Microlejeunea (Spruce) Steph. – jemnička

Rostliny velmi drobné, zřídkakdy tvoří samostatné polštáře, většinou jsou miniaturní rostlinky přimíchány v polštářích dalších mechorostů. Lodyhy obvykle pouze několik milimetrů dlouhé a 150 – 450 µm široké, ojediněle a oddáleně větvené. Listy většinou oddálené, vyduté, s nápadnými vydutými vnitřními laloky, dosahujícími velikosti kolem 0,8 spodního laloku. Spodní listy velmi malé, hluboce dvoudílné, s laloky 2 – 4 buňky širokými.
Buňky většinou 10 – 18 µm, často s rovnoměrně ztloustlými stěnami, na bázi často skupina 1 – 3 ocelli. Kutikula hladká. Siličná tělíska v malém počtu, nejvýše 10 v buňce.
Většinou dvoudomé druhy, velmi vzácně plodné. Gametangia většinou na zkrácených postranních větvičkách. Samičí obalné listy poměrně mohutné, obalné listy a brakteoly obvykle nespojené na bázi. Perianth hruškovitý, s 5 hranami, nejvýše slabě zploštělý.
Asi 50 druhů, v Evropě i u nás jediný druh.

Microlejeunea ulicina (Taylor) A. Evans – jemnička hlodášová (rožeňka hlodášová)

Syn.: Lejeunea ulicina (Taylor) Gottsche, Lindenb. & Nees

Rostliny velmi drobné, žlutozelené nebo zelené, niťovité, obvykle v kobercích či polštářích jiných mechorostů, ojediněle tvořící řídké volné koberce lodyžek přitisklých k substrátu.

Lodyhy obvykle kolem 0,5 cm dlouhé, nepravidelně větvené. Rhizoidy poměrně vzácné.

Listy obvykle oddálené, dvoudílné, laloky vzpřímené. Svrchní lalok široce oválný, široce vejčitý až téměř okrouhlý, silně vydutý, na špičce zatupělý, obvykle nepřekrývající lodyhu. Vnitřní lalok velikosti 0,6 – 0,8 spodního laloku, oválný, silně vydutý, s nápadným, zakřiveným apikálním zubem. Spodní listy malé, nepatrně širší než lodyha, oválné, do 0,6 – 0,8 dvoudílné, laloky kopinaté, poněkud k sobě skloněné.

Buňky 15 – 20 × 15 – 18 µm, obvykle tenkostěnné s nepatrnými rohovými ztluštěninami. Na bázi svrchního laloku 2 – 3 ocelli. Kutikula hladká. Siličná tělíska po 2 – 5 v buňce, kulovitá až oválná, 4 – 7 × 2 – 3 µm, složená z drobných krůpějí; ocelli obsahují jedno velké zrnité siličné tělísko téměř vyplňující obsah buňky.

Vegetativní rozmnožování neznámo.

Dvoudomý druh. Androecea na krátkých postranních větévkách, obalné listy ve 2 – 3 párech, silně vyduté, dvoudílné s téměř stejnými laloky, v paždí s 1 antheridiem. Gynaecea na hlavní lodyžce nebo na zkrácených postranních lodyhách. Samičí obalné listy větší než sterilní listy, laloky oválné až jazykovitě klínovité, sporadicky zubaté; brakteoly dvoudílné. Periant hruškovitý, s 5 hranami; velmi vzácný.

Ekologie: na borce stromů, na skalách obvykle na vrstvě humusu nebo i na tlejícím dřevě.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 24: 180 – 181, 1975): údajně sbírán v 18. století na Šumavě (Černé jezero) pod jménem Cololejeunea minutissima (viz poznámku tam); dokladovou položku se nepodařilo nalézt. Recentně byl nalezen na svahu Stříbrného vrchu v Novohradských horách.
Celkové: východní část Severní Ameriky, západní část Evropy, Chile, Ohňová země, Tristan da Cunha, střední a jižní Afrika; zda africké populace patří k tomuto druhu není jednoznačně akceptováno.

Variabilita: poměrně variabilní druh v řadě znaků; vytváří nedostatečně morfologicky vymezené populace, které však mají zřetelný areál. V Evropě pouze nominátní poddruh .

Možné záměny: na našem území prakticky vyloučena.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (17.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 2.0 (9.10.2017): Úprava textu s ohledem na osamostatnění rodu Microlejeunea, doplnění rozšíření druhu.