Trichostomum Bruch – vlasoústka

Provizorní popis rodu na základě druhů, jejichž příbuznost s typovým druhem rodu, byla potvrzena v níže uvedené studii:

Rostliny poměrně drobné, nejvýše středně veliké, v hustých či rozvolněnějších trsech. Lodyhy 0.5 – 2.5 (–4) cm vysoké, s řídkým hnědočerveným vlášením, hnědavé, na průřezu se středním svazkem, hyalodermis chybí nebo přítomna.

Listy za sucha pokroucené až kadeřavé, za vlhka z mírně přiléhavé báze volně až slabě zpět odstálé, někdy příčně vlnkaté, úzce čárkovitě až široce či jazykovitě kopinaté až lopatovité, ca. 1 – 4 mm dlouhé. Čepel nelámavá. Okraje ploché nebo v horní části vehnuté, celokrajné, pod špičkou někdy vzhůru zvednuté a kápovité. Žebro silné, hrotitě vybíhavé.

Buňky v horní části listu ca. 6 – 12 µm široké, obvykle silně neprůhledně papilnaté. Bazální buňky mírně odlišené, obdélníkové, rovnoměrně ztlustlé, stěny hyalinní nebo žlutozelené, zcela u báze někdy buňky nafouklé a tenkostěnné.

Dvoudomé druhy (vždy?). Perichaetiální listy poněkud odlišené, mírně objímavé.

Štět žlutý až hnědý, naspodu někdy červenooranžový, (5–) 10 – 15 (–20) mm dlouhý.

Tobolka přímá, podlouhle vejčitá, víčko zobanité.

Obústí tvořeno ca. 16 nebo 32 nepravidelně téměř k bázi dělenými, papilnatými, přímými a silně lámavými zuby, délka velmi variabilní, do ca. 200 µm, někdy téměř úplně redukované až na bazální membránu.

Výtrusy 12 – 20 µm, papilnaté.

V současné době rod s velmi neujasněným pojetím, v tomto pojetí v Evropě i u nás dva druhy.

Poznámka: taxonomicky kritický rod. Po provedení molekulární studie autorů Werner et al. (2005) se zdá, že molekulárně podpořená může být pouze skupina zahrnující drobné dvoudomé druhy řazené do rodů Trichostomum a Weissia (typem rodu je T. brachydontium, z analyzovaných zástupců sem déle patří T. crispulum, T. brittonianum a Weissia jamaicensis). Osttaní evropští zástupci byli přeřazeni do rodů Pottiopsis, Oxystegus, a Tortella (T. arctica). Naprostá většina tropických zástupců a druhů jižní polokoule však dosud analyzována nebyla a o jejich zařazení je obtížné spekulovat.

Werner O., Ros R. M. & Grundmann M. (2005): Molecular phylogeny of Trichostomoideae (Pottiaceae, Bryophyta) based on nrITS sequence data. – Taxon 54: 361-368.

Klíč k určení druhů

Trichostomum brachydontium Bruch – vlasoústka žlutozelená

Syn.: Trichostomum mutabile Bruch

Lodyhy (0.5) 1.0 – 2.5 (–4) cm vysoké, s řídkým hnědočerveným vlášením, hnědavé, na průřezu se středním svazkem, hyalodermis chybí nebo slabě naznačena.

Listy za sucha pokroucené, za vlhka z mírně přiléhavé báze volně až slabě zpět odstálé, někdy příčně vlnkaté, úzce až široce, zpravidla jazykovitě kopinaté až lopatovité, ca. 1.5 – 3.5 mm dlouhé. Čepel nelámavá. Okraje ploché, celokrajné (na bázi někdy vybíhavými stěnami zoubkaté, zejména u var. littorale), pod špičkou vodorovně nebo šikmo přirostlé, nanejvýš velmi slabě kápovité. Žebro silné, hrotitě vybíhavé, pod špičkou rovné, ventrální povrchové buňky přecházejí z čepele (často slaběji papilnaté než ostatní buňky čepele), dorzální prodloužené, hladké nebo slabě papilnaté.

Buňky v horní části listu 7 – 10 µm široké, obvykle silně neprůhledně papilnaté. Bazální buňky odlišené, obdélníkové, rovnoměrně ztlustlé, stěny hyalinní nebo žlutozelené, zcela u báze buňky obvykle nafouklé a tenkostěnné.

Štět žlutý až hnědý, (5–) 10 – 15 mm dlouhý.

Tobolka přímá, podlouhle vejčitá, ca. 1 – 2.5 mm dlouhá, víčko zobanité.

Obústí tvořeno ca. 16 nepravidelně téměř k bázi dělenými, papilnatými, přímými a silně lámavými zuby, délka velmi variabilní, do ca. 200 µm, někdy téměř úplně redukované až na bazální membránu.

Výtrusy 16 – 20 µm, bradavčitě papilnaté.

Ekologie: stejná jako u T. crispulum.

