Phaeoceros Prosk. – hlevíček

Stélka nepravidelná, růžicovitá, nekonstantně dichotomicky větvená, tmavozelená, plochá, přitisklá k substrátu, avšak s vystoupavými okraji. Na průřezu je stélka vícevrstevná, bez žebra, tvořená stejnými buňkami, pletivo stélky bez slizových dutin. Spodní strana stélky s poměrně hojnými rhizoidy a s nefunkčními průduchy. V buňkách 1 (–2) chloroplasty, pyrenoid většinou přítomen.

Většinou jednodomé, vzácně dvoudomé druhy. Antheridia v malém množství, obvykle po 2 – 4, zřídka více (až 8); tělo antheridií je složeno z většího množství malých buněk, ale nikoliv ve vrstvách.

Sporofyt vystoupavý z válcovitého involukra, 1 – 12 cm dlouhý, válcovitý, s neukončeným růstem, v době zralosti postupně od vrcholu žlutohnědý až hnědý. Stěna tobolky (4 –) 5 – 7 (– 8)-vrstevná, epidermální vrstva tvořena úzce obdélnými buňkami a dobře vyvinutými průduchy. Sporofyt puká dvěma chlopněmi, kolumela přítomna.Výtrusy průsvitně zlatožluté, zřídka žlutohnědé, dlouho spojené v tetrádách, jemně papilnaté, mamilnaté či ostnité. Pseudoelatery variabilní, většinou tvořené řetízky 2 – 5 buněk, stěny nejsou spirálně ztlustlé.

Celosvětově rozšířený rod s množstvím druhů; v Evropě 3, u nás pouze 1 druh.

Phaeoceros carolinianus (Michx.) Prosk. – hlevíček karolínský

Syn.: Phaeoceros laevis subsp. carolinianus (Michx.) Prosk., Anthoceros carolinianus Michx.

Stélka v obrysu okrouhlá, růžicovitá, zhruba 2 – 3 cm v průměru, masitá, asi 6 – 10 buněk tlustá, k podkladu pevně přitisklá, tmavě zelená; ploché okraje laloků stélky často zdvižené, nepříliš zařezávané. Na spodní straně vytvořeny průduchy a drobné dutiny (ale nikoliv slizové dutiny) příležitostně osídlené sinicí rodu Nostoc.

Někdy jsou vytvořeny ventrální hlízky. Rostlinky jsou příležitostně víceleté.

Jednodomý, silně proterandrický druh. Involukrum 1 – 3 (– 5) mm vysoké, se staženým ústím.

Tobolka 1 – 5 cm dlouhá, v době zralosti žlutohnědá, epidermální buňky úzce obdélníkové, tlustostěnné. Výtrusy v průměru 40 – 50 µm; vnější strana jemně bradavčitá, vnitřní téměř hladká. Pseudoelatery nepravidelné, zahnuté, ze 2 – 4 buněk složené, někdy vidličnatě dělené s nepravidelnými ztluštěninami.

Ekologie: roste většinou v příkopech, na okrajích lesních cest, při malých potůčcích, někdy u rybníků a vzácněji i na polích nebo úhorech (pak zpravidla ve společnosti Anthoceros agrestis).

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 21: 159 – 163, 1972): především v pahorkatinách a nižších horách porůznu až roztroušeně, v nížinách vzácně.
Celkové: Evropa (severní vzácně, např. Island), Kanárské ostrovy, střední Afrika, Sibiř, Čína, Přední Asie, Severní Amerika.

Variabilita: poměrně variabilní druh ve tvaru laloků, přítomnosti ventrálních hlízek apod.

Možné záměny: ve sterilním stavu za druhy rodu Anthoceros, jejich stélka je spíše kadeřavá, nikoliv plochá.

Poznámka: Před r. 1950 byl tento druh u nás určován všeobecně jako Anthoceros laevis L. (= Phaeoceros laevis (L.) Prosk.); zmíněný druh je však dvoudomý a má rozšíření suboceánicko – mediteránní. U nás nebyl nikdy nalezen.

Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (4.1.2005): Vytvoření textu

Verze 1.1 (3.10.2017): Aktualizace textu.