Dicranodontium Bruch & Schimp. – dvouhrotcovka (hyčovka)

Rostliny vzpřímené, v obvykle rozsáhlých hustých porostech, tmavě zelené.

Lodyhy ca. 0.5 – 10 cm dlouhé, málo větvené, vlášenité, střední svazek vyvinut.

Listy přímé, slabě jednostranné až kroužkovité, z ± vejčité polopošvaté váze zúžené do dlouhé, šídlovité, často kanálkovité a štětinovité špičky, čepel dosahuje jen ca. 1/4 délky listů, jednovrstevná, zužující se k okrajům. Žebro silné, zaujímající 1/4 – 1/3 šířky listů, na průřezu s 1 řadou vůdčích buněk, ventrálními i dorzálními stereidami a ventrální i dorzální epidermis, obvykle výrazně zubaté a poněkud mamilnaté dorzálně. Okraje hladké nebo zubaté.

Buňky v horní části listů obdélníkovité (5 – 12:1), hladké. Bazální buňky u žebra obdélníkovité, někdy nafouklé, někdy výrazně odlišné od vnějších bazálních buněk, na okraji někdy několik řad odlišných užších buněk. Křídelní buňky odlišené, tenkostěnné, hyalinní nebo načervenalé, někdy nafouklé, tvořící někdy ouška.

Vegetativní rozmnožování časté pomocí odlamujících se listů nebo listových špiček.

Dvoudomé, vzácně plodné druhy. Perichaetiální listy s pošvatě objímavou bází.

Štět za sucha zprohýbaný, za vlhka prohnutý ve tvaru labutího krku, 0.6 – 2 cm dlouhý.

Tobolka vejčitě válcovitá, přímá, hladká, prstenec chybí, víčko dlouze zobanité. Čepička kápovitá, hladká nebo třásnitá.

Obústí tvořeno 16 kopinatými zuby s příčnými trámci, dělené k bázi, ve spodní části papilnatě čárkovité, v horní papilnaté.

Malý, převážně holarktický rod (7 druhů), v Evropě 3 druhy (Dicranodontium subporodictyon Broth. je v níže citované revizi rodu řazeno do rodu Dicranum).

Literatura: Frahm J.-P. 1997. A taxonomic revision of Dicranodontium (Musci). Annales Botanici Fennici 34: 179-204.

Klíč k určení druhů:

Dicranodontium asperulum (Mitt.) Broth. – dvouhrotcovka drsná (hyčovka drsná)

Rostliny obvykle mohutné, do 10 cm dlouhé, žlutozelené.

Listy zpravidla přímé, ale nejsou vzácné formy s jednostrannými listy, 5 – 6 mm dlouhé. Okraje jemně zoubkaté téměř k bázi.

Křídelní buňky hyalinní, bazální buňky u žebra zvětšené, hyalinní, dobře odlišené od vnějších nenafouklých zelených buněk. Buňky ve střední části čepele ztlustlé, netečkované.

Sporofyt velmi vzácný, u nás nezjištěn. Štět 1.5 – 2 cm dlouhý, tobolka 1.5 – 2 mm dlouhá. Čepička hladká na bázi.

Výtrusy okolo 13 µm.

Ekologie: na silikátových skalách ve vyšších horských nebo výrazně inverzních polohách, často a typicky u nás na pískovcích.

Variabilita: velmi variabilní v habitu rostlin, daném mírou jednostrannosti listů, v mikroskopických znacích poměrně stálý druh; značně variabilní je zubatost žebra, které je někdy zoubkaté pouze velmi jemně, okraje jsou však na většině listů zoubkaté až po rozšířenou bázi. Modifikace se zahnutými listy (časté u nás zejména na Šumavě) byly popsány jako var. falcatum (Milde) Broth.

Rozšíření: Česká rep.: severo- a východočeské pískovce (Tiské stěny, Českosaské Švýcarsko, Adršpašsko-teplické stěny, Broumovské stěny), Šumava (centrální hřeben – Plechý a Trojmezí, Prášilské, Černé a Čertovo jezero); od Kunštátu udáván omylem.
Celkové: (sub)atlantsky laděné oblasti Evropy (Norsko, Skotsko, Německo, Alpy, západní Karpaty), Himálaj, jižní Čína, Taiwan, Japonsko, Sulawesi, Severní Amerika.

Možné záměny: Dicranodontium denudatum – liší se ± celokrajnými okraji listů a málo a postupně odlišenými vnitřními bazálními buňkami.
Dicranodontium uncinatum – liší se ± celokrajnými okraji listů, listy jsou u něj obvykle kroužkovité, mladá čepička třásnitá na bázi.
Paraleucobryum sp. div. – viz poznámku u těchto druhů.
Campylopus sp. div. – viz poznámku u těchto druhů.

Ilustrace na WWW: BFNA.

Dicranodontium denudatum (Brid.) E. Britton – dvouhrotcovka lámavá (hyčovka lámavá)

Rostliny obvykle do 4 cm dlouhé, tmavozelené, naspodu výrazně vlášenité.