Rozšíření: Česká rep.: zatím patrně sbírán pouze v Českém krasu (Tetín) a Moravském krasu (Suché údolí).
Celkové: Evropa (zejména jižní a západní), Makaronésie, severní a jižní Afrika, Kavkaz, Blízký, Střední a Dálný Východ, Severní, Střední a Jižní Amerika, Nový Zéland.

Variabilita: druh je značně variabilní jak v relativní šířce a tvaru špičky čepele, tak ve znacích sporofytu – tvaru a délce tobolky a vyvinutí zubů obústí. V současné době nejsou zpravidla rozlišovány žádné infraspecifické taxony, avšak morfologicky se poměrně zřetelně odlišuje nominátní var. brachydontium (= subsp. mutabile (Bruch ex De Not.) Giacom.) s rostlinami v rozvolněných, žlutozelených porostech s listy ± široce čárkovitě kopinatými s jazykovitou špičkou, zuby obústí je obvykle delší, prolamované nebo článkované až redukované od běžnější (v suboceánické části Evropy) var. littorale (Mitt.) C.E.O.Jensen, která zahrnuje rostliny tmavě zelené, naspodu načernalé v polštářkovitých trsech, listy jsou jazykovité až lopatovité, rostliny obvykle sterilní.

Možné záměny: T. crispulum – viz klíčové znaky.
Barbula unguiculata – liší se ohrnutými okraji, a ventrálními povrchovými buňkami žebra prodlouženými.
Oxystegus tenuirostris – viz poznámku pod tímto druhem.
Weissia sp. div. – liší se tvarem špičky čepele (okraj listů alespoň částečně vehnutý) a jednodomostí.

Ilustrace na webu: Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), Swissbryophytes.

Trichostomum crispulum Bruch – vlasoústka kadeřavá

Syn.: Trichostomum crispulum var. angustifolium Bruch & Schimp., Trichostomum brevifolium Sendtn. ex Müll.Hal., Trichostomum viridulum Bruch 

Lodyhy 0.5 – 2.5 (–4) cm vysoké, s řídkým hnědočerveným vlášením, kromě nejmladších částí černé, na průřezu se středním svazkem a nápadnou hyalodermis.

Listy za sucha pokroucené, vrchní rozestálé, za vlhka ze slabě přiléhavé báze odstálé, někdy mírně příčně vlnkaté, kopinaté až dlouze kopinaté, ca. 1.5 – 3.5 mm dlouhé. Čepel nelámavá. Okraje ploché, celokrajné, pod špičkou vzhůru zvednuté a obvykle kápovité. Žebro silné, krátce hrotitě vybíhavé, pod špičkou obvykle esovitě prohnuté, ventrální povrchové buňky přecházejí z čepele (často slaběji papilnaté než ostatní buňky čepele), dorzální obdélníkovité až prodloužené, hladké nebo slabě papilnaté.

Buňky v horní části listu ca. 9 – 11 µm široké, obvykle silně neprůhledně papilnaté. Bazální buňky odlišené, obdélníkové, rovnoměrně ztlustlé, stěny hyalinní nebo žlutozelené, zcela u báze někdy buňky nafouklé a tenkostěnné.

Perichaetiální listy poněkud odlišené, mírně objímavé.

Štět naspodu červenooranžový, v horní části žlutý, 8 – 13 (–17) mm dlouhý.

Tobolka přímá, podlouhle vejčitá, víčko zobanité.

Obústí tvořeno ca. 32 přímými, načervenalými, nepravidelnými, papilnatými zuby, ca. 200 µm dlouhé.

Výtrusy 12 – 17 µm, papilnaté.

Ekologie: druh rostoucí na stinných i exponovaných, mírně vlhkých i sušších bazických skalách a kamenech a ve štěrbinách skal nebo na holé bazické zemi, od nížin do subalpínských poloh.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně v teplejších oblastech na bazických substrátech (Český kras, jižní Morava), příležitostně až vzácně na bazických substrátech v ostatních oblastech státu (např. Dolní Povltaví, Posázaví, podkrkonošské vápence, Hrubý Jeseník).
Celkové: Evropa, Makaronésie, severní Afrika, Blízký, Střední a Dálný východ, Severní a Střední Amerika.

Variabilita: druh je značně variabilní v délce a relativní šířce čepele, tvaru špičky i celkové mohutnosti rostlin, v současné době však nejsou běžně odlišovány žádné infraspecifické taxony.

Možné záměny: T. brachydontium – viz klíčové znaky.
Weissia sp. div. – liší se tvarem špičky čepele (okraj listů alespoň částečně vehnutý) a jednodomostí.

Ilustrace na webu: Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), BFNA, Swissbryophytes.

Poznámky k verzi:

Verze 2.0 (30.11.2017): vyčlenění rodů Pottiopsis a Oxystegus, přepracování rodového popisu, doplnění a úpravy.

Verze 1.0 (24.1.2004): Vytvoření textu úpravou původního textu z roku 1999.