicola.

Možné záměny: Lescuraea incurvata – má menší buňky listů (< 20 µm), obvykle odlišného tvaru (čtvercovité, nepravidelné nebo oválné) a více papilnaté, lodyha je bez středního svazku.
Lescuraea saxicola, L. mutabilis – jsou zpravidla menší, s více protaženými, až červíkovitými buňkami uprostřed lodyžních listů (> 5:1).
Ptychodium plicatum – viz poznámku u tohoto druhu.

Verze 1.0 (10.2.2006): Vytvoření textu.