Meesia Hedw. – poparka

Rostliny v žlutavých, sytě zelených, hnědavých až načernalých trsech nebo roztroušené mezi jinými trsy mechorostů.

Lodyhy vzpřímené, nevětvené nebo vidličnatě větvené, na bázi s hojnými hyalinními rhizoidy.

Listy vzpřímené nebo odstávající, neřazené, 3řadé, 5řadé či 8řadé, podlouhle kopinaté, podlouhle oválné až úzce jazykovité, na špičce zašpičatělé nebo zaoblené; okraje ploché nebo ohrnuté, celokrajné nebo zoubkaté. Žebro mohutné, směrem od báze se zužující a končící před špičkou.

Buňky tenkostěnné nebo poněkud tlustostěnné, v horní části listu čtvercové nebo krátce obdélníkové, na bázi obdélníkové.

Jedno- i dvoudomé druhy. Perichaetiální listy prakticky neodlišené.

Štět obvykle velmi dlouhý, žlutohnědý. Tobolka podlouhle hruškovitá, zakřivená a asymetrická, s prodlouženým, dobře vyvinutým krkem, šikmo odstávající až vodorovná, hladká, hnědavá. Víčko tupě kuželovité až polokulovité. Čepička drobná, kápovitá, rychle pomíjivá.

Obústí dvojité, exostom tvořený 16 tupými, hnědavými, jemně papilnatými až téměř hladkými zuby; endostom 2 – 4× delší než exostom, tvořený bazální membránou a 16 úzkými, kýlnatými, slabě perforovanými zuby s 2 – 4 rudimentálními brvkami, výjimečně vyvinutými a stejně dlouhými jako zuby.

Výtrusy poměrně velké, zhruba 30 – 60 µm , nepravidelně kulovité.

Téměř kosmopolitně rozšířený rod asi s 12 druhy, v Evropě 4 druhy, u nás byly sbírány 3 druhy.

Klíč k určení druhů:

Meesia longiseta Hedw. – poparka dlouhoštětá

Rostliny v řídkých, obvykle zelených, uvnitř často načernalých trsech nebo vtroušené mezi jiné druhy mechorostů.

Lodyhy 4 – 8 (-10) cm dlouhé, jednoduché nebo ojediněle vidličnatě větvené, na průřezu okrouhle 5boké až trojboké, s malým, nažloutlým středním svazkem, hyalodermis slabě diferencovaná, sklerodermis chybí. Rhizoidy téměř až k vrcholu lodyh poměrně četné.

Listy 6- nebo 8řadé, za vlhka odstávající, za sucha poněkud kadeřavé, obvykle 2 – 3,5 mm dlouhé, podlouhle oválné až vejčitě kopinaté, poněkud sbíhavé, v horní části kýlnaté, pozvolna se zužující do zatupělé nebo zaoblené špičky, celokrajné nebo na špičce s několika tupými zuby, s plochými okraji. Žebro na bázi rozšířené, zaujímající méně než 1/3 šířky listu, tvořené 5 vrstvami stejných buněk a nepříliš odlišenou dorzální a ventrální epidermis, na spodní straně ploché, na horní poněkud vyklenuté, před špičkou končící.

Buňky spíše tenkostěnné, v horní části listu čtvercové až šestiboké, 8 – 14 µm , v dolní části listu obdélníkové, asi 14 µm široké.

Synoický druh. Gametangia terminální, perichaetiální listy vzpřímené, 4 – 7 mm dlouhé, slabě odlišené.

Štět 5 – 11 cm dlouhý, načervenalý, v horní části poněkud levotočivě zkroucený. Tobolka z přímého, asi polovinu délky tobolky zaujímajícího krku skloněná, podlouhle hruškovitá, 3,5 – 5 mm dlouhá, žlutohnědá až hnědá. Víčko kuželovité, zatupělé, malé. Prstenec dvouřadý, po kouskách odpadávající.

Obústí žlutavé; zuby exostomu zatupělé, nezúžené, s jemným příčným rýhováním na vnější straně a nízkými lamelami na vnitřní straně, asi 200 µm dlouhé. Bazální membrána endostomu velmi nízká, zuby úzce kopinaté, asi 600 µm dlouhé, s krátkými brvami.

Výtrusy 35 – 45 µm, žlutohnědé až hnědé, jemně papilnaté.

Ekologie: Na rašelinných loukách, ve slatinách nebo na okrajích rybníků.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Váňa J., Bryonora 38: 10-18, 2006) Tento druh prokazatelně rostl na rašeliništích mezi Borkovicemi a Mažicemi u Soběslavi; uvádí se ještě z okolí Jiříkova, z Jizerských hor (Buková hora) a okolí Havlíčkova Brodu a Jihlavy (Smrčná, Kaliště). V současné době považován za vyhynulý druh naší bryoflóry.
Celkové: Severní Amerika, Grónsko, severní a střední Evropa, Sibiř.

