Hamatocaulis Hedenäs – srpnatka

Rostliny středně velké až robustní, zelené, hnědavé až poněkud purpurové nebo i načernalé, v souvislých polštářích nebo roztroušené mezi jinými mechorosty.

Lodyhy nepravidelně nebo zpeřeně větvené v jedné rovině, obvykle vystoupavé nebo vzpřímené, bez hyalodermis a centrálního svazku, s nepříliš diferencovanou (1 – 2-vrstevnou) kůrou. Konce lodyh i větví hákovitě zakřivené. Rhizoidy ojedinělé, nepatrně větvené, vyrůstají obvykle pod insercí listů. Parafylie chybějí. Pseudoparafylie lupenité, vzácné. Axilární vlásky časté, tvořené bazální buňkou a 2 – 6 hyalinními buňkami.

Lodyžní listy ze vzpřímené báze obvykle náhle zakřivené, oválné až široce oválné, nesbíhavé, s kopinatou špičkou, vyduté, silně řáskaté, okraj plochý, nezřetelně pilovitý na špičce. Žebro jednoduché, končí v horní části listu. Větevní listy menší.

Buňky čárkovité, tenkostěnné nebo se stěnami nepatrně ztloustlými, tečkované nebo netečkované; bazální buňky kratší a širší, se stěnami ztlustlými. Křídelní buňky chybí.

Dvoudomé druhy. Perichaetiální listy kopinaté, přímé, náhle neb pozvolna zúžené do špičky, vyduté, řáskaté, žebro jednoduché, končí nad polovinou listu.

Štět purpurový. Tobolka válcovitá, vodorovná a zakřivená. Víčko kuželovité. Prstenec opadavý.

Obústí dvojité, zuby exostomu žlutohnědé, v dolní části síťkované, na okraji v horní části zoubkované. Endostom s vysokou bazální membránou, brvky 2 – 5.

Výtrusy 10 – 25 µm, jemně papilnaté.

Rod s 2 druhy vyskytujícími se i v Evropě, u nás jediný druh.

Hamatocaulis vernicosus (Mitt.) Hedenäs – srpnatka fermežová

Syn.: Stereodon vernicosus Mitt., Drepanocladus vernicosus (Mitt.) Warnst., Limprichtia vernicosa (Mitt.) Loeske, Scorpidium vernicosum (Mitt.) Tuom.

Rostliny statné, žlutozelené, zelené, hnědozelené až fermežově hnědavé, ojediněle poněkud purpurové.

Lodyhy vystoupavé až vzpřímené, 8 – 20 (– 30) cm dlouhé, dosti pravidelně zpeřeně větvené, na koncích hákovitě zakřivené; lodyhy 350 – 450 µm, drobné korové buňky se ztlustlými stěnami pouze v 1 – 2 vrstvách, dřeňové buňky tenkostěnné. Pseudoparafylie chybějí. Axilární vlásky tvořené 2 – 5 buňkami.

Lodyžní listy oválné až vejčité, 2 – 3 mm dlouhé a 0,6 – 1,2 mm široké, náhle silně srpovité až kroužkovité, postupně zúžené do zašpičatělé a někdy i žlábkovitě svinuté špičky, nejširší ve střední části listu, vyduté, silně řáskaté, okraj listu celokrajný nebo nepravidelně zubatý, plochý. Žebro silné, 45 – 100 µm široké na bázi, jednoduché, zřídka i rozdvojené, obvykle mizí za polovinou listu. Větevní listy menší, 1,8 – 2,5 mm dlouhé, většinou neřáskaté.

Buňky čárkovité, červíčkovitě zprohýbané, 35 – 125 × 4 – 6 µm, tenkostěnné, netečkované nebo se stěnami slabě ztloustlými, tečkované, bazální buňky kratší, 12 – 18 µm široké, někdy hnědavě až purpurově pigmentované, křídelní buňky chybí.

Dvoudomý druh. Perichaetiální listy přímé, prodloužené, s poměrně dlouhým žebrem.

Štět 4 – 5 cm, purpurový. Tobolka vodorovná, vyhrblá, válcovitá, 2,0 – 2,7 mm dlouhá a 1,2 – 1,5 mm široká, u ústí zúžená. Víčko kuželovité. Prstenec třířadý, opadavý.

Zuby exostomu postupně zúžené, 500 – 600 µm dlouhé a 100 – 150 µm široké, oranžové, rovnoměrně tečkované (nikoliv přehrádkované), v horní části papilnaté. Endostom hladký, žlutavý, bazální membrána dosahující do poloviny délky zubů, brvy 2 – 4.

Výtrusy 13 – 18 µm, žlutozelené, papilnaté.

Ekologie: na nepříliš narušených nebo nenarušených rašelinných lukách v pahorkatinách a předhořích.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně až vzácně téměř po celém území státu, hojněji snad v jižních a východních Čechách a v jižní části Českomoravské vrchoviny; řada lokalit dnes již neexistuje.
Celkové: holarktický druh, zasahující do střední Ameriky; uvádí se i ze severní Afriky.

Variabilita: vytváří stanovištní modifikace, odlišné většinou pouze zbarvením a habitem.

Možné záměny: absence centrálního svazku v lodyze a křídelních buněk odlišuje tento druh jednoznačně od podobných druhů příbuzných rodů. Od habitem nejpodobnějších druhů, Scorpidium cossonii a S. revolvens, se tento druh odlišuje kromě úplné absence křídelních buněk a centrálního svazku v lodyze ještě absencí lodyžní hyalodermis.