Eurhynchiastrum Ignatov & Huttunen – trněnka
Rostliny středně velké až drobné, v žlutozelených, zelených až světle hnědě zelených hustých kobercích. Lodyhy plazivé, do 5 cm dlouhé, se středním svazkem, obvykle hustě olistěné, hustě a často zpeřeně větvené, větve rovné nebo obloukovitě zahnuté, hustě olistěné, zatupělé, do 5(–10) mm dlouhé.
Listy za sucha neúplně střechovitě přitisklé až odstávající, za vlhka šikmo odstálé, zejména za sucha často mírně podélně řáskaté, lodyžní 0,7 – 1,2 × 0,4 – 0,8 mm, vejčitě kopinaté, nad užší, krátce sbíhavou bází rozšířené a pak ± postupně zúžené do ostré špičky, větevní listy užší a menší, ve špičce obvykle zřetelně zatupělé; okraje po celé délce zoubkaté a pod špičkou a na větevních listech obvykle velmi silně zubaté. Žebro jednoduché, nad polovinou končící a vybíhavé dorzálně v zřetelný trn.
Buňky ve střední části listu čárkovité, 35 – 60 × 5 – 7 µm, mírně rovnoměrně ztlustlé, na bázi kratší, křídelní buňky oválné až zaobleně čtvercovité, silnostěnné, tvořící ± zřetelnou, krátce obdélníkovitou skupinu.
Dvoudomá, perichaetiální listy se zahnutou špičkou. Sporofyty vzácné.
Štět hladký, přímý, do 1 cm dlouhý. Tobolka nachýlená až vodorovná, asymetricky elipsoidní, prstenec loupavý po částech, víčko zobánkaté. Obústí dobře vyvinuté. Výtrusy jemně papilnaté, 11 – 17 µm.
Monotypický rod, dříve začleňovaný do široce vymezeného rodu Eurhynchium, na základě fylogenetické analýzy molekulárních i morfologických znaků však, stejně jako Kindbergia, patrně ostatním druhům tohoto rodu příbuzný jen vzdáleně.
Eurhynchiastrum pulchellum (Hedw.) Ignatov & Huttunen – trněnka kostrbatá
Syn.: Eurhynchium pulchellum (Hedw.) Jenn., *Eurhynchium strigosum (Hoffm. ex F. Weber & D. Mohr) Schimp., nom. illeg.
Popis rostlin viz popis rodu.
Ekologie: zpravidla na holé, kyselé až mírně bazické, polostinné až stinné, mírně vlhké zemi nebo i sušší zemi, na okrajích cest nebo přes kameny a báze skal nebo stromů na místech s vyšší vzdušnou vlhkostí (okolo vodních toků, v naříznutějších údolích apod.), ve vysokohoří často v chráněných štěrbinách mírně nebo silněji bazických silikátových skal, z nížin vysoko nad hranici lesa.
Rozšíření: Česká rep.: (srov. Pospíšil V., Čas. Mor. Muz., Sci. Nat., 65: 71–106, 1980) na
vhodných místech velmi roztroušeně, častější zejména ve středních polohách na
nevápencových, ale také ne striktně kyselých substrátech, zejména v údolích
větších i menších vodních toků.
Celkové: Evropa, severní Afrika, Blízký a Střední Východ, severní Asie, Čína,
Severní Amerika.
Variabilita druh je vzhledem k široké škále stanovištních podmínek, na kterých roste, poměrně variabilní. Tradičně jsou rozlišovány var. diversifolium (Schimp.) Ochyra & Żarnowiec (Eurhynchium pulchellum var. diversifolium (Schimp.) C.E.O. Jensen), vysokohorský taxon stanovišť nad hranicí lesa, s kratšími, do 5 mm dlouhými, hustě střechovitě olistěnými větvemi a poměrně krátkými buňkami listů, 36 – 56 µm, 8 – 12 ×delšími než širokými a var. praecox (Hedw.) Ochyra & Żarnowiec (Eurhynchium pulchellum var. praecox (Hedw.) Dixon) z nízkých poloh, suchých otevřených terestrických stanovišť na vápencích, slínovcích apod., vyznačující se rovněž krátkými a hustě střechovitě olistěnými větvemi, ale delšími buňkami listů, 50 – 80 µm, 10 – 13 × delšími než širokými. Nominátní varieta má větve typicky delší, méně hustě olistěné a buňky 50 – 90 µm dlouhé a roste na vlhčích a stinnějších místech na méně bazických substrátech; je však pravděpodobné, že všechny tyto taxony jsou spíše stanovištními modifikacemi.
Možné záměny: Kindbergia praelonga – liší se ostře
zakončenými větevními listy a větším rozdílem ve tvaru listů lodyžních a
větevních, lodyžní listy jsou mnohem déle sbíhavé a nalodyžkách někdy vyrůstají
i parafylie.
Oxyrrhynchium hians, případně další
druhy rodu – liší se ostře zakončenými větevními listy, stejným tvarem
lodyžních a větevních listů, lodyžní listy nejsou nikdy podélně řáskaté.
Fotografie na internetu: habitus (Wisconsin Mosses, M. Lüth).
Verze 1.0 (8.9.2006): Vytvoření textu.