Herzogiella Broth. – kornice

Syn.: Dolichotheca Lindb., Isopterygium subg. Dolichotheca Lindb., Sharpiella Z. Iwats.

Rostliny středně veliké nebo menší, tvořící zelené, světlezelené až žlutozelené nebo nahnědlé, lesklé, do plochy rozložené koberce. Lodyhy poléhavé, k substrátu přitisklé; nepravidelně až svazčitě nebo nepravidelně řídce zpeřeně větvené, na průřezu okrouhlé nebo oble pětiboké, s tenkostěnnými epidermálními buňkami až dobře vyvinutou hylodermis, střední svazek slabě vyvinut nebo může i chybět; větve na koncích ztenčené, vystoupavé nebo obloukovitě rozložené; rhizoidy papilnaté, většinou ve svazečcích na lodyze v prostoru mezi listy nebo těsně pod inzercí, vzácněji v ± zřetelných řadách nad úžlabím listů. Listy všestranně nebo slabě ploše rozložené, šikmo až rovnovážně odstálé, nesbíhavé nebo sbíhavé, kopinaté, srpovitě zahnuté, přímé nebo kostrbaté, za sucha brázdité; okraje ploché, hladké, zejména v horní polovině ± ostře zubaté; žebro krátké, dvojité. Buňky uprostřed listů ± silnostěnné, úzce čárkovité, někdy esovitě prohnuté, hladké, bazální buňky kratší; křídelní buňky v ± početné, ale nepříliš odlišené skupině. Vegetativní rozmnožování pomocí gem není známé.
Autoické druhy, rostliny často plodné. Perichaetiální listy krátké, rovné. Štět prodloužený, hladký. Tobolka válcovitá, slabě až téměř vodorovně nachýlená. Prstenec z velkých, odpadavých buněk. Buňky exothecia tlustostěnné, pravoúhlé, hladké. Diplolepidní obústí dokonale vyvinuté, zuby exostomu lemované, v přechodné zóně náhle zúžené, na vnější straně dole příčně čárkované s hladkými lamelami, uprostřed hustě papilnaté, nahoře s nepravidelně roztroušenými, malými, ostnitými papilami; ventrální povrch trabekul s roztroušenými ostnitými papilami; vnitřní obústí s neperforovanými úzkými zuby, uzlovitými nebo přívěskatými brvami a vysokou bazální membránou. Víčko krátce kuželovité, tupé nebo ostré, případně vyklenuté s nasazenou mamilou. Čepička kápovitá, hladká a úzká. Výtrusy malé, hladké nebo slabě papilnaté.

Rod s asi sedmi druhy, v Evropě tři, u nás dva.

Klíč k určení druhů:

Herzogiella seligeri (Brid.) Z. Iwats. – kornice slezská

Syn.: Dolichotheca seligeri (Brid.) Loeske, Sharpiella seligeri (Brid.) Z. Iwats., Plagiothecium silesiacum (Brid.) Schimp., nom. illeg.

Rostliny středně veliké. Lodyhy poléhavé, rozprostřené, 2–3 cm dlouhé, nepravidelně větvené, na průřezu s tenkostěnnými epidermálními buňkami, ale bez zřetelně vyvinuté hyalodermis; větve 15–20 mm dlouhé. Větevní listy všestranně až kostrbatě rozestálé, podlouhle kopinaté, postupně zašpičatělé, slabě srpovitě zahnuté až přímé, 1,2–2,4 × 0,5–0,8 mm, v horní polovině na okraji oddáleně pilovité. Žebro krátké a dvojité nebo vidličnaté. Buňky listů úzce čárkovité, 60–110 × 5–7 µm, křídelné v malé a nezřetelné skupině, nesbíhavé nebo jen velmi krátce sbíhavé. Perichaetiální listy z pošvaté báze šídlovitě zašpičatělé, na okraji zubaté.
Štět až 2,5 cm dlouhý. Tobolka 2,0–2,7 mm dlouhá, válcovitá, nachýlená až vodorovná, hladká. Zuby exostomu ca. 0,5 mm dlouhé, endostom kratší, ca. 0,4 mm, jeho zuby neperforované, bazální membrána do 0,2 mm, brvy uzlovité, vzácněji s přívěsky. Výtrusy 9–14 µm, rezavě hnědé, téměř hladké.

Ekologie: na pařezech a dřevu v nižším stupni rozkladu, na odumřelé kůře, kořenech stromů, vzácněji přelézající i na vlhký humus nebo jiný vlhký substrát, nejčastěji v montánním stupni, řidčeji i v nižších polohách, prakticky ale výhradně pod hranicí lesa.

