Sanionia Loeske – srpnatka

Rostliny středně velké až velké, obvykle žlutozelené až zelené, vytvářející husté nebo řídké, často mohutné polštáře.

Lodyhy poléhavé až plazivé, nepravidelně nebo zpeřeně větvené, vzácněji téměř nevětvené; jednovrstevná hyalodermis je tvořena tenkostěnnými buňkami, 2 – 4 vrstvy korových buněk jsou nepravidelné, tlustostěnné, dřeňové buňky větší, tenkostěnné, centrální svazek přítomen. Rhizoidy hladké, nepříliš větvené, vyrůstající pod insercí listů. Parafylie chybí; pseudoparafylie také. Axilární vlásky tvořené 1 – 8 buňkami a bazální buňkou.

Lodyžní listy silně srpovité až kroužkovité, vzácněji téměř přímé, z trojboké, oválné až široce oválné báze kopinaté, dlouze zašpičatělé, většinou rýhované, vyduté; okraj listů plochý nebo v horní části ohrnutý, ve spodní nejvýše vehnutý, jemně či silněji pilovitý. Žebro jednoduché, končí ve špičce.

Buňky čárkovité, tenkostěnné nebo se stěnami ztloustlými, většinou netečkované; křídelní buňky nehojné až četné, obdélníkové, tenkostěnné a nafouklé, téměř nesbíhavé. Větevní listy drobnější.

Autoické druhy. Perichaetiální listy postupně zúžené, velmi dlouze kopinatě čárkovité, rýhované, zubaté; žebro končí ve špičce.

Štět purpurový, pravotočivý v dolní části a přímý nebo levotočivý na konci. Tobolka válcovitá či krátce válcovitá, vzpřímená či zakřivená. Víčko kuželovité. Prstenec opadavý.

Obústí dvojité; zuby exostomu žlutohnědé až hnědavé, přehrádkované na bázi, v horní části zoubkaté a papilnaté. Endostom někdy redukován, s nízkou nebo vysokou bazální membránou a úzkými, nedělenými či dělenými zuby, brvy 1 – 3.

Výtrusy 10 – 20 µm, jemně nebo výrazně papilnaté.

Rod se 4 druhy; 3 druhy v Evropě (čtvrtý je endemit západní části Severní Ameriky), jediný druh se vyskytuje na našem území.

Sanionia uncinata (Hedw.) Loeske – srpnatka háčkovitá

Syn.: Hypnum uncinatum Hedw., Stereodon uncinatus (Hedw.) Brid., Drepanocladus uncinatus (Hedw.) Warnst.

Rostliny středně velké až velké, většinou žlutozelené nebo žlutohnědé, na stinných stanovištích i čistě zelené, slabě lesklé, v nepříliš hustých, často rozlehlých polštářích.

Lodyhy poléhavé či plazivé, konce lodyh a větví vystoupavé, 5 – 10 cm dlouhé, nepravidelně až zpeřeně větvené, na průřezu (400 – 500 µm) oválné, s hyalodermis, až 5-vrstevnou kúrou z drobných buněk a centrálním svazkem. Rhizoidy červenohnědé. Pseudoparafylie listovité, četné. Axilární vlásky 1 – 7-buněčné.

Lodyžní listy srpovité až kroužkovité, vzácně téměř přímé, 3,0 – 5,0 mm dlouhé a 0,4 – 1,1 mm široké, vyduté, z oválné či oválně trojboké báze dlouze zašpičatělé, rýhované, okraj jemně pilovitý, na bázi téměř celokrajný. Žebro končí ve špičce, na bázi 20 – 70 µm. Větevní listy stejného tvaru, poněkud menší a obvykleji silněji kroužkovité.

Buňky tenkostěnné nebo se stěnami poněkud ztlustlými, čárkovité, většinou netečkované, 30 – 110 × 3 – 7 µm, buňky v horní části listu tečkované; křídelní buňky tenkostěnné, nafouklé, 10 – 30 µm široké, vytvářející podélně trojbokou až čtvercovou skupinu, pozvolna přecházející v 7 – 15 µm velké, čtvercové až obdélníkovité supraalární buňky.

Autoický druh. Perigoniální listy oválné, široce oválné, dlouze zašpičatělé, zubaté. Perichaetiální listy přímé, slabě vyduté, kopinaté, rýhované, žebro končí ve špičce.

Štět 2 – 3 cm dlouhý. Tobolka válcovitá, zakřivená a horizontální, vzácněji pouze nachýlená nebo dokonce i přímá, 2,5 – 3.0 mm dlouhá a asi 0,6 – 0,8 mm široká, pod ústím zúžená. Víčko kuželovité, krátce zobanité.

Zuby exostomu 600 – 700 µm dlouhé a 80 – 100 µm široké, zuby endostomu neredukovány, žlutavé, jemně papilnaté, bazální membrána dosahuje 33 – 45 % výšky.

Výtrusy 10 – 17 µm, žluté až hnědavé, jemně papilnaté.

Ekologie: nejčastěji na borce stromů, tlejícím dřevě, ale i na zemi, kamenech a skalách, v severských oblastech i v rašeliništích; převážně ve vyšších polohách, kde často nahrazuje Hypnum cupressiforme.

Rozšíření: Česká rep.: v lesích v horských oblastech velmi hojný druh, v nižších polohách nehojně až vzácně.
Celkové: Subkosmopoliticky rozšířený druh, roste téměř v celé Holarktidě, zasahuje dále do Mexika, Brazílie, Patagonie, Afriky, Austrálie, na Kergueleny a Nový Zéland

Variabilita: velmi variabilní druh v řadě znaků, hlavně ve velikosti a habitu rostlin a zakřivení listů. Popsané odchylky mají však pouze charakter modifikací.

Možné záměny: charakteristický druh silně srpovitými, rýhovanými listy; na rozdíl od podobných druhů komplexu Drepanocladus – Warnstorfia – Scorpidium se vyskytuje na suchých stanovištích (vodní či bažinné formy vzácné). Od druhů rodu Hypnum a dalších rodů čeledi Hypnaceae se srpovitými listy (Ctenidium aj.) jej snadno odlišíme podle přítomného žebra.