Oxystegus (Limpr.) Hilp. – zásovník

Syn.: Trichostomum subg. Oxystegus Limpr., Chionoloma Dixon p. pte.

Rostliny obvykle středně velké až poměrně mohutné, v rozvolněných nebo hustých trsech, tmavě zelené nebo žlutozelené.

Lodyhy do ca. 7 cm vysoké, na průřezu zaobleně pětiboké nebo okrouhlé, střední svazek přítomen nebo chybí, sklerodermis vyvinuta (někdy slabě), hyalodermis obvykle přítomna.

Axilární vlásky dlouhé, tvořeny ca. 5 – 20 hyalinními tenkostěnnými buňkami, někdy bazální 1 – 3 buňky silnostěnnější.

Listy za sucha vehnuté, pokroucené, někdy kadeřavě, za vlhka odstávající až zpět ohnuté, obvykle dlouze nebo jazykovitě kopinaté, ve špičce kopinaté, vzácněji zaokrouhlené nebo kápovité, do 5(–9) mm dlouhé. Čepel plochá nebo v horní části vzhůru stočená, někdy příčně vlnkatá, jednovrstevná, s polopošvatě odlišenou, někdy rozšířenou bází. Okraje ploché, celokrajné, vroubkované nebo zoubkaté v horní části i po celém okraji, u našich druhů jednovrstevné, někdy okraj diferencován až ve 2 řadách ztlustlých, nepapilnatých buněk. Žebro poměrně silné, obvykle krátce hrotitě vybíhavé nebo končící ± ve špičce, ventrálně na povrchu v horní polovině buňky isodiametrické, přecházející z čepele (pod špičkou někdy buňky prodloužené), dorzálně buňky prodloužené nebo čtvercovité. Na průřezu 1 řada vůdčích buněk, dorzální i ventrální pruhy stereid, hydroidy chybí, epidermis přítomna ventrálně, dorzálně obvykle slabá.

Buňky v horní části listu zaobleně čtvercové nebo šestiboké, 4 – 15 µm široké, tenkostěnné nebo mírně rovnoměrně ztlustlé, obvykle silně papilnaté, papily drobné, často rozvětvené. Bazální buňky diferencované, obdélníkovité, někdy nafouklé, hyalinní nebo žlutavé, s ostrým nebo postupným přechodem k buňkám čepele.

Dvoudomé, vzácně autoické druhy. Gametangia terminální, perichaetiální listy slabě odlišené.

Štět 0.5 – 1.5 cm dlouhý, žlutý nebo červenohnědý.

Tobolka vzpřímená, vejčitá až válcovitá, hnědá, hladká, prstenec tvořen nafouklými buňkami, víčko dlouze kuželovité až zobanité, čepička kápovitá, hladká.

Obústí tvořeno ca. 16 nepravidelně dělenými, papilnatými zuby, do ca 250 µm, přímé nebo slabě levotočivě zkroucené, bazální membrána nízká.

Celosvětově rozšířený rod, o mimoevropských zástupcích je však vzhledem k neujasněnému pojetí známo velmi málo. V Evropě 5 druhů, u nás patrně jediný.

Poznámka: rod začal být od rodu Trichostomum znova odlišován až na základě molekulárních dat, prezentovaných v práci Werner et al. (2005). Köckinger et al. (2010) zpracovali evropské zástupce rodu, přičemž rozlišili dva nové či zapomenuté taxony, O. daldinianus a O. minor. Alonso et al. (2016) pak studovali rodová vymezení vzájemně od sebe problematicky odlišitelných rodů Chionoloma, Oxystegus, Pachyneuropsis a Pseudosymblepharis a dospěli k názoru, že všechny rody je nutné sloučit (nejstarším rodovým jménem je v Evropě dosud nepoužívané jméno Chionoloma). Drtivá většina zástupců rodu Oxystegus (kromě jednoho nepříliš známého druhu, rostoucího v Oceánii) tvoří v rámci agregátu výše uvedených rodů velmi dobře podpořenou linii, proto zde ponecháváme pojetí rodu Oxystegus tak, jak bylo dosud obvyklé.

Werner O., Ros R. M. & Grundmann M. (2005): Molecular phylogeny of Trichostomoideae (Pottiaceae, Bryophyta) based on nrITS sequence data. – Taxon 54: 361-368.

Köckinger H., Werner & Ros Espín R. M. (2010): A new taxonomic approach to the genus Oxystegus (Pottiaceae, Bryophyta) in Europe based on molecular data. Nova Hedwigia Beih. 138: 31–49.

Alonso García M., Jiménez J. A. , Nylinder S. , Hedenäs L. & Cano M. J. (2016): Disentangling generic limits in Chionoloma, Oxystegus, Pachyneuropsis and Pseudosymblepharis (Bryophyta: Pottiaceae): an inquiry into their phylogenetic relationships. Taxon 65: 3–18.