Rozšíření: Česká rep.: na většině našeho území, v nížinách, zejména v sušších oblastech řídce, ve vlhčích lesnatých oblastech hojněji až častá. Rozšíření podle databáze ISOP.
Celkové: široce holarkticky rozšířený druh, avšak pouze v západní části Eurasie (celá Evropa, avšak končí na Urale a Kavkazu, vzácně ještě na Altaji a v Číně) a západní části Severní Ameriky.

Variabilita: druh mírně variabilní ve znacích habitu (velikost, hustota olistění, zbarvení), délce žebra či rozměrech buněk, diagnostickými znaky však zůstává stálý.

Možné záměny: s určitou zkušeností u nás nezaměnitelný druh. Habitem trochu připomíná Brachytheciastrum velutinum, to se však liší jednoduchým, poměrně silným žebrem.
Pseudotaxiphyllum elegans – liší se zdánlivě dvouřadým olistěním s kratšími, špičkami nezahnutými listy, tvorbou axilárních gem, dvoudomostí, absencí hyalodermis lodyžky i ekologií.
Isopterygiopsis pulchella – viz poznámku pod tímto druhem.

Fotografie a ilustrace na webu: bryo.cz (Š. Koval), Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), arctoa.ru, Wikimedia Commons.

Herzogiella striatella (Brid.) Z. Iwats. – kornice odstálá

Syn.: Dolichotheca striatella (Brid.) Loeske, Sharpiella striatella (Brid.) Z. Iwats.

Rostliny drobné až středně velké, tvořící světle zelené nebo žlutozelené, lesklé koberce nebo porosty až trsy. Lodyhy tenké, nepravidelně větvené, s vystoupavými větvemi, někdy téměř vzpřímeně rostoucí; na příčném řezu oválné, bez středního svazku, ale s obvykle zřetelně vyvinutou hyalodermis; obvykle hustě olistěné. Listy histě přiléhající, špičkami obvykle šikmo až rovnovážně od lodyhy odstávající, ± do plochy rozložené, 1,0–1,5 × 0,4–0,6 mm, široce sbíhavé, vejčitě kopinaté až trojúhelníkovité, postupně zúžené do jemné špičky, na okraji ploché, zubaté. Žebro většinou chybí nebo velmi krátké, dvojité. Buňky ve středu listu čárkovitě kosníkovité, 30–65 × 5–7 µm, bazální kratší a širší, tečkované. Na křídlech kromě pravoúhlých také skupina nafouklých, hyalinních, široce sbíhavých buněk. Perichaetiální listy celokrajné, z pošvaté báze náhle šídlovitě zašpičatělé.
Štět červený, 1–2 cm dlouhý. Tobolka do 2,5 mm dlouhá, nakloněná až téměř přímá, asymetrická, za sucha po vyprázdnění slabě brázditá. Prstenec dvojřadý. Zuby exostomu až 0,45 mm dlouhé, úzce lemované; zuby endostomu jemně papilnaté, bělavé; bazální membrána až 0,14 mm vysoká. Víčko tupě kuželovité. Výtrusy 10–14 mm, tmavě zelené, slabě zrnité.

Ekologie:na humusu nebo rostlinném detritu pod vegetací, nejčastěji pod keříčky borůvčí přes humusem pokryté balvany nebo nízké skalní výchozy, v subalpínském nebo alpínském stupni.

Rozšíření: Česká rep.: ve vrcholových oblastech Krkonoš a Hrubého Jeseníku pravidelně, zaznamenán recentně i na Králickém Sněžníku a udáván i z Jizerských hor; ostatní údaje z nižších poloh jsou nepravděpodobné (přestože v našich dalších vysokých sudetských pohořích by mohl být nově nalezen).
Celkové: suboceánický druh rozšířený druh na většině oceánicky ovlivněných oblastí severní polokoule (podél západního i východního pobřeží Severní Ameriky, v Evropě v horských oblastech, v asijské části Ruska chybí kromě ojedinělých nálezů v horách jižní Sibiře a východní přímořské oblasti).

Variabilita: druh není příliš proměnlivý.

Možné záměny: druh je mezi našimi bokoplodými mechy jen obtížně zaměnitelný. Poněkud podobný habitem je druh Orthothecium intricatum, který však roste ve štěrbinách bazických skal a nemá dobře odlišené křídelní buňky; listy nejsou po okraji zubaté.
Campylophyllopsis calcarea – má nesbíhavé, náhle ve špičku vytažené listy a roste ve štěrbinách bazických, obvykle vápencových skal.
Plagiothecium latebricola – viz poznámku pod tímto druhem.

Fotografie a ilustrace na webu: Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), arctoa.ru, Flora of North America.

Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (5.2..2021): Doplnění popisů rodu a druhu s využitím staršího textu Z. Hradílka.

Verze: 0.1 (4.11.2020): Vytvoření předběžné verze textu bez popisů.