Plasteurhynchium M. Fleisch. ex Broth. – řešník, trněnka
Středně velké až velké rostliny tvořící žluto- až tmavě zelené, obvykle husté koberce. Lodyhy plazivé, se středním svazkem, hustě, často jehnědovitě olistěné, sekundární lodyhy často ± keříčkovitě větvené, větve rovné nebo obloukovitě zahnuté. Pseudoparafylie trojúhelníkovité, ostré.
Listy lodyžní a větevní tvarem podobné, i za sucha slabě odstálé, lodyžní slabě nebo výrazněji podélně řáskaté, mírně vyduté; okraje výrazně po celé délce zubaté. Žebro jednoduché, dosahující ca. do 3/4 délky listu, na hřbetě výrazně vybíhající jednobuněčným trnem. Větevní listy menší a užší než lodyžní, výrazněji zubaté než lodyžní.
Buňky ve střední části listu úzce rombické až čárkovité, mírně až velmi silně ztlustlé, netečkované, bazální buňky kratší, zřetelně tečkované, výrazně odlišené v tmavě zeleném, směrem ke křídlům rozšiřujícím se pásu, křídelní buňky téměř isodiametrické.
Dvoudomé druhy. Perichaetiální listy se zpět odehnutou špičkou.
Štět dlouhý, přímý, hladký.
Tobolka nachýlená až vodorovná, slabě asymetrická, vejčitě oválná až krátce válcovitá, prstenec po částech se loupající, víčko z kuželovité báze dlouze šikmo zobánkaté. Čepička kápovitá, lysá.
Obústí dobře vyvinuté, endostom stejné výšky jako exostom, s dobře vyvinutými brvami.
Celosvětově pouze dva druhy, druhý z nich (P. meridionale) má podobný celkový areál, avšak na naše území od jihozápadu již nezasahuje. Většinou recentních autorů byl rod zahrnut do širokého rodu Eurhynchium, avšak alternativně bývá řazen jako samostatný spolu s rodem Isothecium do čeledi Lembophyllaceae. Recentní fylogenetické studie Ignatova a Huttunenové potvrdily poměrně blízkou příbuznost rodů Eurhynchium a Plasteurhynchium v tomto úzkém pojetí, zároveň však potvrzují jeho samostatnost.
Plasteurhynchium striatulum (Spruce) M. Fleisch. ex Broth. – řešník tlustožeberný (trněnka proužkatá)
Syn.: Eurhynchium striatulum (Spruce) Schimp., Isothecium striatulum (Spruce) Kindb., Isothecium filescens (Brid.) Mönk.
Sekundární lodyhy keříčkovitě až stromkovitě větvené, vystoupavé, hustě střechovitě až téměř jehnědovitě olistěné, nepříliš pravidelně zpeřeně větvené, větve obloukovitě zahnuté.
Listy lodyžní 1,5 – 2 × 0,9 – 1,1 mm, ze široce vejčité, prakticky nesbíhavé báze náhle či postupněji zúžené do kopinaté, ostré špičky. Větevní listy menší a užší než lodyžní, vejčitě kopinaté s kratší špičkou, vyduté, výrazněji zubaté než lodyžní.
Buňky ve střední části listu 25 – 60 × 4 – 5 µm, mírně rovnoměrně ztlustlé, krátké a tečkované bazální buňky v nápadném, tmavě zeleném pásu, na křídlech širším.
Štět červený, 1 – 2 cm dlouhý. Výtrusy jemně papilnaté, 14 – 20 µm.
Ekologie: na převážně stinných nebo polostinných, téměř výhradně vápencových skalách a kamenech, vzácněji např. na zídkách nebo bázích stromů v nížinách a pahorkatinách, vzácně výše.
Rozšíření: Česká rep.: pravidelně,
místy hojněji roztroušený ve vápencových oblastech, zejména nejteplejších
regionů (Český a Moravský kras, Pavlovské vrchy), i v ostatních vápencových oblastech
příležitostně.
Celkové: Evropa, Makaronésie, severní Afrika, Blízký Východ, Kavkaz.
Variabilita nepříliš významná v habitu, tvaru listů, zejména lodyžních a míře řáskatosti listů.
Možné záměny: druh je vzhledem ke kombinaci znaků rodu Isothecium (nápadná, široká skupina tmavě zelených odlišených buněk na bázi a křídlech listu) a Eurhynchium (silně zubaté listy, trnitě vybíhající žebro, zejména větevních listů) jen obtížně zaměnitelný.
Verze 1.0 (11.9.2006): Vytvoření textu.