Eurhynchium Bruch & Schimp. – trněnka

Velké nebo středně velké rostliny tvořící rozlehlé, světle nebo tmavě zelené, obvykle husté koberce. Lodyhy plazivé nebo větvemi krátce vystoupavé, se středním svazkem, nepravidelně nebo ± pravidelně jednoduše zpeřené, větve přímé nebo za sucha obloukovitě ohnuté, vzpřímené nebo poléhavé. Pseudoparafylie trojúhelníkovité, ostré.

Listy lodyžní a větevní tvarem i velikostí velmi podobné, i za sucha odstálé, výrazně podélně řáskaté, ze široce vejčité či srdčité, prakticky nesbíhavé báze rovnostranně trojúhelníkové až široce kopinaté, ± ploché nebo slabě vyduté na bázi, špička ostrá; okraje výrazně po celé délce zubaté. Žebro jednoduché, dosahující do 2/3 – 5/6 délky listu, na hřbetě vybíhající jednobuněčným trnem.

Buňky ve střední části listu protáhle a úzce rombické až čárkovité, tenkostěnné, netečkované, bazální buňky kratší a širší, křídelní buňky krátce obdélníkové až zaobleně čtvercové, někdy tečkované, v ± zřetelné, nepříliš velké skupině.

Dvoudomé nebo phyllodioické druhy. Perichaetiální listy se zpět odehnutou špičkou.

Štět dlouhý, přímý, hladký.

Tobolka nachýlená až vodorovná, slabě asymetrická, vejčitě oválná až krátce válcovitá, prstenec po částech se loupající, víčko z kuželovité báze dlouze šikmo zobánkaté. Čepička kápovitá, lysá.

Obústí dobře vyvinuté, endostom stejné výšky jako exostom, s dobře vyvinutými brvami.

V tomto úzkém pojetí pouze dva blízce příbuzné a podobné druhy, oba se vyskytují i u nás. Tradičně však byly do tohoto rodu řazeny i další druhy ze zobánkatou tobolkou, výrazně zubatými, málo sbíhavými listy s nepříliš zřetelně odlišenými křídelními buňkami, které jsou nyní v rodech Oxyrrhynchium, Plasteurhynchium, Kindbergia, Eurhynchiastrum a Sciurohypnum či Cirriphyllum.

Klíč k určení druhů:

Eurhynchium angustirete (Broth.) T. Kop. – trněnka Zetterstedtova

Syn.: Eurhynchium zetterstedtii Størmer

Listy i za sucha téměř kolmo odstálé, lodyžní z ± srdčité báze široce trojúhelníkovité, 1,2 – 1,8 × 1,0 – 1,4 mm, 1,2 – 1,3 × delší než široké, se širokou špičkou, svírající úhel 50 – 85°.

Buňky ve střední části listu (25–)40 – 70 × 5 – 7 µm.

Štět 2 – 2,5 cm dlouhý. Tobolka asymetrická, vejčitě elipsoidní. Výtrusy 12 – 16 µm. Ostatní znaky viz popis rodu.

Ekologie: na lesním humusu přes kyselé silikátové i vápencové substráty, epiliticky na silikátových kamenech a balvanech, vzácněji skalách, epifyticky na bázích zejména listnatých stromů, přednostně na polostinných až stinných místech s vyšší vzdušnou vlhkostí, typicky např. s druhy Isothecium alopecuroides a Plagiomnium affine, s těžištěm v montánních polohách, ale zasahující do nižších poloh i nad hranici lesa.

Rozšíření: Česká rep.: (srov. Pospíšil V., Čas. Mor. Muz., Sci. Nat., 65: 71–106, 1980) široce rozšířený druh na většině našeho území.
Celkové: Evropa se zřetelně subkontinentálním typem rozšíření (chybí na Britských ostrovech a v nejjižnější části Evropy, ve východní Evropě po Ural, východněji rovněž chybí), Turecko, Kavkaz, Altaj, Sajan, střední Čína, Tchaj-wan, Japonsko.

Variabilita: druh je přes svou hojnost poměrně velmi málo variabilní, rostliny z nestíněných stanovišť jsou často žlutozelené, typické rostliny stinných stanovišť pak tmavě zelené.

Možné záměny: Eurhynchium striatum – viz klíčové znaky, jinak je druh v podstatě nezaměnitelný.

Eurhynchium striatum (Schreb. ex Hedw.) Schimp. – trněnka pruhovaná

Syn.: *Eurhynchium longirostre Schimp., nom. illeg., Eurhynchium magnusii (H. Winter) Pilous

Listy za sucha šikmo odstálé, lodyžní vejčitě prodlouženě trojúhelníkovité, 1,7 – 2,4 mm dlouhé, 1,3 – 2,0 × delší než široké, s ± úzce kopinatou špičkou, svírající stranami úhel 15 – 45°. Buňky ve střední části listu 35 – 70 × 4 – 7 µm.

Štět do 2,5 cm dlouhý. Tobolka zahnutě válcovitá, skloněná. Výtrusy 11 – 14 µm. Ostatní znaky viz popis rodu.

Ekologie: na podobných místech jako předchozí druh, ale dává přednost méně kyselým substrátům, typicky například s druhem Rhytidiadelphus triquetrus.

Rozšíření: Česká rep.: (srov. Pospíšil V., Čas. Mor. Muz., Sci. Nat., 65: 71–106, 1980) široce rozšířený druh na našem území, ale s mnohem řidčeji roztroušeným výskytem než předchozí, se suboceánicko tendencí, chybí ve vyšších polohách.
Celkové: Evropa (s prakticky totožným celkovým, rozšířením, ale suboceánicko tendencí, nejhojnější v západní Evropě, na východě končí v Polsku, Rumunsku a Bulharsku), severní Afrika, Turecko, Kavkaz, střední a východní Asie.

Variabilita: rovněž poměrně málo variabilní, a to i v habitu.

Možné záměny: Eurhynchium angustirete – viz klíčové znaky.
Loeskeobryum brevirostre – habitem i stanovištně velmi podobný druh, snadno se však odliší přítomností parafylií.

Fotografie na internetu: habitus (K. U. Leuven, Kortrijk).

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (8.9.2006): Vytvoření textu.