Variabilita: Poměrně málo variabilní druh. Ze Skandinávie popsaná var. abbreviata C. Hartm. představuje pouze rostliny s poněkud kratšími štěty.

Možné záměny: Prakticky pouze s druhem M. uliginosa – viz klíčové znaky.

Pozn.: Velenovský (1900) uváděl z Borkovických rašelinišť u Mažic ještě druh Meesia hexasticha (Funck) Bruch (sub M. albertinii Bruch & Schimp.). Dokladová položka v herbáři Velenovského (PRC) náleží k druhu M. longiseta Hedw.

Meesia triquetra ([L. ex] Jolycl.) Ångstr. – poparka třířadá

Syn.: Meesia tristicha Bruch, M. trifaria H. A. Crum, Steere & L. E. Anderson

Rostliny tuhé, v řídkých tmavozelených až sytě zelených, uvnitř černých trsech nebo ojedinělé mezi dalšími druhy mechorostů.

Lodyhy 3 – 12 (– 15) cm dlouhé, tuhé, nevětvené nebo jednoduše vidličnatě větvené, na průřezu trojboké, střední svazek ostře ohraničený, nažloutle zbarvený, sklerodermis chybí. Rhizoidy četné, červenohnědé až fialové, rhizoidální vlášení zasahuje až k vrcholu lodyhy.

Listy 3řadé, z poloobjímavé, vejčité, daleko sbíhavé báze kopinatě zašpičatělé, za vlhka odstálé, za sucha zakřiveně k lodyze přitisklé, v horní kopinaté části listu kýlnaté, 2,5 – 3,5 mm dlouhé. Okraje listů ploché, téměř vždy ostře zubaté či pilovité. Žebro na bázi poněkud rozšířené, zabírá méně než 1/3 báze, před špičkou končící, na průřezu s plochou řadou substereid a 2 – 3 řadami drobnějších buněk na břišní, 1 – 2 řadami drobnějších buněk na hřbetní straně, s poněkud diferencovanou dorzální i ventrální epidermis.

Buňky v horní části listu se stěnami ztlustlými, většinou nepravidelně obdélníkové, 25 – 45 × 10 – 18 µm, na bázi podlouhle obdélníkové, zhruba 50 × 20 µm.

Dvoudomý druh. Gametangia terminální. Perichaetiální listy poněkud delší a užší než normální listy, 4 – 6 mm dlouhé a asi 1 – 1,5 mm široké, na okraji poněkud zvlněné, slabě ohrnuté, většinou celokrajné.

Štět 3 – 10 cm dlouhý, purpurový, v horní části levotočivě zkroucený. Tobolka z přímého krku, téměř stejně dlouhého jako výtrusnice, skloněná, za sucha silně zakřivená, podlouhle hruškovitá, žlutohnědá až červenohnědá, 5 – 6 mm dlouhá. Prstenec dvouřadý, vytrvalý. Víčko kuželovité, zatupělé.

Obústí žlutavé; exostom poměrně tenký, podél dorsální linie perforovaný, asi 150 µm dlouhý, zuby endostomu asi 600 µm, kopinaté, bazální membrána pouze asi 40 µm, brvky velmi redukované.

Výtrusy 32 – 40 µm, žlutohnědé, jemně papilnaté.

Ekologie: Nejčastěji na rašelinných lukách v nenarušených částech (svaz Caricion lasiocarpae), v bažinách na okrajích rybníků, velmi vzácně.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Váňa J., Bryonora 38: 10-18, 2006) Nejhojnější oblastí výskytu byly rašelinné louky na Českomoravské vrchovině a jejím předhůří v okolí Hlinska, Trhové Kamenice, Žďáru nad Sázavou, Nového Města na Moravě, Jihlavy a Telče. Kromě toho byl tento druh dále sbírán v okolí Soběslavi (Borkovice, Mažice), Blatné (Tchořovice), Štiřína, České Lípy (Jestřebí, Žiznikovský rybník), Nové Paky (Kozinec), Chotěboře, Vrchlabí (Podhůří), Svitav, Šumperka (Václavov), Vítkova (Březová) a v Beskydech (Červík). Recentní rozšíření viz Štechová et al., Bryonora 45: 1-11, 2010: Dušejovské a Šimanovské raš. na Jihlavsku, Louky u Černého lesa na Žďársku a Odměny u Třeboně.
Celkové: Severní část Severní Ameriky až po Newfoundland a New Jersey, Grónsko, severní a střední Evropa až po Španělsko, Alpy, Karpaty a Balkán, Kavkaz, Sibiř, severní Čína, Indie, Nová Guinea a jižní Austrálie.

