Rhynchostegium Schimp. – zobanitka

Středně velké až poměrně robustní, méně často drobnější, světle, tmavě nebo žlutozelené rostliny v rozvolněných nebo hustších kobercích. Lodyhy plazivé nebo částečně vystoupavé, obvykle nepravidelně větvené s větvemi přímými nebo slabě zahnutými, volně či hustě, oploštěně nebo téměř jehnědovitě olistěné, střední svazek vyvinut. Pseudoparafylie trojúhelníkovité.

Listy lodyžní a větevní tvarem podobné (větevní o něco menší), za sucha přitisklé až slabě šikmo odstálé, za vlhka široce odstálé, hladké, ploché nebo mírně vyduté, úzce až široce vejčité, vejčitě kopinaté až kopinaté, obvykle s úzkou a ± nesbíhavou bází a krátkou nebo prodlouženou, tupou nebo ostrou, často pootočenou špičkou. Okraj listů plochý nebo na bázi ohrnutý, obvykle po celé délce zoubkatý až pilovitý, vzácněji téměř celokrajný. Žebro jednoduché, dosahující do 1/2 až 3/4 délky listu.

Buňky ve střední části listu protáhle šestiboké až čárkovité, tenkostěnné nebo mírně rovnoměrně ztlustlé, bazální buňky kratší a širší, většinou obdélníkové, křídelní buňky krátce obdélníkové až zaobleně čtvercové, v málo odlišené nebo nápadnější skupině.

Jednodomé, autoické. Perichaetiální listy pošvaté, dlouze zašpičatělé.

Štět dlouhý, přímý, hladký, červený.

Tobolka nachýlená až převislá, ± zakřivená, prohnutě válcovitá až asymetricky vejčitá, za sucha často zúžená pod ústím, prstenec z 1 – 2 řad oddělujících se buněk, víčko šikmo zobánkaté. Čepička kápovitá, lysá. Obústí dobře vyvinuté, endostom přibližně stejné délky jako exostom, s vysokou bazální membránou, podélně perforovanými segmenty a brvami s uzlovitými nebo výběžkatými ztlustlinami. Výtrusy drobné.

V rodu bylo popsáno přes 100 druhů, Ignatov & Huttunen (2003) zahrnují méně než 30, rozšířených především v subtropických a tropických oblastech celého světa, v Evropě v tomto pojetí (s vyčleněním rodu Platyhypnidium) navíc Rh. strongylense (dříve řazené do rodu Barbella) a případně Rh. arcticum (viz poznámku u Rh. murale).

Klíč k určení druhů:

Rhynchostegium confertum (Dicks.) Schimp. – zobanitka směstnaná

Syn.: Eurhynchium confertum (Dicks.) Milde

Drobné, výjimečně až středně velké, obvykle tmavě zelené rostliny v hustých, nízkých kobercích. Lodyhy plazivé nebo částečně vystoupavé, do ca. 3 cm dlouhé, svazečky rhizoidů přichycené k substrátu, nepravidelně větvené s větvemi přímými nebo slabě zahnutými, středně hustě, oploštěně nebo na některých lodyhách jednostranně olistěné.

Listy lodyžní za sucha volně přitisklé, za vlhka slabě šikmo odstálé, mírně vyduté, 1,3 – 1,9 mm dlouhé, úzce vejčité až vejčitě kopinaté, s užší a nesbíhavou bází a náhleji zúženou, ostrou špičkou. Okraj listů plochý nebo na bázi slabě ohrnutý, po celé délce zoubkatý, směrem ke špičce se zoubky poněkud se zvětšujícími. Žebro dosahující do 2/3 až 3/4 délky listu, zejména u větevních listů někdy končí slabým trnem.

Buňky ve střední části listu čárkovité, mírně rovnoměrně ztlustlé, 45 – 110 × 4 – 8 µm, bazální buňky kratší a širší, někdy tečkované, křídelní buňky krátce obdélníkové až zaobleně čtvercové, někdy slabě nafouklé, v málo odlišené nebo zřetelnější skupině, nesbíhavé nebo sbíhavé jen několika buňkami.

Štět 12 – 20 mm dlouhý.

Tobolka zakřiveně válcovitá až asymetricky vejčitá, nachýlená až vodorovná. Výtrusy 14 – 19 µm, jemně papilnaté.

Ekologie: na silikátových (alespoň slabě bázemi obohacených) i vápencových kamenech, skalách, betonu a zídkách, bázích listnatých stromů, obvykle na stinných a ± vlhkých, často živinami bohatších biotopech, typicky v blízkosti vodních toků, z nížin do nižších horských poloh.

