Calliergon (Sull.) Kindb. – bařinatka

Syn.: Hypnum sect. Calliergon Sull., Amblystegium subg. Calliergon (Sull.) Lindb., Calliergon sect. Cordifolia C.E.O. Jensen

Rostliny většinou statné, zelené, hnědozelené, hnědavé až fialově hnědé, obvykle v mohutných polštářích.

Lodyhy poléhavé, vystoupavé či ve vodě plovoucí, sporadicky či hojně radiálně větvené; lodyžní kůra odlišena, centrální svazek přítomen. Rhizoidy nepříliš větvené, vyrůstající z lodyhy, ojediněle i z listů. Parafylie chybějí. Pseudoparafylie široké, se zaobleným vrcholem, listovité. Axilární vlásky četné, velké, s hnědou bazální buňkou a 2 – 8 (– 10) hyalinními buňkami.

Lodyžní listy přímé, široce oválné, široce zaobleně trojboké až srdčité se zaobleným vrcholem, vyduté, neřáskaté, okraj listů plochý, celokrajný. Žebro jednoduché, končí pod špičkou nebo rozdvojené a dosahující do horní třetiny listu. Větevní listy menší a užší.

Buňky čárkovité, se stěnami alespoň nepatrně ztloustlými, tečkované, na okraji listů užší, bazální buňky širší; křídelní buňky obdélníkovité, nafouklé, tenkostěnné, hyalinní, vytvářející více či méně ohraničenou trojbokou až široce oválnou skupinu.

Autoické nebo dvoudomé druhy. Perigoniální listy ze široké báze náhle zúžené. Perichaetiální listy přímo odstávající, zaoblené, zúžené do tupé špičky, žebro jednoduché.

Štět dlouhý, purpurový. Tobolka vodorovná, zakřivená. Víčko kuželovité. Prstenec neopadavý.

Obústí dvojité, zuby exostomu žlutohnědé, papilnaté, na okraji zubaté; zuby endostomu papilnaté v horní části, většinou hladké v bazální části, brvky 2 – 4 (– 5).

Výtrusy 12 – 30 µm, jemně papilnaté.

Rod s 4 druhy v Evropě; na našem území jsou známy 3 druhy, jeden z nich je dnes již pravděpodobně na našem území vyhynulý.

Klíč k určení druhů:

Calliergon cordifolium (Hedw.) Kindb. – bařinatka srdčitá

Syn.: Hypnum cordifolium Hedw., Amblystegium cordifolium (Hedw.) De Not.

Rostliny světle zelené, žlutozelené či čistě zelené, naspodu až černé, obvykle v řídkých polštářích.

Lodyhy poléhavé, častěji však vystoupavé až vzpřímené, chabé, 6 – 20 cm dlouhé, obvykle nepříliš radiálně zpeřeně větvené nebo i nevětvené; v průměru až 600 µm, lodyžní kůra ve 2 – 3 vrstvách ze ztlustlých buněk, dřeňová část z tenkostěnných buněk, centrální svazek někdy nepříliš zřetelný. Rhizoidy nehojné, někdy vyrůstají i z listové čepele či ze žebra obvykle poblíž listové špičky. Pseudoparafylie poměrně velké, lupenité. Axilární vlásky s 2 – 5 (– 9) terminálními buňkami.

Lodyžní listy spíše oddálené, přímé, poněkud od lodyhy odstávající, 2,5 – 4,0 mm dlouhé a asi 1,0 – 2,0 mm široké, srdčité až vejčitě srdčité, nerýhované, slabě vyduté, na špičce zaoblené a někdy poněkud kápovité, okraje celokrajné, vehnuté. Žebro jednoduché, na bázi asi 55 – 130 µm silné, ve stáří žlutavé, končí pod vrcholem listu. Větevní listy 1,5 – 3,5 mm dlouhé, 0,5 – 2,0 mm široké, jazykovitě prodloužené.

Buňky čárkovité, netečkované, 50 – 110 × 8 – 11 µm, směrem k vrcholu kratší, na bázi naopak širší, postupně přecházející v neostře oddělené oválné až oválně obdélníkovité či zaobleně šestiboké, 35 – 40 µm široké křídelní buňky s poněkud ztloustlými stěnami, obvykle zasahující až k žebru.

