Serpoleskea (Limpr.) Loeske – rokytnatka

Syn: Amblystegiella Spruce

Ve většině znaků shodný s rodem Amblystegium, rostliny jsou ale mnohem drobnější, postrádají jakýkoliv náznak vodivého pletiva v lodyze a žebro v lodyžních listech chybí nebo je krátké a dvojité, v perichaetiálních listech krátké nebo chybí.

Rod s x druhy, na našem území dva.

Klíč k určení druhů:

Serpoleskea confervoides (Brid.) Loeske – rokytnatka nejjemnější

Syn.: Amblystegiella confervoides (Brid.) Loeske, Amblystegium confervoides (Brid.) Schimp., Platydictya confervoides (Brid.) H.A. Crum

Drobné, niťovité či vláknité, tmavě zelené, ve stáří až hnědavé či černavé, především epilitické rostliny, vytvářející jemné povlaky.

Lodyhy bledě zelené, tuhé, poléhavé, asi 100 µm v průměru, nepravidelně až svazčitě větvené, k podkladu přitisklé, na příčném průřezu okrouhlé, tvořené stejnými buňkami s mírně ztloustlými stěnami, bez centrálního svazku. Rhizoidy vyrůstají pod insercí listovou a jsou hladké. Pseudoparafylie chybějí. Axilární vlásky 1 – 2-buněčné.

Lodyžní listy spíše oddálené, 0,30 – 0,45 × 0,07 – 0,12 mm, za sucha přitisklé, vejčitě kopinaté, za vlhka přímo nebo šikmo odstálé, někdy nepatrně jednostranné, rovné až slabě srpovitě zahnuté, na okraji ploché a téměř celokrajné. Žebro chybí. Větevní listy ± přitisklé, užší než lodyžní.

Buňky uprostřed čepele 15 – 25 × 5 – 6 µm, krátce kosníkovité nebo krátce až protáhle šestiboké, ztlustlé i tenkostěnné, na křídlech a na bázi listů skupina malých, čtvercových buněk asi 8 – 10 µm, vystupujících vzhůru podél okraje listu.

Autoický druh. Perichaetiální listy veliké, s dlouhou a úzkou špičkou, celokrajné nebo ve špičce slabě zoubkaté.

Štět načervenalý, 5 – 8 mm dlouhý. Tobolka 0,9 – 1,2 × 0,4 – 0,6 mm, bledá, vejčitá až dlouze válcovitá, nachýlená až vodorovná, později až silně vyhrblá. Víčko tupě kuželovité. Prstenec jednořadý.

Zuby exostomu žluté, 350 – 400 µm dlouhé; endostom s asi 120 µm vysokou bazální membránou, žluté, brvy 2 – 3, uzlovité.

Výtrusy 8 – 12 µm, jemně papilnaté.

Ekologie: většinou na stinných vápencových skalách a kamenech nebo na vápnitých pískovcích, v lesích.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně až vzácně; častější v krasových oblastech, od nížin až do hor.
Celkové: Evropa, Kavkaz, Severní Amerika.

Variabilita: nepříliš variabilní druh.

Možné záměny: S. subtile se liší téměř přímou tobolkou, perichaetiální listy mají žebro vybíhající až do poloviny listu, někdy je žebro patrné i u lodyžních listů. Roste hlavně na kmenech stromů. Platydictya jungermannioides nemá tak zřetelnou skupinu čtvercových křídelních buněk, které vybíhají vzhůru podél okraje čepele, jak je tomu u S. confervoides.

Serpoleskea subtilis (Hedw.) Loeske – rokytnatka útlá

Syn.: Leskea subtilis Hedw., Amblystegiella subtilis (Hedw.) Loeske, Amblystegium subtile (Hedw.) Schimp., Platydictya subtilis (Hedw.) H.A. Crum

Stejně drobné, jemné až vláknité rostliny jako u předcházejícího druhu, tvoří na podkladu temně zelené, matné povlaky vzájemně propletených rostlin.

Lodyhy 1 – 4 cm dlouhé, poléhavé, bledě zelené, nepravidelně nebo svazčitě větvené. Na příčném průřezu lodyhy 80 – 150 µm, buňky tlustostěnné, směrem ke středu se nepatrně zvětšují, centrální svazek chybí. Rhizoidy vyrůstají pod insercí listovou a jsou hladké. Parafylie chybějí. Pseudoparafylie drobné, lupenité. Axilární vlásky 1 – 2-buněčné.

Lodyžní listy 0,35 – 0,60 × 0,10 – 0,18 mm, vejčitě kopinaté, přímo odstálé, rovné nebo mírně srpovitě zahnuté, téměř celokrajné a ploché. Žebro je krátké, ± zřetelné, často je tvořeno jen několika úzce protáhlými buňkami umístěnými ve 2 vrstvách.

Buňky ve středu čepele 20 – 45 × 7 – 9 µm, ztlustlé, hladké, na křídlech a na bázi početné čtvercovité, poněkud širší buňky, 8 – 10 µm, podél okraje listu vybíhající..

Autoický druh. Vnitřní perichaetiální listy přímé, široce vejčité, náhle zúžené do úzké špičky celokrajné nebo jen slabě zoubkaté, s žebrem sahajícím až téměř do poloviny listu.

Sporogon často přítomen. Štět 0,5 – 1,0 cm, žlutočervený až červený. Tobolka 1,3 – 1,5 × 0,5 mm, válcovitá, pravidelná, přímá nebo jen slabě nachýlená, světle hnědá. Víčko vyklenuté. Prstenec opadavý, 1 – 2-řadý.

Zuby exostomu 0,35 mm vysoké, široce lemované; endostom s asi 100 µm vysokou bazální membránou, brvy chybí nebo jsou rudimentární.

Výtrusy 10 – 16 µm, hrubě papilnaté, hnědé.

Ekologie: nejčastěji na kůře stromů (hlavně buků, klenů, jilmů) a na kořenech, vzácněji na skalách a kamenech, převážně vápencových.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně, hlavně v horách (známý je ve všech vyšších pohořích na našem území), v nížinách velmi vzácně.
Celkové: Evropa, Kavkaz, severní Asie, Kašmír, Severní Amerika.

Variabilita: proměnlivý je celkový vzrůst rostlin, velikost listů a míra zubatosti jejich čepele. Dříve popsané variety nebo formy jsou ekomorfósy s nepatrnou taxonomickou hodnotou.

Možné záměny: S. confervoides – viz poznámka u tohoto druhu. Amblystegium serpens – má silnější a delší žebro a vodorovnou tobolku.