Rozšíření: Česká rep.: rozšíření vzhledem k relativní nenápadnosti i neatraktivnosti lokalit druhu nedokonale známé, ale na vhodných místech v nižších a středních polohách poměrně pravidelně.
Celkové: Evropa, Makaronésie, severní Afrika, Blízký Východ, Kavkaz, Čína.

Variabilita: poměrně variabilní druh v závislosti na stanovištních podmínkách – rostliny z vlhkých kamenů u vodních toků ve středních a vyšších polohách jsou velmi drobné, s tmavě zelenými listy jednostranně vzhůru od substrátu zahnutými; rostliny z teplejších oblastí na méně vlhkých substrátech bývají rozvolněnější, větší, spíše žlutozelené, s oploštělým olistěním. Mikroskopicky je proměnlivá zejména tloušťka buněk a zubatost okrajů listů.

Možné záměny: Rhynchostegium murale – liší se krátce, často tupě zakončenými, více vydutými, obvykle většími listy a ± jehnědovitým olistěním lodyh.
Rhynchostegiella teneriffae – viz poznámku pod tímto druhem.
Brachythecium plumosum – je větší, štět je drsný.
Platyhypnidium riparioides – rostliny jsou větší, listy jsou větší (přes 1,5 mm), širší, nejsou jednostranné.

Fotografie na internetu: habitus (K.U. Leuven, Kortrijk).

Rhynchostegium megapolitanum (F. Weber & D. Mohr) Schimp. – zobanitka otočená

Syn.: Eurhynchium megapolitanum (F. Weber & D. Mohr) Milde

Středně velké, světle až žlutozelené, lesklé rostliny v rozvolněných kobercích. Lodyhy poléhavé nebo částečně vystoupavé, do 10 cm dlouhé, nepravidelně větvené s větvemi přímými nebo slabě zahnutými, volně, někdy oploštěně olistěné.

Listy lodyžní 1,8 – 2,1 mm dlouhé, za sucha slabě šikmo až téměř kolmo odstálé, ± ploché, z úzké, ± nesbíhavé báze široce vejčité, postupně nebo náhleji zúžené do delší, ostré, pootočené špičky. Okraj listů na bázi obvykle ohrnutý, po celé délce zoubkatý až pilovitý. Žebro dosahující do ca. 2/3 délky listu, nevybíhá v trn.

Buňky ve střední části listu čárkovité, obvykle mírně rovnoměrně ztlustlé, 50 – 110 × 6 – 10 µm, bazální buňky kratší a širší, většinou tečkované, křídelní buňky čtvercovité až krátce obdélníkové, ve velké, ale nepříliš nápadně odlišené skupině.

Štět 25 – 35 mm dlouhý.

Tobolka nachýlená, zakřivená, asymetricky vejčitá, za sucha zúžená pod ústím. Výtrusy jemně papilnaté, 11 – 16 µm.

Ekologie: v teplomilných rozvolněných travních společenstvech na bazických substrátech, často na mírně ruderalizovaných místech, v našich nejteplejších oblastech nížin a pahorkatin.

Rozšíření: Česká rep.: rozšíření nedokonale známé, patrně ale velmi roztroušeně ve všech našich teplých oblastech, recentní doklady z jižní Moravy (Pouzdřanská step), Křivoklátska (PR Baba) a Českého středohoří (Kalvárie).
Celkové: jižní a západní Evropa, nejjižnější část Skandinávie, Makaronésie, severní Afrika, Blízký Východ.

Variabilita: alespoň ve střední Evropě nepříliš variabilní, nejvíce je proměnlivá míra zubatosti listů, ohrnutí okrajů listů na bázi a míra diferenciace skupiny křídelních buněk.

Možné záměny: nejsnáze zaměnitelný za některé druhy rodu Brachythecium, zejména B. oedipodium nebo drobnější formy B. rutabulum. Liší se drsným štětem, hustějším olistěním, méně zúženými, ale více sbíhavými bázemi listů a jiným tvarem křídelních buněk, které jsou méně ztlustlé a v méně odlišené skupině. Špička listů není u těchto druhů otočená.

Rhynchostegium murale (Hedw.) Schimp. – zobanitka zední

Syn.: Eurhynchium murale (Hedw.) Milde

Středně velké, světle nebo žlutozelené lesklé rostliny v hustých nebo rozvolněných kobercích. Lodyhy plazivé, obvykle hustě nepravidelně větvené, 3 – 4 cm dlouhé, hustě, obvykle jehnědovitě olistěné.

Listy lodyžní 0,8 – 1,4 mm dlouhé, za sucha jehnědovitě přitisklé, za vlhka nejvýš slabě odstálé, hladké, vyduté, oválné nebo vejčité s krátkou, někdy nasazenou špičkou a užší, ± nesbíhavou bází. Okraj listů plochý, celokrajný nebo po špičkou slabě zoubkatý. Žebro dosahuje ca. do 40 –55 % délky listu.

