Thamnobryum Nieuwl. – stromkovec

Syn.: Thamnium Schimp., hom. illeg.

Obvykle středně veliké až statné, spíše vlhkomilné rostliny často stromečkovitého nebo vějířovitého vzhledu s plazivou primární lodyhou a vystoupavými nebo přímými druhotnými lodyhami, které jsou na apikálním konci 1 – 3× rozvětvené. Druhotná lodyha řídce listnatá, na příčném řezu oválná až polygonální s vyvinutým středním svazkem. Větve hustě listnaté. Listy lodyžní a větevní ± rozdílné, nesbíhavé. Lodyžní listy přitisklé, široce trojboké. Větevní listy bázemi šikmo odstávají, široce nebo úzce vejčité až kopinaté, špičaté, hrotité nebo tupé, celokrajné až ostře zubaté. Žebro jednoduché, silné, končí před špičkou a je tvořeno nediferencovanými buňkami. Buňky čepele krátké, zaobleně čtyř až šestiboké. Křídelní buňky chybí. Perichaetiální listy bez žebra nebo jen se slabým žebrem.

Dvoudomý.

Štět prodloužený. Tobolka vejčitá nebo vejčitě eliptická, přímá až téměř vodorovná. Obústí dokonale vyvinuto. Zuby vnějšího kruhu dole s příčnými lamelami, nahoře roztroušeně papilnaté, na okraji lemované. Vnitřní obústí s vysokou bazální membránou, širokými zuby a stejně dlouhými brvami. Prstenec z velkých buněk, dvouřadý, opadavý. Víčko zobanité. Čepička kápovitá, lysá i brvitá. Výtrusy malé.

Z celkových 25 – 40 druhů, rozšířených většinou v lesních oblastech temperátní zóny a subtropů, roste v Evropě 7. U nás je rod zastoupen 2 druhy.

Klíč k určení druhů

Thamnobryum alopecurum (Hedw.) Gangulee – stromkovec ocáskovitý

Syn. Thamnium alopecurum (Hedw.) Schimp.

Rostliny tmavě nebo černozelené, slabě lesklé, tvoří volné koberce. Druhotné lodyhy 10 - 15 cm dlouhé, červenohnědé, při bázi občas s výběžky. Větve stromkovitě nahloučené na vrcholcích druhotných lodyh. Lodyžní listy 0,9 - 1,4 × 2,0 - 2,4 mm, ostře zašpičatělé, celokrajné nebo ve špičce slabě zoubkaté. Buňky lodyžních listů protáhlé, při bázi kratší. Listy větevní 0,6 - 0,7 × 1,5 mm, krátce zašpičatělé nebo hrotité, na okraji ploché, v horní polovině ostře a nepravidelně zubaté. Žebro na hřbetě v horní části zoubkaté. Buňky čepele krátké, 8 - 12 × 10 – 17  µm, nepravidelné, s mírně ztlustlými buněčnými stěnami, při okraji v dolní polovině listu několik řad poněkud delších buněk než v ostatní části čepele, bazální buňky oranžové, protáhlé a zřetelně tečkované.

Vzácně plodný. Štět 1,0 - 1,5 cm dlouhý, hladký. Tobolka většinou nachýlená. Zuby vnějšího obústí dole žluté, nahoře hyalinní, bazální membrána vnitřního kruhu dosahuje až poloviny délky zubů, brvy s přívěsky. Výtrusy 10 - 14  µm, světlehnědé, téměř hladké.

Ekologie: stinné a vlhké skály různého geologického složení; ve skalnatých roklích, suťových lesích, podél potoků.

Rozšíření: Česká rep.: na vhodných místech roztroušeně, od nižších poloh až do hor, nad hranici lesa ale nevystupuje.
Celkové: Evropa, Faerské ostrovy, Makaronésie, sev. Afrika, Asie, Severní Amerika.

Variabilita: časté jsou formy postrádající charakteristický stromečkovitý vzhled.

Možné záměny: přes velkou proměnlivost celkového vzhledu jsou mikroskopické znaky poměrně stálé a tak je druh dobře poznatelný např. podle listů.
Thamnobryum neckeroides – viz klíčové znaky.
Climacium dendroides – liší se jinou areolací buněk čepele listové, přítomností parafylií na sekundárních lodyhách a obvykle roste na hlíně nebo na tlejícím dřevě.

Thamnobryum neckeroides (Hook.) E. Lawton – stromkovec sourubkovitý

Teprve nedávno rozlišený druh. Rostliny zelené až tmavě zelené, lesklé, 3 - 8 cm vysoké. Primární lodyhy k substrátu přitisklé, červenohnědé, s občasnými výběžky (stolony). Bazální nevětvená část druhotné lodyhy zpravidla kratší než větvená část. Listy v dolní části lodyhy malé, oddálené, bez chlorofylu, horní listy druhotné lodyhy větší, vyduté, vejčité, ve špičce vesměs zaoblené nebo široce hrotité, volně přecházejí do podoby listů větvené části. Větve vesměs stromkovitě nahloučené, dále již zpravidla nevětvené. Větevní listy vejčité až vejčitě kopinaté, silně vyduté, 0,5 - 0,7 × 1,5 – 2,2 mm, ve špičce široce hrotité nebo až zaoblené, v horní polovině na okraji ostře a nepravidelně zubaté. Žebro silné, na hřbetě před koncem s několika zoubky. Buňky v horní části čepele krátce kosníkovité, až téměř čtvercové, 10 × 10  µm, uprostřed mírně protáhlé, 5 – 10 × 10 – 25 µm, bazální buňky pravoúhlé, 6 – 8 × 20 – 30 µm, zřetelně tečkované.

Plodné rostliny velmi vzácné. Štět 1,8 - 2,2 cm dlouhý. Tobolka přímá nebo slabě nachýlená. Stavba obústí obdobná jako u předcházejícího druhu. Výtrusy cca 10  µm, papilnaté.

Ekologie: o stanovištních nárocích druhu je dosud málo informací; roste patrně v obdobných podmínkách jako T. alopecurum, ale zřejmě na mírně sušších místech skal.

Rozšíření: Česká rep.: rozšíření dosud nedostatečně známé, jistě ale bude vzácnější než předchozí druh; doložené výskyty jsou zatím z Krkonoš (Černý Důl) a Hrubého Jeseníku (Velká kotlina, Bílá Opava).
Celkové: Evropa (Itálie, Německo, Česká republika), Sibiř, V a JV Asie, Nový Zéland, severozápad a východ Severní Ameriky.

Variabilita: proměnlivý je zejména celkový vzhled rostlin, ovlivněný způsobem větvení sekundárních lodyh.

Možné záměny: Thamnobryum alopecurum – viz klíčové znaky.

Literatura: Mastracci M. (2003): Thamnobryum neckeroides (Bryopsida: Neckeraceae): lectotypification, synonymies, diagnostic characters, habitat and distribution. J. Bryol. 25: 115–120.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (10.1.2007): Vytvoření textu.