Listy většinou slabě jednostranné, na vrcholu lodyhy téměř všestranné, 5 – 7 mm dlouhé, s dlouhou kanálkovitou špičkou, většinou velmi snadno se odlamující a obnažující tak hnědé prosvítavé konce lodyžek, připomínající smrkové větvičky. Žebro zaujímající 1/4 – 1/3 báze, nezřetelně oddělené od čepele. Okraje téměř celokrajné.

Křídelní buňky červenavé nebo hyalinní, bazální buňky u žebra obdélníkovité, silnostěnné, jen vzácně tečkované, hyalinní, nezřetelně odlišené od vnějších buněk. Buňky v horní části čepele dvouvrstevné, splývající s nezřetelně odlišeným žebrem.

Sporofyt dosti vzácný. Štět 0.6 – 1.0 cm dlouhý, tobolka 1.5 – 2 mm dlouhá. Čepička hladká na bázi.

Výtrusy okolo 10 – 15 µm.

Ekologie: nejčastěji na hnijícím dřevě v horských lesích, vzácněji ve vyšších polohách i na silikátových balvanech a skalách, řidčeji též sestupuje do nižších poloh na vlhká stanoviště, zde téměř výhradně na hnijícím dřevu, bázích stromů nebo pískovcových skalách.

Variabilita: poměrně variabilní druh v habitu, daný opět různou mírou jednostrannosti listů. Problémy někdy působí formy s nelámavými nebo málo lámavými listy. Na alpinských stanovištích se vyskytují hustotrsé modifikace s téměř přímými, kratčeji zašpičatělými listy, označované jako var. alpinum (Schimp.) I. Hagen.

Rozšíření: Česká rep.: častý druh v horských polohách, řidčeji proniká na chladnější a vlhká stanoviště do nižších poloh.
Celkové: Evropa, Kavkaz, Sibiř, horstva střední Asie, JV Asie, Severní a Střední Amerika, v Jižní Americe po Peru a Bolívii.

Možné záměny: Dicranodontium asperulum – viz poznámku pod tímto druhem.
Dicranodontium uncinatum – liší se obvykle nápadně kroužkovitými, méně lámavými listy a výrazně odlišenými křídelními buňkami, diferenciací vnitřních a vnějších bazálních buněk a dobře odlišeným žebrem proti čepeli.
Paraleucobryum sp. div. – viz poznámku u těchto druhů.
Campylopus sp. div. – viz poznámku u těchto druhů.

Dicranodontium uncinatum (Harv.) A. Jaeger – dvouhrotcovka kroužkolistá (hyčovka kroužkovitá)

Syn.: Dicranodontium circinatum (Wils.) Schimp.

Rostliny obvykle do 6 – 10 cm dlouhé, leskle zlatavě zelené, naspodu vlášenité.

Listy většinou silně jednostranné až kroužkovité, vzácněji jen slabě zahnuté, až 12 mm dlouhé, s dlouhou štětinovitou špičkou. Žebro zaujímající 1/3 báze, zřetelně oddělené od čepele, zoubkaté dorzálně v horní polovině listu. Okraje téměř celokrajné.

Křídelní buňky hyalinní, bazální buňky u žebra obdélníkovité, hyalinní, nápadně odlišené od vnějších a horních buněk čepele. Vnější buňky čepele v 10 – 12 řadách velmi úzkých, čárkovitých buněk. Buňky v horní části čepele dvouvrstevné, splývající s nezřetelně odlišeným žebrem, silnostěnné, tečkované.

Sporofyt velmi vzácný, u nás nezjištěn. Štět 1.0 – 1.5 cm dlouhý, zprohýbaný, tobolka 2 mm dlouhá. Čepička třásnitá na bázi.

Výtrusy okolo 10 – 15 µm.

Ekologie: na vlhkých, někdy stinných silikátových skalách ve vyšších horských polohách.

Variabilita: může rovněž vytvářet modifikace s méně zahnutými, pouze slabě srpovitými listy (var. subfalcatum (Limpr.) Paris). Značná variabilita je v celkové velikosti rostlin (naše rostliny z Jeseníku, stejně jako krkonošské patří mezi velmi drobné formy), variabilní je i míra zubatosti horní části listu.

Rozšíření: Česká rep.: vzácně na Šumavě (Plechý, Trojmezí, kar Plešného jezera), v Krkonoších (Labský důl) a v Hrubém Jeseníku (Sněžná kotlina).
Celkové: atlantsky laděná část Evropy (Norsko, Skotsko, Alpy, nejvýchodněji v Sudetech), JV Asie, Himálaj, JV Čína, Japonsko, Britská Kolumbie.

Možné záměny: Dicranodontium denudatum, D. asperulum – viz poznámky pod těmito druhy.
Campylopus sp. div. – liší se kratšími horními buňkami čepele a kombinací znaků na průřezu žebrem.
Paraleucobryum sp. div. – liší se mj. průřezem žebra, ve kterém chybí stereidy.

Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (2.1.2004): Převedení textu, vytvořeného v roce 1999 do html, aktualizace.

Verze: 1.1 (17.3.2004): Přidání odkazu na ilustraci v BFNA.