Cratoneuron (Sull.) Spruce – hrubožebrec

Hypnum sect. Cratoneuron Sull. in Gray, Hypnum sect. Filicina Brid., Callialaria Ochyra

Rostliny poměrně variabilní v habitu, žlutavé, hnědavé či zelené, ve stáří obvykle vždy hnědozelené, vytvářející většinou husté, vzácněji řídké, poněkud lesklé polštáře.

Lodyhy poléhavé až vystoupavé, 3 – 15 cm dlouhé, obvykle nepravidelně, vzácněji téměř zpeřeně větvené; větve asi 3 – 10 cm dlouhé. Lodyha 450 – 500 µm, bez hyalodermis, na povrchu s 3 – 5 vrstvami drobných, tlustostěnných, obvykle hnědavých korových buněk, obklopujících větší, tenkostěnné, bezbarvé dřeňové buňky a nepříliš mohutný, 30 – 40 µm široký centrální svazek. Konce lodyh a větví často zakřivené. Rhizoidy obvykle vyrůstají pod insercí listů, hojné až sporadické, větvené. Parafylie hojné či nehojné, mohou i chybět, listovité, ploché, kopinaté až široce oválné, na okrajích vroubkované až zubaté. Pseudoparafylie četné, široce oválné až okrouhlé, zoubkaté až vroubkované na okrajích, nesbíhavé. Axilární vlásky, nehojné, 1 – 2-buněčné (+ bazální buňka).

Lodyžní listy vzájemně se kryjící až oddálené, k lodyze přilehlé až odstálé, 1,0 – 1,5 mm dlouhé a 0,8 – 1,0 mm široké, ze srdčité báze trojboké až trojboce kopinaté, někdy poněkud jednostranné, ploché nebo vyduté, postupně zúžené do poměrně krátké, přímé nebo zakřivené špičky, většinou neřáskaté; okraj listů plochý, většinou jemně zoubkatý. Žebro jednoduché, poměrně silné (dosahující někdy šířky až 50 – 100 µm na bázi listu), směrem vzhůru postupně zúžené, končící ve špičce nebo i vybíhavé. Větevní lístky podobné, menší.

Buňky s poněkud ztloustlými stěnami, hladké, nejvýše nepatrně tečkované, většinou okrouhle šestiboké až čárkovité, prodloužené, většinou 2 – 10× delší než široké, 25 – 50 × 6 – 9 µm, křídelní buňky tvoří nafouklou, někdy žlutavou skupinu tenkostěnných buněk až 20 – 35 µm širokých, dobře odlišenou od ostatních buněk a vytvářející jakási ouška na bázi listu.

Dvoudomý druh. Perigonia v paždí listů; perigoniální listy široce oválné, vyduté, krátce zašpičatělé a hrubě pilovité. Perichaetia s rhizoidy na bázi; perichaetiální listy kopinaté až oválně kopinaté, pozvolna zašpičatělé, hrubě zubaté v horní části, silně rýhované, žebro mizí ve špičce.

Štět 2,5 – 4,0 cm dlouhý, v horní části do leva stočený, purpurový, v horní části někdy oranžový či žlutý. Tobolka 2,5 – 3,2 mm dlouhá, protáhle elipsoidní až válcovitá, nachýlená až vodorovná, asymetrická až téměř souměrná, poněkud zúžená pod ústím. Víčko kuželovité, zašpičatělé. Prstenec opadavý, tvořen 1 – 2 řadami drobných buněk.

Obústí dvojité; zuby exostomu 600 – 700 × 10 – 12 µm, kopinaté, žlutohnědé, příčně rýhované, se zřetelnou klikatou čárou, jemně papilnaté, na zadní straně s vystupujícími lamelami. Zuby endostomu hyalinní nebo bledě žluté, perforované, s bazální membránou dosahující do poloviny výšky zubů. Brvky 2 – 3, papilnaté, stejně dlouhé jako zuby obústí.

Výtrusy hnědavé, jemně papilnaté, 14 – 22 µm.

Rod s 2 druhy; jediný druh na našem území.

Cratoneuron filicinum (Hedw.) Spruce – hrubožebrec kapradinový

Syn.: Hypnum filicinum Hedw., Amblystegium filicinum (Hedw.) De Not.

Rostliny většinou v hustých, kompaktních polštářích.

Lodyhy a větve zakřivené, jen zřídka přímé; rhizoidy vytvářejí poměrně husté vlášení na spodní straně rostlin. Parafylie vždy (alespoň v malém počtu) přítomné.

Lodyžní listy spíše ploché nebo pouze nepatrně vyduté, zakřivené až srpovité (většinou nejsou přímé).

Buňky okrouhle šestiboké, většinou pouze 2 – 4× delší než široké, 25 – 35 × 6 – 9 µm.

Ostatní znaky viz popis rodu.

Ekologie: bažinatá a pramenitá místa, podél potůčků apod., na zemi i na kamení a skalách, přednostně na alespoň mírně bazických substrátech, od nížin do hor.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně, v oblastech s bazickými substráty hojně po celém území.
Celkové: holarktický druh, zasahující na jih do Maroka, hor střední Afriky, na Madeiru, do Mexika, Ekvádoru a Bolívie a na Nový Zéland.

Variabilita: značně variabilní druh. Běžně se vyskytující rostliny představují odchylku popsanou jako var. atrovirens (Brid.) Ochyra (= var. fallax (Brid.) G. Roth). Rostliny jsou poněkud robustnější než u var. filicinum (10 – 15 cm), s odstávajícími, spíše kopinatými, slabě zubatými listy a mohutným, vybíhavým žebrem (často čepel listová erodovaná a na lodyze zůstávají pouze zbytky čepele s žebrem). Tato odchylka se vyskytuje i na našem území, je hojnější než typová varieta.

Ostatní popsané odchylky spadají do ranku modifikací, které se odlišují habitem, zabarvením, srpovitostí listů apod. (var. gracilescens (Brid.) G. Roth – plstnatá lodyha, všestranně odstálé listy, var. elatum (Schimp.) Loeske – vystoupavé až vzpřímené rostliny, var. falcatulum Warnst. – značně srpovité listy aj.).

Možné záměny: poněkud podobný druhům Amblystegium fluviatile a A. tenax; zmíněné druhy mají spíše kopinaté listy (tím se blíží var. atrovirens), nemají (na rozdíl od zmíněné variety) vybíhavé žebro, nemají parafylie aj. Odlišení od C. curvicaule (u nás dosud prokazatelně nezjištěný taxon) viz poznámka. Druhy rodu Palustriella se odlišují většinou ostře pilovitými okraji listů, nápadně odlišnými lodyžními a větevními listy (s výjimkou druhu P. falcata), křídelními buňkami dosahujícími až k žebru, nitkovitými parafyliemi, čárkovitými nebo papilnatými buňkami aj.

Poznámka:

Druhý druh rodu, Cratoneuron curvicaule (Jur.) G. Roth (= Cratoneuron filicinum var. curvicaule (Jur.) Mönk., Callialaria curvicaulis (Jur.) Ochyra), je arkticko-alpínský druh, ze střední Evropy známý dosud pouze z Alp a Tater. Od druhu Cratoneuron filicinum se odlišuje přímými, nikoliv zakřivenými vrcholy lodyh a větví, nehojnými rhizoidy, chybějícími parafyliemi, vydutými listy, prodlouženými (6 – 10× delšími než širšími) buňkami v listech aj. Údaje o výskytu tohoto taxonu v České republice jsou pravděpodobně všechny mylné, většinou se jedná o modifikace druhu Cratoneuron filicinum.