Hlavní stránka | Přehled systému
Čeleď: Plagiotheciaceae M. Fleisch. – lesklecovité

Autor: J. Kučera

Verze: 1.0 (5.2.2021)

 

Ortholimnobium Dixon – lesklec

Syn.: Plagiothecium sect. Ortholimnobium (Dixon) J.T. Wynns

 

Rostliny středně velké nebo drobnější, světlezelené, lesklé, rostoucí ve volných, měkkých trsech nebo kobercích. Lodyhy a větve oblé, rovnoměrně hustě střechovitě nebo oddáleně olistěné, s dobře vyvinutou hyalodermis. Listy symetrické, vyduté, vejčité až vejčitě kopinaté, sbíhavé, hladké nebo jemně podélně řáskaté, postupně či náhleji zúžené do jemné špičky; okraje ploché, celokrajné; žebro krátké, dvojité nebo chybí. Buňky listů úzce čárkovité, na bázi kratší, křídelní buňky širší, hyalinní, přecházející v buňky hyalodermis.

Dvoudomé, vzácně plodné druhy. Štět přímý, prodloužený, tobolka vzpřímená, krátce válcovitá, hladká nebo za sucha jemně brázditá. Prstenec vyvinutý. Víčko krátce zobanité.

Rod se dvěma druhy, v Evropě a u nás jediný.

 

Poznámka. Oba druhy rodu Ortholimnobium tvoří malou monofyletickou skupinu uvnitř rodu Plagiothecium v širším pojetí (cf. Wynns & al. 2018) a morfologicky se od něj příliš neodlišují, stejně jako druh Plagiothecium piliferum, řazený do sekce (nebo samostatného rodu) Rectithecium. Hlavní motivací rozlišení tohoto rodu byla zřejmě snaha o zachování rodového odlišení morfologicky poměrně výrazného rodu Struckia, který tvoří sesterskou větev k rodu Ortholimnobium, při respektování požadavku na monofyletický charakter všech rodů čeledi. Třetí alternativou, navrženou Huttunen et al. (2013) je sloučení rodů Ortholimnobium a Struckia do posledně jmenovaného rosu, při zachování odděleného rodu Rectithecium.

 

Huttunen S., Ignatov M. S., Quandt D. & Hedenäs L. (2013: Phylogenetic position and delimitation of the moss family Plagiotheciaceae in the order Hypnales: Phylogenetics of Plagiotheciaceae. Bot J Linn Soc 171: 330–353. https://doi.org/10.1111/j.1095-8339.2012.01322.x

Wynns J. T., Munk K. R. & Lange C. B. A. (2018) Molecular phylogeny of Plagiothecium and similar hypnalean mosses, with a revised sectional classification of Plagiothecium. Cladistics 34:469–501. https://doi.org/10.1111/cla.12210

Wynns J. T. & Schröck C. (2018) Range extensions for the rare moss Plagiothecium handelii, and its transfer to the resurrected genus Ortholimnobium. Lindbergia 41:. https://doi.org/10.25227/linbg.01087

 

Ortholimnobium handelii (Broth.) Schröck & J.T. Wynns – lesklec Handelův

Syn.: Plagiothecium handelii Broth., Struckia handelii (Broth.) Huttunen & Hedenäs, Plagiothecium roeseanum var. gracile Breidl., Plagiothecium sylvaticum var. laxum Molendo

 

Rostliny drobné, ale často vytažené, žlutozelené, velmi lesklé. Lodyhy poléhavé až vzpřímené, křehké, často větvené se snadno se oddělujícími větvemi, oddáleně, někdy hustěji až střechovitě oble olistěné, listy vejčité, vyduté, hladké, na bázi objímavé, zřetelně sbíhavé, při odtržení často s oddělující se hyalodermis, 1,0–1.4 × 0.35–0.65 mm, zúžené do jemné špičky; okraje ploché, celokrajné. Buňky listů čárkovité, (75)85–125 × 7.5–10 μm, sbíhavé buňky slabě nafouklé, s nepravidelně ztlustlými stěnami. Tobolka přímá, krátce válcovitá, ca. 1 mm dlouhá.

Ekologie: na vlhkém humusu nebo rostlinném detritu v zahloubeninách, vlhkých svazích u horských potoků nebo ve vlhkých kapsách pod převisy silikátových (žula, rula, svor) skal a balvanů v supramontánním a subalpínském stupni.

Rozšíření: Česká rep.: dosud prokázán jen na několika místech v Labském dole, dole Bílého Labe, Úpské jámě a Lvím dole (Slunečním údolí) v Krkonoších, ale mohl by být nalezen i v dalších našich horských oblastech.
Celkové: popsán z čínského Yunnanu a teprve nedávno objeven i v rakouských a bavorských Alpách.

Variabilita: druh je poněkud variabilní v habitu (velikost, hustota olistění) i mikroskopických znacích (míra sbíhavosti listů, rozměry buněk), ale vzhledem ke vzácnosti druhu zatím nemohla být podrobněji studována.

Možné záměny: Plagiothecium cavifolium – liší se širšími buňkami (obvykle 10–16 µm vs. 7,5–10 µm u O. handelii) a nenafouklými buňkami ve sbíhavé části listu; obvykle jsou rostliny výrazně větší a hustě olistěné. U řídkolistých forem ze stinných stanovišť může být někdy nutné molekulární potvrzení identity.
Isopterygiopsis muelleriana – viz poznámku pod tímto druhem.

Fotografie: habitus rostlin.

 


Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (5.2..2021): Doplnění popisů rodu a druhu.

 

Verze: 0.1 (2.11.2020): Vytvoření předběžné verze textu bez popisů.