Campyliadelphus (Kindb.) R.S. Chopra – zelenka

Syn.: Hypnum sect. Campyliadelphus Kindb., Campylium sect. Campyliadelphus (Kindb.) Broth.

Drobné či středně velké rostliny, vytvářející zelené, častěji však žlutozelené až žlutohnědé, husté či řídké polštáře, někdy jsou i jednotlivé rostliny roztroušené v porostech jiných mechorostů.

Lodyhy poléhavé, nepravidelně až dosti pravidelně zpeřeně větvené. Hyalodermis chybí, korové buňky ve 2 – 3 řadách se slabě či silně ztloustlými stěnami, ostatní dřeňové buňky většinou tenkostěnné; centrální svazek úzký. Rhizoidy málo nebo silně větvené, vyrůstající z lodyžky často pod insercí listů, mohou tvořit i tomentum. Parafylie chybějí; pseudoparafylie listovité, široce oválné až jazykovité. Axilární vlásky tvořené 1 – 4 obdélnými hyalinními buňkami a krátkou hnědavou bazální buňkou.

Lodyžní listy oválné, široce oválné až zaobleně trojboké, 1,0 – 2,5 mm dlouhé, postupně nebo náhle zúžené v dlouhou špičku, přímé nebo zakřivené, od lodyhy odstávající až špičkami kostrbatě odstávající, slabě vyduté, na okraji ploché, nejvýše v bazální části slabě vehnuté, celokrajné nebo jemně pilovité. Žebro jednoduché, končící v horní třetině listu (ojediněle i vybíhavé) nebo kratší a dvojité. Větevní listy menší a obvykle užší než lodyžní listy, jinak lodyžním listům dosti podobné.

Buňky obdélníkové až čárkovité, s poněkud ztloustlými stěnami, někdy tečkované; křídelní buňky zřetelně odlišené, 10 – 20 µm široké, tvoří zřetelně či méně zřetelně ohraničenou, oválnou, široce oválnou až čtverečnou, poněkud po lodyze sbíhající skupinu.

Dvoudomé druhy. Perigonia laterální, perigoniální listy z rozšířené báze náhle zúžené. Perichaetiální listy zúžené do špičky, přímé, obvykle rýhované, pouze s tupými zoubky nebo celokrajné, s mohutným jednoduchým žebrem, které končí ve špičce.

Štět přímý, purpurový. Tobolka válcovitá, zakřivená, vodorovná; víčko kuželovité, prstenec vytvořen, opadavý.

Obústí dvojité; zuby exostomu žluté, v dolní části přehrádkované, v horní části papilnaté a zoubkované; zuby endostomu s bazální membránou sahající až do poloviny výšky endostomu, v horní části papilnaté, v dolní hladké; brvky 1 – 3, stejně dlouhé jako zuby obústí.

Výtrusy 9 – 20 µm, obvykle jemně papilnaté.

Rod se 3 druhy v holarktické oblasti, v Evropě i na našem území 2 druhy.

Klíč k určení druhů:

Campyliadelphus chrysophyllus (Brid.) R.S. Chopra – zelenka zlatolistá

Syn.: Hypnum chrysophyllum Brid., Campylium chrysophyllum (Brid.) Lange, Chrysohypnum chrysophyllum (Brid.) Loeske

Rostliny tvoří řídké, zlatožluté, žlutozelené až hnědozelené, poněkud lesklé polštáře.

Lodyhy 3,5 – 10 cm dlouhé, poléhavé až vystoupavé, nepravidelně zpeřené, s větvemi plazivými či vystoupavými, zašpičatělými. Lodyhy na průřezu okrouhlé, 150 – 180 µm v průměru, s 3 – 4 řadami drobných, tlustostěnných korových buněk, s tlustostěnnými dřeňovými buňkami a se středním svazkem. Rhizoidy větvené. Pseudoparafylie listovité, proměnlivého tvaru. Axilární vlásky s 1 – 3 buňkami a bazální buňkou.

Lodyžní listy ze široce srdčité, téměř trojboké báze úzce kopinatě zašpičatělé, 1,2 – 1,5 × 0,4 – 0,5 mm, od lodyhy odstávající, celokrajné nebo pouze na bázi nepatrně pilovité, špičkami listů obvykle kostrbatě odstávající. Žebro jednoduché, poměrně tenké, na bázi 20 – 45 µm široké, končí nad polovinou listu, v některých listech i kratší a dvojité. Větevní listy z oválné báze kopinaté, 1,1 – 1,3 × 0,20 – 0,25 mm, celokrajné.

Buňky čárkovité, 45 – 80 × 5 – 10 µm. Křídelní buňky čtvercové nebo krátce obdélníkové, nažloutlé, tvoří nepříliš zřetelně odlišenou, poněkud sbíhavou, téměř až k žebru dosahující skupinu.

Štět 2,0 – 2,5 cm dlouhý, v horní části poněkud levotočivě zkroucený. Tobolka asi 2,5 – 3,0 cm dlouhá, pod širokým ústím zúžená.