Autoický druh. Perigoniální listy široké, krátce zašpičatělé, bezžebré. Perichaetiální listy kopinaté, celokrajné, se slabým žebrem.

Štět vzpřímený, žlutavý, 3 – 5 (– 8) cm dlouhý. Tobolka hnědavá, válcovitá, široká, slabě zakřivená, asi 2,5 – 4,0 mm dlouhá a asi 1,5 – 2,0 mm široká. Víčko kuželovité. Prstenec jednořadý.

Zuby exostomu žluté, 750 – 900 µm dlouhé a 15 – 30 µm široké, na bázi přehrádkované, v horní části jemně papilnaté; zuby endostomu bezbarvé, hladké, bazální membrána až 200 –300 µm vysoká, brvky 2 – 3.

Výtrusy žlutohnědé, hladké, 14 – 18 µm.

Ekologie: na bažinatých místech, rašelinných lukách, v tůních, rybnících, vodních příkopech apod.

Rozšíření: Česká rep.: porůznu až  hojně na vhodných místech od nížin do předhoří hor, ve vyšších polohách vzácný.
Celkové: holarktický druh s výskytem na Novém Zélandu.

Variabilita: vytváří stanovištní modifikace, charakterizované postavením a poněkud i tvarem listů (f. angustifolia (Schimp.) Mönk.), větvením apod., v podstatě nepříliš proměnlivý druh.

Možné záměny: s drobnými formami C. giganteum – viz klíč; drobné formy druhu C. cordifolium naopak mohou připomínat robustní rostliny druhu Straminergon stramineum, tento druh má však spíše oválné listy, žebro nezasahuje až ke špičce listu, křídelní buňky nedosahují k žebru aj.

Calliergon giganteum (Schimp.) Kindb. – bařinatka obrovská

Syn.: Hypnum giganteum Schimp., Amblystegium giganteum (Schimp.) De Not.

Rostliny tvoří volné, obvykle ponořené, žlutozelené až zelené, někdy slabě narůžovělé, poněkud lesklé, ve stáří až hnědozelené či černozelené polštáře.

Lodyhy 10 – 25 (– 40) cm, zřídka nevětvené, poléhavé, vystoupavé čí splývavé, obvykle radiálně zpeřeně větvené, 600 – 1000 µm silné, lodyžní kůra ve 1 – 2 (– 3) vrstvách, tvořená ztloustlými, žlutavě zbarvenými buňkami, centrální svazek nepříliš zřetelný. Větve většinou 1 – 2 cm dlouhé, podobně jako lodyha mnohdy hrotitě zašpičatělé. Rhizoidy poměrně vzácné, ojediněle mohou vyrůstat i ze špičky listů poblíž žebra. Pseudoparafylie listovité. Axilární vlásky s 2 – 5 (– 8) buňkami a bazální buňkou.

Lodyžní listy oddálené, od lodyhy odstávající, pouze na špičce lodyhy svinutě lodyhu objímající, 2,0 – 3,5 mm dlouhé a 2,0 – 2,5 mm široké, široce vejčité, srdčité nebo široce trojboké, na špičce zaoblené, kápovité, na bázi zúžené, vyduté, okraj listů vehnutý, celokrajný. Žebro velmi silné, na bázi 95 – 280 µm, žlutavé, ve stáří hnědavé, dosahující do špičky listu. Větevní listy 2,0 – 2,4 mm dlouhé a 1,2 – 2,0 mm široké, jazykovitě srdčité, ve špičce rourkovitě svinuté.

Buňky čárkovité, 50 – 110 × 6 – 9 µm, na okrajích užší, na špičce kratší; křídelní buňky velké, tenkostěnné, nafouklé, hyalinní, až 30 – 40 µm široké, zřetelně od ostatních oddělené, poněkud sbíhavé, dosahující do 70 – 95 % vzdálenosti od okraje listu k žebru.

Dvoudomý druh. Perigoniální listy krátké, bezžebré. Perichaetiální listy kopinaté, nerýhované, s krátkým tenkým žebrem.

Štět žlutý až hnědavý, 4 – 7 cm. Tobolka válcovitá, slabě zakřivená, 2,0 – 3,0 mm dlouhá a 1,0 – 1,5 mm široká, u ústí nezúžená. Víčko kuželovité, zašpičatělé. Prstenec chybí.