Oxystegus tenuirostris (Hook. & Taylor) A.J.E.Sm. – zásovník válcovitý (vlasoústka tenkozobá)

Syn.: Trichostomum tenuirostre (Hook. & Taylor) Lindb., Chionoloma tenuirostre (Hook. & Taylor) M.Alonso, M.J.Cano & J.A.Jiménez, Oxystegus cylindricus (Bruch ex Brid.) Hilp., Tortella cylindrica (Bruch ex Brid.) Loeske

Rostliny v rozvolněných nebo hustých trsech, obvykle tmavě zelené, naspodu hnědavé až černavé, někdy žlutozelené.

Lodyhy 0.5 – 7 cm vysoké, s poměrně řídkým hnědočerveným vlášením, nahnědlé, střední svazek obvykle přítomen, vzácněji chybí.

Listy za sucha pokroucené, směrem k vrcholu postupně se zvětšující, za vlhka z přiléhavé báze volně odstálé, často příčně vlnkaté, ca. 3 – 4.5(–9) mm dlouhé, velmi dlouze kopinaté, postupně se zužující do úzké ostré špičky. Čepel obvykle lámavá. Okraje ploché, vroubkované, pod špičkou obvykle nepravidelně vykrajované nebo drobně nepravidelně zoubkaté. Žebro obvykle slabě vybíhavé nebo končí se špičkou, ventrální povrchové buňky přecházejí z čepele (často slaběji papilnaté než ostatní buňky čepele), dorzální čtvercovité až krátce prodloužené, hladké až papilnaté.

Buňky v horní části listu 8 – 16 µm široké, obvykle silně neprůhledně papilnaté, na okraji často řada méně papilnatých průhledných buněk. Bazální buňky nápadně odlišené, obdélníkové, nafouklé, hyalinní, tenkostěnné, tvořící nápadnou, rovnou nebo okrouhlou skupinu přes celou šířku báze.

Štět žlutý, 8 – 10 mm dlouhý.

Tobolka přímá, dlouze úzce válcovitá, víčko zobanité.

Obústí tvořeno ca. 16 červenými, dělenými, perforovanými a papilnatými zuby, obvykle přímé, do ca. 200 µm.

Výtrusy 12 – 16 µm, papilnaté.

Ekologie: druh rostoucí na stinných, mírně vlhkých, silikátových, obvykle slabě bazických nebo neutrálních kamenech a ve štěrbinách skal, od nížin do alpínských poloh.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušený druh s nálezy téměř na celém území státu.
Celkové: Evropa, horské oblasti Afriky, Madagaskar, Blízký Východ, střední, jižní a východní Asie, Severní, Střední a Jižní Amerika, Grónsko.

Variabilita: u nás je variabilní zejména zoubkatost čepele pod špičkou a míra zvlnění, rovněž přítomnost středního svazku v lodyze. V západní Evropě roste var. holtii (Braithw.) A.J.E.Sm., který se vyznačuje nezvětšenými listy ve vrcholvé části lodyh, relativně krátkou (širší než delší) pošvatou částí listu, mohutnějším žebrem (obvykle 100 – 150 µm na bázi), obvykle nezoubkatým okrajem listů ve špičce a menšími buňkami čele v horní části listu (4 – 8 µm).

Možné záměny: Tortella tortuosa, T. pseudofragilis – liší se hyalinní bází ve tvaru písmene V, nezoubkatou čepelí a obvykle mnohem hustším rhizoidálním vlášením.
Didymodon sinuosus – liší se alespoň na bázi ohrnutými okraji, načervenalou barvou a absencí hyalodermis lodyhy.
Trichostomum brachydontium – liší se nezoubkatou, nelémavou čepelí a méně nápadně odlišenými bazálními buňkami.

Fotografie a ilustrace na webu: Bryo.cz (Š. Koval), Swissbryophytes, Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth)

Poznámka: z Krkonoš byl popsán dosud nevyjasněný taxon Trichostomum cylindricum var. irriguum Limpr. Zatímco Düll (Bryol. Betr. 4: 1–113, 1984) jej považoval za identický s oceánickým druhem Oxystegus hibernicus (Mitt.) Hilp., Köckinger et al. (2010, viz výše) se domnívají, že by se mohlo jednat o rovněž suboceánický taxon Oxystegus daldinianus (De Not.) Köckinger, O.Werner & Ros. Dokud nebude revidován typ s ohledem na současné vědomosti o rodu, není možné o identitě Limprichtova taxonu nic říci; vzhledem k charakteru rozšíření uvedených taxonů je však pravděpodobné, že se jedná spíše o modifikaci našeho druhu O. tenuirostris.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (1.12.2017): Vytvoření textu vyčleněním a doplněním ze zpracování rodu Trichostomum.