Zuby exostomu 500 – 600 × 80 – 90 µm, žlutavě oranžové, přehrádkované v dolní části, jemně papilnaté v horní části; zuby endostomu 180 – 200 µm vysoké, žlutavé. Brvky 2 – 4, stejně dlouhé jako zuby endostomu.

Výtrusy 8 – 12 (– 16) µm, žlutavé, téměř hladké.

Ekologie: na vápnité zemi, sutích a kamenech, spíše v nižších polohách v xerotermních oblastech státu.

Rozšíření: Česká rep.: na odpovídajících stanovištích poměrně hojný druh.
Celkové: Severní Amerika, zasahuje až do Guatemaly, Kolumbie a na Velké Antily, Evropa, severní Afrika, severní a střední Asie.

Variabilita: nepříliš variabilní druh. Drobné formy bývaly oddělovány jako var. tenellum (Hypnum chrysophyllum var. tenellum Schimp.), nejedná se pravděpodobně o taxonomickou odchylku. Taxonomickou odchylkou není ani ve vodě rostoucí var. uliginosa (Hypnum chrysophyllum f. uliginosa Limpr.), poněkud připomínající Campylium stellatum.

Možné záměny: C. elodes – viz klíčové znaky a ekologie; Campylium stellatum má krátké dvojité žebro, bývá robustnější, křídelní buňky nedosahují k žebru aj. Drepanocladus polygamus má ostře ohraničené křídelní buňky, žebro dosahuje až do listové špičky aj.

Ilustrace: BFNA.

Campyliadelphus elodes (Lindb.) Kanda – zelenka bažinná

Syn.: Amblystegium elodes Lindb., Campylium elodes (Lindb.) Kindb., Chrysohypnum elodes (Lindb.) Loeske

Rostliny jednotlivé nebo v nízkých, plochých, olivově zelených, žlutozelených i načervenalých či žlutohnědých, někdy slabě lesklých polštářích.

Lodyhy 3 – 9 cm dlouhé, poléhavé nebo poněkud vystoupavé, nepravidelně zpeřeně větvené, větve často vzpřímené, zakřivené. Na průřezu jsou lodyhy okrouhlé, asi 180 – 200 µm v průměru, s 2 – 4 řadami drobných tlustostěnných korových buněk a velmi redukovaným středním svazkem. Rhizoidy silně větvené. Pseudoparafylie listovité. Axilární vlásky s 2 – 4 buňkami a bazální buňkou.

Lodyžní listy oddálené, odstávající až kostrbaté, někdy poněkud srpovitě zakřivené, z úzce oválné až vejčité báze kopinatě šídlovité, slabě vyduté, 1,2 – 1,6 × 0,3 – 0,5 mm, na okraji často jemně zoubkatě pilovité. Žebro jednoduché, poměrně mohutné, na bázi až 30 – 60 µm široké, zasahující do špičky, zřídka vybíhavé. Větevní listy podobné lodyžním, 1,1 – 1,3 × 0,2 – 0,3 mm.

Buňky úzce čárkovité, 40 – 60 × 6 – 8 µm, na křídlech vypouklá skupina žlutavých čtvercových či krátce obdélníkových buněk dosahující do vzdálenosti 30 – 65 (– 80) % od okraje listu k žebru.

Štět 1,5 – 3,0 cm, žlutavě červený, v horní části levotočivě zkroucený. Tobolka 1,6 – 2,5 mm, slabě zakřivená, poblíž ústí stažená.

Zuby exostomu 450 – 550 × 60 – 70 µm, zlatožluté; zuby endostomu 180 – 200 µm, jemně papilnaté, žlutavé.

Výtrusy 10 – 15 µm, žlutohnědé, zrnitě papilnaté.

Ekologie: na rašelinných lukách, v bažinách, rákosinách a slatinách, spíše v nižších polohách, poměrně vzácně.

Rozšíření: Česká rep.: Střední Čechy, Polabí, Táborsko, Třeboňsko, Domažlice, Libochovicko, Týniště nad Orlicí, Blansko, Ostravsko, Břeclavsko, pravděpodobně i v dalších oblastech; mnohé lokality pravděpodobně již zanikly (dnešní rozšíření nedostatečně známé).
Celkové: Evropa, Himálaj.

Variabilita: nepříliš variabilní druh; někdy odlišovaná var. falcatum (Hypnum elodes var. falcatum Everken) je modifikací se srpovitě zahnutými listy; f. aristata (Chrysohypnum elodes f. aristata Mönk.) má vybíhavé žebro.

Možné záměny: poměrně dlouhé listy s žebrem vybíhajícím do špičky odlišují tento druh od podobných druhů komplexu Campyliadelphus – Campylium – Campylophyllum; poněkud kostrbatě odstálé listy jej odlišují od druhů rodu Drepanocladus (nejvíce podobný druh D. polygamus má ostře oddělené křídelní buňky).