Buňky ve střední části listu úzce až čárkovité šestiboké, 50 – 90 × 5 – 8 µm, mírně rovnoměrně ztlustlé, bazální buňky kratší a širší, tečkované, křídelní buňky krátce obdélníkové až zaobleně čtvercové, v mírně odlišené skupině.

Vnitřní perichaetiální listy celokrajné, bezžebré.

Štět poměrně krátký, okolo 1 cm.

Tobolka nachýlená až vodorovná, zakřivená, prohnutě válcovitá, za sucha zúžená pod ústím. Výtrusy jemně papilnaté, 12 – 18 µm.

Ekologie: na slabší nebo silnější vrstvě humusu přes bazické, zejména vápencové skály a balvany, na zídkách a betonových konstrukcích na převážně polostinných až osluněných, často mírně vlhkých stanovištích, z nížin do horských oblastí.

Rozšíření: Česká rep.: ve vápencových oblastech častý i na přirozených stanovištích, v ostatních regionech povětšinou vázaný na antropogenní substráty, zejména v místech s vyšší vzdušnou vlhkostí.
Celkové: Evropa, Makaronésie, severní Afrika, Blízký a Střední Východ, Čína a Japonsko.

Variabilita: na nejběžnějších stanovištích poměrně málo variabilní, avšak na méně obvyklých místech, zejména ve vyšších horských polohách tvoří poměrně velké, rozvolněné formy. Buněčnou sítí se odlišuje var. arcticum I. Hagen, s buňkami ve střední části listů 50 – 80 × 8 – 13 µm, které je Ignatovem považováno za samostatný druh (Rhynchostegium arcticum (I. Hagen) Ignatov). Tento taxon je široce rozšířený v severní Asii a zasahuje s jistotou do Skandinávie, ale patrně i do vyšších středoevropských pohoří.

Možné záměny: Rhynchostegium confertum – viz poznámku pod tímto druhem.
Pterigynandrum filiforme – zpravidla je mnohem drobnější, větší formy však jsou habitem poněkud podobné, mají ale mnohem kratší žebro a papilnaté buňky listů.

Fotografie na internetu: habitus (Andrew’s Moss Site).

Rhynchostegium rotundifolium (Scop. ex Brid.) Schimp. – zobanitka okrouhlolistá

Syn.: Eurhynchium rotundifolium (Scop. ex Brid.) Milde

Středně velké, světle, tmavě zelené, nelesklé rostliny v rozvolněných kobercích. Lodyhy plazivé, do 3 – 4 cm dlouhé, nepravidelně volně větvené s větvemi přímými nebo slabě vystoupavými, volně oddáleně olistěné.

Listy lodyžní za sucha zprohýbané až poněkud spirálně stočené, za vlhka šikmo odstálé, 1,2 – 1,6 × 0,6 – 0,8 mm, hladké, velmi mírně vyduté, široce vejčité, s úzkou, a nesbíhavou bází, náhleji zúžené do ostré, úzce kopinaté špičky. Okraj listů plochý, v horní části listu zoubkatý. Žebro dosahující do 3/5 až 3/4 délky listu.

Buňky ve střední části listu protáhle šestiboké, tenkostěnné, volné, 12 – 20 × 45 – 70 µm, bazální buňky většinou obdélníkové, křídelní buňky téměř neodlišené.

Štět poměrně krátký, 0,5 – 1 cm dlouhý.

Tobolka nachýlená až převislá, zakřivená, prohnutě válcovitá. Výtrusy jemně papilnaté, 11 – 14 µm.

Ekologie: na slabé vrstvě humusu přes kameny, skalky, na zídkách a betonových konstrukcích nebo na bazičtější borce listnatých stromů na živinami bohatších, zpravidla alespoň částečně stíněných, chráněných stanovištích v teplejších, ale ne extrémních oblastech, ve vyšších polohách jen výjimečně na teplejších stanovištích.

Rozšíření: Česká rep.: rozšíření nedokonale známé, v teplejších oblastech, zejména na Moravě velmi roztroušeně, ještě ale ve Velké kotlině v Hrubém Jeseníku.
Celkové: Evropa, Turecko, Kavkaz, Japonsko.

Variabilita: druh je v závislosti na stanovištních podmínkách poněkud proměnlivý zejména v celkovém habitu, daném zejména hustotou olistění a mírou pokroucení listů, jinak nepříliš variabilní.

Možné záměny: tvarem listů nenápadný druh, připomínající trochu ostatní druhy rodu (zejména menší Rh. megapolitanum nebo naopak větší Rh. confertum) nebo spíše Brachythecium, nápadně se ale odlišuje širokými, volnými buňkami listů.

Fotografie na internetu: habitus (Des Callaghan).

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (25.8.2006): Vytvoření textu.