Variabilita: Málo variabilní druh; vzácně se vyskytují modifikace s vybíhavým žebrem (var. timmioides Sanio) nebo s téměř celokrajnými listy.

Možné záměny: Vzhledem k charakteristickému trojřadému olistění prakticky vyloučena.

Meesia uliginosa Hedw. – poparka bažinná

Syn.: Meesia trichodes Spruce

Rostliny v zelených, žlutozelených, někdy i nahnědlých trsech nebo roztroušené v trsech jiných druhů mechorostů.

Lodyhy 1 – 3 (– 8) cm dlouhé, nevětvené nebo vzácněji vidličnatě až svazčitě větvené, na průřezu 3 – 5boké, střední svazek nepříliš zřetelně odlišen. Rhizoidy hojné, rhizoidální vlášení i na nadzemních částech lodyh.

Listy za vlhka přímo odstálé, za sucha ± zkroucené, úzce kopinaté až kopinatě jazykovité, žlábkovitě vyduté, nesbíhavé a nekýlnaté, 2 – 3 mm dlouhé a nejvýše 0,8 mm široké, na okraji ohrnuté, celokrajné; špička zaoblená nebo zatupělá. Žebro mohutné, zaujímající 1/2 – 2/3 báze listu, směrem ke špičce postupně zúžené a pod špičkou končící, na průřezu tvořené ± stejnými buňkami (dorzální a ventrální epidermis tvořena buňkami poněkud menšími než vnitřní buňky).

Buňky v horní části listu čtvercové, promíšené s krátce obdélníkovými až obdélníkovými, se stěnami ztlustlými, zhruba 35 × 10 µm, na bázi tenkostěnné, podlouhle obdélníkové až protáhle šestiboké nebo i čárkovité, často i přes 100 µm dlouhé.

Polygamický druh (většinou dvoudomé, ale někdy přítomny i autoické či synoické rostliny). Perichaetiální listy delší (3 – 4 mm) a širší (1,2 mm).

Štět 1 – 7 cm dlouhý, purpurový, v horní části levotočivě zkroucený. Tobolka hruškovitá, se stejně dlouhým krkem jako výtrusnice, zakřivená, 2 – 4 mm dlouhá a 1,0 – 1,5 mm široká, žlutohnědá až hnědá. Prstenec jednořadý, částečně opadavý. Víčko drobné, kuželovité až polokulovité, zatupělé.

Exostom tvořen žlutými až žlutohnědými, kopinatými, zatupělými, asi 200 µm dlouhými zuby perforovanými v příčných liniích, zuby vně příčně přehrádkované, uvnitř s příčnými lamelami. Endostom tvoří kopinaté, kýlnaté, na kýlu zdánlivě proděravělé, 450 µm dlouhé zuby; bazální membrána pouze asi 30 – 40 µm, brvky redukované.

Výtrusy 40 – 52 µm, žlutohnědé až hnědé, jemně papilnaté.

Ekologie: Na nenarušených bažinatých loukách podobně jako oba předešlé druhy; na rozdíl od ostatních druhů rovněž na stinných, vlhkých, vápencových či dolomitových skalách v horách.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Váňa J., Bryonora 38: 10-18, 2006) Nominátní varieta sbírána pouze v minulém století v okolí Prachatic (Libín), Štiřína a v Krkonoších (bez bližší lokalizace), údaj ze Šumavy se vztahuje na německou stranu pohoří (Arbermoos). Recentně byla potvrzena var. alpina na krkonošském Kotli. Kriticky ohrožený druh naší bryoflóry.
Celkové: Severní část Severní Ameriky, na jih zasahuje po Kalifornii, Manitobu, Michigan, New York a Newfoundland, severní a střední Evropa, Kavkaz, Kazachstán, Sibiř, Čína.

Variabilita: Kromě typické (nominátní) bažinné formy se častěji dnes vyskytují na skalách rostoucí formy, označované jako var. alpina (Bruch) Hampe (var. angustifolia (Brid.) Hampe, var. alpina Rabenh. ex Paris, v extrémním případě jako var. minor (Brid.) F. Weber & D. Mohr), které dosahují pouze 1 – 3 cm délky, listy jsou krátce zašpičatělé a štět asi jen 2 – 4 cm dlouhý; tato odchylka roste pouze v Krkonoších (Velká Kotelní jáma). Dlouholisté modifikace byly odlišeny jako var. longifolia (Podp.) Podp.

Možné záměny: Pouze s druhem M. longiseta – viz klíčové znaky.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (8.3.2004): Převedení textu, vytvořeného počátkem r. 1999, aktualizace.

Verze 1.1 (6.5.2011): Aktualizace rozšíření.