Zuby exostomu 800 – 900 µm dlouhé a 85 – 100 µm široké, na bázi nelemované, žlutavé, s nezřetelným rýhováním, v horní části lemované, papilnaté až téměř hladké; zuby endostomu hyalinní či žlutavé, bazální membrána až 350 µm vysoká.

Výtrusy žluté, 18 – 21 µm, jemně papilnaté.

Ekologie: většinou ponořen, v příkopech, hlubokých bažinách, tůních, okrajích rybníků apod., spíše na bazickém či neutrálním substrátu, v nížinách a pahorkatinách.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně až vzácně v nižších polohách (Polabí, Třeboňsko, jižní část Českomoravské vrchoviny, Olomoucko aj.). V současné době silně ohrožený druh.
Celkové: holarktický druh, nejižněji zasahuje zhruba k 30. rovnoběžce.

Variabilita: nepříliš variabilní druh, odchylky v habitu, postavení listů, větvení aj.

Možné záměny: C. megalophyllum má slabší žebro (viz klíč), listy jsou nejširší spíše ve střední části, skupina křídelních buněk je malá, celkově jsou rostliny mnohem statnější. Ostatní podobné druhy (C. cordifolium, Straminergon stramineum) nemají ostře oddělené křídelní buňky.

Calliergon megalophyllum Mikut. – bařinatka velkolistá

Syn.: Hypnum moldavicum Velen., Calliergon moldavicum (Velen.) Podp.

Rostliny mohutné, ve vodě ponořené v samostatných polštářích nebo promíšené s jinými druhy mechorostů, obvykle tmavozelené až hnědavé, v mládí jasně zelené, lesklé.

Lodyhy 30 – 50 cm dlouhé, nevětvené nebo častěji nehojně radiálně zpeřeně větvené, větve i lodyha zašpičatělé.

Na průřezu dosahují lodyhy až 1500 – 1600 µm, tlustostěnná korová vrstva drobných buněk hnědavě zbarvená, centrální svazek zřetelný. Větve 2 – 3 cm dlouhé. Rhizoidy velmi vzácné na lodyze, iniciální buňky rhizoidů na listech v horní části listů poblíž žebra a na žebru na dorsální straně. Axilární vlásky nad bazální buňkou (2 –) 3 – 8 (– 10)  buněk dlouhé.

Lodyžní listy od lodyhy odstálé, široce oválné, široce srdčité až okrouhle oválné, až 5,0 – 7,0 mm dlouhé a 4,0 – 5,5 mm široké, na špičce zaoblené a kápovité, nejširší ve střední části. Žebro relativně velmi tenké, na bázi pouze asi 30 – 40 µm široké, žlutohnědé, končící pod vrcholem. Větevní listy poněkud menší, srdčitě oválné, 4,0 – 5,0 mm dlouhé a asi 3,5 – 4,0 mm široké.

Buňky čárkovité, 45 – 80 × 5 – 6 µm, stěny někdy hnědavě zbarvené; křídelní buňky zřetelné, žlutohnědé až červenohnědé, tenkostěnné, tvoří malou ohraničenou skupinu sahající do vzdálenosti 35 – 60 % od okraje listu k žebru.

Dvoudomý druh., sporofyty velmi vzácné.

Štět 5 – 6 cm dlouhý, hnědý. Tobolka vodorovná, slabě zakřivená, 3, 5 – 4,0 mm dlouhá.

Zuby exostomu tmavě až hnědavě žluté, zuby endostomu hyalinní nebo slabě žluté.

Ekologie: ponořený pod vodou v eutrofních rybnících, jezerech, ramenech řek apod.

Rozšíření: Česká rep.: Sbírán pouze jednou u Štěchovic (nejjižnější lokalita v Evropě); v současné době zjevně vyhynulý (? lokalita na místě přehrady).
Celkové: severní Evropa až po severní Polsko, Dánsko, Česká republika, Sibiř.

Variabilita: málo variabilní druh.

Možné záměny: C. giganteum – viz tento druh.

Poznámka:

Ze Šumavy (Hůrka) uváděl Velenovský (1900) i druh Calliergon richardsonii (Mitt.) Kindb. Dokladová položka však obsahuje pouze směs druhů Calliergon cordifolium  a Calliergonella cuspidata. Je dost málo pravděpodobné, že by se tento druh, známý ze střední Evropy pouze z Alp, mohl vyskytnout na našem území.